Toyota a automobilové soutěže patří neodmyslitelně k sobě. Japonská značka se řadí k několika málo světovým výrobcům, jejichž soutěžní speciály brázdily od nepaměti světové tratě. Už v počátcích světového šampionátu, kdy se ještě bodovalo pouze do klasifikace značek, vsadilo několik jezdců na Toyotu, které to v roce 1977 vyneslo třetí místo v konečném hodnocení. Na počátku osmdesátých let ovládli Švédové Björn Waldegaard a Per Eklund Rally s Celicou 2000 GT New Zealand 1982 a druhý jmenovaný i přes omezený počet startů rok zakončil jako pátý nejlepší. V následujících letech začaly značky jako Lancia, Audi, Peugeot nebo Ford pořádně zbrojit a postupně vyvinuly bestie skupiny B. Japonci se do tohoto zběsilého vývoje nezapojovali, ale vytvořili spolehlivý speciál Celica Twincam Turbo, který byl v letech 1984 až 86 k neporažení na maratónské Safari Rally. Podobně se posádkám Toyoty dařilo na další vytrvalostní soutěži kalendáře, Rally Cote d’Ivoire. V roce 1986 tam trojice stáje TTE dokonce ovládla celé pódium.

V plné síle do MS stáj sídlící v německém Kolínu nad Rýnem vlétla v éře skupiny A. První vítězství vyjel Juha Kankkunen speciálu Celica GT-Four (verze ST165) jak jinak než mimo evropský kontinent, v Austrálii v roce 1989. O rok později se do Celicy posadil Carlos Sainz, vyhrál s ní čtyři soutěže a slavil první titul svůj i svého zaměstnavatele. O rok později zaznamenal španělský pilot ještě o jeden triumf více, ovšem titul mu o sedm bodů uzmul Juha Kankkunen s Lancií. Další titul Fin získal o dva roky později, to už ale usedal právě do Toyoty Celica ST185. Didier Auriol se stejným vozem kraloval šampionátu v následující sezóně a, jelikož Sainz i svůj druhý titul v sezóně 1992 získal s Toyotou, japonská značka MS ovládala čtyři roky v kuse. Bohužel z vrcholu následoval strmý pád způsobený podvodem na restriktoru, který během sezóny 1995 odhalili techničtí komisaři, a stáj byla s okamžitou platností z šampionátu vyloučena a nesměla nastoupit ani do následujícího ročníku. V Kolíně nad Rýnem ale na rally nezanevřeli a začali podle nových regulí vyvíjet speciál kategorie WRC. Corolla WRC si odbyla debut ve Finsku 1997 a celkem ten rok tým absolvoval pět světových soutěží. Didier Auriol coby stájová jednička odjel všechny a v Austrálii zaznamenal první pódiové umístění pro zbrusu nový vůz. V roce 1998 se k japonské značce vrátil Carlos Sainz a hned při debutu v Corolle WRC v Monte Carlu zvítězil. Až do konce roku El Matador srdnatě bojoval s Tommim Mäkinenem o titul. Jak to celé ve Walesu dopadlo, to už se dnes snad učí i na základní škole. O rok později stíhal finského jezdce Mitsubishi druhý pilot Toyoty Didier Auriol, ale ani on neuspěl a TTE alespoň kraloval mezi značkami.

