Toto jsem slyšel hodněkrát a hodněkrát jsem to i někomu řekl, ale vždy ve vztahu k někomu jinému. Když si to mám ale posadit do své hlavy, tak mi to vůbec nejde.

Je s podivem, že se stále v soutěžním světě objevuje vůbec nějaký rally potěr. Oni nejsou zatíženi znalostí zákulisí a jsou nádherně naivní, že jsou do vysněného sportu. Upřímně z toho mám radost a jsem rád, že se něčeho takového můžu účastnit. Když mne loni oslovil syn dlouholetého kamaráda, jestli bych s ním nejezdil, tak jsem si uvědomil, jak jsem starý. To děcko znám od plenek, když čůral u plotu a ono to kakalo. Pověstná a nezapomenutelná událost je pryč. Dnes je to frajer Martin Baďura , co chce opravdu jezdit rally. Základ má už z doby dávno minulé, kdy začal jako junior jezdit s modelem 1:10. Tehdy zábava v plenkách, dnes poměrně hojně rozšířený koníček. V polovině loňského roku koupil lehce ojetou Felicii z ČMPR. První a v ČMPR poslední soutěží byla Rally Železné Hory. Tehdy se v plné nahotě ukázaly nedostatky této rádoby závodničky. I když majitel deklaroval brzdou nějaký výkon, tak od série to daleko nebylo. Seriová převodovka umožňovala se velmi často kochat přírodou… a vůbec. Se závodničkou to mělo společného snad jen zvuk. Po prvním společném svezení jsem musel konstatovat, že to má v hlavě sakra srovnané. Napsat rozpis a potom podle něj jet zvládl na jedničku. Drobné korekce, co jsem v tichosti provedl ani nepoznal. Na některé detaily, jako horizont na brzdách před levou 4 jsem ho upozornil potom se bavil vygumovanými stopami asi 6-ti aut do pole. První rz absolutně v klidu a postupně jsme zrychlovali. Martin stopu a já občas hecnutím. S poslední rundou jsme byli spokojeni oba. Pozitivně jsem kvitoval, že se neposr.. při prvním smyku a místo brzdy držel plyn pod krkem jako starý mazák. Moje „drž“ do pravé 5 před cílem pojal gerojským katem celou šířkou auta až mi skoro zaskočilo. Už to vypadalo jako závodění, tedy přiměřeně stavu auta. Následovala moje malá školitelská chvilka na rally Vsetín 2015, kde jsem s ním najel celou soutěž v rámci výuky opačně. Já pilot a on spolujezdec aby si uvědomil, co vlastně může od spolujezdce čekat, co po něm chtít a jak to vypadá, když musí něco ze spolujezdce dostat. Ztratil se při čtení hned. Uvědomil si ale, jak vypadá rozpis z druhé strany a hlavně jaké jsou tratě mistrovského podniku. Při vší úctě k pořadatelům a účastníkům ČMPR, je to trochu jinde. Z toho vyplynula jasná volba na rok 2016. Rallysprint série. No jo. To je ale jen začátek. Značky R zařídil Marcel. A už to bylo. Hlavní oblouk rámu není podle přílohy. Co s tím? Nový. Ale celý rám. Motor… nový. Sériová převodovka… ven. Závodní. nová. Tu jsme naštěstí pořešili na konci Železných Hor od soupeřů. Takže co vlastně zůstalo? Kastle a podvozek. Martin má v tomto směru jednak výhodu zázemí otcovy autopůjčovny Radocar a navíc je na takové věci šikovný, svědomitý a hlavně cílevědomý. Navíc si všechno platí sám a dokáže si určit priority. To je hodně důležité. Občas jsem poradil s drobností, jako rámovou sedačku ne, skořepinu ano. Sem tam něco drobného udělat v souladu s řády. A hop, není tu lidoop, ale testování ve Zlíně. Pár drobných závad je samozřejmostí. Přece nebudou komisaři brát takovou hromadu peněz jen tak zbůhdarma. Zásadní ovšem bylo, že ukotvení úplně nového rámu ke karoserii neodpovídá předpisům. To byl průšvih. Naštěstí se k tomu výrobce postavil čelem a doplnil výztuhu karoserie. Jenom prostě udělal rám, který byl v roce 2015 OK. Pro rok 2016 ne. Stane se. Ovšem ty nervy! Valaška ještě neklapla a tak byl prvním svezením nově licencovaného jezdce a dědka na sedadle spolujezdce až Vyškov.

