Ivo se narodil 23.1.1964 v Olomouci a své rodiče proklínal, když rozhodli o tom, že po základní škole nastoupí do učebního oboru s maturitou a po úspěšném absolvování se z něho stane mechanik NC strojů. Dnes se za to rodičům hluboce klaní a omlouvá, protože je napůl strojař a elektrikář. Sám říká, že se z něho stal Ferda mravenec – práce všeho druhu.

Po mnoha letech ve facility managementu zcela změnil obor a pracuje jako vedoucí servisního střediska výtahové firmy pro oblast střední Morava, kde se uplatní jeho znalosti v oborech mechanika a elektrika. S Ivošem jsem poprvé začal komunikovat ohledně problému užívání bezpečnostního prvku Hans, občas jsme diskutovali i o jiných tématech týkajících se rally.

Profil Ivo Studený na eWRC-results.com

Občas si prohlédnu i jeho příspěvky mimo serverů o rally a posledním tímto příspěvkem byla fotografie na Facebooku. Zde jsem si prohlédl fotografii z Ivošova čekání na přejímky Radouňské rally, a to u rybníka. Zvedl jsem telefon, trochu jsem si popovídali a dohodli se na rozhovoru, s kterým se chci podělit i s fanoušky rallye.

Co Tě přivedlo k myšlence vyzkoušet si rally, a to v pozici spolujezdce?

Už asi jako pětiletý jsem viděl v televizi film o rally Monte Carlo. V garáži jsem sedal s kamarádem Vencou Bodlákem v otcově vyřazené Jawě Minor a jeli jsme svoji dětskou rally. Řazení pod volantem s kovovou kulisou jako Ferrari, pedály strašně hluboko a v čelním skle jsme viděli jenom zářivku pod stropem. O hodně let později kamarád potřeboval záskok za nemocného spolujezdce. „jenom mi to přečteš a hlavně nezapomeň, jak se jmenuješ.“ Proto třeba Ivo Studený není v historických výsledcích Rally Jeseníky asi 1983. Tehdy to byl tak trochu i na soudruha malý podfuk. A několikrát. Dnes se tomu jenom šibalsky usmívám. Je pravda, že jsem si BOAS poctivě odjezdil, ale nakonec jsem si stejně licenci neudělal. Na ty doby Svazarmu vzpomínám strašně rád. Více jsem se pohyboval potom v různých doprovodech. Kdo si tu dobu pamatuje, tak ví, že s každou soutěží se souběžně jel závod doprovodů. Ono to jinak nešlo. Závodnička na trati 2 RZ + přejezd a doprovod to musel stihnout po objezdu. Krásné doby Barkasů, kol na střeše s kanystry benzínu a servisů na návsi.

V čem Tě zaujal tento sport ?

„Příroda nadělila kdysi dávno každému homo sapiens mužského pohlaví zvláštní gen, který po extrakci prazvláštně voní benzínem a pod mikroskopem má tvar Ferrari, Lamborgini, BMW nebo Opla. Již delší dobu bádají přední genetičtí inženýři nad velikostí této části genové šroubovice. Je všeobecně známo, že v útlém věku dokáže malý chlap vrčet i s kusem uhlí okolo uhláku, později předělat jízdní kolo na Kavasaki a s přibývajícími roky přestavět tátovu škodovku na Porsche či něco tomu podobného. S přibývajícím věkem se u některých tento gen zmenšuje až třeba i zcela vymizí a u některého naopak roste a roste. Ti kterým tento gen nevymizel se potom druží a srocují se stejně postiženými jedinci do různých klubů a spolků. Movitější si na převoz extra velkých genů kupují velká soutěžní auta a v těchto měří své síly a rychlost. Ti s o něco menšími hlavně konty si kupují auta menší a s těmi s nemenším zápalem měří své síly také.“ Toto jsem napsal v roce 2010 v článku jiného časopisu. Není to o tom, čím mne zaujal, ale kolik genů s vůní benzínu v mé krvi koluje. Dnes bych jenom dodal, že bez adrenalinu a rychlosti tito jedinci neumí žít. Pocit schopnosti ovládat stroj na hranici fyzikálních zákonů a hranici schopností lidského vnímání je droga. Pocit slasti z dobře vykonané práce po pěkném průjezdu RZ. Radost malého diváka ve stopce, když dostane podpisovou kartu. Čím mne vlastně zaujal? Nevím. Nějak to mám v sobě. Navíc život je krátký a musí se žít naplno každý den. Dokud na to mám, tak si chci užívat radostí. A rally je pro mne stále radost i přes drobné fauly, které dostáváme.

