29. 6. 2016 16:34 − 2216× − 1

X. Rally Bílý králíček Day 1

To není blbost. To se mi vybaví při vzpomínce na X. Radouňskou rally.

To není blbost. To se mi vybaví při vzpomínce na X. Radouňskou rally. A teď si asi řeknete, že to byl asi kvalitní matroš, co si borci dali. Tak nějak jsem si připadal i v depu. RZ1 Vlčetínec – Okrouhlá Radouň se startovala za světla. Druhý průjezd, tedy RZ3, byl už za tmy a v jedné pasáži L4 do P5 jsme oba strnuli. Na výjezdu se nám najednou zjevil u trati bílý králík. Chudák zděšeně poskakoval a nevěděl, kam před řvoucí a svítící bestií uskočit. Docela nám zatrnulo ale dobře to dopadlo. V cíli jsme měli jsme obavy, jestli ho někdo nepřejel. No nic. Servis, odjet RZ4 a RZ5 opět Vlčetínec – Okrouhlá Radouň. Start byl po havárii posádky před námi o hodinu posunutý. Oproti předchozímu průjezdu jsme přijeli po pár hodinách opět do známé L4 do P5 a hádejte. Ten vyděšený králíček nebyl ve výjezdu z P5 ale mezi zatáčkama u plotu. Zatrnulo nám zase a na druhou stranu jsem měl radost, že se mu nic nestalo. Martin dokonce přibrzdil jak se lekl. Na druhý den v depu jsem se ptal, jestli někdo viděl toho bílého králíčka. Asi šestá odpověď NE a pohled „ Kámo to byl matroš“ jsem se raději přestal ptát.

Okrouhlá Radouň byla v plánu pro posádku Martin Baďura Ivo Studený jako udržovací mezi Vyškovem a Pačejovem. Navíc ve Vyškově auto nedojelo pro poruchou alternátoru a projevila se absolutní absence závodního ducha v tlumičích. Nový alternátor a repas tlumičů s jejich přestavením na závodní přímo vyžadoval test. Jsem zvyklý na určitý řád, který nám milovaný Autoklub dává a musím konstatovat, že na něm něco je. Tedy na tom řádu a pořádku. Hlavně jednotný postup a přístup. Nic proti pořadatelům ČMPR ale občas přílišná demokracie může znamenat spíše anarchii. Naopak nesmyslně přísný mi přišel jiný argument. Mapy RZ nemůžeme zveřejnit, protože by nám lítal po trati někdo před soutěží a na černo trénoval. Nemám to do Okrouhlé Radouně z Olomouce kousek a proto jsem si chtěl nastudovat příjezdy a přejezdy na najíždění. ZÚ totiž slibovalo 10 RZ na 4 sekcích ve 2 etapách. Docela dost v řeči čísel. Navíc omezená rychlost na 50 při najíždění a zákaz jízdy v protisměru. Takže naplánovat v mapě objezdy na start odhadnout časy na trénink každé RZ. Ale jak když nejsou mapy. Po jejich zveřejnění na moji prosbu a žádost asi i ostatních den před najížděním jsem se uklidnil. Po prostudování jsem navíc zjistil, že trať jedné ze 4 sekcí je tam a zpět. Takže 2 sekce na jedné trati ale v protisměru. ZÚ ale říká v části prohlídka tratě: „ zákaz jízdy v protisměru“ ?? Hm. Tak to bude asi rozděleno časově. Další 2 úseky mají společnou část trati ale opačně jetou. Opět „ zákaz jízdy v protisměru“. Tak to bude časově náročné. Žádné PÚ k najíždění, žádné info v ZÚ takže jedeme už ve čtvrtek ráno, ať to stihneme za celý čtvrtek a pátek dopoledne najet. Odjezd naplánovaný na 07:30 klapnul přesně a kolem desáté jsem stál před místním hostincem na administrativce a čekal na Martina až dojede se závodničkou. Informace k najíždění mne dostala. Počty průjezdů nekontrolujeme. „Ale kluci opravdu a vážně, jezděte maximálně do 20:00 hod.“ Ujistil jsem se, že můžeme jet kolikrát chceme. Tady jsem se opravdu zarazil. Demokratické nebo nesmyslné. Pokud člověk lítá po trati kolikrát chce, tak nejspíš ztratí poslední kousek respektu k procentu neznalosti a to je jenom kousek k průseru z pocitu absolutní znalosti tratě. Jednoznačně jsme se rozhodli jet jenom 3x. Není potřeba si naučený rytmus a zažité věci měnit. No a jízda v protisměru mne dostala úplně. „Stejně musíte jezdit podle předpisů a pomalu, takže o co jde. Hlavně opatrně kluci.“ Výsledkem neznalosti, nebo spíše liberálního přístupu k vyhlášeným pravidlům bylo to, že jsem měli kousek po obědě najeto a začala nuda do nejbližší časově dané události, kterou byly technické přejímky. Hromada zbytečného času, který jsme si mohli ušetřit, kdyby pořadatel dal správné a přesné informace. Technické přejímky 14:07 v pátek mne opět přesvědčili, že mám důvod k Autoklubu a jeho řádům vzhlížet ne jako k bohu ale jako k satanovi. Na přejímkách stál nejmenovaný komisař Autoklubu. „ Máte to otestované?“ Jasně. „To by mne zajímalo, jak to mohlo projít testováním“. A to už jsem startoval já. Jak to mohlo projít by mne zajímalo také. Pán je totiž stejný darmožrout jako ostatní komisaři. Upevnění hasičáků prošlo testováním, kontrolou na Vyškově a tady se pánovi nezdálo upevnění hasicího přístroje, protože řády říkají, že musí být dva upevňovací pásky. Že ale jeden pásek prošel na testování i na Vyškově, protože konstrukce držáku neumožňuje jeho vypadení a tedy jeden pásek na druhé straně postačuje mu bylo záhadné a závadné. Proč vozit 2 hasičáky, když stačí jeden, kam jsme přesunuli pásek z druhého. Úsměvné a zároveň k pláči.

