Když je člověk na vysoké škole, má různé možnosti, jak studium pojmout. Jestli jím v rámci možností proplout s co nejmenší snahou nebo jej vzít jako příležitost k vyzkoušení si projektů, ke kterým se jinak nedá dostat. A takový je i případ Patrika Štipáka, se kterým se známe již od gymnázia a nějaký čas jsme spolu byli i členy týmu formule student TU Brno Racing na VUT v Brně. Po škole se Patrik dal na podnikání a to jej letos dovedlo do týmu World Rallycross Team Austria, který se účastní, jak jeho jméno napovídá, světového šampionátu v rallycrossu a tím pádem se podílel na přípravě a provozu Fiesta tohoto rakouského uskupení. Z týmových jezdců se nejvíce do podvědomí fanoušků zapsal Rus Timur Timerzyanov, jenž byl celkově osmý a vybojoval dvě pódia. S Patrikem Štipákem jste si mohli přečíst rozhovor z počátku sezóny, proto se nyní podívejme zejména na to, jak jeho rok probíhal. Rozhovor vznikal na dálku při posledním podniku RX v Argentině.

Mohl by ses na úvod čtenářům představit? Kdo je Patrik Štipák, jak se dostal k motoristickému sportu a tak obecně?

Dobrá tedy. Přeji hezkou chvíli, jmenuji se Patrik Štipák, je mi pětadvacet let a momentálně se snažím zodpovědět na Kuřeho otázky. Při psaní těchto řádků byste mě našli na pokoji číslo 211 v jednom hotelu ve městě Rosario. Rosario je město v Argentině. Dostal jsem se tady díky účasti v Mistrovství světa v Rallycrossu. Celý rok jsem pracoval pro zákazníka mé firmy jako závodní inženýr, data inženýr nebo trenér řidičů. Zákazníkem je World Rallycross Team Austria. Má firma se jmenuje Performance Solutions a vznikla na konci ledna tohoto roku.

K tomuto dnu mě dovedlo několik stěžejních věcí. Láska k motorsportu, podpora mé rodiny, vstup do projektu Formule student a roční studijní pobyt v Anglii. Vyrůstal jsem ve Slušovicích u Zlína a přesto, že to bylo už v době, kdy největší sláva Slušovic byla tatam, všeobecné nadšení do rally bylo na vzestupu. První myšlenka, kterou mám vždy s tímto vzpomínáním před očima je Enrico Bertone, Toyota Cellica a Myší díra. Věřím, že vám taky naskočí husí kůže při vzpomínce na ten krásný dlouhý smyk od nové budovy AB až do Trnavy. No a tak obecně mě tatínek od malička vozil po rally. Bavili jsme se tím, jezdili jsme s RCčkama o víkendech naše malé závody. Během gymplu jsem se musel rozhodnout co dál. V tu dobu dlouhé vlasy, metalová kapela a vyhraněný styl. Ještě chvíli mi trvalo až jsem se rozhodl, že hudba není to, čím se budu živit.

Foto: Baumanis Motorsport

Jak jsem se zmínil, podpora mé rodiny je jedna z nejdůležitějších věcí, proč jsem tam kde jsem. Vzhledem k nastavení našeho školství byla jediná možná volba nástup na vysokou.

Vysokou školu jsi studoval v Brně na Vysokém učení technickém. Zde jsi se přidal k týmu Formule Student a o tvém osudu bylo rozhodnuto. Můžeš našim čtenářům krátce popsat, čemu všemu jsi se ve formuli věnoval a co ti to dalo pro praxi?

