7. 7. 2016 18:28 − 1597× − 0

X. Rally Bílý králíček Day 2

Opravdu jsem se na jízdu za světla těšil. Už v noci to vypadalo na dobré závodění a jízdní styl se mi v podání Martina začínal líbit.

I když ČMPR umožňuje v bezpečnostní výbavě posádek určitou svobodu, tak jsme první den resp. noc odjeli v kombinézách. V noci jsme přijeli ale na penzion totálně propocení po tropické noci. Když jsem zajišťoval ubytování, tak jsem majitelku penzionu v Nové Včelnici paní Řebíkovou tak nějak začal ladit na pozdní příjezdy a různé odchylky pod běžných hostů. „ Heleďte se. Můj dělá vedoucího RZ, takže mi nemusíte nic vysvětlovat“ A bylo to. Nejen Zlín je město rally zaslíbené. Ono to platí i jinde. Startovní čas 09:57 nám dal trochu času prostudovat výsledky. Hlavně nás zajímala posádka č. 69 Tomáš Pertold – Jakub Kočnar ve třídě A2. Proč? Tomáš Pertold je předchozí majitel Martinovy Feldy. Když jsem se potkali při najíždění, tak se zajímal, jak jeho auto vypadá. No vlastně z ní nic nezůstalo. Rám je nový, protože starý nesplňoval předpisy. Auto je na R-kách, nový motor, protože původní byl spíše série. Nová převodovka, protože stará byla jenom série. Snad jenom nálepka ACI jako reklama na Tomášovu firmu zůstala. A nic za ni neplatí. To by bylo vhodné ještě napravit. Co? Ráno jsme konstatovali, že ač silnější auto a Tomáš má více najeto, tak vedeme po 5-ti RZ 4:1. To bylo povzbudivé. Tomáš se několikrát za náma přišel podívat. Zvuk auta se mu líbil. Bylo na něm vidět, že když něco prodám, tak k tomu mám stále nějaký srdcový vztah. A to nejen od něj. Když jsme čekali na technické přejímky, tak přišel klučina v tričku Barum Rally a hned nám oznámil, že s naší feldou jezdil, když patřila ještě někomu před Tomášem Pertoldem. Některá shledání jsou zajímavá. Pochopitelně potěšily i jiné návštěvy. Třeba Honza Nešpor se stavil alespoň na kus řeči.

Opravdu jsem se na jízdu za světla těšil. Už v noci to vypadalo na dobré závodění a jízdní styl se mi v podání Martina začínal líbit. První ranní RZ6 Malý Ratmírov – Strmilov měla jen 7 km. Za světla Martin konvertoval do pomala nebo spíše na pomalé auto napsaný rozpis, takže to bylo občas divné. Něco se povedlo, něco ne. 7 místo v RZ odpovídalo výkonu. Vnitřní boj s rozpisem a jak co jet. Nakonec ztráta na místa před náma byla v řádech desetin. Docela slušný výkon na třetí závod v životě. Začal se i projevovat technický hendikep. Nemáme špéru. Hlídat si protáčení kol a hlavně neurvat poloosu. Nemáme strmé řízení. Namotané ruce ve volantu po několika vracácích. To ale hlavně proto, že je vzadu ještě bubnová brzda, kterou to auto nelze utrhnout. Všechno zeširoka najet a otočit na plném rejdu co se vejde. Naštěstí je hydraulická zadní náprava na dílně už skoro hotová. Jen dodělat kotouče a nasadit. RZ 7 okruh Starý Bozděchov. Vcelku zajímavá RZ pokažená koncem před cílem. Polokruh, který se jel 2,5 krát a nakonec asi 5 km skoro rovinek až do cíle. Auto letělo na maximální otáčky do pár zatáček. Tato část se nám vůbec nelíbila. Okruh byla ale dobrý. 5 místo v RZ odpovídalo výkonnosti nás ale už i auta. Tady Martin už tahal opravdu fest. Zatáčky jsme jeli na hraně a celou RZ na hranici možností auta. Moc místa k přidání nám už technika nedala. RZ 8 nás zavedla zpět na relativně krátký úsek Malý Ratmírov – Strmilov. První ve třídě Jiří Zahrádka letěl po celou dobu neskutečně. Přesto jsem ztrátu na něj oproti prvnímu průjezdu snížili. Už nám nenaložil 20,5 ale jenom 19,5. Sami jsem sobě dali 3,4 sec. I průměrná rychlost 91,6 km/h není zrovna malá. RZ9 okruh Starý Bozděchov byla ovlivněna havárií posádky před náma s Civikem. Před zatáčkou dvě holky mávaly tak zběsile něčím, že jsem jenom zařval zastav. Pomalu jsem nakoukli za zatáčku, abychom zjistili, že na autě je OK a trať je průjezdná. Ale to je v pořádku. Za zatáčku nebylo vidět. Než do něčeho vletět, tak raději zastavit. Napřed jsem se bál, že do nás zezadu někdo vletí. Bohužel ale o půl okruhu zpět se na nás přilepil rychlejší Fávo. Martin je chtěl pustit za retardérem. Když se ale podíval do zrcátka, tak tam kluci nebyli. Při dojíždění okruhu jsem je našli odstavené, naštěstí bez újmy, za retardérem. To je rally vole. Čas tady s ohledem na zastavení u havárie nic neříká. Pocit byl ale dobrý. To už byl let. Už jsem si dovolil i profesorsky napomenout Martina. V L33 dlouhé si přibrzdil a auto se začalo pakovat. To je chyba. Naštěstí to zvládnul mistrovsky. Musím si nasypat popel na hlavu. Vyrobil jsem v této okruhové RZ obrovský a nepochopitelný navigátorský průser. Naštěstí v místě kde bylo vidět a Martin to zvládal perfektně. Okruhovou RZ někteří píší otoč zpět lista v rozpise. Já poctivě opisuji každý okruh dokola. Část se jela 2 a půl krát. Jednou pasáží jsme projížděli tedy 2x. To znamená, že jsem část napsaného rozpisu opisoval dokola. V jedné části jsem si nepřepsal L3. Je mi ale záhadou, že jsem tuto zatáčku nepřepsal ani podruhé. V tužce to je jednou. Tam, není čas ani chuť to psát několikrát. Čistý rozpis ale píšu celý. Stejnou pasáž v tužce jsem prostě 2x četl a 2x přepisoval blbě na stejném místě. Nevím. Záhada. Průser jako prase. Tady se Martinovi musím omluvit. Na druhou stranu jsem ale jeli předepsaný počet kol na rozdíl od některých posádek.

