Rok 2016 se nezadržitelně blíží ke konci, a jestli by ho Zdeněk (profil na eWRC-results.com) a Sandra (profil na eWRC-results.com) Pokorných měli nějak vystihnout, pak zcela jistě jako sezónu splněných rallyových přání. Zatímco otec Zdeněk po letech v silných enkových čtyřkolkách přesednutím do Škody Fabia R5 vyzkoušel nejmodernější techniku současnosti, dcera Sandra sbírala za volantem imprezy zkušenosti v ČMPR. V čejetické hospůdce U Kepkeho tak bylo rozhodně o čem povídat.

Zdeňku, v uplynulé sezóně jsi učinil podstatnou změnu techniky.

Zdeněk: „Letos jsem v podstatě ukončil působení s enkovými auty. V polovině sezóny jsme se dali dohromady s Honzou Černým. Jemu padl motor v S2000 a já měl zase touhu se svézt s autem specifikace R5. Dohodli jsme se tudíž na spolupráci a koupili novou Fabii R5, za jejímž volantem se střídáme. Příští rok bych s ní měl jet Rallysprint sérii a Honza „velký“ mistrák a vybrané zahraniční podniky. V případě termínových kolizí mi nezbude, než si pronajmout „er pětku“ jinde nebo přece jen oprášit enko.“

Jak velký rozdíl vnímáš mezi enkem a „er pětkou“?

Zdeněk: „Obrovský. Před pačejovskou premiérou mi všichni tvrdili, že se mi to moc zalíbí a už nebudu chtít jet s ničím jiným. Měli pravdu. „Er pětka“ se nádherně ovládá a nabízí adrenalin a úžasný jezdecký zážitek. A rozdíl to je nejen oproti enku, ale i starému „wéercéčku“. Původně jsem si tím hodlal splnit další sen a po sezóně jsem plánoval aktivní kariéru ukončit. Nakonec mě to nadchlo natolik, že ještě chci příští rok startovat. Ne však už absolvovat tak nabitý program jako letos.“

Proč hodláš program omezit?

Zdeněk: „Vedle motoristického sportu mám spoustu dalších zájmů a díky týdenním pobytům na podnicích dvoudenního šampionátu mi na ně nezbýval čas. Prioritou též je podpořit závodění dcery Sandry. Pomoci jí nadále zlepšovat řidičské schopnosti a posunout její kariéru kupředu. Není to však o mých nenaplněných otcovských ambicích. Do ničeho jí nenutím a kdykoliv toho může nechat.“

Sandra: „Já jedu, kdykoliv mohu. Třeba zrovna dnes jsme byli na podniku Mogul Driving Cupu v Sosnové. Jen mě mrzelo, že jsme až na závěrečnou jízdu trefili správné pneumatiky. Do té doby to bylo spíše trápení. Alespoň na konec jsem se tedy pěkně svezla.“

Zdeněk: „Po několika letech jejího ježdění v Subaru GT jsem jí koupil mojí bývalou Imprezu N14.“

Sandra: „S ní jsem se někdy před pěti lety fotila v naději, že do ní jednou dorostu a svezu se v ní.“

V uplynulé sezóně s touto imprezou Sandra pravidelně startovala v ČMPR.

Zdeněk: „Jdeme postupnými krůčky. Žádný skok přímo do „velkého“ mistráku. Učit se hezky od začátku. Jako mitfáru jsem k Sandře posadil Pepu Radinu, který mi dělá mechanika. Hodně se jí věnuje, pracují spolu na rozpisu a letošek znamenal velký posun vzhůru. Cenné rady jí poskytuje také Honza Černý. Ten jí rovněž pomáhá s rozpisem a vysvětluje jí ideální stopu. Například při společných motokárových jízdách. Tomu odpovídají stále se lepšící výsledky.“

Sandra: „Překonala jsem všechny svoje představy. Už jen možnost jet ČMPR byla splněným snem. Zpočátku jsem chtěla zajíždět výsledky do třicátého místa. Najednou jsem jezdila do patnáctého a v závěru už jsem atakovala první desítku. Také některé dílčí časy mě potěšily.“

Pražský Rallysprint jste absolvovali společně jako posádka.

Zdeněk: „Absolvovat domácí podnik s „er pětkou“ a ještě svézt Sandru, to znamenalo splnění hned dvou snů naráz.“

Sandra: „Pro mě tří. Že pojedu Prahu, v „er pětce“ a s tebou. Je až neuvěřitelné, že se to všechno splnilo strašně rychle během jediného roku.“

Zdeněk: „Bylo to příjemné uzavření sezóny. Hezky jsme se svezli za krásného počasí.“

Sandra: „Já nicméně do budoucna raději zůstanu u volantu. Pokud by to tedy šlo.“

Sandro, jaké plány máš do nadcházející sezóny?

Sandra: „Nechci se nikam cpát. Plánuji učit se ještě v ČMPR. Ráda bych konstantně jezdila do patnáctého místa. Skočit třeba rovnou do sprintů a předvádět tam jízdu, připomínající svoz výsledků, by bylo zbytečné.“

Zdeněk: „Já každopádně doufám, že už nějaký podnik Rallysprint série pojede. Pak máme ještě jednu metu, ale tu si zatím nechám pro sebe. Trošku mě mrzí, že v ČMPR neexistuje Dámský pohár a holky tam nevyhlašují.“

Sandra: „To je pro mě naopak motivace. Nutí mě to bojovat proti chlapům. Na „velký“ mistrák mám, myslím, ještě nějaký čas. Až ještě více poznám auto a zapracuji na rozpisu. Závěrem chci poděkovat především tátovi a celé mé rodině za to, že podporují mé závodění. A také firmě Dermacol. V té pracuji už devět let a zabývám se zde vývojem dekorativní kosmetiky. Díky sponzoringu této firmy mám také růžově polepené auto.“