No nic. Jdeme na start. Rampa je pár kilometrů od depa. No ale i to stačí, aby Felda s novým alternátorem přestala dobíjet. Martin ze sebe na rampě do mikrofonu vysoukal pár nesouvislých nesmyslných vět, protože celou dobu hleděl na magickou žárovku dobíjení. Já jsem to opět nesl těžce. Auto občas dobíjelo, a nebo ne. Byl jsem tak nasraný a vytočený na techniku, že jsme Martina poslal na start o jednu odbočku dříve a skončili jsme v poli, místo na startu. Nakonec jsme odstartovali do první RZ spíše jako na jehlách, kam vlastně dojedeme. I přesto byl pocit z první RZ úchvatný. Nové tlumiče, které v HP v Liberci naladili opravdu bezvadně ukázaly, že je auto zase kousek blíže závodničce. Martin si užíval opravdu každou zatáčku a bylo vidět, že auto perfektně drží. Poznalo se to i podle toho, že jsem se začal bát. Najednou totiž do trojek a čtyřek jel o poznání rychleji než na Vyškově. O poznání je slabé slovo. Nevím jak se slušně řekne kurev.ky rychleji, tak napíšu jen sakra rychleji. Docela trvalo, než jsem si na to zvykl a naučil se rychlejší jízdu sledovat a číst. V cíli jsme oba zapomněli na nedobíjení a byli nadšeni z podvozku. Jen jedna krizovečka, ale zato sakra výživná a určitě divácky velmi pohledná. Ve Starém Bezděchově v odbočení před vesnicí jsme měli napsáno L4 dlouhá moc. Vytahaný bordel, který byl vidět až na poslední chvíli, poslal Feldu dveřma napřed. Takový malý wrcový průjezd. Jen ten konec byl vlevo mimo trať naštěstí kousek okolo značky do trávy. Ale neposr..l se z toho, překvaltoval a letělo se dál.

https://www.facebook.com/martinbadurarally/videos/142151939522839/

To zase bude keců od táty. Mám jasný pokyn. Hlídat mladého a brzdit ho ať něco neprovede. Hm. Dělám co můžu.

