Václav Pech jun. v roce 2011 spojil své síly s Jiřím Jirovcem, majitelem společnosti invelt, která je prodejcem automobilů a motocyklů BMW a značky MINI. V roce 2012 se naplno rozběhl jejich společný projekt s vozem MINI John Cooper Works S2000 1,6 turbo, jejímž výsledkem byly dva zisky mistrů České republiky v rally a jedinečné souboje o vítězství s továrním týmem Škoda Motorsport. Úspěšná spolupráce posádky EuroOil – invelt teamu Václav Pech jun. – Petr Uhel a Jiřího Jirovce se v sezoně dostává 2016 do dalšího rozměru, kdy tým v domácím šampionátu změní vůz ze značky MINI na značku Porsche. Abychom dobře pochopili, proč k této změně došlo, a co je jejím cílem, je třeba se vrátit na počátek jejich spolupráce do roku 2011, kdy vznikal společný projekt MINI. Nejlépe nám to osvětlí rozhovor s Václavem Pechem jun. a Jiřím Jirovcem, který jsem připravil i na základě vašich dotazů, které jste na tuhle dvojici směřovali. Vzhledem k tomu, že vznikl dost rozsáhlý materiál, který má jenom v textové části 12 stránek A4, rozhodl jsem se rozhovor rozdělit na více částí. Věřím, že si jej užijete stejně jako já a myslím, že před sebou máme jeden z nejotevřenějších a nezajímavějších rozhovorů, jaké se kdy na eWRC objevily.

Petr Eliáš

1. Díl rozhovoru najdete ZDE

Dá se zpětně hodnotit, kdy ve své kariéře jsi závodil nejvíce „na krev“? Pro mě třeba v paměti zůstávají tvoje souboje s Romanem Krestou s Mitsubishi…Nebo doba WRC, kdy jste se honili se Štěpánem Vojtěchem…

VP: Doba WRC se nemůže srovnávat s dobou Mitsubishi a MINI. Žádné wéercéčko jsem nikdy neměl tak zvládnuté a využité jako Myšáka a MINI. Každý klik v nastavení podvozku na těchhle autech jsem poznal, ale na Fordu jsem to tehdy ještě neuměl. WRC auto dost dohnalo tím, jak strašně jelo, ale já z něj neuměl vyždímat úplné maximum v zatáčkách.

Proti Romanovi Krestovi to bylo krásné závodění, to jsou taky určitě vrcholy, ale cítil jsem, že Myšák je tady už na doraz svých technických možností a někdy to bylo až dost, co jsme jeli. Po tom, co se nám podařilo vychytat miníka, byla radost s tímhle autem jet a můžu říct, že to asi bylo nejrychlejší závodění, i když s nejslabším autem, co jsme s Petrem závodili. Na čas to bylo určitě nejrychlejší. Tohle dokazuje i fakt, že jsme do MINI museli malinko upravit rozpis, protože Petr nestíhal přečíst rychlé pasáže, které mu však s předcházejícími vozy nedělaly problémy. Auto až nepřirozeně moc drželo v zatáčkách a dalo se s ním zabrzdit na strašně krátké vzdálenosti. Bylo to dokonale dovážené auto a skvěle podvozkově fungovalo. Problémem byl jen restriktor na motoru a naše váha s Petrem, která u takhle slabého auta hraje svou roli.

Myslím, že se vám s MINI v soukromém EuroOil – invelt týmu povedlo něco, co historicky snese srovnání snad jenom s týmem ze Slušovic, který také jako jediný dokázal porážet továrnu z Mladé Boleslavi…

VP: To bylo právě to, co nás na tom strašně bavilo. Úplně celý tým tím žil a třeba mechanici to prožívali snad ještě víc, jak my. I když jsme skončili druzí, tak po sportovní stránce to mělo pro nás velkou váhu.

Když jste byli s MINI na vrcholu a v tom největším laufu, nepřemýšleli jste o tom, že byste to s MINI zkusili někam dál? Mistrovství Evropy, nebo nějaká soutěž mistrovství světa?

