1. 9. 2016 21:37 − 2574× − 8

Barumka není nuda. A s Otou vůbec.

Ono vlastně ani s Otou Hlouškem se člověk nikdy nenudí.

Ono vlastně ani s Otou Hlouškem se člověk nikdy nenudí. Bohužel Barumka s Martinem Baďurou nám nevyšla. Když jsem dostal informaci, že se dělá selekce i podle doposud odjetých závodů, tak jsem neváhal a p. Regnera jsem se zeptal. Dostal jsem vcelku obchodnickou odpověď. Mě je to jedno. Já vezmu kohokoli, nicméně sporťáci ho nepustí. Podmínky na počet odjetých závodů jsou dané. A bylo to. Byl jsem asi 12 sekund volný spolujezdec na Barumku. Tolik času zabralo spojování telefonu na Otu. Přiznám se, že nevím, proč jsem to udělal a raději neseděl na mezi a díval se. Spolujezdce měl, takže jsem vlastně ještě připravil Jirku Klečku o svezení. Jestli toho litoval nevím. Zpětně ale vím, že pokud by byl na sedadle spolujezdce, tak by Ota nikam nedojel.


www.rallyservice.cz

Každá soutěž začíná najížděním. Přiznám se, že jsem z důvodu pracovního zaneprázdnění neměl čas vůbec nic studovat. Zpátečky na start – nevím. Trasy na start – nevím. Prohlídnout všechno v mapách – nevím. Na poslední chvíli jsem si alespoň přečetl ZÚ a našel místo, kde budeme stát v servise. Ani místo, kde jsou administrativky jsem nevěděl. Nakonec jsem ale byl ráno na místě a čekal jsem na fáru. Ani mne nepřekvapil telefonát, že bude mít asi půl hodiny zpoždění, protože ležel do jedné pod autem. Ani jsem ho ale po půlhodině nevyhlížel, protože jsem věděl, že půl znamená celou. Tak nějak normál. Vypsal jsem co se dalo a odhadem jsem se postavil do fronty. Musím se pochlubit, že jsem to trefil přesně. Když jsem přišel na řadu, tak mistr vstoupil, přišel ke stolku, dopsal potřebné údaje na kartu a měl asi nejrychlejší přejímky hotové. Už najíždění byl očistec. Hodně dlouho jsme spolu nejeli a přeřadit v hlavě na jiný rozpis a diktát mi trvalo docela dlouho. Ota totiž píše absolutně všechno. Před psaním článku jsem se díval na onboard Kopejdy z Hošťálkové a kdyby si měl napsat takový rozpis, tak má Pavel uzel na jazyku po pár zatáčkách. Asi nejlíp se mi píše a čte s Martinem Baďurou. Máme stejný pohled na zatáčky i na vzdálenosti. Pohoda je Zbyňa Hrabec. Největší pohoda na rozpis je ale Libor Svoboda. Na Slovakia ringu loni jsem se řádně bavil. On nikdy na rozpis nejel, tak jsem před závody opsal rozpis z RBR a jelo se. Zdeněk Vrátníček má trochu specifické čtení. Ovšem Ota je specíál největší. Tam ke já vidím 200, na konci L3, najde Ota 30 L1 do P1 40, horizont full, 20 P1 do L3. Nejenom že nevidím tu L1 do P1. On mi ještě v druhém průjezdu doplní. 30 L1 do P1 u sloupu, 40 horizont full u klád, 20 P1 díry do L3 přes horizont. Číst něco, co nevidím je strašné a navíc tolik informací je vražedné. Když jsem se snažil to prostě ze sebe vysypat a čekat, až dojedeme do té L3 co vidím, tak mi řekl, že mu to tam musím sázet po jedné. Každou informaci zvlášť. Musiš mluvit kratce, bo nebudeš stihat.

