V letošním roce je to pět let, kdy jsem se prvně zúčastnil jako spolujezdec Dmitrye Martyuka svého prvního revivalu. Za tu dobu tým kolem Edy Patery ušel velký kus cesty a dokázal, že je tím pravým pro pořádání takovýchto společenských akcí. Říkám schválně společenských, protože to co Eda používá při našich setkáních z akcí sportovních má sloužit pouze pro zpestření, nikoli k dosažení maximálního výsledku. Když si představíte průměrný věk účastníků, tak je jasné, že jejich zlatá éra je již stejně dávno ta tam. Většina z nás je dnes daleko více nostalgiky než závodníky, takže spíš než na výsledky show sections vzpomínáme při večerním posezení na to, co bylo před dvaceti, třiceti lety. To je na tom nejlákavější a nejpěknější.

Je skvělé, že se v posledních letech konají tyto akce jako memoriály těch z nás, kteří pro automobilový sport mnoho udělali a již nás sledují z motoristického nebe. Pokud by tomu tak nebylo, mohlo by se stát, že současní aktivní jezdci nebudou v budoucnu vědět, kdo byl Dalibor Janek, Josef Sitnik, Miroslav Čáslavka a řada dalších, na které se při setkáních vzpomíná. A jak je známo, ten, kdo nezná svojí historii, jakoby nebyl. Proto bych chtěl ještě jednou poděkovat Edovi, lidem kolem něj i jeho obchodním partnerům, za to, že pro nás připravují takové krásné společenské akce a popřát všem organizátorům i účastníkům ještě hodně zdařilých ročníků.

Jiří Moskal