Když mne v průběhu Setkání mistrů autokrosařů 2015 v Humpolci oslovila Daniela Čepková, zda mám čas zúčastnit se akce Racer Buggy (dále jen RB), plánované na 5. prosinec 2015, malinko ve mně zatrnulo. Vím, že na anděla skutečně nemám dispozice, a dělat Mikuláše nebo čerta mne vůbec nelákalo. Naštěstí jsem se vzápětí dozvěděl, že pro jezdce RB je plánováno tradiční setkání, tentokrát v nově otevírané motokárové hale, a nejedná se o žádnou mikulášskou besídku. Po další informaci, že hala je v Praze a majitelem centra je Jarda Nikodém, můj zájem naopak vzrostl, a účast jsem přislíbil. Asi týden před akcí mi však Daniela volala, že z provozních důvodů se akce přesouvá na leden. Definitivním termínem se pak stal 9. leden 2016.

V uvedený den jsem se vypravil do hlavního města, a cestou poloprázdnými ulicemi jsem si v duchu říkal, zda nejsem trochu praštěný, že jsem se mohl v klidu vyspat, oslavit dceřiny narozeniny, a místo toho jedu někam blbnout s foťákem. Po příjezdu k halám areálu ČKD Siemens, kde se dříve montovaly vozy metra a průjezdu závorou do areálu, se můj pocit ještě umocnil. Následovaly schody dolů, cesta dlouhou chodbou, schody nahoru, kdy už jsem funěl jako parní lokomotiva, a následný vstup do haly. Stačily asi tři kroky, pohled do haly, při kterém mi spadla brada a byly zaplašeny všechny pochyby o správnosti mého rozhodnutí přijet. V prvním momentu se ve mně evokovala vzpomínka na nedávnou návštěvu výstavy modelových železnic v Pečkách. Pak už jsem pouze zíral. Přiznávám, že obdobnou dráhu jsem zatím v České republice neviděl. Po ověření skutečnosti, že Jarda Nikodém, tatínek Petra Nikodéma, mistra republiky a nejúspěšnějšího českého jezdce na ME 2015 ve třídě Buggy 1600, je vlastně hlavním tichým sponzorem setkání RB, jsem neodolal, a položil mu několik otázek.

Jardo, prosím Tě, jak vznikl nápad, který je zde realizován?

Podhoubí, ze kterého vyrostla tato dráha, se vytvořilo již před několika lety. V době svých motoristických začátků Péťa zkoušel i karting. Když jsme chtěli v zimě trénovat, zjistili jsme, že motokáry jsou pouze pro velké jezdce, a drobní kloučci nemají šanci. Tak se zrodila myšlenka, vytvořit si vlastní dráhu, s podmínkami pro všechny věkové kategorie. Petr mi za tu dobu sice trochu odrostl, ale když jsem se dozvěděl, o možnosti pronájmu této haly, bylo rozhodnuto. Některý nápady a sny prostě neumírají.

Když se dívám kolem sebe, musím konstatovat, že je to moc dobře. Mohl bys nám prozradit některá tajemství této haly a jejího technického zázemí?

Při plánování a projektování dráhy se asi trochu projevilo mé srdce autokrosaře. Jedním z hlavních úkolů bylo, vytvořit adrenalinovou trať, které by nabídla něco jiného, než komerční pouťovou atrakci. Při projektování a realizaci jsem se spojil se slovinskou firmou 360 Karting. Výsledným produktem spolupráce a projektu je tato dráha, která využívá možnosti výrobní haly, nabízí převýšení, klopenou zatáčku a členitou trať, jakých je u nás minimum. Samozřejmým zázemím jsou sociální zařízení a šatny, aby měli návštěvníci možnost změny oblečení pro jízdu. Při projektování a realizaci haly bylo myšleno i na čekající a přihlížející návštěvníky. Proto je zde vytvořena možnost relaxace a občerstvení. Zvažujeme i využití vyvýšených konstrukcí bývalé montážní haly k umožnění netradičních pohledů na dráhu.

Zde musím konstatovat, že speciálně gastronomický úsek je fantastický, a řada televizních kulinářských hodnotitelů by asi koukala. Ale vraťme se ke sportovní činnosti. S čím se tu jezdí?

Základem jsou dvě řady motokár poháněných elektromotory. Jsou rozděleny podle výkonu a velikosti tak, aby nabízely možnosti dětem od cca 5 let i dospělým. Mají několik možností nastavení výkonu. Celková konstrukce (např. diferenciál, atd.) je provedena tak, že vozy podstatně šetří ruce jezdce. Samozřejmostí jsou nulové zplodiny a značné omezení hlučnosti. Zde je nabídka naprosto bezhlučného provozu, nebo možnost nastavení simulovaného zvuku motoru Motokáry se pohybují na dráze dlouhé 690 m, která má průměrnou šíři 6 – 9 metrů a průchodnost 14 vozů. Při takovém obsazení dráhy bylo důležité i bezpečnostní hledisko. Motokáry lze centrálně ovládat tak, že v případě kolize a nutného zásahu traťových komisařů může řídící jízdy okamžitě zpomalit nebo zastavit všechny jedoucí stroje. To je značná výhoda proti vozům se spalovacími motory. Naše motokáry jsou navíc vybaveny zpátečkou a tlačítkem pro maximální zrychlení. Pro závodníky je pak na přehledném místě umístěna dostatečně velká světelná výsledková tabule s průběžnými i konečnými výsledky, která, díky počítačové registraci umožňuje zobrazit i foto jezdce. Samozřejmostí jsou i tištěné karty.