Že nebudu stíhat jsem věděl už po první RZ. Hošťálková je samo o sobě nadělení na čtení. Na tom rychlém konci vidět neviditelné zatáčky byl děs a utrpení při představě, že se ukecnu. Značky do lesa a z lesa jsou teoreticky pěkné. Hledět ale ven a číst a vůbec to vstřebat do hlavy nejde. Asi stárnu a je čas se na to vysr… Navíc další problém, co jsem odhalil. Obecně je známo, že vzdálenosti v rozpise jsou něco teoretického. Je to věc pohledu pilota. 80 neznamená metrů ale pocit vzdálenosti, který má pilot za léta vstřebaný. Ota bouchá vzdálenosti jak haviř ve štole. Nepochopil jsem systém. 60 bylo někdy 80 a někdy 40. 100 bylo někdy jenom 40. Orientovat se v tom umí jen on. Tedy doufám, že ano. Já jsem měrnou jednotku nenašel ani na vzdálenosti, ani na zatáčky. Někteří, co občas ode mne něco přečtou, tak se asi podiví, že jsme přece už něco spolu odjeli. Ovšem to něco měl vždycky napsané a jenom jsem přepisoval staré rozpisy po Lumírovi, nebo když to jezdil kdysi dávno. Letos jsme poctivě museli napsat všechno. Nevytáhl žádný kouzelný starý rozpis. Napsat Semetín bylo pro mne jednodušší. Ten docela znám a musím pochválit tvůrce tratí do RBR. Absolutně přesné. Slušovice alias Březová byla zábava. A to doslova. První průjezd a 3x opakovat kolečko stačilo. Výjezd do cíle jsem napsali. V druhém najíždění jsme kolečko dali jen jednou a ven. „Nahoru to ani moc nečti. To je celé full. Jenom abych trefil brzdy do té L5 u vysílače“. Potom následovalo 30 P1 200 a L5 u stopky. Stopkou rozuměj dopravní značku STOP. Druhé najíždění a u stopky se ozvalo: „ču…. co tady stojí jak kok.. . Buzer…. uhněte“. Mistrně je objel a bez mrknutí to střelil do L5 a potom do P8 za ostrůvek. Třetí průjezd a čtu. ..200 L5 u stopky. Teď si Ota uvědomil, že ti čur.. a kok…. nezavazeli, ale stáli poctivě na STOP a dávali přednost, zatím co my jsme je smýkli a proletěli stopkou jako nic. No bavili jsme se tím až do konce závodů. Dotčení pánové sorry. Závodnický zápal občas udělá zatmění mysli. Při najíždění rozbitých Košíků utrpěl šrám i kvalitní VW passat. Dostal lehkou ránu na spodek, až prasknul kryt motoru a začal ronit slzy. Tedy přesněji začala z něj téct voda. Tady jsme se shodli, že Košíky by klidně nemusely být.


www.rallyservice.cz

A nastalo dlouhé čekání na pátek večer. Mezi tím jsme jen tak cvičně vyzkoušeli novou komunikaci. Stilo WRC za 10 tisíc aby Ota zjistil, že mne stále neslyší a starý Peltor je hlasitější. Klasika v podání Oty. Neslyším nic. Konečně se blížil čas startu. Naštěstí jsme startovali docela brzo, takže nebyla potřeba rampa, kterou jsme stejně neměli. Trochu nás rozladilo zpoždění 15 minut, které blížící se tmu posunulo. No nic. Jdeme na to. Ota jel s VFTS před 20 lety a loni v Kramolíně, kde ji premiérově rozbil. Už jsem se těšil, co provedeme. Jura Klečka vtipně sehnal žlutočerné terčíky, které se používají na crash testech a v nestřeženém okamžiku LADU 2015 VFTS vyzdobil vepředu i vzadu. Start, 150 L2 do P8 do L4 100 RET a při vjezdu na autobusák upadla řadící páka. Takže improvizace. „Drž ji dole a tlač ji dolů a já budu řadit“. To nám to pěkně začíná. Chtěl jsem mávat na kamarády a místo toho visím v pásech a držím řadící páku aby nevypadla z převodovky. Naštěstí se dá městská zapamatovat, takže jsem sypal, co jsem věděl z hlavy. V druhém kole začalo auto v zatáčkách tarokovat a neodjíždělo. To byl větší problém. Třetí kolo už bylo utrpení, kdy to víc nejelo jak jelo. Ale blížil se konec třetího kola. Pod mostem, kde jsem zůstal loni se Zdenkem jsme projeli a bylo ticho. Doplachtili jsem na vítr před Valdovo odbočení na koleje. Auto ani neškrtlo. Odtlačili jsme to do trávy a byl konec. Smutně jsme hleděli na těch pár metrů, co chybělo do fotobuňky. 2 zatáčky a asi 300 metrů. Kdo nezažil, tak si to zklamání nedovede představit. Ota jenom seděl v autě a mlčel. První podezření bylo, že nám došel benzín. Ota to komentoval, že to nesmí nikdo vědět, protože budeme za ču.. pro všechny. Když jsme to před legendama vytlačili do únikovky, tak jsme zjistili, že nám vyvřela voda a bohužel natekla na cívku, kterou vyzkratovala. Smůla. Výměna cívky, provizorní kryt proti podobné nehodě, přidělat pořádně řadící páku, auto do UP a těšit se na sobotu s vidinou lepšího svezení. O výsledek už nešlo.

