Jan "WRCko" Pilař - eWRC.cz
19. 4. 2016 19:56 − 2875× − 8

V kůži člena pomerančové armády

Rally je psaná srdcem. Nebo, měla by být psaná srdcem. A k tomu srdci nepatří jen podržená pravá tři přes horizont.

Rally je psaná srdcem. Nebo, měla by být psaná srdcem. A k tomu srdci nepatří jen podržená pravá tři přes horizont. Patří k tomu i obětavá práce celého pořadatelského ansámblu, který se stará o to, aby soutěž proběhla v co největší pohodě a klidu. Pro všechny zúčastněné. Samozřejmě že nejvíc ze všech je vidět ředitel, respektive je tou nejznámější částí soutěže. Posádky pak přijdou do kontaktu s časoměřiči a startéry, ale mnohdy si ani neuvědomují, že tam jsou, do chvíle, kdy je nějaký problém. Do té doby jsou to tak trochu neviditelní účastníci každé soutěže. Málokdo si uvědomuje, že tito lidé na svých „postech“ sedí bez ohledu na počasí, vítr, zimu, déšť, vedro a třeba i celodenní čichání spáleného benzínu či nafty. Jakkoliv to pro mnohé je super zážitek, ne nutně pro všechny.

Já jsem s rally začal tak, že jsem jel na Rally Příbram a tam jsem dělal traťáka s píšťalkou v hubě a s dalšími pomerančovníky jsme se propískávali do dalších vesnic, podle toho jak závodní auto jelo. Náš tým neměl účast na valašce v plánu, tak jsem si říkal, že bych se tam možná jel podívat. Začal jsem i uvažovat o tom, jestli bych třeba nenapsal Rudovi Kouřilovi, že bych mohl pomoci, ale nakonec to přišlo samo. Jednoho večera Verča Římalová sdílela na Facebooku příspěvek Jardy Tomaštíka, že se hledá 25 dobrovolníků na pořadatelskou službu. A tak jsem si řekl, že to bude fajn zkušenost a pojedu pomoci. Nejprve bylo vtipné, že ani Jarda Tomaštík a následně paní Tomaštíková mi nevěřili, že přijedu, protože jsem z Prahy. Tedy následovaly otázky „a to přijedeš třeba na sedmou k polygonu?“ – ANO nebo „to se vám to vyplatí?“ – NE, ale proto to dělat nechci. Prostě jsem chtěl pomoci a zkusit si rally zase trochu jinak. Nakonec jsme se domluvili, že v 7:45 ráno budu u Polygonu v Kopřivnici. Tak jsem si nařídil budík na 3h ráno, vzal auto, stavil se pro kafe na Jižní spojce v Praze a vydal se do Kopřivnice. Kam jsem samozřejmě dojel asi o 45 minut dřív. A tak jsem vyfasoval odpovědný úkol „jdi k tomu kruháči a ať sem nejezdí nikdo, kdo nemá povolení pořadatele". Hned ráno už totiž nastávaly zmatky u příjezdové brány. Důvodem může být fakt, že na tuningových srazech se údajně parkuje uvnitř areálu, ale na rally to pořadatel nechtěl. Stejně tak neměli do prostoru před bránou povolen vjezd ani diváci, kteří chtěli parkovat podél silnice k bráně. No a tady bylo nejvíce příběhů. Takže přátelé, koho z vás jsem nepustil si zaparkovat do prostoru před bránou číslo šest, nezlobte se, ale tak to pořadatel chtěl. A myslím, že zrovna pořadatel je ten, kdo by měl na jím pořádané akci určovat pravidla hry.

Ono se to s tím parkováním zdá hrozně přitažené za vlasy, protože podél silnice tam opravdu místo bylo, jenže když si představíte, že necháte zaparkovat auta po obou stranách, tak okolo těch aut pak chodí diváci v cca troj až čtyř stupu. A mezi nimi budou jezdit auta s plaťáky, tréninkáče, auta od médií a další s povolením k vjezdu. Plus samozřejmě ti co tam zaparkují, budou chtít odjet, začne se to tam otáčet a ucpávat. A najednou z toho máte guláš. Proto se tam nesmělo parkovat pro veřejnost. To jen na vysvětlenou.

