Do Hustopečí jsme se těšili. Ono přeci jen třičtvrtě roku bez závodního volantu a tužky vyvolá nějaký ten stesk. Navíc z loňska byly právě Hustopeče soutěží, která se nám – i přes mé dvě jezdecké chyby – líbila z celé sezóny možná nejvíce. A to hlavně v přístupu k soutěžícím, i k nám vzadu.

Rally Hustopeče, díky tomu, že jsou namotané na „pětníku“ máte natrénované za jediný den. Pátek prakticky k najíždění nepotřebujete. Loni, kdy jsme jeli mezi vinicemi poprvé, parádní. Letos už ale trochu okoukané. Čtvrteční sdružovací akce opět výborná, servis i přes účast cca 120 závodních posádek, dostatečně prostorný.

Díky propadlé homologaci jsme se letos ocitli ve skupině 12. Srovnávat časy s Jirkou Kašparem nemělo smysl, proto jsme se zaměřili spíše na bývalé soupeře ze třídy 8. Koneckonců ten, kdo sestavoval startovní listinu, nás zařadil hned za Honzu Hosnedla, se kterým jsme loni svedli spoustu soubojů a před Janka Urbančíka, se kterým jsme se srovnávali během naší slovenské anabáze. Za to velké díky!

Přes zimu jsme se zaměřili na dva palčivé problémy, které nás trápily během loňské sezóny – převodovku a brzdy. Pořídili jsme nové brzdové destičky na radu Luboše Brtníčka a převodovku jsme vyměnili také za jinou – nicméně stále sériovou. Tato výměna měla vyřešit hlavně vypadávající kvalty na rozbitém asfaltu nebo šotolině. Co se nám nepovedlo vyřešit, byla tvrdá směs pneumatik.

Během prvního kola páteční etapy se zdálo, že vše funguje, jak má. Jediný problém seděl v sedačce jezdce. Nemohl jsem se dostat do závodního tempa a vše bylo děsně, ale děsně opatrné. Ve druhém průjezdu úvodní krátké RZ se mi jelo už trochu lépe, nicméně čas mluvil o opaku. Jak výmluvné… Nezbývalo, než se se situací smířit. Bohužel na RZ5 nám vypověděla službu převodovka, kdy postupně ubývaly rychlostní stupně, které by šly zařadit, až před nájezdem na šotolinu pár kilometrů před cílem vložky, už nešlo zařadit nic… Stáli jsme v odbočení, a zatímco já se vehementně snažil zařadit jedničku, Honza se snažil přivolat pořadatele, aby nás odtlačili mimo trať. To se nakonec nepovedlo a tlačit musel Honza.

Noc byla ještě mladá a já, Honza a mechanik Jindra jsme stáli před rozhodující otázkou: Vyměnit převodovku a pokračovat v sobotu v soutěži nebo se vyspat a jet domů? Rozhodl fakt, že toho letos moc nepojedeme a soutěže si chceme užívat. Dosyta. Ve stylu Top Gearu jsme nechali mechanika svému řemeslu a šli jsme s Honzou spát… Po 6 hodinách a 35 minutách jsme mohli říct: ano, jedeme sobotní etapu!

V sobotu jsme vstoupili do rychlostních testů odhodlaněji. Nevěděli jsme, jak bude pracovat rezervní převodovka, jak se popere střední směs od Pirelli s teplotami atakující třicítku. Celkem si to ale sedlo a z časů jsem byl až překvapený. V odpoledních zkouškách si začala říkat o slovo vyměněná převodovka. Rychlostní stupně začaly vypadávat z pozice čím dál častěji a bylo třeba držet "šaltrpáku" v zařazených rychlostních stupních. Až jsem si připadal jako teenager s rovným kšiltem a mokrým řidičákem, co řídí jednou rukou a druhou šteluje rádio.

Nemám rád starovický okruh – je až příliš úzký, a když někdo nechce, jednoduše Vás před sebe nepustí. V obou RZtách nás ale vždy soupeři pustili ochotně před sebe, všechna čest před férovým přístupem Jana Černohorského a Lukáše Frány, který se v sobotu trápil s upadlým výfukem. Paradoxně jsme na této zkoušce zajeli v porovnání s třídou 8 nejlepší časy. Před poslední zkouškou závodu už gumy extrémní horko nepobíraly a začaly se trhat. Bylo třeba zvolnit a Rally Hustopeče dokončit.

Věřím, že jsme Jindrovi udělali aspoň trochu radost časy, které jsme v sobotu zajeli. To je totiž jediné, co ho za absenci šestihodinového spánku může těšit. :-) Nyní jsme opět nuceni řešit převodovku a vypadávání kvaltů. Z Hustopečí jsme si přivezli ale i pozitiva – jako třeba dvě láhve slivovice (díky obdarovatelům!) nebo virtuální druhé místo v "osmičkách" za druhou etapu.

Naše "soft" sezóna bude pokračovat… …až na podzim… Páč v létě je horko a na hic nemáme pryže. Každopádně lepší soft sezóna než dřít v práci! :-)