Který závod byl prvním a jakého výsledku jste dosáhli?

Jak jsem už napsal. První závod byl snad v roce 1983 Rally Sigma Jeseníky. Opravdu si už přesně nepamatuji. Výsledek byl špatný. Trabantík byl hodně náchylný na funkci svíček. Kdo zažil, tak ví, jaká alchymie byla ve vypalování svíček. Prostě uhořely obě. Škoda, že to nemělo více válců. Jeli jsme i na jeden. Bohužel jsme nedojeli.

Jak probíhala příprava na tento závod, měl jsi nějakého rádce ?

Příprava byla asi půlhodinová. Nebyl jsem úplný začátečník, takže vlastně jenom zasednout do pravého sedadla. Luboš mi vysvětlil, co si napsal a co jaká značka znamená a jelo se. Tehdy se mohlo trénovat docela neomezeně, takže ten rozpis byl velmi jednoduchý. Laďa to měl nalítané a nebyl problém. Spíše jsem si občas připadal jako nutné závaží. Navíc tehdy to snad ani tak rychle nejezdilo jako dnes. Další rozpisy jsem si už psal sám ale podle návodu Luboše, který mi vlastně ukázal značky a jejich smysl. Když se mu po skoro roce zahojila zlomená lopatka z motokrosu, tak se mi ani ze závodničky nechtělo.

Měl jsi, nebo máš nějaký vzor?

Vzor ani ne. Jako spolujezdec spíše trpím nedostatkem mediálně známých vzorů. Snad Nicky Grist. Ukočírovat Colina musel být slušný výkon. Mediálně se posádka skládá ze známějšího jezdce a méně známého spolujezdce. Nikde jsem neviděl rozhovor se spolujezdce na téma „jak se ti dnes četlo“. Přitom když přestanu číst, tak ten vedle asi nikam daleko nedojede. Mimo Oty Hlouška. Naopak, když nebude v autě pilot, tak bude spolujezdec sedět na startu RZ ve vrčící závodničce. No a bez mechaniků ani nezavrčíme. Já na Rally pohlížím jako na kolektivní sport, kde pilot bez spolujezdce a oba bez mechaniků nedosáhnou ničeho. Proto ani ke konkrétnímu jedinci jako vzoru nevzhlížím.

Nelákalo Tě někdy vyzkoušet si roli řidiče?

To je otázka a dilema pro každého spolujezdce. Tak trochu ano, ale asi ještě nedozrál čas. Určitě mne neláká technika WRC, R5, ale ani R2. Už cokoli, co řadí bez spojky mi připadá jako podezřelý vynález. Jsem klasik. Asi nejlépe bych si zazávodil s Favoritem nebo Feldou. Když se dívám okolo sebe v historicích, tak se tam cítím opravdu jako mezi svými. I věkově. Třeba jednou přijde čas, kdy koupím skelet a začnu mazlit svého Favorita.

Absolvoval jsi závody v Poháru ČR, ČMPR, RSS nebo i MČRHA. Jaký je rozdíl mezi těmito závody, a to v přístupu pořadatelů, technických přejímkách, chování komisařů,zajištění tratě a ostatních náležitostí spojených s vlastním závodem?