Takže můj odpovědný úkol bylo být vrátným. A jako v každé správné fabrice, vrátný je přeci ten nejdůležitější v celém podniku :-). Pravda, když Jarda Tomaštík říkal, že mě dá někam k trati, ať vidím auta, nenapadlo mě, že bude myslet auta civilní :-). Ale co no, mě to bavilo. Snažil jsem se se všemi mluvit slušně, s úsměvem se slovy „prosím“ a „děkuji“. Prostě jsem si řekl, že lidem nedám šanci se se mnou hádat proto, že jsem na ně hnusný nebo drzý. Klukům od týmů, kteří si samolepky nenalepili, tak jsem je pomohl lepit, ať nemusí vylézat z aut. Prostě taková pohoda. Počasí bylo fajn. Dokonce tak fajn, že jsem si spálil krk a opálil držku od sluníčka. Co bylo asi nejkouzelnější, byly různé výmluvy a důvody, proč rozhodně zrovna oni mají mít výjimku z pravidla. Nejčastějším bylo „já tam někoho znám“. Tím někým byla syn, dcera, mechanik, ředitel zeměkoule, prostě kdokoliv. Dalším poměrně častým důvodem bylo, že mají v autě děti. No, to já sice chápu, ale tak jestli děti nejsou schopné ujít 300m (tak daleko to bylo od místa, kde se parkovat smělo k bráně, za bránou to bylo asi 50m k RZ), tak asi je lepší je na rally nebrat. Šedá zóna pravidla „nevjedeš“ pro mě bylo, že si rodinu u brány vyložili a zase s autem odjeli. Popřípadě jsem umožnil počkat blíž k bráně, než někdo z týmu donese samolepku opravňující k vjezdu. Nejvíc mě asi pobavil pán, který mi jako důvod sdělil, že má ploché nohy. Eeeee, a? Tak proč někdo takový jezdí na rally? U klasické RZ vám přeci taky nikdo negarantuje místo ke stání. Běžné k RZ chodím několik kilometrů, když na ni přijedu jako poslední. A ano, tito největší vymahači míst přijeli, třeba když už se dávno jelo, tedy nejbližší místa byla obsazená. Ale co bylo opravdu fajn, když odpověď jednoho pána bylo „jsem zastupitel“ a mával mi před obličejem jakýmsi obrázkem státního znaku. Tak jsem mu odpověděl, že mu to moc přeju, ale že pořád na tom autě nevidím to povolení k vjezdu. „JSEM ZASTUPITEL“. „No vždyť říkám, že vám to moc přeju, ale veřejnost parkuje zde“. Takové zneužití pravomoci veřejného činitele v praxi. Možná mi tím chtěl říct, že chce zastupovat mě, abych si mohl skočit na oběd a já to jen špatně pochopil :-).

Pro jedno auto jsem si musel i doběhnout. To když se s někým domluvíte, že se jen otočí a zaparkuje jako všichni. Pak dupne na plyn a zaparkuje tam, kde nemá. Takže opět následovalo slušné, leč důrazné „NE“. Vlastně celý ten den byla vysoká škola v říkání „ne“. Ale slušně a v klidu.

Musím uznat, že i když pokusů o vjetí bylo nespočítaně, s naprostou většinou lidí se dalo v klidu domluvit. Upřímně jsem to čekal mnohem horší. Hlavně, když přijížděla auta jako Audi A8, BMW 7, Passaty, Tuaregy a podobně. Nakonec těch chvil, kdy si člověk musel stát za svým a protistrana to odmítala pochopit, že hra má i pravidla, která neurčuje ona, bylo docela málo.

Byl jsem natolik svědomitý vrátný, že vjezd byl upřen i mým samotným kamarádům. Pardon :-).

Když skončil druhý průjezd, už nebylo třeba na prostor dohlížet, šel jsem ke zbytku pořadatelů a začalo se stahovat mlíko a rozebírat všechny kovové zábrany nebo vytahovat kolíky. To máte na další hodinku práci. Rozebrat reklamy, seskupit zbylé vybavení a další věci. Opravdu to není jen o tom, že ten človíček ve vestě tam jen stojí, buzeruje a pak jde domů s pocitem naplnění. Je to práce, za kterou nakonec máte pětikilo. Když si to rozpočítáte na hodiny, tak je to nějakých 50Kč na hodinu. Tedy pro peníze to fakt neděláte.