Sobotní ráno slibovalo pěkný slunečný den. Začínali jsme na Březové. Slušovice se mi líbily jak na jízdu, tak na čtení. Pohodová RZ na rozjezd. Tak jsme to i s Otou pojali. „hlavně mi připomínej, že mám studené gumy.“ Jasně. Start a jedeme. Žigul docela jede. Sjezd na dostihovku a trefit se mezi balíky byla pro Otu docela noční můra. Hodně se toho bál, takže opatrně. První kolo pohodička. Druhé kolo také. Až na skok o pečené sele. Přiznám se, že jsem ani skočení nezaznamenal. Nicméně po výjezdu na hlavní začalo auto divně vybočovat na zadku. Při přidání doprava půl metru, při ubrání 70 čísel doleva. Jízda alá rodeo na býkovi. Na blinkrech jsme to dotáhli do cíle. Škoda dvojitá, protože na nás čekali ve Hvozdné ve vracáku kamarádi. Za stopkou jsme zjistili, že nám teče proudem olej z pravého zadního tlumiče. Protože tekl na výfuk, tak to vypadalo, že nám odešel motor. Komentáror to jen špatně odhadl. Naštěstí byl servis, kde čekal Jirka Klečka. Teď se vrátím na začátek článku „Zpětně ale vím, že pokud by byl na sedadle spolujezdce, tak by Ota nikam nedojel“. To nebylo machrování. Jura totiž dokázal v servise sehnat jiný tlumič. Kdyby byl v závodničce, tak nevím, jak by to dopadlo. Díky jeho známostem ho nejen sehnal ale i bleskově vyměnil. Ten starý byl ohnutý a natvrdo. Ota nechápal. Ten skok nebyl nijak extra. Spíše takové lehké hop. No nic. Nestíháme. První pentle na výjezdu z časovky. Před časovkou na prachu bylo depo legend. Letěli jsme na klakson a plný plyn k hodinám, rychle píchnout a tankovat. Když jsme odjížděli, tak Ota suše konstatoval „sem se už nesmíme vrátit“. Nechápavě jsem se na něj podíval, tak mi vysvětlil: „letěli jsme jak hovada přes ten prach okolo legend. To nám neodpustí a příště nám vymlátí okna a zuby.“ Uvědomil jsem si že ANO. Sorry. To budou vysávat a čistit do další barumky. Nejhorší ale bylo, že auto po přidání vybočovalo stále a při ubrání také. Projeli jsem až na konec Zlína a na vedlejší jsme zjistili, že je prasklé na levé straně vzadu dlouhé rameno a odešel tlumič. Ota škubnul kurtnu z rezervy a provizorně to stáhnul jak velcí kluci v MS. Před náma bylo 20 km přejezdu a 22 km RZ. No a potom dalších 20 km do servisu. Auto se začalo chovat trochu líp, ale na závodění to nebylo. Další pentle na startu a aby řeč nestála, tak jsme si ulili start aby bylo té penalizace víc. Prostě zapracovaly nervy. Nepřipoutaní, s rozeplou přilbou a s nervama v …Po startu bylo odbočení doleva ve kterém se ozvalo lup a bylo po stažení. Kurtna nepraskla, jen se svezla dolů. 22 kiláků rodea začalo. Nevím kolik aut nás celkem předjelo, ale bylo jich hodně. Snažili jsme se poctivě uhýbat, nicméně jsme se sjeli v jednom místě s někým a nebylo snad půl kiláku kam uhnout. Podle výsledků jsem dostali od prvního 14 minut.


