Letošní sezona byla pro Petra Krajču v mnohém zlomová. Po třinácti letech vyměnil historický vůz za modernější techniku a spolujezdce mu dělala mladá a dravá krev. S Jankem Houštěm si nakonec došel pro pohár za 3. místo ve třídě v RSS.

Po třinácti letech jsi Petře přeskočil z historické škodovky do současného renaultu. Jak moc těžký byl přechod?

Petr Krajča (dále jen Petr): „Byla to změna, ale zas moc velká ne, akorát jsem si musel zvyknout na přední náhon. Rozpis jsem si nechal stejný, ale zase o tolik rychlejší to není .“ Do nové sezony jsi nastupoval i s novým spolujezdcem, jak vznikla tato spolupráce? Petr: „Janek mě oslovil, jestli bych s ním nejel tuto sezonu, a že bychom mohli vyzkoušet i nějaké novější auto. Nechal jsem si vše projít hlavou a po domluvě s bratrem jsem si s Honzou plácl a začali jsme pracovat na rozpisu a přípravě.“

Jan Houšť (dále jen Janek): „V roce 2015 jsem debutoval v rally a odjel tři závody. Soutěže se mi zalíbily natolik, že jsem se chtěl posunout dál. K posunu napomohla i Beseda s jezdci v Želechovicích, kam jsem byl pozván. Tam jsme se dali nějak do řeči s Jardou Krajčou, se kterým se znám hlavně z fotbalu a nějak jsme se domluvili, že pokud bude zájem ze strany Petra, tak to dáme nějak dohromady. Petr souhlasil a před sezonou jsme se byli párkrát projet v civilním autě, abych věděl, co a jak po mě bude chtít. Už tehdy jsem zjistil, že s Petrem bude jedna velká sranda, protože on prostě do auta sedne a jede bez příprav .“

Jaké byly cíle do roku 2016?

Petr: „Vyzkoušet si nové auto a trochu se s předním náhonem naučit jezdit a zajet co nejlepší výsledek .“

Čtyři sprinty – z toho třikrát na bedně, asi budete se sezonou, kluci, spokojeni…

Petr: „Letošní sezonu jsme otevřeli na Valašské rally. Musel jsem si auto trochu osahat, abych věděl, co a jak funguje. Sice jsme měli před dubnovou soutěží malý test, ale bylo to jen na letišti a tam toho moc nevyzkoušíte. Při testu jsme přišli na nějaké technické problémy, a tak jsme to odvezli raději do garáže. Při prvním závodě auto nefungovalo, jak by mělo, ale závod jsme zakončili na krásném 3. místě ve třídě. Druhým závodem byla rally ve Vyškově, do které jsme nastoupili se značnými zkušenostmi. Už od rána bylo znát, že se závod minimálně dopoledne pojede na mokru. Závěr první zkoušky jsme totálně prodali, abychom autu nic neudělali a mohli začít závodit, až trať oschne. Nakonec jsme vybojovali 1. místo ve třídě a vítězství lehce oslavili na Pasekách. Náš třetí start se odehrál na mé oblíbené Rally Pačejov, kde i letos byly krásné a zároveň náročné tratě. Na některých úsecích jsem vzpomínal na pěkné okamžiky a krizovky v mojí oranžové stovečce. Nakonec jsme odvezli pohár za 3. místo. Do poslední soutěže, kterou byla Rally Vsetín, jsme vstupovali z průběžného 1. místa celoročního hodnocení, ale nakonec, po problémech s technikou, jsme závod dokončili na 4. místě ve třídě. Slabší výkon vozu zapříčinil, že nás závod moc nebavil a spíš jsme se protrápili do cíle.“

Janek: „Stát na konci sezony na bedně s pohárem za celkové umístění, to bude spokojený jistě každý. V pokojíku mi během sezony pravidelně přibývaly poháry a každé umístění bylo velkou vzpruhou a motivací do dalších soutěží. Spokojený tedy jsem, i když blizoučko jsme měli k vítězství ve třídě. Ale třeba v příští sezoně…“

Při druhém startu s renaultem jste vyjeli ve Vyškově vítězství ve třídě. Jak jste vnímali tento výsledek?

Petr: „Jak už jsem říkal výše, Vyškov začal na vodě a my začali závodit od druhé zkoušky. Při posledním průjezdu zkouškou Ivanovická brána jsem zaslechl v helmě i povzbudivý a zrychlující diktát. Když jsme zjistili, že jsme závod dokončili na 1. místě, tak mi Janek řekl, že se i chvilkami na poslední erzetě bál .“

Janek: „Na Vyškov rád vzpomínám, neboť zde vládla dobrá nálada po celý závod, navíc jsem zde o rok dřív jel svůj premiérový závod v rally, tudíž pro mne lehce srdeční záležitost. Petr je vždy naladěn na humornou notu a z Hané mi utkvěla jeho hláška. Dlouho dopředu jsme věděli, že úvod bude na mokru a před rally Petr řekl: „Ani na stovku jsem neměl mokré gumy, tak teď přece nebudeme utrácet a zvládneme to na těch, co máme .“ Luba Minařík jen nevěřícně zíral s otevřenou pusou, zatímco my vyrazili vstříc soutěži. Jo přiznám se, že jsem se v závěru i trošku bál. Byl to fakt velký sport, ale za vítězství to stálo.“

Jako zákusek jste si vystřihli start na Barum Czech Rallye Zlín. Jak se zpětně ohlížíte za touto soutěží?

