…a pod to se mohu podepsat já i Zdenek Hawel. Občas mu závidíme jeho fyzickou kondici a schopnost se dokonale koncentrovat. Na Příbrami jsem byl svědkem jeho postupného sžívání s Roverem, byt to je úplně jiná "předokolka" než byl kdy zvyklý. V první sekci pozorně sledoval co auto dělá a nepouštěl se na žádný tenký led, ale už v druhé sekci si byl mnohem jistější. V poslední RZ se do toho opřel a zajel druhý nejrychlejší čas v poli historiků. To už bylo jasné, že autu začíná věřit, ale pořád tu byl ještě celý druhý den. 8. místo absolutně nebylo v tu chvíli špatným výsledkem, ale Jindra není nikdy spokojený.

Druhý den bylo po dešti a i když to dopoledne osychalo, pořád bylo dost mokrých i kluzkých pasáží a tam kde byl prach, byl nyní v "soutěžáckém žargonu" bordel. Museli jsme přezout a vzhledem k tomu, že na těchto pneumatikách Jindra skoro nejel, začínal s důvěrou k autu znovu od začátku. První sekci jsme projeli bez větších potíží, jen nám asi 2x vypadla dvojka a nebylo jasné proč. Do poslední sekce jsme tedy jeli s tím že budu preventivně místy, kde Jindra musí řídit oběma rukama, držet dvojku v kulise a u toho číst. Jindra se svou zkušeností a citem na mokru příliš neslevil a jel s Roverem na limitu. Využil bezezbytku vše co mu ten den auto nabízelo a vyhrál všechny tři poslední RZ za mokra a deště a to bez mokrého obutí. Jak jsme spolu s humorem poznamenali, že angličák se cítí za deště nejlépe.

Nakonec z toho bylo 1. místo ve třídě, 1. místo v kategorii a hlavně 5. místo absolutně. Byl jsem rád, že se potvrdil sportovní potenciál tohoto vozu, protože tomu moc lidí nevěřilo. Jindra to se mnou vydržel a pomohl mi s vývojem auta až k tomuto výsledku na kterém má ještě lví podíl svými jezdeckými kvalitami a opět prokázal, že je profík a pořád ještě umí potrápit jezdeckou špičku.