Nedovedete si představit tu nervozitu, co s mladým cloumala. Auto je OK. „Přišel mi interkom do přilby.“ I když jsem telefonoval o modelu, tak přišel jiný konektor. Testování v Kopřivnici bez zvuku. Naštěstí kouzelník Ota Hloušek má zásoby na několik životů. Ještě jsem mu to ani nezaplatil. Hele a kartičku od pojištění máš? „Jakou kartičku, od jakého pojištění, nemám, kdy jsme ji měl dostat, s licencí jsem ji nedostal, To je v pr…“ Klídek. Oni mají seznam. Homologovanou obložku rámu máš? „Cooooo“ Klídek. MK racing tam bude mít stánek. Vezmou to tam… „Strycu, já jsem si koupil homologované ponožky a nemůže je najít. Můžeš prosím zjistit, jestli je budou mít na stánku?“ Klídek. Budou. Prostě normálka. Na Vyškov jsem zvolil taktiku časové rezervy, takže jsme byli na administrativce už ve čtvrtek pár minut po otevření. Začít najíždět v pátek v osum byl plán. Ovšem plány imperialistů zhatí, naši vepři boubelatí. Itík v ruce, v něm fotka odbočení na start RZ1. Všechno dobře. No ale kde to sakra je? Palásku. To je špatně. Paní ve fabrice si povzdechla, že nás tam nepustí. Nejste ale první a sakra asi ne poslední. To bude šichta. Kroužili jsme jako sup nad mršinou a jiná cesta nebyla. Nakonec jsme dali na její radu a jeli dolů. Tady musím zpětně konstatovat, že to bylo komické. Olepené cvičky různě movitých týmů s jedno až trojciferným čísly jezdily tam a zpět, krčili jsme na sebe rameny a nikdo nemohl najít start RZ1. Opravdu zpětně sranda k popukání. Celý problém byl v tom, že v závodě se mělo od té fabriky jet dolů. V době najíždění ale byla dolů zavřená brána. Palec nahoru pořadatelům Rally Vyškov. Všechny nás, co jsme tam bloudili musím nazvat trdlama. Pochvala pořadatelům za kartu najíždění. Na druhé straně je mapka návratu na start RZ na opakování. Mimo jiné tam byl i výřez příjezdu na start RZ1. S příslovím „návod je pro blbce„ nás tam bloudila hromada, ale půlhodinová sekyra ještě šla. Z RZ1 byl Martin nadšený. Já ne. Ve žluté řepce si splést zatáčku je rychleji, než na nové gatě a záchytných bodů nikde. Protože jsme jeli hned ráno, tak jsme i šotolinový úsek, na rozdíl od jiných, absolvovali na suchu a v pohodě. O to víc nás překvapily fotky myšivbuši v trávě. Jak se tam dostal????? Druhá a třetí v pohodě. Cestou se stavit do servisu na domácí řízek, odevzdat GPS a kartu a máme to. Teď přišla na řadu ta nejnérvoznější chvilka pro Martina. Projde to technickou nebo ne. Já jsem se bavil a usmíval. Táta Martin převzal od syna Martina homologovanou obložku s povytaženým obočím a otázkou? Proč takový kousek? Protože těch 60 cm stojí litr. Z povytaženého obočí byla spadlá brada a konstatování, že nám to bude stačit. No zábava. Na technické jsem se také bavil. Mladík vběhnul s důležitým obličejem do auta, začal kontrolovat co uznal za kontrolyhodné, Důležitě kontroloval homologace, sváry na rámu… až ho starší kolega za stolkem profesorsky napomenul, že si má jako první vzít sporťák a překontrolovat závady z testování. Hm. Ups. Tak jdeme na to. Než to dokontroloval, tak jsme měli od staršího nalepenou nálepku, protože věděl, že se závadou z testování sem přeci nevjedeme. To bychom byli ale… Opačný problém měl Jenda Nešpor. Ten měl na testová držáky hasičáku OK a světe div se na následujícím závodě už OK nebyly. Stejně tak na testování nikomu naše obložka nechyběla ale preventivně jsem nechtěl provokovat. Jsem zvědavý kdo se první naštve a bude požadovat vrácení nehorázných peněz na nesmyslné testování zpět. Nesmyslnost a následné závady nezjištěné na testování a zjištěné na závodech je téma v každé frontě před technickou. Přeji každému vidět ten spokojený úsměv Martina na konci technické. Šup se domů vyspat a jdeme na to.