Začnu rozdílem v „autoritě„ Jsem vcelku známý kritikou Autoklubu ČR. Na druhou stranu jednotný řád závodů má smysl a vychází z nějaký zkušeností, nasbíraných za mnoho let. V ČMPR, a teď si dovolím citovat ZÚ pořadatele jednoho podniku, „ XY Rallye je automobilová soutěž, zařazená do ČMPR 2016 s přístupem i široké veřejnosti pro začínající i pokročilé jezdce. Cílem soutěže je seznámit posádky se základními pravidly pro rallye, zdokonalit jezdce v řidičských schopnostech a řešení ….“. Myšlenka je chvályhodná . Opravdu ji podporuji. Je ovšem ale potřeba k takové proklamaci snahy přistupovat odpovědně. Jako pořadatel umožňuji někomu se zdokonalit a chci ho seznámit s pravidly rally. S jakými pravidly. V ČR je autorita pro pořádání závodů něčím mi neznámým určena. OK. Pokud chci někoho učit, tak bych ho měl učit pravidlům vyššího stupně závodění, tedy RSS … . Potom bych ale měl jako pořadatel opravdu tyto posádky učit. Je mi nepochopitelné, jak může stát ve stopce před stolkem časomíry 5 aut. Vjezd do prostoru STOP má přece svá pravidla a řád. Pro někoho banalita, ale pro začínajícího pilota, který se na podnik ČMPR přijel něčemu naučit je to základní pravidlo, vědět kdy můžu do stopky, kdy na start, co můžu ve stopce, a co ne. Otevřená kapota auta za mnou před stolkem časoměřičů na startu mne trochu rozčiluje.

Najíždění, kontrola najíždění. Omezení rychlosti při najíždění, zákaz jízdy v protisměru a toto nikdo nekontroluje a platí to jenom na papíře. Tady si myslím, že mají mnozí pořadatelé ČMPR obrovské nedostatky. Ne ovšem všichni. Na druhou stranu jinde mají průjezdové kontroly najíždění uprostřed RZ. Pokud uvádím v první větě ZÚ nějakou snahu, tak bych ji měl alespoň elementárně plnit. Trochu mne v ČMPR děsí benevolence k bezpečnostní výbavě posádek. Šusťákovka mi jako správné oblečení do závodničky moc nesedí. Nemyslím, že investice do vlastní bezpečnosti se nevyplatí. Ono se to nějak přehlíží, než se něco stane. Toto je ale spíše odpovědnost každého jedince. Mnoho posádek má nehořlavé vybavení, i když není předepsáno. Pochvalně se dívám na snahu pořadatelů ČMPR nerušit RZ. Na to mám jako posádka MČRHA jasný názor. Protože startujeme vždy vzadu, tak si na zrušené RZ tak nějak už zvykáme. Nejiné to je s Feldou v RSS. Naopak v ČMPR je snahou každého pořadatele umožnit všem si za své peníze zazávodit v plném počtu kilometrů. A že to třeba pořadatele Železných Hor muselo stát dost peněz nechat po krupobití uklidit celou RZ. Na druhou stranu poslední noční RZ v Radouni snad už s hodinovým zpožděním nechtěl nikdo jet. Jednoznačně v ČMPR je přístup k pravidlům volnější oproti podnikům pod AČR.

Pokud srovnám tratě RZ, tak zase takový rozdíl mezi „velkými“ závody a „amatéry“ není. Jsou tam i tam pěkné RZ a části, které se dají vynechat. Je to ovšem i věc pohledu a názoru. Já jsem spíše na technické tratě. Jiný má rád naopak letištní závody. A kilometráže jsou totožné. Myslím, že na tratích ČMPR se má začínající jezdec co naučit, a to je velmi dobře. Je hodně společného, co nejde moc vymyslet na základním, principu rally. ZÚ, PÚ, itineráře, jízdní výkazy jsou v principu stejné, jako všude. Jen jiná forma tisku, grafiky, stylu. Toto se mi na ČMPR velmi líbí, že se opravdu začínající posádka naučí kudy na start, jak na přejezdu apod. Za podstatně méně peněz, než ve velkých závodech. Je s podivem, že i přesto dokáže pořadatel ČMPR zajistit lékařskou službu na velmi vysoké úrovni, jak jsem se v Radouni na vlastní oči přesvědčil. Profesionální obsazení stanovišť, kontrol, časomíru, perfektní režim okruhové RZ. Což třeba bylo špatné v Krumlově, kdy startér pustil do kolize auta na výstavišti. Každý šampionát má svoje klady i zápory, chyby i pozitiva. ČMPR považuji za podstatně hodnotnější líheň možných rally talentů, než talentové soutěže Autoklubu.

Co si myslíš o zrušení Mistrovství ČR Sprintrally a nahrazením Rallysprintovou sérií?