Ano. Naprosto bez váhání můžeme přeskočit 1. a 2. ročník vysoké. Na začátku třeťáku jsem narazil na náborovou akci univerzitního týmu TU Brno Racing. Šel jsem se podívat na jejich přednášku a říkal jsem si, jo to by bylo hezké někdy dělat. Třeba za rok. No a na druhý den jsem potkal jednoho člena týmu, který byl na stejné přednášce jak já. Milan Špičák byl nakonec jedna z největších podpor a kamarádů během Formule student. Myslím, že můžeme být jako národ hrdí, že třeba takový člověk teď pracuje pro jednu z nejslavnějších motorsportových firem Cosworth v Anglii.

Formule mi dala daleko více než jen zkušenosti pro profesní praxi. Kompletně jsem si díky ní přeprogramoval myšlení, životní cíle a motivaci. Přesně si pamatuji, jak jsem jednou odcházel z přednášky a přemýšlel jsem nad tím, jak budu mít ten titul a najdu si hezkou práci, abych pak ve volném čase mohl dělat co mě baví. No a jak to mám teď? Mám titul, na který se bude na věky prášit. Vzhledem k počtu lidí a úsilí, které museli vynaložit na získání toho titulu, nemá žádnou cenu. Nenašel jsem si práci. Založil jsem si firmu a dělám to co mě baví. Ve Formuli student jsem byl člen týmu podvozkové skupiny, marketingové skupiny, měl jsem na starost účetnictví, dostal jsem se za volant formule, byl vedoucí podvozkové skupiny, byl jsem zodpovědný za přípravu týmu na Design prezentaci (Jedna z disciplín během závodního víkendu) a plánoval jsem testování auta před sezonou. Tehdy jsem se dostal k analýze dat závodního vozu, což mě fascinuje dodnes. Je to mimochodem i jedna z hlavních myšlenek Performance Solutions. Bez dat jsi jen dalším člověkem s názorem.

Formule student mi pro praxi dala především motivaci. Co neumím se naučím. Čemu nerozumím, to si nastuduju. Na vysoké mě nenaučili, jak analyzovat data závodních aut. Na vysoké mě nenaučili, jak a proč založit firmu a jak ji vést. Vlastně až Formule Student a její členové mě naučili, jak správně navrhnout nějakou komponentu. Postup při návrhu, postup při testování, postup pro zadání do výroby a pochopení, proč to není nejlepší řešení díky tomu, že to jezdí na autě. Tohle mě nemohla naučit vysoká.

Taky bych v životě neřekl, že budu spisovatel. No a teď si můžete celý příběh, rady a motivaci při vstupu do Formule student přečíst v mé knize. Stačí hledat Patrik Stipak Formula Student Finish to Win. Budu moc rád, když si ji přečtou rodiče dětí, které se rozhodují, kam poslat své děti na studia (jestli vůbec). Vysoká škola je super. Jen si nejsem jistý, jestli nás v dnešním světě opravdu připravuje na každodenní život.

Nyní se věnuješ podnikání, kdy se ve své firmě Performance Solutions věnuješ analýze dat ze závodů, návrhům dílů či koučingu jezdců. Ale první krůčky, pokud si dobře pamatuju, jsi dělal ještě v Anglii, kde jsi byl na rok na Erasmu na University of Hertfordshire…

Tohle bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Přes všechny peripetie získání potřebné dokumentace pro studium v Anglii, to byla naprosto fantastická zkušenost. K těm peripetiím se můžu vyjádřit sportovně. Podpora a snaha univerzity o sepsání smlouvy. VUT Brno, UH Hatfield 0:1.

V Anglii jsem objevil jednu zásadní věc. Lidi (studenti) nejsou na západně o nic lepší, o nic pracovitější a o nic chytřejší než ti v Čechách. Žijeme v tom, že na západě se mají lidé lépe a jsou asi nějak lepší. Není to pravda. Celé to máme jen jako národ v hlavě. A třeba i pro to česká vysoká škola produkuje primárně inženýry/dělníky pro Německé (převážně) korporátní společnosti.

