Dlouho jsem hledal nadpis, který by se hodil pro článek o letošní Rally Příbram z pohledu posádky Michálek-Maryška. Bohužel jsem nenašel nic, co by vystihovalo celý závod. Sobota byla totiž úplně odlišná od toho, co nás čekalo a co jsme předvedli v neděli.

Ale hezky od začátku. Po celkem slušně zajeté Barum rally jsme se rozhodovali co dál. Pořád existovala, sice jen teoretická šance na pódiové umístění v kategorii 4. Tak jsme se rozhodli vyrazit na Příbram, jejíž část jsme absolvovali v rámci poháru ČR v roce 2014. Trochu jsme byli zklamaní, že se nejede RZ Vystrkov ve své tehdejší cca 18km podobě, ale byli jsme zvědaví, co pro nás pořadatelé připraví za náhradu.

Už při seznamovačkách, nám bylo jasné, že letos to na našeho Swifta nebude. Hlavně sobotní etapa byla rychlejšího charakteru a to většinou nahrává silnějším autům. Trénink RZ jsme ve čtvrtek zvládli jen tak tak. Již poněkolikáté letos. Přijde mi to, že časy seznamovacích jízd jsou připraveny na 2 průjezdy soudobých posádek. MČR HA má povoleno 3 průjezdy a pokud to někdo chce poctivě projet, tak je to opravdu nadlidský úkol. Nicméně jsme si ve čtvrtek i v pátek večer pěkně zazávodili u stolu v hospodě s dalšími posádkami z historiků a tak jsme se i pěkně naladili na budoucí boje o vteřinky na tratích RZ.

V sobotu ráno bylo vše jasné. Krásné počasí znamenalo jednoduchou volbu pneu. První sekci jsme zajížděli časy kolem 6. místa v těsném kontaktu s další posádkou třídy E1 Knížek – Šimůnek. Výjimkou byla RZ4. Ta se jela celá proti kopci a tak to na výsledku bylo docela znát. Naštěstí se jednalo a krátkou RZ a tak ztráta nebyla moc velká. Celou první sekci jsem se navíc nebyl schopen dostat do správného závodního tempa. Trochu za to mohly rychlé tratě, kdy jsem dopředu věděl, že nemáme šanci. Také za to mohl konec sezony, kdy jsem nechtěl jít do zbytečného rizika a rozbít tak auto, na kterém je přes zimu kupa práce.

Druhou sekci už neabsolvovali naši nejbližší konkurenti ve třídě E1. Ale zato se vytvořila trojice Michálek-Maraška, Enge-Engová, Jirátko-Jirátko. Obě rodinné posádky byly těsně za námi. Přesněji o 6 vteřin. To nás začalo bavit a také tomu odpovídaly časy. Čtvrtý čas, pátý čas a opět nic moc výsledek z poslední kopcové RZ Hostomice, kde jsme se oproti prvnímu průjezdu zlepšili, ale to se povedlo i ostatním. Obsadili jsme 9. místo. První etapu jsme tak zakončili na 5. místě celkově a prvním ve třídě E1. Tento výsledek byl nad plán, který jsme si na těchto rychlých RZ před závodem stanovili.

Neděle nás ráno přivítala mokrými cestami, ale nepršelo, takže jsme obuli měkkou směs a těšili se na techničtější rychlostní zkoušky na Sedlčansku. První RZ u Příbrami byla plná lesklých asfaltů. I přes jistou opatrnost z toho byl 6. čas a udržení pozic v celkovém pořadí. Poté jsme se přesunuli k Sedlčanům. Krásná RZ s velice pěknou pasáží po startu a před cílem. Oba úseky byly pro nás velice zajímavé. Na sjezdu ihned po startu byly dva vingly, které jsme vymetli bokem, což u předokolky není ideální průjezd, ale na kameru to může vypadat pěkně. V tu chvíli jsem si vzpomněl, jak před startem se mě Standa Budil ptal, jak nám fungují ty gumy vzadu. Já si to chválil, jak je to super, ale v prvních zatáčkách jsem poznal, že to zase tak růžové není. Poté jsem se trochu uklidnil a v klidu pokračoval dál. V průběhu RZ jsem nasbíral opět dostatečnou dávku důvěry, abych se do toho ke konci RZ opět opřel a byli z toho skoro hodiny těsně před cílem. Ještě, že tam byl nájezd ke garáži, jinak by nás diváci tahali z příkopu. Zajeli jsme tak 13. čas. Výletem jsme ztratili cca 15 vteřin. Další RZ jsme projeli už trochu na jistotu s celkově 9. časem. Na přejezdu do servisu začalo poměrně dost pršet a tak padla volba, že obujeme kompletně mokré pneu.

No a pak to začalo. Po výjezdu ze servisu, kde jsme nazuli na předek úplně nové pneu jedné nejmenované portugalské značky, jsem se zhrozil. Auto nebrzdilo a nezatáčelo. Ale při vlhkém ovzduší pěkně jelo. Docela divná kombinace. Na přejezdu na první RZ jsme si ještě mysleli, že se pneu nějak umoudří, ojedou a začnou fungovat. Bohužel se tak nestalo. Před startem RZ bylo v autě ticho. Vůbec jsem si nedovedl představit, jak projedeme RZ bez nějakého výletu mimo trať. Od startu to byl očistec. Když se auto konečně po neustálém prokluzu kol rozjelo, tak nešlo zastavit. Brzdné body jsme měli o několik desítek metrů posunuty. Navíc jsme před koncem RZ viděli v louce naše kamarády Honzu Krejču s Pavlem Šárkou a tak rozkaz zněl jasně – DOJET DO CÍLE. Ve stejném tempu jsme absolvovali i předposlední a poslední RZ a zajížděli tak 15. až 20. místa v celkovém pořadí historiků. Na poslední RZ jsme si z toho už v autě dělali srandu. Padaly vtipy, jestli jsme náhodou nekoupili pneu na drifty atp. Na prvního jsme na těchto 3 posledních RZ ztratili 2 minuty. Na druhou stranu ale jednoznačně naše chyba a kopec ponaučení, že se nevyplatí v této oblasti experimentovat. Naštěstí nás tento experiment nestál poruchu karoserie, ke které ale nebylo mnohdy daleko.

Zažili jsme kopec prekérních situací, které se určitě budou hodit, jako trénink na zimu, kdy je chování auta dost podobné. I tak jsme zajeli celkově sedmé místo a dokonce vyhráli třídu E1. Tam jsme ale žili z náskoku ze soboty a první sekce nedělní etapy.

Na závěr tak patří poděkování pořadatelům, mechanikům, fanklubu a vlastně všem, kteří dočetli tento článek až sem. Auto projde přes zimu opět repasí nejvíce poškozených částí a příští rok se snad opět objevíme na tratích MČR HA. Musíme se poohlédnout po nějakých dalších sponzorech, protože finanční náročnost je rok od roku vyšší. Pokud se chceme přiblížit konkurenci, tak budeme muset více využít platné homologace, která ovšem vyžaduje nemalé investice do techniky. Pokud by se snad někdo takový našel a chtěl podpořit naši posádku, pak prosím kontakt na radoun.motorsport@seznam.cz.