VP: Ano, přemýšleli, ale já nejsem ten typ jezdce, který by se jel jen tak někam pro zábavu projet. Celý život děláme s tátou závodění vždy s nějakou vizí a tou byl výsledek v nějakém šampionátu. Všechno musí mít nějaký smysl. Několikrát jsme přemýšleli, že bychom jeli třeba na mistrovství světa do Německa, ale pak jsme vždy skončili u toho, že by to byl vždy jen nějaký výkřik bez užitku a vlastně vyhozené peníze. Je hloupost si myslet, že bych tam přijel a jen tak skončil třeba v TOP 10. To je nesmysl při prvním závodě. No a jet tam s tím, že tam dojedu osmnáctý a pěkně se svezu…to mi úplně smysl nedává. To raději pojedu plně připravený s natestovasným autem v souboji s továrnou na Šumavu, a budu se snažit bojovat o vítězství. Když by tady byl smysluplný projekt, který by mi dovolil opakovaný start ve světě alespoň dva, nebo tři roky po sobě, pak by to mělo význam. To se ale nikdy nestalo.

V roce 2014 se říkalo, že už je to vaše poslední sezona s MINI, ale pak jste se rozhodli projekt ještě o rok prodloužit. Co bylo důvodem?

JJ: Náš projekt s MINI byl od počátku nastavený na tři roky, tedy do roku 2014. Nakonec jsme se všichni společně dohodli, že v nějaké podobě odjedeme ještě sezonu 2015. Během toho roku jsme se bavili, co spolu můžeme dál dělat, a co bychom mohli jet. Já sám za sebe musím říci, že jet další sezony doma se stejným autem se mi už moc nechtělo. Jakékoliv další a jiné auto pro naší firmu bylo vlastně jako cizí auto. Oni se na to lidi často ptají a mají pocit, že mám Vencu v jakýchsi kleštích a nutím ho pod nějakou smlouvou jet s tím, čím chci. Není to vůbec tak. Máme spolu vždy dohody na rok a padají různé varianty. Václav není nájemný jezdec a já rozhodně nejsem ten, který by tahal za otěže. Václav na další rok navrhoval, abychom pokračovali s miníkem a dojezdili ho, jak se říká do mrtě. Auto zatím není prodané, stojí mi v garáži a já nevím, možná se s ním ještě Venca sveze. Auto nechci prodat pod cenu a raději si jej nechám do muzea, než abych ho někomu dal za pár korun.

Po Pražském Rallysprintu se ale dost nahlas říkalo, že auto už má nového kupce…

JJ: Ano, to je pravda, jednalo se o jednoho jezdce z rakouské špičky, který byl dost vážným zájemcem o auto ve verzi WRC, protože v Rakousku budou moci jet nové WRC, ale nakonec to nedopadlo. Investor tohoto závodníka ale nakonec koupi odmítl. Teď budeme auto znovu inzerovat a uvidíme jestli, se prodá.

Dá se tedy popsat, jak vaše spolupráce funguje, když Václav není nájemním jezdcem?

VP: Jirka dá nějaký návrh a pak nad tím diskutujeme. Stejně tak pro rok 2015 jsme udělali dohodu a Jirka nám vlastně auto zapůjčil. Všechno je založeno na dohodách rok od roku.

JJ: My spolu s Václavem nemáme žádný smluvní vztah. Já ho mám rád, mám rád i jeho tátu a rozhodl jsem se, že ho podpořím. Někdo podporuje Soukalovou na lyžích a já mám rád rally, tak jsem se rozhodl podpořit Václava. My máme za sebou první díl naší spolupráce a z úplného průseru, který mohl z projektu MINI podle první sezony být, se nám podařilo dostat se na úplný vrchol, bojovat s továrnou, což je neskutečné, a získat dva tituly mistrů republiky. Teď řešíme, co dál, a máme před sebou epizodu, kdy si nemáme co dokazovat. Není to o tom, že bychom nechtěli bojovat o titul, ale máme na to dva nebo tři roky. Chceme to dělat tak, abychom z toho měli radost a šli stále dál a dál.

Čtenáři se často ptají, proč dalším krokem vašeho týmu není auto kategorie R5?