V rámci studia na University of Hertfordshire jsem měl skvělou příležitost poznat další tým Formule student. Když už jsem ale jednou na univerzitě byl, tak jsem chtěl poznat co nejvíce věcí. Největší zvláštnost oproti studiu v Čechách, je kariérní a firemní oddělení univerzity. To má za úkol pomáhat lidem při psaní životopisů nebo taky motivovat a pomáhat uskutečnit z nápadu projekt a z projektu firmu. Já jsem si vyzkoušel obojí. I díky této podpoře jsem poslal životopis do M-Sportu, do McLaren F1 nebo do americké společnosti OptimumG. Díky druhé části oddělení jsem studoval, jak založit firmu a co to znamená podnikat. Zúčastnil jsem se několika přednášek, a nakonec mě vybrali pro reprezentaci univerzity v business soutěži Flux500 v anglickém Lancaster. Ve velmi podobnou chvíli jsem nastartoval svůj projekt PS – Time is Everything. To mi dalo další znalosti v oblasti podnikání, protože jsem projekt zaregistroval do business soutěže University of Hertfordshire. Několik výběrových kol mě dostalo až do finální desítky.

V Anglii jsem taky navštívil první seminář ohledně vyhodnocování dat závodních aut. Investice do extra vzdělání se vyplatila. Krátce po tom jsem se poprvé v životě živil hlavou a ne rukama. Pracoval jsem pár závodů pro závodní tým v britské sérii Ginetta GT4 Supercup. Tam jsem si poprvé vyzkoušel předávat informace a znalosti závodním řidičům a spolupracoval jsem s koučem Paulem.

Dnes tě je nejčastěji vidět na závodech MS v rallycrossu v rámci týmu RX Austria. Můžeš popsat, jak se dá do prostředí MS dostat a jakou funkci v rámci týmu zastáváš, na čem jsi pracoval/pracuješ?

Můžeme se na to podívat ze dvou úhlů pohledu. Měl jsem neuvěřitelné štěstí. V lednu jsem se rozhodl založiti firmu a začít hledat zákazníky. Měl jsem napsáno několik týmů, které chci oslovit. Od kamaráda jsem dostal radu ať zkusím napsat majiteli rakouskému týmu. Hledali závodní inženýry a specialisty na data. Napsal jsem email a první odpověď byla, že nemají zájem o spolupráci s externí firmou, protože jsou velmi uzavření a nechtějí sdílet data externě.

Tak jsem hezky poděkoval a popřál hodně štěstí v sezoně. No a kdyby něco potřebovali, ať se kdykoliv ozvou. Ozvali se hned po neděli, a tak jsem sebral kolegu a vyrazili jsme do Vídně na schůzku. Po prvních deseti minutách jsem měl pocit, že tady neuspějeme. Nakonec jsme tam byli tři hodiny a dohodli jsme se na spolupráci. Já jsem nabídl naše služby na první dva závody zdarma a pak, že se majitel může rozhodnout, jestli nás chce nebo ne.

Testování a závod na Slovakia Ringu byl úspěšný a už tam mi bylo řečeno, že se zúčastním celé sezony. Za 14 dní byl předsezónní test s Timurem, Janisem a Patrikem Sandellem. Já jsem byl požádán o sestavení plánu testu. Plán se líbil, takže jsem z toho měl samozřejmě radost.

Během roku jsem měl oficiální funkci Data & Performance Engineer. Střídalo se to a postupně vyvíjelo. Příprava dokumentace pro celou sezonu, příprava software pro analýzu dat byly první věci. Nejčastěji jsem se však pohyboval mezi všemi auty a řešil analýzu dat tak, abych pomohl řidičům zrychlit a s inženýry mít podklady pro nastavení auta. Takže veškerá rozhodnutí o následném nastavení auta byla diskutována i se mnou. Příklad může být nastavení diferenciálů. Během závodu se nesmí zaznamenávat spoustu dat, která by nám pomohla k analýze a rozhodnutím. Například nemáme rychlost a zdvihy tlumičů. Vytvořili jsme však způsob, jak zjistit zatížení jednotlivých kol, a to jsme využívali k rozhodnutí o nastavení svornosti diferenciálu. Líbí se mi, jak při podobných restrikcích musí být člověk kreativní, aby se dopracoval k nějaké informaci.

