Moje úvahy o tom, zda pondělní vojenská přehlídka na Letenské pláni dostatečně demonstrovala agresorům, číhajícím na západní hranici, odhodlanost naší socialistické armády, přerušil Ing. Kounovský.

„Dávej pozor na kluka, který teď jede. To je talent! Z toho jednou něco bude.“

Bylo 14. května 1983 a pod námi se klikatila prašná cesta jedné z rychlostních zkoušek oblastní automobilové soutěže Rallye Plzeň. Ten kluk přijel v červené Škodě 120 LS s bílými pruhy na přední kapotě a startovním číslem 44, popral se úspěšně s uskákaným podvozkem a zmizel v oblacích prachu. Přikryl jsem Prakticu startovní listinou, ve které jsem si pak vyhledal zmíněné číslo a u něho jméno Emil Triner. Podle čeho to tehdy pan inženýr poznal, nevím, ale jeho proroctví se vyplnilo beze zbytku a mírou vrchovatou.

O dva roky později už Emil startoval pod hlavičkou ASK Stavby Praha ve federálním mistrovství ČSSR a pražskému autoklubu zůstal věrný až do roku 1991. Začátkem toho následujícího přišla nabídka, na kterou se neříká ne; ozvali se z “pod komína“. Škoda team, AMK Mladá Boleslav a od sezóny 1993 pravidelná účast v soutěžích mistrovství Evropy a světa v továrním Škoda Motorsportu. V nové sezóně si ještě stačil “střihnout republiku“ s Audi coupé S 2 u bratří Kalivodů. Další starty na domácím hřišti byly pouze epizodní záležitosti. Bohemia, Barum, Pražský rallyesprint. Víc toho účinkování v zahraničí nedovolovalo. Jeho příjezd na cílovou rampu na Novém Zélandu v roce 1996 se stal kultovní záležitostí, o které se mluvilo i v sídle FIA v Paříži. (Jen se na to na YouTube podívejte). Konec navýsost úspěšného angažmá přineslo až milénium. Od roku 2000 střídal Emil jak týmy, tak značky na domácích mistrácích. Tři sezóny řičeli diváci nadšením při jeho průjezdech se Seatem Cordoba WRC a další rok se Škodou Octavia WRC. Když si v roce 2008 plácli s Kateřinou Achsovou a usadili se spolu v “enkovém“ Subaru Sti, obávali se Emilovi příznivci, že jeho atraktivní jízdní styl je minulostí. Z omylu je vyvedla hned první soutěž. A když se “Japonec“ odebral do důchodu a Emil se na stará kolena chopil volantu Fabie, zapomenuté obavy se zhmotnily v neotřesitelnou jistotu. Jenže chyba lávky, ono to bylo ke koukání znovu. A jak!

Emil Triner byl a stále je extra třída. Za sebe jsem přesvědčen, že celou kariéru stavěl radost z jízdy, kterou dlouhé roky bavil diváky nejen u nás, ale na celém světě, před všechny dosažené výsledky.

A že “na stará kolena“? Nechce se tomu věřit, ale Emil Triner oslaví 15. března své 55. narozeniny. Popřát mu ještě hodně příležitostí ke svezení je přání trochu sobecké, ale ať. Tak Emile, spoustu krásný chvil za volantem soutěžního vozu, protože my všichni si je u závodních tratí budeme užívat s Vámi.