Shodou okolností poslední dva podniky, které jsem odjel, tedy Krumlov a Radouň, jsme měli jasné téma. Čas nás nezajímá. Přesto ale po každé RZ hrábnu do brašny a kouknu se na resulty, jak jsme na tom. Vždy se slovy, výsledek není důležitý, ale přesto. I když si můžeme stokrát říct, že jedem testovat, svézt se, pobavit, tak stejně čučíme do výsledků. To jsou dílčí výsledky. Celý rok se snažit a být vítězem, je jednoznačně méně než být mistrem ČR. Navíc předávání pohárů je opravdu událostí, kterou jsem si užil jednou a je to nezapomenutelný zážitek. Celý rok se potkávají posádky v servisu, po RZ, v časovkách, ale to je takové rychlé. Na vyhlášení je čas i pokecat nejen s přímou konkurenci. A ocenění Mistr? V každém z nás je malý kousek narcistu. I proto to děláme. Mít se čím pochlubit. Určitě je to velká škoda a krok, který sprintrally hodně poškodil. Pokud šlo jenom o korunovou cenu pohárů, tak snad by pár chlebíčků na některém zasedání mohli oželet.

Jaké značce a kterému jezdci fandíš v seriálu MS a MČR?

Jsem Čech. Kdyby jel Prst svět s Honzou ve Fábii, tak prasknu radostí. I když je pravda, že se Vašek Pech na Krumlově snažit vetřít do mého povědomí zaparkováním Porsche vedle Golfa.

V poslední době se v rally stalo několik nepříjemných situací. Jaký máš názor na zavedení diváckých míst, tzv. zapáskování a všeobecnému postoji AČR k těmto událostem ? Předně je mi líto každého zraněného diváka, nedej bože zmařeného života. Takové události jsou špatné. Bohužel nejtragičtější události české rally v Lopeníku jsem byl blíž, než bych si sám přál. Takové události zasáhnou do života velmi hluboce. Nejen bezprostředně, ale i hodně do budoucna, aniž by si to kdo v danou chvíli uvědomoval. Jsem pro otevřenost u takových událostí. Primárně zmařené 4 lidské životy a kolik následně. Martin Bujáček ukončil slibnou kariéru. Petr pořadatelství. Jedna rally vyškrtnuta. Pořadatel z místa se soudí a signum události si ponese celý život. Pozůstalým nikdo mrtvé děti nevrátí. Bohužel pohled na rally díky mediální masáži se už nikdy nenapraví. Nejsem přímým zastánce direktivních předpisů a nařízení. Hlavním faktorem bezpečnostních opatření musí být zdravý rozum. Pokud tato složka bude absentovat na straně pořadatele, tak to zbytečně odnese divák. Pokud na straně diváka, tak to zase odnese divák. Proto k bezpečnosti musí přistupovat odpovědně všichni. Diváci, pořadatelé ale i posádky. Na Lopeníku se ovšem projevil v celé nahotě přístup Autoklubu k veřejnosti. Vzhledem k tomu, že k posouzení situace nebylo potřeba zrovna moc fištrona a stačil selský rozum, tak hlava v písku a mlčení bylo to nejhorší, co se mohlo stát. Potom měla média prostor ke spekulacím a různí Pomajbíci dávat fundované rozhovory. Dělat PR na své projekty je určitě zábavnější. Prezentovat utracené miliony umí každý. Ovšem v průšvihu ukázat svoji hubu do kamery nikdo odvahu nenašel. Na to je potřeba charakter a chlap. To do dneška pánům z Opletalky neodpustím. Tento přístup nevratně českou rally poškodil. Přitom stačilo komunikovat. Nebo alespoň nezakazovat o tom mluvit. Vím, že v pozadí byla nařízená mlčenlivost od Policie. Jsou ale věci, které se prezentovat daly. Dal se prezentovat bezpečnostní plán na místě, nebo vzorový. Dal se prezentovat způsob a obsah školení pořadatelů. Ale hlavně se dala projevit lítost a účast. Šlo ukázat nějakou tvář. Vím z osobního života, že je to těžké, Vím, že se o tragických věcech špatně hovoří. Mám s tím zkušenosti. Přesto ale nikdo nenašel odvahu se postavit před kameru a něco, alespoň něco v daný čas vysvětlit rozumným argumentem. Jedno obrovské poučení by mělo z této události vzniknout. Zakázaný prostor je opravdu zakázaný. Je na pořadateli, aby určil rozumnou míru zakázaného prostoru. Bohužel pořadatel často předpokládá nekázeň diváků a pásku raději posune o pár metrů dál. Na druhou stranu hodně diváků předpokládá, že s jejich nekázní pořadatel počítal a snaží se posunout kousek blíž. Chtěl bych apelovat na diváky z pohledu sedadla závodničky. Věřte, že pilot nemá čas sledovat dění okolo trati. Je to kalup, ve kterém poslouchá, co mu do toho kecá spolujezdec, vnímá, jak jede auto, čte profil tratě, sleduje díry a bordel ve stopě, přemýšlí jak do další zatáčky, kontrola teploty, přeřadit….. Jakmile se to nepovede, tak je jenom jediná možnost. Čekat kam to dopadne a modlit se aby tam nikdo nestál. Divák ani strom. Chovejte se odpovědně ke svým životům a nehazardujte. Vždy se řiďte selským rozumem. Představte si, kam může doletět pár set kilo železa a snažte se těm kilogramům nevystavovat.