Petr: „S Barumkou mám dvě zkušenosti, ale doposud to bylo v kategorii Star rally. Chtěl jsem si vyzkoušet domácí soutěž mezi soudobými auty. Už na tréninku bylo znát, že půjde o jinou soutěž, než na které jsme zvyklí. Po městské super speciálce, kde jsme skončili na krásném 2. místě ve třídě, což byl důvod dát si oslavné pivečko, jsme šli spát a těšili se na sobotní ráno. Po informacích od nás byli kluci v servisu nachystaní, že na našem voze není vše v pořádku. Nakonec se zjistilo, že máme prasklé řízení a vypadalo to, že v závodě končíme. Naštěstí se řízení podařilo zapůjčit a my mohli i s penalizací 50 vteřin nastoupit do sobotní etapy. Zde patří velké díky mechanikům za rychlou výměnu poškozené části renaultu. Chvílemi to vypadalo jako u Ferrari, jen pro příště bych poprosil Vikiho Semelu o „lízátko“ s nápisem Go . Aby toho ale nebylo málo, tak v časovém stresu, který panoval, jsme špatně zvolili pneumatiky. Díky nim jsme několikrát dostali hodiny a navíc i defekt hned na první ranní erzetě. Proto jsme rychlostku Košíky prodali a až po 2. sobotním servisu jsme se mohli pokusit o závodění. Do neděle jsme se vyspali velmi dobře a začali jsme pěkně svižně. Zajížděli jsme 1. a 2. časy ve třídě, nejlepší zkouškou byla pro nás ta domácí, což byla RZ Pindula. Při druhém průjezdu se mě Janek ptal, jestli nejedeme zbytečně rychle, když už nám o nic nejde. Velmi nás potěšila informace v posledním servisu, kdy jsme zjistili, že jsme pojeli i nějaké vozy R2. Nejlepší chvíle jsme se ale nakonec dočkali, přejeli jsme cílovou rampu a dostali pamětní medaili.“

Janek: „Oba jsme chtěli vyzkoušet domácí soutěž, která nám startuje u baráku. Mě startuje městská zkouška přímo před okny domu a jako malý jsem s taťkou chodil už na čtvrteční tréninky. Oba nás zlínská soutěž velmi bavila, ale v té době jsme ani jeden netušili, že jednou ji budeme vnímat i z druhé strany. Taťka mě obrovsky podporuje a začala ho rally hodně bavit, za což mu patří obrovské díky. Před každým závodem říká: „Ať už jste v pořádku na rampě. Až tam ze mne spadne strach o vás.“ Bohužel na svou první Barumku jen tak nezapomenu, protože naši rodinu opustil strejda, se kterým jsem byl velký kamarád, a stále na něj myslím. Proto jsme výsledek ze zlínské rally věnovali jemu, tetě a bratrancům. Nezažil jsem lepší soutěž.“

Poslední soutěží v letošní sezoně bude pro vás Mikuláš rallye ve Slušovicích. Prý chystáte překvapení…

Janek: „Původně jsme plánovali velké překvapení. Nakonec jsme ale usoudili, že by se nám fanoušci smáli za průjezdy v R5, proto jsme zvolili variantu malého překvapení. Petr „Panizzi“ Malaník vytlačí stovečku z chléva a já se dle Petrových slov konečně svezu v pořádném autě. Takže Mikuláš bude v oranžové stovečce .“

Zákonitě musí přijít i otázka na příští rok, takže kde a v čem vás uvidíme?

Petr: „V tuto chvíli nemůžeme říct vůbec nic, protože sami čekáme, jak dopadnou veškeré námluvy se sponzory. Necháme se tedy překvapit. Budeme se snažit sehnat co nejvíce sponzorů, abychom mohli změnit vůz.“

Závěrečné zhodnocení sezóny a poděkování.

Petr a Janek: „Sezónu považujeme za velmi úspěšnou. Mockrát děkujeme za to, že jsme dostali šanci změnit po takové době vůz. Obrovské poděkování patří všem sponzorům, bez kterých by nešlo na takové úrovni závodit, moc jim děkujeme. Poděkování patří také Minařík racing za vůz a také za kvalitní pneumatiky Hankook, které zastupuje Radovan Růčka.“