Na konci minulého století přišla na podzim 1999 z Japonska šokující informace, v sezóně 2000 už se nebudou světového šampionátu v rally účastnit. Po pouhých dvou celkem úspěšných sezónách se zbrusu novou technikou své snažení ukončili a rozhodli se vstoupit do kolotoče F1. S monoposty ale v prémiové okruhové sérii žádných slavných výsledků nedosáhli a po roce 2009 se z ní opět stáhli. Na okruzích se věnovala Toyota i vytrvalostním závodům, ale ve slavné Le Mans se jim taktéž uspět nepodařilo. V Kolíně v nově pojmenovaném TMG si ale znovu začali pohrávat s myšlenkami týkajícími se rally. Na jaře roku 2014 z jejich dílen vyjel prototyp Yarisu WRC, který testovali Teemu Suninen a Eric Camilli. Oba se pak za podpory Toyoty vypravili i na světové tratě, konkrétně do WRC2 v roce 2015. Šéf japonské značky Akio Toyoda se však spřátelil s Tommim Mäkinenem a pro oficiální návrat do MS dostala přednost právě jeho finská stáj. Zatímco v minulosti byly aktivity Toyoty v rally spřaženy výhradně s kolínskou centrálou pro motorsport, nově pojmenovaná stáj Toyota Gazoo Racing má centrum pro aktivity ve WRC umístěny na finský venkov. Zázemí navíc vznikalo a stále ještě vzniká za provozu a celá tato překotná tvorba týmu trochu budí rozpaky. Ani personální obsazení TGR se nerodilo zrovna jednoduše a původně angažovaný šéfinženýr Michael Zotos ekipu opustil ještě v zárodku vývoje Yarisu WRC. Na druhou stranu jistotou do budoucna může být, že o nejdůležitější část vozu, motor se postarali specialisté přímo v Kolíně. Nakonec ani po stránce designování aerodynamiky kastle vozu u Toyoty očividně nic neodbyli. Takřka v každém testu se na voze objevovaly nové prvky a finální verze působí hodně futuristicky. Rychlost a spolehlivost nových speciálů nelze jednoduše odhadnout ani u jedné stáje, v případě Toyoty jsou tyto otazníky ale ještě mnohem větší. Na testovacích kilometrech každopádně u Toyoty nešetřili a v průběhu roku jezdily i dva testovací týmy ve dvou vzdálených destinacích najednou.

Testování Yarisu se nejprve ujal samotný šéf týmu Tommi Mäkinen a později jej doplnila první jezdecká akvizice týmu Juho Hänninen. Někdejší tovární jezdec Škody Motorsport se konečně dočkal pořádného továrního angažmá, ve kterém odjede všech třináct soutěží a nebude pokaždé muset myslet na to, aby za každou cenu své chlebodárce oslnil. Po opuštění Škody v roce 2013 v MS absolvoval tři polosoukromé starty s Fordem Fiesta WRC a o rok později získal místo v začínající stáji Hyundai. S i20 WRC jezdil rychle, ale často se dopouštěl chyb a maximem bylo zopakování šestého místa z předešlé sezóny. Tu samou příčku obsadil i ve Finsku 2015, jediném startu v té sezóně a zároveň doposud posledním. Teď Hänninena čeká Monte Carlo, soutěž, kterou mohl vyhrát v roce 2009 za volantem Fabie Super 2000. To by ale nesměl v prvním testu třetí etapy havarovat. Havárií skončil i Finův jediný monacký start s WRC v roce 2013 a s Yarisem bude mít hodně co napravovat.

Jedničkou Toyoty se však stala hvězda daleko většího formátu. Náhlý odchod Volkswagenu z MS přihrál Mäkinenovi Jari-Matti Latvalu, o kterém vzhledem k očividnému zaměření týmu na finské jezdce dlouho snil. Mladá stáj tím k dispozici dostala jednoho z nejzkušenějších jezdců světového kolotoče, který poslední roky strávil ve vítězném Volkswagenu a testoval i jejich zbrusu nový speciál pro sezónu 2017. Bohužel do Yarisu WRC usednul až v zimě a i přes maximální snahu toho moc najezdit nestačil. V úvodním dílu MS Latvalu zrovna nejlepší statistika nezdobí, ale už ve Švédsku by mohl leckoho překvapit. Všechno bude samozřejmě záležet na kondici zcela nového speciálu, kterou lze dopředu odhadnout pouze s velkou nepřesností. Obecně je Toyota považována spíše za outsidera a jedním z často omílaných důvodů je i obrovský finský akcent. Třetím jezdcem tedy nemůže být nikdo jiný než další Fin, v tomto případě další bývalý tovární jezdec Škody Motorsport a úřadující mistr WRC2 Esapekka Lappi. Prvního startu v Yarisu WRC se startovním číslem 12 se dočká až na jaře a následně by měl odjet všechny evropské podniky kalendáře.

Bude Toyota černým koněm šampionátu nebo dá všem pochybovačům za pravdu? Ukáže se finská sestava jako dobrá volba? Kolik aerodynamických prvků vydrží na autě až do cíle náročných úseků? První odpovědi se dozvíme už za týden během Rallye Automobile Monte Carlo.