Z jiného soudku jsem měl velmi výživný rozhovor na téma bezpečnosti na Rallye Český Krumlov. Teď asi Márovi vyjevím, s kým že se to vlastně bavil. Potkal jsem před stopkou na výstavišti okukovat velmi známého fotografa Máru Felta. Dnes navigátora na plný úvazek. Mimo jiné přišla i řeč na bezpečnost a docela mi spadla brada, když bezprostředně a bez přípravy vystřelil, že se choval ve vestě jako nesmrtelný a až si sedl do závodničky, tak vidí, kde a jak hloupě stával. Máro, to jsem byl já, Pačes.

Z každého průšvihu má vzniknou ponaučení. Toto jsou přesně momenty, které by si měl divák u trati uvědomit. Toto je materiál, z kterého se má tvořit bezpečnostní video. Toto jsou praktické ukázky nebezpečných situací. Barumka, Pražský rallysprint. Toto jsou materiály, na kterých se dá prezentovat nebezpečnost rally. K bezpečnostnímu videu se nebudu vyjadřovat.

Jakou vidíš budoucnost tohoto sportu v ČR a jaký máš názor na projekt AČR Rally Talent 2016?

Budoucnost vidím zataženou s paprsky světla. Budoucnost je velmi složitá. Hlavně pro diváka. Najde se opravdu čím dál méně lidí, ochotných investovat do rally. Obdivuji pana Jírovce, Martina Vlčka, Honzu Černého ale i třeba Ivana Horáka a Futures, Jaromíra Tomaštíka, kteří najdou sponzora s milionovým budgetem nebo sportu věnují vlastní neocenitelné úsilí. Auto Klokočka, Subaru. Bohužel tento seznam se každý rok tenčí. Naše politická scéna není nijak příznivě nakloněna podpoře sportu celkově. Dříve byla určitá podpora neziskových organizací resp. sportu dána zákonem. Nejmenovaný ministr financí tuto povinnost zrušil. Vím, že eWRC je přísně apolitický, nicméně tento politický stesk si neodpustím. Zničil neomaleně bez náhrady mnoho sportovních ale i humanitárních projektů. Bohužel v destruktivních krocích pro český rally sport šel i projekt Rally talent. V tomto případě se Autoklub ČR opravdu vyznamenal. V čele s našim milovaným magistrem. Můj názor na projekt Rally Talent? Podvod na všechny, kdo se do celého projektu angažovali. Změna pravidel v průběhu vyhodnocování mne nutí se zamyslet nad regulérností. Proč byl projekt rally talent vyhlášen pro piloty bez licence a najednou v průběhu celého procesu upraven na i piloty s licencí? Jak se může tak zásadně změnit kritérium pro účast? Že by šité na míru? Soubor hledisek hodnocení mi připadá také velmi nekošér. Rally se jezdí na čas. Na rozdíl od krasobruslení, kde se jezdí na umělecký dojem. Jak je potom možné, že rychlost nebyla hlavním hodnotícím kritériem. Některé argumenty z hlediska globálního hodnocení uchazeče chápu. Nicméně nastavení priorit hodnot hodnocení je pro mne záhadou. Jak může vyhrát někdo, kdo málem ve vracáku převrátí auto? Nakonec z toho formou frašky uděláme plus, že krizovou situaci zvládl. Závazek mlčenlivosti a hlavně jeho odůvodnění mi připadá jako vrcholná komedie. Představte si, že mlčenlivost byla odůvodněna takto. Vašek Pech, jako garant a hodnotitel investoval za svoji jezdeckou kariéru mnoho a mnoho peněz do znalostí a vědomostí, které se snažil předat talentům. Přece nebude jen tak plýtvat finančně draze nabytými zkušenostmi veřejně. To mne dostalo. V Žiželicích, kde radí zdarma uchazečům o nesmyslnou licenci 4WD nemusí mlčenlivost podepisovat. Už vůbec financování z peněz Olympijského výboru mi připadá bezcharakterní s ohledem na směr činností autoklubu. Veřejně se snaží o potlačení jiných aktivit v rally sportu mimo svoji dikci. Viz.