RZ1 Neztratit se ve žluté, trefit odbočky na most, moje nejistota s rozpisem okolo dálnice, jak to bude vypadat na šotolině. Start a jedeme. Opatrně na gumy, na brzdy a hlavně v klidu. I když jsme si řekli, že nás časy nezajímají, tak přeci jenom… Dostat od Patáka 47 sec. Je hodně. No nic. Asi má turbo.

RZ2 Za startem stojí Jirka Hladík s ukroucenoun poloosou. Škoda Jirko, nicméně na dělení pohárů o jednoho méně. Tady jsem si uvědomil, že Paták dal na první Hladíkovi 31 sec. Sakra on tam má fakt turbo. Račická je pěkná RZ, kde je to rychlé na skoro vytočenou 5 ale i motanice v zámeckém parku na ručku. Jenom před cílem na dlouhé rovince jsme oba přestali fungovat. Uprostřed silnice napříč ležel nárazník Sviště Petra Martínka. Oba jsme hledali kde leží auto a co je s klukama. Naštěstí nic. Za cílem si foukali na šrámy. Tady jsme dostali od Patáka jenom 27. To už jde.

V servise jsme jenom dotáhli olejové čidlo, ze kterého tekl olej a pěkně nám voněl do auta.

RZ3 Už zatáhneme. Jenom ten konec DžíZidDý s tou dírou prodáme. Opět jsem si nebyl jistý s rozpisem, který jsme měli dost divoce napsaný. Nakonec OK a Paták nám nadělil jenom 20, ovšem Hovorka 44. Takže zase jenom dobrý pocit. Ale už to bylo ke koukání. Dokonce jsem se i jednou bál. Na šotolině v družstvu letěl do pravé 3 tak statečně, že jsem mu třikrát opakoval P3. Zvládnul to on i můj svěrač.

RZ4 Martinova oblíbená Ivanovická brána. Před startem jsme rozdali podpisové karty, za co jsme si vysloužili od skupiny místních fanynek 18 až 63 let ruční mexickou vlnu a požadavek na telefonní číslo. Na startu a už opakovaně auto nechtělo odjíždět. Navíc začalo něco rezonovat. Ale jedeme. Go. To je něco, co by táta Martin nechtěl slyšet. Pokyn od něj byl jasný. Brzdi ho ať něco neudělá. Nějak se mi to v závodnické rauši popletlo a řval jsem drž vole. Toto nesmí číst!!! Od Patáka 21 a od Hovorky 26 sec. Sám sobě oproti prvnímu průjezdu nadělil 42 sec. To je slušné zrychlení.

RZ5 Račická podruhé a rychleji o 10 sec. Ovšem od Hovorky obklad 44.

No nic. Servis a v poslední rundě ho poženu bičem. To by bylo. Už jsem se těšil na poslední Ivanovickou, která Martinovi chutnala. Servis v klidu, natankovat 10 a jdeme na to. Ovšem na vjezdu do časovky nešlo auto nastartovat. Naštěstí ještě před označením, takže rychle cuknout zpět, roztlačit a jedeme. Po natankování ovšem to stejné. Roztlačili jsme a jeli s obavou co se děje. Jeli jsme ale jen asi 500 metrů, kde se to zastavilo definitivně před vjezdem na hlavní. Dnes už vím, že odešel alternátor. To se stává i týmům v MS. Strašně špatně jsem to rozdýchával. Zklamání si nedovedete představit. Hlavně mne štvalo, že debut Martina nevyšel až do cíle. Strašně jsem mu to přál. Nakonec se ale vrátím k úplnému úvodu. „To je rally vole“. No co. Další je Pačejov. Musím konstatovat, že i přes hořký konec mi udělal Martin radost. Odpovědností a klidem, který projevil v několika krizovkách. Jsem rád, že talenti mají zájem stále začínat. Začínat na skromných penězích a podmínkách. Začínat od nuly za své a svojí cestou. Budu rád, když mladíka budu moct podporovat celou sezonu. Držte nám palce. Jak sám napsal na svůj profil – Žádné výmluvy, prostě si jít za svým snem.

https://www.youtube.com/watch?v=BP2KVGeHHew
https://www.youtube.com/watch?v=YpCOiPlAHig
https://www.youtube.com/watch?v=WqJz8D32UX8