Přinášíme první část rozhovoru s Janem Šťovíčkem, novým prezidentem Autoklubu České republiky (AČR). Věnovat se budeme těmto tématům: čestný prezident Ječmínek, předchozích 26 let činnosti Autoklubu, Lopeník, vize. Ve druhé části si budeme povídat o tom, jak se z právníka stane vysoký funkcionář, o vášni pro závodění, o působení ve světě sportovního práva a co na takovou kariéru říká rodina.

JUDr. Jan Šťovíček, PhD byl roku 2010 jmenován do prezídia AČR, kde byl pověřen vnějšími vztahy Autoklubu jak ve světě, tak i v ČR. Od roku 2012 působil ve funkci viceprezidenta AČR, 19. listopadu 2016 jej drtivá většina delegátů zvolila nástupcem Romana Ječmínka v čele organizace.

Následné tiskové konference se účastnila Česká televize a Motorsport revue, ostatní média s výjimkou ČTK zřejmě v tu dobu řešila něco důležitějšího, než změnu v čele organizace významu AČR po předlouhých 26 letech.

Mohl v nepřítomnosti novinářů hrát roli fakt, že jste byl jediným kandidátem a výsledek voleb byl očekávatelný?

To samozřejmě není vyloučené. Možná, že jsme udělali chybu, že jsme volby i tiskovou konferenci uspořádali v sobotu. Ne každý byl tak pilný a pracovitý jako vy, že se tam přišel podívat. Ale myslím si, že to není rozhodující. Zprávy se ujala ČTK a do mainstreemových médií ji dostala.

V novém křesle sedíte teprve pár dní. Už víte, jak velký je rozdíl mezi funkcí prezidenta a viceprezidenta?

To je úplně diametrální rozdíl. Když se podíváte do stanov, tak zjistíte, že vlastně všechny pravomoci ohledně vnitřního i vnějšího rozhodování má v ruce prezident. První viceprezident je v podstatě zástupce, který může jednat nebo rozhodovat za prezidenta ve výjimečných případech a to ještě na základě písemné plné moci. První viceprezident je jeden z řadových členů prezídia, které má dvanáct členů. První viceprezident rozhodně nemá přístup do agendy tak jako prezident. Připodobnil bych to k pěti procentům znalostí na jedné a stu procentům znalostí na druhé straně. Proto jsem prosil delegáty na valné hromadě, aby nám jako novému prezídiu dali tak rok hájení, než se nám podaří se se vším seznámit a nastartovat pozitivní změny. Ty nejdůležitější výsledky by se měly projevit až v roce 2018, to se nedá nic dělat.

Znamená to, že budete procházet předchozích 26 let, nebo se budete seznamovat spíše jen se současnou situací?

S tou současnou situací, samozřejmě. Vím, že tady může být řada kontroverzí a kritiků, ale mě nezajímá, co se stalo v roce 92, 95, nebo 97. To už je prostě passé. Nezajímá mě ani, co se stalo s firmou Sazka. To je věc, o kterou jsme už nejen jako Autoklub, ale jako sportovní prostředí přišli, nic s tím neuděláme. Chci se dívat dopředu a chci posunout Autoklub ze současného stavu někam dál.

Symbolem předchozí éry Autoklubu ČR je jeho dlouholetý prezident Roman Ječmínek. Bývali jste spolu častěji v opozici, nebo spíše ve shodě?

Vždycky jsem byl toho názoru, že než válčit, tak je lepší najít nějaký konsenzus. Protože, kdybychom spolu ještě válčili, tak to by samozřejmě Autoklubu zrovna nesvědčilo. Neříkám, že jsme na všechno měli stejné názory, ale snažili jsme se oba dva táhnout za jeden provaz.

Z Romana Ječmínka je nyní čestný prezident. Je tady v budově AČR kancelář pro čestného prezidenta, nebo se musí vytvořit?

Ne, tady žádná kancelář pro čestného prezidenta není a nebude. Čestný prezident je čestná funkce a v podstatě je to ocenění jeho práce pro Autoklub. Doktor Ječmínek je zakladatelem Autoklubu, je jeho prvním a jediným dosavadním prezidentem. Za šestadvacet let pro Autoklub odvedl spoustu práce, a byť na valné hromadě zazněly i názory, že si tu funkci z nejrůznějších důvodů nezaslouží, my jako prezídium dosluhujících jsme se usnesli, že ano. Já si myslím, že je to tak v pořádku. Musím zdůraznit, že čestný prezident nemá žádnou kancelář, ani výhody, kromě možnosti účastnit se společenských příležitostí a podobně. Je to prostě čestná funkce.