JJ: To je docela jednoduchá odpověď. V roce 2014 byl výběr „erpětek“ pramalý…

VP: Já doplním, že všichni v týmu jsme se shodli na tom, že koncept R5 není dobrý. Zní to možná divně, když to vypadá, že kdo nemá R5 nemůže závodit. Z našeho pohledu nebude jednoduché provozovat R5 tak, aby byla konkurenceschopná proti továrním týmům. Vidíme, co to znamená takové auto udržet v top kondici a není to žádná legrace. Nejde o to, aby auto jezdilo a dojíždělo, ale aby vyhrávalo, aby bylo na té úrovni, jako má továrna. To podle nás bude problém. To by pro nás bylo smysluplnější jet dál s naším MINI. Bylo by to finančně příznivější a S2000 je prostě „áčkové“ auto, je to víc závoďák. R5 má lepší motor, větší výkon, ale zbytek věcí je na takové polosériové úrovni. A když se chce od auta maximální výkon, tak se některé věci musí měnit častěji, než obvykle.

JJ: Pro mě bylo také podstatné to, když jsem se koncem roku 2014 podíval na auta R5, tak jsem viděl dost poruchové Peugeoty a Citroëny, které vůbec nezapadají do koncepce mojí firmy a po spolupráci s Prodrive jsme neměl chuť zkoušet spolupráci s Francouzi. To jsme zavrhli hned. Pak tady byla spolehlivá, ale ne moc rychlá Fiesta R5, no a rodila se Škodovka.

VP: No a jet v soukromém týmu se Škodovkou proti tovární Škodovce…to je asi blbost…:)

Zkusme se teď u té Škodovky trochu zastavit a možná se trochu vrátit do historie. Nebyla tady ani chvíli myšlenka, že byste se Škodovkou jeli?

VP: Je pravda, že táta se v roce 2014 sešel s panem Hrabánkem při Bohemce, kdy jsme po první etapě vedli, jestli by tady byla možnost se účastnit vývoje a pak případně dál spolupracovat. Pochopili jsme pak ale, že pro nás asi nebude ta možnost si auto koupit a proti továrně jet…

JJ: Bylo jasné, že je to utopie, ještě větší, než byla utopie s miníkem. Tam to bylo tím, že jsme šli do neznáma, tady bychom šli do známých problémů, které už tady historicky byly. Vašek Pech starší by asi mohl povídat…Dál bych to asi nerozebíral…:) Jinak bych rozhodně nechtěl, aby to vyznělo, jako že tady je nějaká nevraživost. To tak není. Lidí z Motorsportu si vážím, udělali několik perfektních aut a je dobře, že tady takový tým je. Máme k nim obdiv a je to pro nás nastavená laťka. Myslím si, že náš duel se Škodovkou byla do jisté míry výjimečná situace, která se těžko bude opakovat. Pro mě za sebe můžu říct, že to byla asi nejhezčí, možná dost drahá, ale krásná etapa sportovní kariéry.

VP: My jsme svým způsobem továrnímu týmu vděční, že tady jsou, a že máme s kým závodit na tak vysoké úrovni. Je to pro nás samozřejmě dražší a náročnější, ale po sportovní stránce je to co nás motivuje a žene kupředu.

No, ale jsme zase u toho, co dál?

JJ: Jasně. Já už jsem nechtěl jet dokola s MINI a snažit se o další titul. Máme dva tituly mistra republiky a další sezona by mi přišla zbytečná. Abych kupoval nějakou R5 jsem taky říkal, že se mi moc nechtělo, a co dál? Chtělo se mi někam ven, ale máme nějaké finanční a technické možnosti, a tam se to moc nepotkávalo ani sponzorsky, protože Václavovi partneři jsou lokální. Dovolit si jet šampionát WRC z vlastních peněz je pro nás nereálné. Co jiného? Třeba Evropa, ale co je to teď vlastně mistrovství Evropy?

VP: Loni to byl vlastně duel jezdců, kteří jezdili pravidelně. Nijaká extra další konkurence to není a bylo by to vlastně stejné závodění proti jednomu jezdci, jako jsme jeli proti Honzovi Kopeckému, jen za několikanásobné peníze. Svezli bychom se sice na jiných tratích, to je pravda, ale i sponzorsky by to pro nás byl problém. Mistrovství Evropy pro nás taky nebyla volba.

Poračování rozhovoru vyjde na eWRC v pondělí 14. března.