Posledních pět závodů v sezoně jsem připravoval semináře pro řidiče a závodní inženýry. To je věc, kterou jsem si moc užil. Chtěl jsem si zkusit, jestli informace, které chci předávat dál budou užitečné. Takže jsem nabídl semináře zdarma. To, čeho si totiž všímám v prostředí motorsportu je velmi malá úroveň znalostí. Všichni fungují na XY letech zkušeností, a to je vše. Spoustu lidí používá “tak jsme to dělali s tím a tím autem před deseti lety, a tak to funguje i tady”. Nemusí to být pravda.

No a u mladých řidičů si myslím, že by měli být schopni znát auto. Měli by vědět proč je auto nedotáčivé a proč to může pomoct změnit stabilizátor. Co se mi podařilo, tak oba řidiči ví, co je nejdůležitější součást závodního auta. Ne, není to motor. Jsou to pneumatiky. Protože pokud máte štěstí, guma je jediná věc, která se dotýká cesty. Pak si uvědomíme, že veškerá magie se odehrává jen na několika centimetrech čtverečních.

Poslední část každého semináře byla detailní příprava na závodní víkend. Od studia onboardů, procházení trati a zapisování veškerých detailů až po mentální přípravu. Já jsem přesvědčen, že v hlavě je obrovská část úspěchu. Vzpomeňme si na Andrease Bakerruda nedávno v Buxtehude. V první zatáčce poškodil zadní zavěšení, a i přesto dokázal vyhrát. To je obrovský psychická odolnost a samozřejmě i řidičský um.

Nedávno jsem na facebooku týmu viděl fotku nového auta pro rok 2017. Podílíš se i na jeho přípravě a vzniku?

My jsme se k vývoji auta dostali už v dubnu jako celá firma. Tenkrát ještě nebyl ve firmě nikdo jiný než já. Ale měl jsem několik kontaktů kolem sebe. Kluci, kteří se mnou byli ve Formuli student a teď pracují nebo pracovali různě po republice. Hned při prvním testu, je to ten, na který jsem připravoval plán, jsme zjistili, že prostě potřebujeme více možností v nastavení tuhosti stabilizátorů.

Věděl jsem koho se zeptat, udělali jsme výkres tenkrát ještě na papír a domluvili se s českým výrobcem na jeho produkci. Tím vlastně můžeme datovat vznik konstrukční kanceláře Performance Solutions. Díky vydělaným penězům jsme hned koupili firemní notebook s oficiální verzí CAD software. Dodnes jsme dodali do týmu asi 20 stabilizátorů.

V květnu jsme získali další zakázku. Potřebovali jsme zjistit kinematické charakteristiky zavěšení. Takže jsme si pronajali 3D scanner a naskenovali celé auto. Díky tomu jsme mohli v budoucnu použít tato data pro další design. Vyvinuli jsme dále například nový mezichladič, nový výfuk a byli jsme u vývoje nového chassis pro rok 2017. Začalo se na něm intenzivně pracovat po nehodě Timura ve Francii. To tam kluci z naší firmy pracovali 14 hodin denně.

Takže ano, podíleli jsme se na vývoji nového auta pro rok 2017 dost výrazně. Jsme za to moc rádi. Tolik zkušeností, které jsme tím nabrali za tak krátkou dobu je neuvěřitelné. Momentálně můžeme zákazníkům po světě nabídnout opravdu komplexní služby. Zmíněný 3D scan zavěšení, vyhodnocení dat a následná studie kinematiky je něco, co rozhodně pomůže hodně týmům, které to myslí se závoděním vážně. Rozhodli jsme se totiž do firmy koupit speciální software přímo pro analýzu kinematiky vozu. To nám umožňuje vysvětlit spoustu věcí ohledně chování vozu v různých situacích. No a co není tak, jak si představujeme a věříme, že můžeme vůz zrychlit, můžeme zákazníkovi pomoct navrhnout změny. Někdy stačí velmi malé změny na současném autě pro výrazné zlepšení chování vozu. Tyto malé změny umíme navrhnout, vyrobit a dodat na auto.