Naštěstí v servise náš jediný mechanik Martin Baďura – otec demontoval obvyklou závadu alternátoru Feldy. S nevěřícím kroucením hlavou vyhodil poctivý český diodový můstek a dal tam číňana. Závada odstraněna a jedem na RZ2. Nemáme světelnou rampu. Martin to přecházel s klidem. „nevím jak to svítí s rampu, tak nevím o co přicházím. 100 W na nových žárovkách bude stačit.“ Tady si neodpustím pokárání. Půjčení rampy neklaplo a to je na prů…. Docela jsem měl strach i o sebe. Číst něco, když nevím kde vlastně jsem a načasovat správný rytmus, jak mu dát další zatáčku je docela špatné. Třetí závod v životě a první noční pro Martina. Musím ale konstatovat, že v rámci možností a s hendikepem, který si vlastně ani nemůže uvědomit, protože s rampu nikdy nejel, to zvládal na výbornou. Navíc možná pomaleji napsaný rozpis přispěl k tomu, že časy v nočních RZ nebyly zase tak strašné. RZ 3 a bílý králíček. Víc nebudu psát. Co bylo ve vodě, kterou jsme pili nevím. Snad jen jedna krizovka stojí za zmínku. Po sérii pravých a levých jedniček a dvojek jsem neviděl ve tmě blížící se horizont a P2 přes horizont jsem přečetl až jsme v ní byli. Auto jelo do lehké komprese a opravdu sériová světla mají horní hranu svítivosti a nahoru nesvítí. Nebylo prostě vidět, jak je horizont daleko. Naštěstí bez ztráty desítky a asi nejrychlejší průjezd nebo spíše průlet pravou 2. RZ 4 Strmilov. Jsme si už docela na sériových světlech užívali. Jednak Martin získal strašně rychle jistotu na novém podvozku. Strašně se posunul dál v průjezdech. Něco jsme si zapamatovali z prvního průjezdu a podruhé se nám to líbilo. Už to ale bylo asi na hraně možností techniky v noci. Bohužel poslední noční RZ byla zastavena kvůli havárii a zranění posádky před námi. Doufám, že je Markéta v pořádku už někde u vody. Snad to nebylo nic vážného. Tady se musím pozastavit nad rozhodnutím. Ředitele. Loni v Železných Horách jsem velmi ocenil snahu pořadatele odjet všechny RZ. Krupobití a totálně špinavá trať nebo těžká havárie posádky a opět špinavá trať měly za následek vždy hodinové zpoždění. Když jsme ale jeli až z Olomouce do Chrudimi, tak jsem tuto snahu nic nerušit velmi kvitoval. Tady ale bylo zrušení a volný průjezd na poslední noční RZ na místě. Shodla se na tom většina posádek ve frontě před časovkou. Pro všechny to znamenalo jít o hodinu později spát ale vstávat stejně časně bez posunu startu. S Martinem jsme se shodli, že nám vychladly gumy, brzdy, motor ale i mozky. Prostě se nám už nechtělo. Nakonec to byla ale super průjezd, nebo spíše průlet. Začátek pomaleji a potom to už letělo. Zajímavé byly časy v této RZ. Za světla jsme jeli 9:04,3. V podstatě se Martin učil jezdit s novým autem. Noční jsme si dali shodně za 9:12,9 na desetinu stejně. Páté, šeté časy znamenaly, že jsme přenocovali na krásném 5 místě ve skupině A1.

Day1 skončil.

Komentářů celkem: 1
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!