Hodkovický Tomáš Košek patří již několik sezón k největším osobnostem seriálu závodů do vrchu EDDA Cupu. Nejinak tomu bylo i letos, kdy obhájil prvenství v nejsilnější třídě E+2000. Jednoduché to však rozhodně neměl – nemalou komplikací totiž byla jeho nedělní ještědská havárie. Ta původně hrozila koncem kariéry, aby však nakonec pilota i jeho okolí motivovala dotáhnout úsilí do vítězného konce.

Stejně jako v posledních letech, také letos se nejsilnější třída EDDA Cupu E+2000 nesla především ve znamení urputných soubojů dvou Tomášů – Koška a Kučery. „Hned zkraje sezóny mě Tomáš Kučera překvapil, když představil auto silnější o třista koní oproti tomu mému. Po dvou úvodních vydařených závodech na Zbraslavi a v Telnici jsem už nabyl pocit, že bez úprav mého auta nepůjde jet rychleji. A tak se podařilo před domácím Záskalím, kam jsem si od Edy odskočil do Krušnohorského poháru, vyloudit z motoru o sto koní více a vyhrát i tam. Tomášovi jsem poprvé podlehl až ve vrchlabském závodě. Chuť jsem si spravil v Prachaticích. Zde byly sloučeny hned tři seriály – EDDA Cup, Maverick Cup a „republika“. Až mě samotného překvapilo, že jsem nejenže vyhrál naší kategorii v rámci celého podniku, ale skončil jsem pátý ve sloučené klasifikaci všech účastníků,“ vrací se Tomáš Košek k úspěšnému vstupu do sezóny. Zvítězit dokázal i během sobotního ještědského závodu, když porazil i favorizovaného Aleše Mlejnka, pilotujícího formuli.

Pak však přišla neděle. „Poprvé v kariéře jsem havaroval. Celé dopoledne pršelo a jelo se na mokrých gumách. Odpoledne déšť ustal, trať začala osychat a já nasadil slicky. V druhé zatáčce jsem chyboval, podcenil jsem, že jsou studené pneumatiky a auto mi nezatočilo. Naštěstí mě zbrzdil balík slámy a až pak jsem se podíval do stodoly. V té zatáčce se zrovna byli dívat rodiče s bratrem. Vypadalo to na konec mého závodění – jednak po finanční stránce, druhak kvůli zvýšeným obavám rodiny. Vše se zlomilo až čtyři dny před bečovským podnikem. Všichni sponzoři mi pomohli, také rodina změnila postoj, semkli jsme se a já vyrazil bojovat s autem, půjčeným od Davida Komárka. Před závodem jsem se s ním svezl dva kilometry na letišti a v Bečově jsem startoval vůbec poprvé. Přesto se mi podařilo zvítězit a posunout traťový rekord o šest vteřin. Na závěrečném závodě v Živohošti mi už stačila k titulu dvě druhá místa. Sobotu jsem vyhrál, neděli jsem jízdou bez rizika skončil druhý,“ popisuje Tomáš závěrečnou fázi sezóny.

Příští rok nicméně účast v kompletním EDDA Cupu neplánuje. „Tohle byla moje poslední sezóna v tomto celém seriálu. V té nadcházející se hodlám účastnit vybraných závodů v různých mistrovstvích. Pojedu tam, kde se mi líbí. Nyní však netuším, kdy začnu opět jezdit. V první řadě totiž musím opravit auto, což stojí dost času a peněz. Závěrem chci poděkovat za podporu všem sponzorům a rodině za psychické zázemí,“ končí své povídání opětovný šampión nejsilnější třídy E+2000.

Foto: Robert Balcar