Narodila se v Českých Budějovicích a vystudovala střední školu se zaměřením na cestovní ruch. V současné době žije v Praze a pracuje na pozici administrátora pohledávek.

Profil Jindřišky Žákové na eWRC-results.com

Rok 2016 je pro Jindřišku pátou sezonou v rallye v roli spolujezdce. První letošní rally bude čtyřicátým závodem v její krátké sportovní kariéře a navigovat bude Martina Vlčka ve Fabii WRC.

K myšlence, věnovat se rally, jí přivedl Jiří Sojka, od kterého měla slíbené svezení v Suzuki Ignis. Při této příležitosti se Jindřišky zeptal, zda by neměla zájem vyzkoušet si roli spolujezdce, protože v této době žádného neměl. Jiří slíbil, že jí vše naučí a zařídí vše potřebné. Jindřiška tuto nabídku přijala a dnes tohoto rozhodnutí nelituje. Sama říká, že kdyby tuto nabídku nepřijala a nesvezla se, tak dnes ani neví co to rally je.

S Jindřiškou jsme se domluvili, že jí položím několik otázek.

Jindřiško. než jsi se posadila na sedadlo spolujezdce, kde jsi sbírala informace o činnosti spolujezdce, měla jsi nějakého rádce a kdo jím byl?

Většinu informací jsem měla samozřejmě od Jiřího. Sem tam jsem koukla po internetu, ale zas tolik času na nějaké velké vyhledávání a zjišťování nebylo. Většinu všech informací jsem pobrala až praxí při testu, který jsme absolvovali před prvním závodem.

V úvodní sezóně své sportovní kariéry jsi odjela osm závodů, prvním závodem byla Rally Vrchovina. Jak na tento závod vzpomínáš a řekni něco o svých pocitech před prvním závodem.

Protože vše pro mě bylo naprosto nové, tak jsem z toho byla celá vykulená a snažila se vstřebávat všechny informace, které se mi dostávaly. Nikdy před tím jsem se na závodech nebyla ani podívat. Z prvního závodu jsem měla velmi smíšené pocity, strach a nadšení se u mě střídali každou minutu. Byl to pro mě úplně nový svět a krok do neznáma. Trénování proběhlo naprosto bez problémů, připadala jsem si jako na výletě, až ráno v den závodu jsem byla neskutečně nervózní. Nebyla jsem schopná do sebe dostat ani snídani a při přejezdu na start první RZ se mi klepaly kolena jako ještě nikdy. V okamžik, kdy jsme konečně odstartovali, nervozita zmizela a já si jízdu užívala. Až do okamžiku kdy jsme asi po 3 ujetých km trefili čelně strom. Radost jsem z toho samozřejmě neměla, jelikož odstoupit hned na první rally v první erzetě na havárii není zrovna ideální. Při čekání na mechaniky mi běželo hlavou, zda má tohle smysl dělat nebo to brát jako životní zkušenost a dál se tomu raději nevěnovat. Naštěstí mě tato situace neodradila a já závodům naprosto propadla

Každý sportovec má svůj vzor, kdo je vzorem pro Jindřišku?

Nedá se říct, že mám přímo nějaký vzor. Spíše oblíbené jezdce, kterým fandím. Takovým mým favoritem je třeba Mikko Hirvonen a samozřejmě také Sebastien Loeb. Kdybych měla jmenovat ženu, tak hodně obdivuji, kam až se dokázala dostat Ilka Minor. Svým stylem mě ale zaujala i Tamara Molinaro.

Čeho by si chtěla dosáhnout v roli spolujezdce?

Ráda bych si zkusila nějaký podnik ME a MS v zahraničí. Největší sen je však zkusit si jako spolujezdec Dakar, byla by to obrovská životní výzva, kterou bych chtěla pokořit, ale myslím, že u snění zůstane. Nemyslím, že jako žena mám reálnou šanci se k takové příležitosti dostat.

Jako spolujezdec jsi jela v různých typech aut, mají rozdílná auta vliv na činnost spolujezdce?

Pokud bych měla porovnat všechny dvoukolky, ve kterých jsem zatím měla možnost jet, tak v zásadě to pro mě, jakožto spolujezdce nebylo nikdy nic neobvyklého. Funkce vozu obstarával řidič a já měla na starosti jen pár věcí. Největší rozdíly byli spíše v jezdcích. Každý má jiný styl jízdy, jiný rozpis, jiné zvyky a rituály, jinak přemýšlí a spolujezdec se zkrátka musí přizpůsobit. Až při přesednutí do čtyřkolky se vše změnilo a mě přibylo podstatně více povinností.

V roce 2015 si se objevila na sedadle spolujezdce vedle Martina Vlčka a odjela s ním celou sezónu ve Fabii S2000. Co pro Tebe znamenala tato změna jak v jezdci, tak i přesednutí do kvalitní čtyřkolky?