Totálně už propocení jsme jeli na poslední RZ. No opravdu už se těším na onboard až se na ní podívám. Od startu maximální nasazení obou, bez kudrlinek srandiček na rovinkách. Maximální pozornost na brzdách do retardérů. Auto na horizontech létalo vzduchem, tam kde jsme dříve brzdili se nebrzdilo. Prostě max atak. Nebyl z toho sice nijak ohromně lepší čas, než v předchozím průjezdu, ale měl jsem čas sledovat Martina v akci, protože jsem už rozpis dával z hlavy bez čtení a některé pasáže bylo vidět, že Martin už zná. Bohužel Jirka Zahrádka díky technickám problémům dojel tak tak 10 metrů za cílovou rampu, takže srovnání nemáme. Ale i tak jsem zajeli nejmenší odstup na prvního. Jet rychleji, tak už Martin Feldu roztrhne vejpůl. Na zrychlení už není technika. Pokud ano, tak v řádech desetin. Tady se už rychleji nepohneme. 5 místo ve třídě A1 a 42. celkově není špatné. Jo a ještě celkové skóre Baďura vs. Pertold. Těsně 6:4 v RZ ale celkově jsme jim dali dost. Je tedy otázka co dál. Všechno je o penězích a sponzorech. Na autě jich moc není. ACI Tomáše Pertolda zadarmo a hlavně jediný sponzor Autopůjčovna RADOCAR Olomouc. Díky dílně v tátově půjčovně je kde auto servisovat a díky tátovi má jediného neplaceného mechanika. Jo. Občas má kecy jako spěchej pomalu. BESIP ti nic neříká apod. Nebo „Strycu brzdi ho“. Ale to se dá překousnout. Na Pačejově uvidíme, jak jsme na tom ve srovnání s velkou konkurencí. Co je potřeba na autě dodělat se ví. Auto přežilo první Martinovu dvoudenní a noční soutěž bez újmy na plechařině a podobných dílech. To je také obrovská deviza. Znát hranice a když jsem kousek za ní, tak se vrátit zpět. Ne že by popsané krizovky byly jediné. S ohledem na zdraví rodičů Martina další nebudu popisovat. Už se těším na další svezení. Rally je totiž droga a nejhezčí pohled na svět je ze sedadla závodničky.

A cíle nemáme malé. Ještě nevím, jak to navlečeme, ale chceme jet kultovní Barum Rally. Tímto zvu všechny možné sponzory do komentů. Rád navážu spolupráci.

Komentářů celkem: 0
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!