Zápis z jednání VV FAS AČR konaného dne 10. září 2015 …..Mgr. Eliáš informoval o spolupráci s Policií ČR při řešení podniků nezapsaných v kalendáři FAS. Přitom si magistr neuvědomuje, že tak kritizované nezapsané podniky vlastně vychovaly talent Karla Kupce. Tím Karle v zásadě nemám nic proti tobě, ale principu Rally Talentu. Nicméně vyhlášený „Rally Talent“ byl za podivných okolností odstoupen dobrovolně. Jeho nahrazení talentem jiným mi připadá hodně prapodivné. Někdo promluvil i o jiných podivnostech v zákulisí. Rally talent se změnil v obrovskou frašku. Někteří měli našprtané odpovědi dopředu. Zpět ale k fungování rally sportu v ČR. Jíž dávno jsem popsal vztah Autoklubu k pořadatelům takzvaných ilegálních závodů (http://www.ewrc.cz/ewrc/show.php?id=27353&title=a-komu-tim-prospejete) Na mém postoji se nic nezměnilo. Bohužel ani na postoji Autoklubu. Jsem přesvědčený, že tato forma závodění je podstatně větší líheň talentů. Opravdových talentů, kteří by si zasloužili dobrou radu zkušeného. Není potřeba rozdělovat miliony. Není potřeba podporovat bohaté. Jako mnohem účinnější bych viděl třeba zaplatit vybraným mládežníkům kemp třeba v Žiželicích, aby se jim věnovalo pár rallyových důchodců. Roman Kresta by se určitě nechal na takovou akci ukecat. Toto je persona, která poradí nejen se stopou, ale i s technikou. Důležitější, než měření času a moudré rozhovory o vedení týmu, o hledání sponzorů, kteří stejně neexistují, by těmto mladíkům prospěla dobrá rada v jejich vlastním autě. „ Tady máte trať, Krestu, Pecha, Černého a ptejte se. Poradí, svezou se, svezou vás. Toto určitě prospěje více talentům. Jak je vybrat? Je to jednoduché. Do 2 let v Rally sportu. Podpora amatérských soutěží třeba odpuštěním vkladu za závod, nebo jeho symbolickou úrovní by možná prospělo i ČMPR. Mnoho posádek by se potom nemuselo bát těchto podniků účastnit. A zase se rozčiluji. Praskne mi cévka a Pačejova nedožiju. Pokud se přístup Autoklubu resp. FAS nezmění, tak se budeme stále rozčilovat. Přitom to není složité. Stačí se ptát a poslouchat. To by se ale musela kancelář v Opletalce opustit vícekrát. Kdy se třeba naposledy magistr sešel s piloty, myslím s piloty nižších tříd? Jednou ročně na školení. Zaplesal jsem, že rozbor tragické nehody nám řekne co bylo špatně a na co si dávat pozor. Nakonec z toho bylo vysvětlování, že to vlastně fungovalo perfektně. Že se vlastně nic jiného nedalo dělat.

Co bys chtěl říci na závěr?

Mějme se rádi a milujme svůj sport zvaný rally. Pokud nás na tomto bude alespoň něco uspokojovat, tak pomiňme negativa a vnímejme pozitiva. Radujme se z každého dne co můžeme žít. Je mnoho kamarádů, kteří se na to dívají jen tam shora. Teď jsem rád, že mohu být třeba u klubání nového talentu. Martin Baďura roste každým kilometrem, RZ-tou, závodem. Těší mne, že můžu být u toho a sledovat to. Třeba si na mne jednou vzpomene v nějakém článku.