Být traťákem nebo pořadatelem vážně není jednoduché, vstanete brzy ráno, protože úseky musíte na rally připravit, domluvit a rozdělit si úkoly a být na místě před diváky. Pak celý den řešíte pokusy o výjimky proti určeným pravidlům a jste na stejném místě i na druhé průjezdy. Tedy od brzkého rána do pozdního odpoledne. Následuje úklid celého prostoru a odjezd. To není stěžování si, to je stručný popis pro představu.

Jsem za tuto zkušenost velmi rád. A vlastně bych ji doporučil každému. Možná bychom se pak na rally dívali jinýma očima a k pořadatelské službě měli mnohem větší respekt.

A tak tedy díky vám všem, kdo svůj volný čas trávíte na rally v oranžové vestě či v jiné roli pořadatelského týmu a pomáháte tak složit mozaiku jménem „hladce proběhnuvší rally“.

Respekt vám!

Komentářů celkem: 8
21. 4. 2016 09:28
0 0
Velké poděkování všem "bezejmenným".
21. 4. 2016 14:11
Upraveno 14:12
0 0
My se jen otočili,ale ze srandy sem zařval: jeď!!! odpoved se smíchem: ne,vy hulváti,mě pobavila smajlík více takových pohodářů smajlík
21. 4. 2016 19:12
0 0
Nakonec těch chvil, kdy si člověk musel stát za svým a protistrana to odmítala pochopit, že hra má i pravidla, která neurčuje ona, bylo docela málo.
V r.1977 jsem dělal pořadatele na Barumce(uzavřené parkoviště na přílucké od křižovatky u nemocnice do Příluku)objízdná od Želechovic byla přes dědinu a taky se tam "vyskytl" jeden soudruh že on má právo to projet.I když to byl kapitán od policie i v uniformě tak jsem byl neůstupný jak skála(dle instruckí pořadatele).No nakonec ustoupil a nařídil řidiči se otočit a jet objízdnou.Měli jsme z toho "vánoce" ještě dlouhou dobu když za "komančů" musel i takové "kápo" poslechnout obyč pořadatele.Navíc já měl tehdy nějakých 18 a on tak 50smajlík
22. 4. 2016 08:43
0 0
Původně napsal rak-rally
My se jen otočili,ale ze srandy sem zařval: jeď!!! odpoved se smíchem: ne,vy hulváti,mě pobavila více takových pohodářů


Však hlavně na pohodu. Vás si pamatuju, hulváti smajlík smajlík
22. 4. 2016 08:44
0 0
Původně napsal hujer
Nakonec těch chvil, kdy si člověk musel stát za svým a protistrana to odmítala pochopit, že hra má i pravidla, která neurčuje ona, bylo docela málo.
V r.1977 jsem dělal pořadatele na Barumce(uzavřené parkoviště na přílucké od křižovatky...

Tuto dobu si sice tuze nepamatuji, ale věřím, vzhledem k náladě ve společnosti a dalším okolnostem, že to musel být vskutku krásný zážitek smajlík
22. 4. 2016 19:23
0 0
To si piš.Dodnes na to vzpomínáme při každém "slezení" u pívasmajlík
25. 4. 2016 13:42
0 0
Nedávno jsem hlídal jako pořadatel výjezd z jedné slepé vesnice uprostřed tratě RZ. K mlíku přijel pán, že jede na svatbu jako host a potřebuje projet. Naštěstí celkem pochopil že tam vjet nemůže a smířil se s tím, že obřad neuvidí. Takže dobrý. Ale když jsem si uvědomil, že by tam takhle přijela kolona s ženichem v čele, tak mně bylo ouvej... smajlík
25. 4. 2016 15:20
0 0
To jsou podle mě docela běžné zážitky, loni několikrát auta přijela do cíle RZ, že prý tam jsou velké mezery mezi závodními auty, že je uvidí a stihnou uhnout. Kolikrát je to fakt na hlavu.
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!