Už je to pět let, co se Vláďa Mandík jun. za podpory Junior sport talentu účastnil kompletní sezony v MČR ve sprintrally. Pro následující sezonu byl talentový projekt zmrazen a další účast v následujících letech byla pravidelná pouze v rámci Pražského rallysprintu. Šéf rodinného týmu a otec v jedné osobě Vladimír Mandík st. pro letošek dokázal zajistit potřebné finance skrze několik firem, bez kterých by plánované tři starty byly neproveditelné a na konci července se sám chopil volantu na RallyAgropa. Další naplánovanou soutěží byla Rally Příbram, pro kterou z důvodu pracovní vytíženosti byl nasazen Vláďa jun. s nezměněným spolujezdcem Romanem Niemetzem.

Předzávodní přípravy, krom odvzdušnění brzd, obsahovali pouze čistící operace, jak je pro bezproblémový naftový vůz zvykem. V úterý nastoupivší nemoc spolujezdce ale začala trochu situaci komplikovat. Startovní listina obsahujíc 140 posádek v kombinaci s prodlouženým víkendem a posledním dnem před začátkem tréninku už dopředu naznačovala, že snahy najít náhradu mají malou šanci na úspěch, naopak klesající teplota spolujezdce stále živila naději na dostatečné zlepšení zdravotního stavu.

„Roman na čtvrteční tréninky zůstal doma a celou trať napsal a jednou zkontroloval Vláďa se svou přítelkyní Terkou Maršálkovou. V pátek ráno jsme se již sešli s Romanem a rychle jsme napodruhé zkontrolovali rozpis, aby se ještě stihnul vrátit do domácích peřin, s plánem, že přijede až v sobotu těsně před startem. Když už to vypadalo, že nám start v soutěži nic nepřekazí, ozval se Roman, že se mu ještě dostavila čím dál víc sílící bolest ve spodní části břicha. Věděl jsem, jak moc chce Roman se mnou závod odjet, ale o to větší obavy jsem měl o jeho zdraví. Zkusili jsme ještě jednou rozhodit sítě, zda by se nenašel nějaký blázen, který by se mnou odjel závod, aniž by viděl trať a zároveň jsme otevřeli téma změny spolujezdce na poslední chvíli s organizátory, kteří nám vyšli vstříc a tímto bych jim ještě jednou chtěl poděkovat,“ nastiňuje páteční situaci Vláďa Mandík jun.

Situace pro Vláďu vypadala téměř bezradně, ale jeden telefon do Mladé Boleslavi vše otočil o 180 stupňů. Petr Těšínský z časových důvodů na Příbram odmítl několik jezdců, kteří sháněli spolujezdce, ale na samotné závody měl v plánu se jet alespoň dívat. „Sám jsem tomu nemohl uvěřit, když mi Petr potvrdil, že může se mnou jet. Obratem jsem volal zpátky Romanovi, jestli se jeho stav nějak nezlepšil, ale zázrak se nekonal a já musel udělat jedno z nejtěžších rozhodnutí, s kým tedy pojedu a času bylo málo. Přestože by případně komplikací mohla být naše Fábie nejrychlejší sanitní vůz, nechtěl jsem se v žádném případě do takové situace dostat a na ředitelství soutěže jsem potvrdil změnu spolujezdce na Petra Těšínského,“ dodává Vláďa. Petr byl bez auta v Mladé Boleslavi, rozpis u Romana ve Švihově a obytný vůz na víkend v Praze, takže malý logistický oříšek byl na světě. „Další děkuji musím poslat posádce Marcelovi Tučkovi a Petrovi Dufkovi, kteří nám poskytli video tratí z tréninku, díky kterému jsme si alespoň nanečisto vyzkoušeli v pátek v noci spolupráci.“

První sobotní rychlostní zkouška byla hlavně ve formě sžívání se starou technikou a novým spolujezdcem, navíc drobné hodiny v diváckém místě nezaručili ideální vstup do soutěže. Bohužel to horší bylo teprve na cestě. Dle harmonogramu byla druhá rychlostní zkouška polokruhová v okolí Hvožďan o délce téměř 20 kilometrů. „Trať byla místy neuvěřitelně rychlá a já si často přibržďoval levou nohou, což v kombinaci se špatně rozloženým brzdným účinkem pravděpodobně vyústilo v úplné selhání brzd cca 4 kilometry před cílem. Naštěstí o jedno brzdění dříve byl pedál trochu měkčí a tak jsem si ho chtěl takzvaně našlapat, ale to už se pedál propadl na podlahu a situaci jsem zachraňoval ruční brzdou. Naštěstí nás nečekala ostrá zatáčka, ale jet do zatáčky na čtvrtý rychlostní stupeň přes ruční brzdu je i tak silný zážitek. Dále nás čekalo jedno ostré odbočení, a přestože jsem počítal s tím, že to moc zpomalovat nebude, odbočku jsem přejel a ve výsledku z toho byla ztráta celé minuty. Dlouhý přejezd nám pomohl k dostatečnému vychlazení brzd, přenastavili jsme brzdný účinek a na dalších dvou rychlostních zkouškách jsme zbytečně nebrzdili =). V poledním servisu mi tým mechaniků okolo Jirky Petráška a náhodných kolemjdoucích (díky Stando a Martine) dal auto zpátky do kupy a do konce závodu již s brzdami problém nebyl."

Ztráta na druhé místo ale nebyla veliká a díky bezproblémové odpolední sekci přenocovala posádka s velkou ztrátou na první, ale s dostatečným náskokem na třetí místo. „Nedělní ráno nás přivítalo osychajícími tratěmi po nočním dešti a já věděl, že za takových podmínek jsem zajížděl vždy lepší časy, ale se stosekundovou ztrátou na prvního byla taktika jasná,prostě dojet. Navíc se střední směsí se v mokrých úsecích muselo jet velmi opatrně a nejeden hladký flek asfaltu nás dopoledne postrašil. Cestou do servisu v půlce druhého dne se po okolí nebezpečně začali honit mraky a bylo zapotřebí vymyslet nějakou mokrou variantu. Na sucho jsme měli jen lehce použité letošní pneumatiky, ale mokrá varianta byla v Pirelkáchdo přechodných podmínek s rokem výroby 2006 a starší. O to větší překvapení pro mě byli zajížděné časy, kdy i přes déšť jsme se na dvou vložkách dokázali zlepšit. Ani to ale nenasvědčovalo nějakou změnu pořadí až do poslední vesnice na poslední rychlostní zkoušce. Petr Fiala do té doby na prvním místě uklouzl v ostrém odbočení na mokrých kostkách a o vysoký obrubník ohnul levé zadní kolo. Ve výsledku to ale pro něj znamenalo ztrátu přes tři minuty a nám spadlo do klína první místo v naší kategorii,“ uzavírá drama posledních kilometrů Vláďa. Posledním závodem sezony bude Pražský rallysprint, kde horké sedadlo spolujezdce zatím čeká na svého zájemce.