Druhým a zároveň posledním závodem, který jsem si pro letošní sezónu vybral, byla SVK Rally Příbram 2016. Soutěž relativně za bukem se naší posádce před dvěma lety, kdy jsme absolvovali jen její část v rámci Poháru, zamlouvala. Její rychlejší charakter našemu závodnímu náčiní vyhovoval a litovat jsme mohli jen neuskutečnění se překrásné rychlostní zkoušky Vystrkov.

Foto: Krtek Racing Team

Od poslední absolvované soutěže uplynul už nějaký ten měsíc. Rozjezd jsem nečekal tedy kdovíjak rychlý, ale všichni nám na krátké RZ ujeli o parník. Postupně jsme ztrátu na kilometr na naše bývalé konkurenty ze třídy 8 stahovali, takže se ve zbytku první rundy alespoň něco pozitivního objevilo.

Druhá sekce sobotní etapy začala zrušením RZ5. Myslím, že situaci šlo vyřešit jinak – a to jak již před soutěží, tak i po zjištění, že prvních pět posádek v prvním průjezdu překročilo magickou hranici 120 kilometrů za hodinu. Alespoň nás to vybičovalo k nejlepšímu výkonu na následující RZ. S časem jsem byl konečně spokojený a neovlivnil ho ani fakt, že jsme předjeli Honzu Hosnedla jedoucího na defektu. Uhnul kamarádsky!

Foto: Pietro Fotijev

V podobném duchu jsme pokračovali i na následující okruhové zkoušce. Tam té sportovní hodnoty bylo poskrovnu, ale nám se dařilo. Jenže kilometr před koncem zkoušky jsem při podřazování do retardérů již nezařadil druhý rychlostní stupeň. Stará známá písnička se znovu ozvala. Bohužel dvojka je v našem sériovém autě zcela nejdůležitějším převodovým stupněm a byť jsme měřený test dokončili, vážně jsme uvažovali o odstoupení. Nakonec jsme se rozhodli pokračovat na poslední RZ dne s tím, že poté učiníme definitivní rozhodnutí.

Krátký test Hostomice – Buková jsme absolvovali na blinkry, pozitivním faktem bylo, že se mně podařilo dvojku přece jen párkrát ve zkoušce zařadit. Pak vždy přišla na řadu otázka: Řadit či neřadit? V rámci toho jsme srazili jeden sud v retardéru a poprávu obdrželi 5 vteřin penalizace. Vzhledem ke zlepšení situace s naší "dvojkou" jsme se rozhodli doufat, že si přes noc odpočine úplně a v neděli ráno bude jako nová.

A byla. Teda skoro, abych úplně nelhal… :-) Ze zkoušky umístěné po celé délce v blízkosti Příbrami jsem měl respekt. Na úzký mostek jsme se vešli a čas v cíli katastrofický taky nebyl, obdobně jsme absolvovali i následující měřený úsek. To poslední rychlostka v sekci nám úplně nevyšla. Na vině byl jeden drobný výlet mimo trať směrem k Jardovi Pešlovi a následující snaha ztrátu dohnat, což mělo za následek probržděný příjezd do Dublovic. Se slovy: "Tak já už se na to teda vy****." jsme rychlostní zkoušku dokončili.

Foto: Krtek Racing Team

To nejhorší ale ještě mělo přijít. Začalo pršet. Má zkušenost se závodem s mokrými pneumatikami byla jediná – smutná Rallye Teplice 2013, kde jsme odstoupili po 100 metrech úvodní RZ kvůli palivovému čerpadlu. I když jsem na několika dalších soutěží déšť potkal, nikdy jsem se nenechal vyprovokovat k nasazení mokrých gum. Páč na suchých to byla jistota, že to klouzat bude. :-)

Tentokrát jsem ale zavelel k výměně kol na přední nápravě. Ještěže tak, jinak bychom se tam klouzali dosud. S kombinací lesklého a hlavně kluzkého asfaltu to byl pro mě očistec. A na jednom takém místě jsem se nechal nachytat. Na kluzkém asfaltu nefungovalo nic – brzdy, točení volantu, ruční brzda. Stále jsme se řítili rovně, přímo na balík. V danou chvíli to bylo jediné místo, kterému jsem se chtěl vyhnout a když už, tak ho aspoň netrefit přímo na komoru. Trefil jsem ho přímo na komoru. Prošlápl jsem u toho spojku a vše spělo k odstoupení. Po odtlačení mimo trať jsme zjistili na voze nulové škody, bohužel trvalo dlouhé minuty než mne napadlo vrátit spojku silou do původní polohy. To se nakonec povedlo a bez interkomu jsme dokončili rychlostní zkoušku.

Foto: Pietro Fotijev

Na posledních dvou zkouškách jsem se chtěl už vyhnout jakýmkoliv problémům. Až na uražené zpětné zrcátko u spolujezdce se nám to povedlo. Petr Pelech nám dával světelný rok, Martin Rada ke konci zvolnil, jezdili jsme třetí časy v pseudo kategorii 8&12. Sledovali jsme, jak se se svým vozem trápí do cíle Lukáš Frána, s problémy dojížděl i Honza Hosnedl. Jarda Kastner skončil po havárii již v první sekci.

I přesto, že jsme v průběhu rally dvakrát skoro odstoupili, dojeli jsme do cíle. Samozřejmě, že jsme vyhráli svoji třídu 12, kde jsme od začátku Rally Příbram neměli konkurenci. :-) Paradoxně jsme i první v celkovém hodnocení sezóny, i přes to, že nejvíc bodů jsme nezískali.

Není tajemstvím, že auto se spoustou příslušenství je na prodej. Provedlo mě třemi zajímavými sezónami a párkrát předvedlo i nemožné. Hodně tomu pomohl i dvorní (protože byl jediný) mechanik Jindra Hrubý. Velkým přínosem byl i přerod Honzy Němce z mechanika Lancie na navigátora v Cliu. Pochopení jsem nalezl i u své přítelkyně, teď už teda ženy, a celé rodiny.

Rally ve mně před mnoha lety začala žít svým životem, abych později zjistil, že rally je vlastně životní styl, který aktivně žiju. A na počátku byl… …eWRC.cz. Pak už logicky přišly tiskovky kolem RKHA, Rallye Cupu, články o novinkách v evropské i světové rally, tipovačka, články v časopise Rally, navigování Ládi Kopelenta… …no a koupě závodního Favorita na sebe nenechala dlouho čekat. Ze závodů Rallye Cupu šup na Slovensko s Cliem na nejlepší sezónu v mém životě. I dva poslední roky měly něco do sebe. Obětoval jsem závodům spoustu času, hromadu financí, a byť si hafo lidí bude klepat na čelo, tak můžu říct, že to za to stálo!

Nicméně všechno jednou končí (nebo se na dlouhou dobu přerušuje) a nyní nastal ten čas. Čekají mne krásné okamžiky, kterým dávám přednost i před rally. Díky všem, kteří se na mých krásných okamžicích v rally jakkoliv podíleli. Pořadatelům závodů (na všech úrovních), soupeřům (spíš teda kamarádům), spolujezdcům (včetně mámy jich bylo devět), fanouškům (těch o moc víc nebylo :-) ) i všem ostatním.

PS.: Abych nešokoval Shackiho, eWRCu se budu věnovat dál! :-)