Říkal jste, že si umíte představit, že si za panem Ječmínkem přijdete pro radu. Jak to prakticky provedete? Zavoláte mu, pojedete k němu domů…

Myslím si, že se rád přijde do Autoklubu podívat. Přece jen s ním spojil čtvrtstoletí života. Jeho know how, zkušenosti a znalosti Autoklubu jsou tak bohaté, že v řadě případů by bylo škoda je nevyužít. Zná všechny členy klubu, zná jejich život. Zejména ty členy, se kterými v roce 1990 Autoklub zakládali. Zatímco já jsem v té době ještě samozřejmě neměl ponětí, že se tomu budu někdy věnovat.

Vyhlásil jste čtyři priority. Hledat peníze mimo státní dotace, podporovat mládež, pracovat na poli bezpečnosti silničního provozu a být více mediálně činní a viditelní. Kdyby, nedej bože, došlo na opakování kauzy typu Lopeník, jak by se pod vaším vedením změnil přístup v komunikaci?

Udělali jsme jednu důležitou chybu. Od pořadatelů toho podniku (Rallyshow Uherský Brod, pozn. red.) jsme se vlastně distancovali. Zpětně si myslím, že to nebylo dobře. Autoklub by se měl za ně v takových případech postavit. Jakkoliv byla ta událost tragická, tak z mého pohledu zásadní tam bylo jedno pochybení jednoho konkrétního člověka. Moc mě mrzí, že k tomu došlo, ale podle mého názoru i mých informací tam odpovědnost pořadatele není. Do budoucna budu chtít tohle změnit. Pořadatelé obětují čas, prostředky, úsilí a toto se prostě může stát. Motorsport je nebezpečný sport, a my jim musíme dát na vědomí, že když se něco stane, budeme za nimi stát.

Jak to vypadá s vaším soukromým závoděním?

Měli jsme tady pravidlo, že kdo je funkcionářem Autoklubu, tak by neměl být aktivním jezdcem. Je to samozřejmě proto, že by teoreticky mohlo dojít k nějakému konfliktu zájmu. Vydání licencí funkcionářům jsme povolovali jen na základě výjimek. Přiznám se, že jsem vždycky pro ty výjimky hlasoval, a jsem toho názoru, že by toto pravidlo nemělo platit… Třeba prezident portugalské automobilové federace říká, že se musí s tím sportem seznámit na vlastní kůži. Každý rok si vybere jednu disciplínu a absolvuje v ní jeden nebo více závodů, nebo třeba celý seriál. Když na to koukám, tak mě svrbí dlaně, že bych si ještě nějaký závod odjel. Možná to udělám jako ten portugalský prezident…

Máte nějaký sen, vizi, za kterou jdete? Kam byste chtěl Autoklub ČR během čtyř let dostat?

Eufemisticky jsem to nazval vize Autoklub 2020. Což je za čtyři roky, ale možná jsem ten termín moc zkrátil. Chtěl bych, aby měl Autoklub České republiky ve společnosti stejné významné postavení, jako má ADAC v Německu. Ne, že bych čekal, že budeme mít dva milióny členů, když jich ADAC má 20 miliónů v 85 milionovém Německu. Spíš jde o to, jaké má renomé, postavení, jak ho bere motoristická veřejnost. Chtěl bych, aby Autoklub byl mluvčí, zástupce všech motoristů. Aby každý kluk, když si udělá řidičák, šel do Autoklubu a požádal si o členství, protože bude vědět, že Autoklub mu pomůže s různým poradenstvím, zajistí třeba slevy na pohonné hmoty, na nějaké opravy a podobně. Aby si lidi lepili na auto nálepku, že jsou členy Autoklubu ČR a byli na to hrdí. A když budou orgány státní správy chystat nějaký nový zákon nebo vyhlášku, která se bude jakkoli týkat motorismu v silničním provozu nebo ve sportu, tak aby se obraceli na Autoklub a ptali se nejdříve tam, co si o tom motoristická veřejnost myslí. Takhle nějak bych si to představoval.

Pokud se chcete nového prezidenta Autoklubu ČR na něco zeptat sami, máte možnost hned dnes večer od 19 hodin na youtube kanálu AČR na této adrese: https://youtu.be/Wmz9BYY0rJU

Videa, fotogalerie, články a interaktivní magazíny naleznete na www.msrevue.cz. Máme rádi motorsport!