Velmi vydařený návrat za volant silné čtyřkolky po téměř pětileté pauze zažil při pačejovské EPLcond Rally Agropa Jan Šlehofer. Společně se spolujezdcem Robertem Baborem skončili osmí absolutně, když rychlejší byli pouze soupeři s technikou WRC či R5. Nasazení a atraktivní styl západočeské posádky ocenili i diváci, kteří se kolem trati sešli ve velmi hojném počtu.

Jan Šlehofer se v posledních letech objevoval na tratích rychlostních zkoušek pouze sporadicky, a to coby pilot slabších předokolek. Speciál s pohonem všech čtyř kol pilotoval naposledy koncem roku 2011 při Pražském Rallysprintu. „Nápad našeho pačejovského startu se zrodil v Sykyho hlavě. Tou dobou totiž pořizoval z Rakouska, pro něj již známou, „er čtyřku“. Po ujasnění podmínek jsme začali s Robertem Baborem spřádat plány, abychom vše stihli. Nakonec jsme Sykymu na spolupráci kývli a mechanici jeho týmu, v čele s Mírou Houdkem, začali auto připravovat. Před soutěží jsem měl naplánovány dva testy. Jeden poblíž dílny a druhý nedaleko Nepomuka, připomínající svým charakterem pačejovské rychlostní zkoušky. Na testu mě Syky svezl. To mi hodně pomohlo v získání správné představy, jak s tímto autem jet. Testu se zúčastnil také můj spolujezdec Robert a mohli jsme se tak sehrávat i co se týče rozpisu. Bohužel se záhy objevila technická závada. Kluci, kteří zároveň museli na pačejovský start připravovat Fabii R5, si tak pořádně mákli. Nicméně myšáka připravili na druhý test a ten už proběhl bezproblémově. Najeli jsme zhruba pětadvacet kilometrů. Pětiletá absence ve „velkém“ autě však byl znát. To se ale možná ukázalo být ku prospěchu věci. Nepociťovali jsme totiž žádný tlak na výsledek. Soutěž jsme si chtěli především užít, pobavit diváky kolem tratí a spatřit cílovou rampu. Auto bylo výborně připravené a fungovalo skvěle, stejně jako celý tým. Moc děkuji všem za podporu, zvláště pak reklamním partnerům, bez kterých bychom neodstartovali. A také děkuji Robertovi za trpělivost, a klukům z dílny za přípravu auta,“ netají se kdyňský soutěžák spokojeností se svým pačejovským vystoupením.

Jestliže Jan Šlehofer zažíval návrat do „velkého“ auta, pro jeho spolujezdce Roberta Babora to byla premiéra. „Mým dosavadním nejsilnějším rallyovým autem byl „tajpár“ ve třídě 8. Kromě něj jsem zažil Fiestu 1, 6 a historické škodovky 130L a 120L. Tohle tedy bylo zatím nejvýkonnější a nejkrásnější auto. Velký rozdíl to je. Především ta rychlost je citelně jiná. Hodně mi pomohl test den před soutěží. Při něm už jsem si osahal základní rychlostní návyky. Během soutěže to bylo každým odjetým kilometrem lepší. Velkým plusem bylo, že Honza je špičkový pilot, kterému věřím. Mohl jsem se tak soustředit jen na čtení. Největší respekt jsem měl před patnáctikilometrovou erzetou. Nebyla to žádná sranda. Nakonec jsme však zvládli i jí a to mě utvrdilo v tom, že na to mám a můžeme toto auto jet. Uvažujeme představit se s ním na mosteckém sprintu, a pokud se podaří zajistit finance a další věci, rádi bychom s ním v Příbrami absolvovali i dvoudenní podnik,“ přidává své pačejovské dojmy a nastiňuje další plány Robert Babor.