Tvoje firma Performace Solutions se objevila již i v prostředí rally, prostřednictvím mobilní aplikace PS Onboard. Můžeš ji neznalým představit? Co umí, co bude umět…

Jedna z myšlenek během loňského podzimu bylo vytvoření mobilní aplikace. Cíl je velmi komplexní a dlouhodobý. Chceme využít mobilní zařízení pro záznam videa, záznamu dat a vyhodnocení jízdy. Zajímá nás jak fanoušek motorsportu, který se chce jen tak vyblbnout a třeba něco přiučit, tak profesionální jezdec. Cílem je produkovat hezká onboard videa s infografikou tak, aby se s ní mohl kdokoliv pochlubit na webu a zároveň k tomu dát víc informací o tom, jak se může člověk zlepšit.

Upřímně, s tímto jsme velmi na začátku. Nemáme žádného investora, a tak na tom programátoři dělají ve svém volném čase za slíbený podíl ze zisku nebo velmi malou finanční odměnu. Proto jde vývoj relativně pomalu. Na druhou stranu je pravda, že jsme díky týmu Jarka Orsáka mohli aplikaci otestovat přímo v závodním autě. Díky tomu jsme zjistili nějaké problémy a zároveň si ověřili i stávající funkčnost.

Aplikace bude postupně umět komunikovat s OBD-2 senzorem nebo vlastní malou řídící jednotkou. Zaznamenávat data a využívat je pro infografiku, vytváření highlights videí nebo pro zlepšení chování vozu anebo řidiče. Rádi bychom do aplikace vložili prvky gamifikace. Nápadů je spousta, problém je s jejich exekucí, protože programování a testování je finančně a časově velmi náročné. Kdo má zájem se přidat, napište mi, budu moc rád.

Mimo PS Onboard jsme vyvinuli ještě PS Split Times. Byl jsem v Polsku na konferenci, připravoval jsem se na velkou prezentaci o naší firmě a v tu chvíli mi zavolal ze Švédska Patrik Sandell. Chtěl po mě vytvořit aplikaci pro záznam časů a mezičasů pro jeho závodního inženýra v Global Rallycross Challenge. Dokázali jsme appku vyvinout za necelé dva měsíce a je k dispozici pro iOS zařízení.

Plánuješ do budoucna nějaké rozšíření aktivit směrem do rally, kdyby ti třeba napsal nějaký jezdec, že by měl zájem o spolupráci, byly by kapacity nebo firmu plně vytěžuje rallycross?

Nebráníme se ničemu. Právě naopak! Pokud má kdokoliv zájem, určitě se ozvěte. Ano, rally je pro většinu lidí v našem týmu srdcová záležitost. Mé vytížení v Rallycrossu bylo asi 18 závodních víkendů. Ale nejsem v týmu sám. Teď už se můžeme více doplňovat.

Navíc v Motorsportu není nikdy nic jistého. Doteď vlastně nevím, jak bude vypadat příští sezona. Může to být znovu Mistrovství světa v rallycrossu. Zatím je vše v jednání a čekáme na výsledky. Mimo to připravujeme oslovení dalších závodních týmů ke spolupráci a dokončujeme oslovovací materiály pro spuštění seminářů Performance Solutions.

Zatímco ve formuli jsi seděl i přímo za volantem, v rallycrossu jsi v servisu. Kde to jsou větší nervy? Být přímo ten v kokpitu nebo být tím, kdo se dívá, jak jeho dílo jezdí po trati?