Změna to byla ve všem obrovská. Do té doby jsem byla zvyklá závodit ve slabších vozech s jednou poháněnou nápravou. Když přišla nabídka přímo od Martina, tak jsem tomu stále nějak nevěřila, až do doby než jsme se osobně setkali a ujasnili si, jak by spolupráce vypadala. Samozřejmě, že jsem dlouho neváhala a Martinovi na nabídku kývla. Až při usednutí do Fábky jsem si uvědomila do čeho jsem se to uvrtala. Nikdy před tím jsem se v tak silném autě ani neseděla a najednou jsem měla před sebou celou sezonu. Musela jsem se naučit Martinův rozpis, který mi ale od první chvíle krásně seděl. Velikou změnou pro mě bylo ovládání funkcí v autě, v těch slabších byla asi jediná starost spolujezdce zapínání kamery, ale v S2000 má spolujezdec na starosti naopak téměř vše – od ovládání blinkrů až po nastavování všech světel podle požadavků jezdce např. zda chce světla rampy ovládat tlačítkem na volantu nebo ne, zvlášť se nastavují i škarpáče a klasické potkávačky – prostě jen na světla je 5 různých tlačítek a mnoho z nich má 2 různé polohy ovládání. Změn bylo spousty, ale myslím, že jsme se s Martinem rychle sehráli a v autě si skvěle rozumíme.

Snem každého závodníka je svezení ve vozidle WRC. S Martinem jste se objevili s tímto vozem na Rally Bohemia 2015. Jaké jsou dojmy z tohoto svezení a přibyly nějaké další povinnosti, než v předchozích autech?

Start v Subaru WRC původně v plánu nebyl, ale jelikož jsme trochu ublížili naší S2000, tak se Martin rozhodl splnit si svůj sen. Nikdy bych neuvěřila, že se do WRC kdy posadím. Jako třešnička na dortu to byla právě krásná a těžká Rally Bohemia, kde jsem si v Subaru odbyla s Martinem premiéru. Prvním dojmem byl obrovský šok, když se mi v servisu dostal do rukou několikastránkový návod na použití Subaru! Jakmile jsem otevřela dveře WRCa, tak jsem hned pochopila proč ten návod a proč Martin použil větu: „do čeho jsme se to jen uvrtali“. Při pohledu na asi tak dvěstěpadesát milionů tlačítek, koleček a nevím, čeho všeho ještě, jsem si skutečně začala myslet, že spíš poletíme na Měsíc místo závodů Rally.

Jakmile Martin potřeboval v autě aktivovat nějakou ne často používanou funkci, tak jsem vždy musela vytáhnout návod a pracně hledat správné tlačítko. Radost mě přecházela ve chvíli, kdy se mi konečně podařilo najít správné tlačítko a po jeho zmáčknutí se stále nedělo, co se dít mělo, což mě poněkud vyvádělo z míry. Tak začalo další pátrání proč tomu tak je, důvod byl prostý, pro zapnutí jedné obyčejné funkce je třeba zmáčknout víc tlačítek :D. Je asi jasné, že povinností přibylo o něco více. Největší strach jsem měla z funkce ALS, ono totiž, když vám někdo před závodem řekne, že pokud to zapomenete vypnout, tak během chvilky shoří celé auto, to člověka moc neuklidní. Přesto, že jsme se hodně potýkali se špatným nastavením vozu a dalšími problémy, tak jsme si závod jako každý jiný užili a snažili se podat co nejlepší výkon.

Píše se rok 2016 a v médiích se objevila informace, že v této sezóně uvidíme posádku Vlček-Žáková ve vozidle Škoda Fabia WRC. Jakého výsledku by chtěla tato posádka dosáhnout a jak se připravuješ na tuto sezonu?

Nadcházející sezóny se už nemohu dočkat a jsem moc ráda, že mě Martin znovu oslovil s nabídkou sedačky spolujezdce. Sice jsme s Martinem už společně jeli ve WRC, ale pro mě bude Fabie opět další premiérou. Už teď mám obavy, co ve voze bude zase za vychytávky, které potrápí mé mozkové závity ve vymýšlení, které tlačítko je na co.

Co se týče příprav, tak ty do této chvíle byli spíše o vyřizování formulářů pro vystavení licence, ale jelikož zima byla dlouhá a Vánoce v podstatě proležené na gauči s několika kily cukroví, tak je nejvyšší čas se vrhnout i na nějakou fyzickou aktivitu.

A jakého výsledku bychom chtěli dosáhnout? To je jasné, všechny závody dokončit ve zdraví až do cíle a když na nás zbyde nějaký pohár, tak se zlobit taky nebudeme.