Vzhledem k Tvé dnešní vytíženosti mi dovol ještě poslední dotaz. Kdy se otevře dráha veřejnosti?

Proti původnímu plánu se nám otevření haly poněkud pozdrželo. Jedná se o zcela nový projekt, který se, jako každá novinka, rodí s problémy a v občasných bolestech. Právě proto, že hlavním aspektem provozu je jeho bezpečnost, museli jsme vše vychytat. Proto se zahájením testovacího provozu dráhy, kterou dnes testujeme, počítám zhruba od půlky ledna 2016 a definitivní „ostrý“ provoz nejpozději od začátku února 2016. Hala bude přístupná veřejnosti od 15:00 do 23:00 hod v pracovních dnech a od 11:00 do 24:00 hod od pátku do neděle. Pro bližší informace a odpovědi na všechny dotazy doporučuji navštívit naše stránky www.cmkarting.cz, které budou spuštěny příští týden.

Jardo, moc děkuji za rozhovor, a přeji Tobě i celému projektu hodně úspěchů.

Od rozhovoru se vrátíme zpět do haly k setkání jezdců RB. Jako dokonalý hostitel měl Jarda při příjezdu připraveno občerstvení formou rautu, které se pak jako zlatá nit táhlo celým dnem. Úmyslně zde uvádím zlatá nit. Kdo ochutnal, nebo jen viděl, rozhodně pochopí. Neustále doplňované různorodé teplé pokrmy na úrovni luxusní restaurace, moučníky, nápoje a úroveň obsluhy, docenili jezdci RB, jejich doprovody i hosté. A že se jich sjelo. Až na pár výjimek se sjelo celé spektrum loňského startovního pole, nechyběla ani jediná zahraniční závodnice Lea Horniaková, pro jejíž rodiče není 420 km žádná vzdálenost. Jedinou skvrnou na jinak dokonalém rautu bylo několik rodinných konfliktů, kdy rodiče nutily své ratolesti ke konzumaci nabízených laskomin, zatímco tyto dávali přednost tradičnímu českému jídlu hranolky s kečupem.

Po krátké rozpravě s jezdci, seznámení s ne zcela obvyklým ovládáním vozů vybavených elektrickým pohonem, se jako první postavili na start jezdci nejmladší, kteří jezdili ve třídě RB 160. Postupně pak do závodu, který byl uspořádán na dvě rozjížďky a finálovou jízdu, nastupovali jezdci podle věkových a výkonnostních parametrů (RB 125, RB 250), aby startovní pole uzavřela třída hostů a příchozích. Před kamerami České televize se zde ukázala známá jména historie i současného českého motoristického sportu, např. Milan Svoboda, Libor Teješ – Bíba starší, Petr Nikodém, Michal Jílek, tatínkové Starosta, Fučík, Pupínek, Čepek a další. Sešlo se zde skutečně zajímavé spektrum jezdců. I mezi diváky nechyběla některá další sportovní jména. Litoval jsem Jirku Hartycha s levačkou upevněnou na ortéze, který by si určitě rád porovnal své umění s ostatními. A bylo co porovnávat.

Po prvotním seznámení s vozy a dráhou se rozjely souboje, kde nechyběly kontakty, první havárie i první traťové rekordy. Velmi zajímavá byla porovnání časů jezdců RB se svými staršími vrstevníky, mnohdy otci (Svobodové, Bíbové, a další.). Celkové výsledky nebyly ani tak podstatné. Důležitým úkolem bylo setkání a utužení komunity RB. Přesto zmíníme, že zatím první traťový rekord 53,227 s na kolo stanovil celkově nejúspěšnější Ondra Hartych, který v roce 2015 přešel do třídy kartkross, proto startoval jako host v kategorii nejstarších. Za ním jen o kousek zaostal nejlepší jezdec RB Libor Teješ – Bíba ml. s časem 53,386 s.

V souvislosti s dosaženými výsledky bylo zajímavé sledovat reakce méně rychlých jezdců starší kategorie, kteří uplatnili několik argumentů a komentářů svých výkonů. Od poměrně objektivních vyjádření o nevyježděnosti a netrénovanosti se přešlo i k odkazům na rozdíl hmotností mezi tatínky a syny. Při této příležitosti byl vcelku nevhodně a zbytečně vyzván i jeden přítomný nejmenovaný motoristický fotograf, který je znám zhruba dvojnásobnou hmotností, než má průměrný Evropan a trojnásobnou, než má průměrný Asiat, aby si to šel zkusit.

Závěrem se ale vraťme k samotnému setkání. Kromě skutečnosti, že došlo k hezkému mimosezónnímu setkání jezdců a rodičů, kde bylo možno probrat problematiku závodění RB, lze konstatovat, že došlo k velké popularizaci motoristického sportu, která může mít za následek rozšíření základny mladých závodníků. Zájem o jízdu a další pokračování v motoristickém sportu projevilo několik mladších sourozenců stávajících jezdců RB i několik jejich přítomných kamarádů. Za to je nutné poděkovat kolektivu rodičů v čele s Danielou Čepkovou, kteří akci organizovali a Jardovi Nikodémovi, který, i přes nemalá vydání s realizací dráhy, dokázal poměrně značnou měrou akci sponzorovat. Připravili krásné odpoledne.

Osobně mne mrzí jen skutečnost, že jsem se na akci nemohl pozdravit s nikým z vedení Střediska RB. Docela rád bych publikoval i rozhovor o plánech Střediska na rok 2016. Ale na to budeme asi muset počkat na jiný čas a jinou půdu.