Ve formuli student to bylo intenzivnější. Bylo to víc „moje“. Já jsem hodně emotivní člověk. Když se daří, tak o tom všichni kolem ví. Když se nedaří, naučil jsem se být dost tichý. Když jsem však seděl za volantem formule, tak jsem měl nervy jen do mávnutí traťového komisaře. Pak už se člověk soustředí natolik, že prostě nezbude čas na to se stresovat. Upřímně, to bylo vždycky to co jsem preferoval. Navíc jsem měl pozici, kdy jsem měl za úkol odjet druhou půlku závodu a přivést auto domů. Takže v dobu, kdy si všichni ostatní v týmu už okusovali prsty navzájem, já jsem se potil za volantem a bojoval jsem s fyzičkou a časomírou.

V rallycrossu to bylo hodně na houpačce. Myslím si, že mě dost pomohla Formule student zvládat emotivní část závodění. Tím, jak se ten závod odehrává rychle, tak se naprosto běžně stávalo, že jsme v tréninku a v první kvalifikaci byli TOP 5. Pak přišla chyba, nepozornost nebo prostě nějaká přírodní katastrofa z Ruska a bylo po závodě. Nejvíc mi asi utkvěl v hlavě závod v Norsku. Timur zajel traťový rekord a dostal se pavoukem do finále, kde startoval z druhého místa. Měřil jsem mu Joker lap a v půlce závodu jsem věděl, že Bakerruda naprosto bezpečně může předjet. No a pak přišla ta katastrofa v podobě pomalého defektu a bylo po všem. Z boje o první místo bylo poslední místo ve finále.

Není to úplně pravda, že se dívám na závody jen v servisu. Docela se mi to dařilo kombinovat. Při trénincích jsem stále běhal mezi řidiči, stahoval data, hledal cokoliv, co by jim pomohlo. Při závodech jsem měl možnost sledovat jak u trati, tak v přímém přenosu v televizi v servisu. Samozřejmě finálové jízdy rád vidím přímo u tratě. Je to zážitek vidět všechny ty koně pohromadě na startu no a pak první zatáčka. To je někdy naprosto šílené.

Na závěr ještě finální otázka. Jak je vidět z předešlých řádků, tak v motorsportu jsi prošel řadou disciplín a jistě prožil mnoho zajímavých chvil. Jaký však byl tvůj nejsilnější zážitek spojený s motoristickým sportem?

Na závěr nejsložitější otázka. Nejsilnější zážitek bude jeden z mých emočních výtahů ve Formuli student. Je to rok 2014, závod Formule student v Německu. Závodní víkend začíná už ve středu a vrcholí v neděli vytrvalostním závodem. Ve Formuli student jsou i dynamické disciplíny. Pro mě byla vždy nejdůležitější Design Prezentace. Věřil jsem, že se dokážeme rovnat největším týmům planety. S tím jak jsme testovali a připravili spoustu podkladů, tak jsem tomu opravdu věřil.

V neděli před závodem zveřejnili výsledky. Byli jsme 11. Jedno jediné místo od finální desítky, kde bychom šli prezentovat ještě jednou. Obrovský úspěch. Jak jsem se zmínil, jsem emotivně založený. Na YouTube určitě najdete video, kde mám slzy v očích. Nastoupili jsme do vytrvalostního závodu, že můžeme udělat historický úspěch. Navíc k pozdějšímu počtu odstoupení, jsme bojovali o top 10. Bohužel ani my jsme nedostali auto do cíle. Tenkrát jsem byl první řidič, takže jsem se díval po mé jízdě na kolegu a doufal, že přijede. Nepřijel. Proto tohle nazývám emoční výtah. V jednu chvíli jste neuvěřitelně nahoře a za pár minut se přetrhnou lana a vy tvrdě narazíte o zem.