S Ostravákem na rallye. Po sakra dlouhé době:) V textu je použita hovorová čeština a ostravské nářečí, vše v zájmu zachování autenticity.

Od dob našich více či méně pravidelných deníčků uplynula v českých a moravských řekách spousta vody. Na rallye jsem trochu zanevřel, přidalo se nemálo soukromých starostí, změnil jsem práci a hlavně, nikam se mi nechtělo, a když náhodou ano, nechtěl jsem nic psát. Ono taky v novinách jsem musel psát dva články za den a pak se člověku prostě nechce.

Letošní Agropa nebyla naše první rallye, s Ostrávakem, který od naší první společné rallye stihnul zrobit dva vysokoškolské tituly, jsme byli na Šumavě a Vltavě. Ale ačkoli klatovské rallye jsou oproti nedávné minulosti fakt fajn, deníček zůstal jen ve stádiu přípravy. Ostatně dodnes nemám ani zpracované fotky z obou soutěží.

Foto: Kristýna Kutišová

Dost bylo řečí, jdeme na Agropu. Všichni vědí, že Rallye Agropa Pačejov má centrum v Horažďovicích, kam také brzy odpoledne (no, dobře, tak tedy večer) dorazilo Ostravákovo Punto a vypadl jsem z něj já, Ostravák a jeho drahá polovička Kutiška. Zaparkovali jsme vedle Felície, která jistě patřila jednomu z moderátorské dvojice. Doufám, že se Alešovi dobře vyjíždělo! :D Dlužno dodat, že náměstí v Horažďovicích je delší než krátkou dobu v rekonstrukci, napřed se tam hádali jak psi, jak bude vypadat, pak se v něm hrabali archeologové.. No uvidíme, snad se zase soutěž vrátí tam, kaj patří. Tedy před radnici a nikoli před kino. Ne, že by tam bylo špatně, ale náměstí ničím nenahradíš. A tež tam není moc stinu, napovídá mi tu ostravak.

Milou povinností je na Agropě vždy návštěva tiskového střediska. Tam již tradičně vládla rukou znalou a vlídnou paní Jana Cihlářová. Dobrá duše tamního "tiskáče" bez které by to prostě nešlo. Prohodili jsme pár slov a rozhodli se, že půjdeme zkusit kavárnu Černý kafe, která je jen kousek od rampy. Dámy a pánové, kluci a holky… pokud máte rádi dobré kafe, nemůžete udělat chybu. Pravda, espresso mohlo být jiné. Ne lepší, ale jiné. Nicméně to je věc individuální chuti. Ale tak skvělé cappuccino jsem snad nikdy nepil. K tomu dobrá zmrzlina, automaticky servírovaná karafa vody. No, chybu neuděláte. Potěšili i ostravaka, který je rozmazlený Brnem, a to je co říct. Po kávě a po zhlédnutí několika posádek, z nichž široké okolí pobavil Marcel Tuček, který to má daleko, nezná to, a proto zabloudil u rampy, jsme se vydali na místo, odkud jsem chtěl pořídit pár fotek ohňostroje. Zkusili jsme místa vyzkoušená, ale vzhledem k tomu, že se odpalovalo odjinud, i my se postavili jinam, a asi to nebylo úplně blbé. No a hned po ohňostroji bylo na čase vyrazit do Klatov. Večer měl být speciální.

Foto: Kristýna Kutišová

Každý filmový fanda ví, že 30. 7 se narodila akční hvězda, Arnold Schwarzenegger. Proto jsme si pustili Komando a šli spát. S tím, že druhý den bude pohoda pokračovat.

Ráno jsem se podíval na sbalený batoh s foťákem a rozhodl se, že to s sebou nechci. Už si ani nepomatuji, kdy jsem se jen díval. Cesta vedla na divácké místo do Mečichova a po příjezdu mi tak trošku spadla brada. Parkovat deset kroků od DM a těsně vedle velkého stanu s občerstvením? To se nestává často. Nemuseli jsme dlouho čekat a kolem nás začala jezdit smečka soutěžních vozů. Dlužno dodat, že startovní pole bylo všechno možné, jen ne nudné. A na spoustu aut byl opravdu hezký pohled. Za všechny chci jmenovat třeba Marcela Tučka, který si pořídil krásný a v našich luzích a hájích unikátní vůz Mazda RX 7. Jen více takových unikátů na naše tratě. Ono pole historiků je vůbec rok od roku zajímavější. Byť například dělení na vozy Klasik a Historik nechápu a ani se o to nechci snažit.

Rozmýšleli jsme, co dál a domluvili jsme se, že nebudeme přejíždět z místa na místo. Že chceme vidět celé pole. A přesunuli jsme se jen o pár kilometrů dále na legendární Muničák. Je pravda, že ten byl v nejzajímavější části divákům zapovězen. Respektive, kdo chtěl, mohl na známé parkoviště dojít. My jsme nechtěli:) Proč taky, když po ruce bylo místo s pěkným výhledem a nedaleko stánek s dobrým občerstvením. Bo jak praví klasik: Nou klobása, nou rallye:) Šotolinový úsek nabídl několik krizovek, v mezičase jsme si mohli vychutnat i psí zápasy. Inu, není nad to, když mě čokl neposlouchá, štěká na vše, co se pohne a tak je potřeba dát mu velké vodítko. Tolik s psímu zápasu, který vítěze neměl.

Foto: Rosťa Kutěj

Po projetí pole jsme se rozhodli, že se přesuneme. Popošli jsme o pár metrů, vystoupali na mez a rozhodli se, že počkáme na deset či dvacet aut a zmizíme do cíle. Svět je malý, proto se vedle nás zakrátko objevil Pepa Semerád. Prohodili jsme pár slov, Pepa zavzpomínal na dobu, kdy jel v Pačívě poprvé. V té době jsem se na rallye díval z okna, závodničky projížděli přímo před domem mých rodičů. Jenže to už je pryč. Pepovi jsme popřáli, ať se daří a vyrazili jsme do cíle.

Stihli jsme v klidu zmrzlinu a kafe v Černým kafi a posunuli se na tiskovou konferenci. Tu vedl (tradičně) Tomáš Cihlář. Což je pro přítomné dobře i špatně: Dobře proto, že Tomáš vést tyto konference umí a špatně proto, že se vždy zeptá na vše možné i nemožné a na co se pak, sakra, máme ptát my? Dlužno dodat, že vítězné posádky nešetřily slovy chvály. Zajímalo by mě jen, kam tak upřeně hleděl Honza Dohnal.

Pořadatel v Pačejově opět ukázal, že umí. V deseti lidech dokáží postavit rallye, která je mnohými jezdci považována za jeden z nejhezčích podniků u nás. Neumím to posoudit s pohledu jezdce, ale na Agropě jsou vždy skvěle značená divácká místa, vždy jsou velmi rozumně vypáskovaná. Nikde nechybělo občerstvení. Pořadatel se postaral i o show. Marně jsme hledali, co pořadatelům vytknout, aby to nebylo tak nechutně pozitivní, ale prostě není co. Dámy a pánové, ruku na srdce. 160 aut v poli, bezvadná organizace, divácká místa, večerní ohňostroj a to vše bez vybírání vstupného nebo jakýchsi záhadných regulačních poplatků…. Kdo z vás to má? Prostě lidé kolem Pavla Štípka umí.

Co bude s naší rallye partou dál? Těžko říct. Rozhodně už nebudeme jezdit na 14 soutěží za rok. Bude další deníček? Uvidíme:)