www.rallyservice.cz

Pochopitelně jsme nestíhali časovku na seskupení. No a aby toho nebylo málo, tak v seskupení přestalo auto startovat. To už je drobnost. A že se přehřívalo, takže jsme jeli se zapnutým topením? To neřeším. Venku 35° tak proč si nezatopit. Užíval jsem si pocit jízdy na poušti při Dakaru. A zase dík Jirkovi Klečkovi. Kdyby seděl v autě, tak nevím, kdo by sehnal rameno a vyměnil. V servise jsme ale zjistili, že není prasklé jen dlouhé vlevo, ale i krátké vpravo. Navíc krátké nešlo nasadit, takže jsme vyjížděli opět s pentlí a v konfiguraci zadní nápravy -1 tlumič a -1 rameno. Jsou to asi nepotřebné věci, protože auto jelo. Sice nestartovalo a nechladilo, ale pěkně topilo. RZ 4 Hošťálková je opravdu náročná. I přes pár chybějících podvozkových dílů se Ota nechtěl flákat. Diktoval jsem co jsem mohl. Občas na mne štěknul dál???, Občas se zeptal pravá kolik??? a v tempu „frnk a želvy byly pryč“ jsme se dostali do cíle. Pochopitelně jsem se ztratil. V cíli jsem se omlouval ale Ota mne ale uklidnil. „Ser na to. Já jsem tě stejně od startu neslyšel. Ta komunikace zase nefunguje“. Začal jsem přemýšlet, co vlastně ještě funguje, protože nám přestaly svítit světla. Krátký přejezd na Semetín. Tady jsme se bál. Opravdu jsem se bál brutálně rychlého konce. No nic. Před startem nás roztlačili, start a jedem. Dokonce mne Ota slyšel. I nadávání, když jsem se v lese po sérii L1 P1 L1 a krátkých rovinek, co jsem neviděl ztratil. Našel jsme se před kopacím mostkem. Potom jsem to už nějak dočetl. V cíli jsme měl radost jak malej kluk, že to heblo dojelo a hlavně, že terčíky na crash testy na blatnících zůstaly ve stejné pozici. Uštěpačnou poznámku Aleše na rampě jsme přešli bez připomínek. „První ve třídě ale poslední absolutně“ Vtipálek. Přitom stačilo říct vítězové třídy E6. Na závěr musím poděkovat za shovívavosti sčítačům penalizací, že se neunavovali. Máme jich ve výsledcích asi jen polovinu. Už se těším na pokračování. Jsem zvědavý, jak dlouho se bude léčit zadní náprava. Protože tam zadní rameno nešlo nasadit a jízda s ulámanými rameny a tlumiči jí také asi nesvědčila, tak se nechám překvapit. Další Barumka?

Opět děkuji www.rallyservice.cz za perfektní fotky. Jinak nevím, kdo by z velkých kluků fotografů něco z historiků nafotil. Kubo smekám a dík.

Komentářů celkem: 8
2. 9. 2016 07:44
0 0
smajlík, Pačesu, no to je parádní počtení smajlíksmajlík
2. 9. 2016 10:07
0 0
smajlík smajlík smajlík Super čtení, díky smajlík
2. 9. 2016 10:27
0 0
Nemá se ten správnej závoďák rozpadat až za cílem a ne už cestou do cíle?smajlík Jinak viz. výše - super čtenísmajlík smajlík
2. 9. 2016 21:53
0 0
Jestli ty praskající zadní ramena nejsou ještě následkem speciálního naladění zadního odpružení z Kramolína (styl beton a přímá příčina konfliktu se stromem)smajlík
3. 9. 2016 10:41
0 0
Pěkný čtení. Těším se na další zážitky.
3. 9. 2016 18:44
0 0
Pačesu, ty zlotřilče! Ty taky nepovíš, jenom co nevíš, co? Tak se aspoň přiznej, že tu nefachčící eletriku jsi dělal ty smajlík ! A vůbec, buď rád, že jsme vyhráli, to už se ti nemusí nikdy povést - být první a zároveň poslední smajlík !
3. 9. 2016 20:15
0 0
Už se nedivím, že jsi nás na Hošťálkové neviděl, když jsi hledal zatáčky smajlík
Super čtení na sobotní večer smajlík
4. 9. 2016 12:43
0 0
Historie se neptá...první ve třídě,fotky krásný...supr čtení,co víc si přát ;D
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!