Zatímco předloni byla pro rodinnou posádku Břetislava a Lucii Engových prioritou účast v domácím šampionátu historických vozů, loni absolvovala pouze vybrané podniky – své nejoblíbenější. Za loňské největší úspěchy považuje vítězství v rámci MČRHA na domácí Bohemii a také vyhranou rychlostní zkoušku tohoto šampionátu během příbramského podniku. Zajímavostí je též skutečnost, že za volantem „elery“ se během uplynulé sezóny vystřídali hned tři členové rodiny Engových – vedle otce Břetislava to byla dcera Lucie a také syn Tomáš.

Jak hodnotíte loňskou sezónu?

Břetislav: „Myslím, že můžeme být určitě spokojeni. Předně se nám podařilo vyhrát Rally Bohemia a pak také při Rally Příbram poprvé rychlostní zkoušku v rámci absolutní klasifikace historiků. A to první den, kdy ještě jelo kompletní startovní pole. Bohemku jsme vyhráli bez dílčího nejrychlejšího času. Jela s námi totiž rychlá auta včetně subaru. Na první příčku jsme se posunuli poté, co byl Filip Ballek vyloučen při závěrečné technické kontrole pro problém ohledně homologace. Další soutěže už startoval mezi soudobými vozy. Celkově s námi nadále i tak jede mnoho rychlejších aut a navrch spousta mladých, dravých kluků. Vyhrát erzetu tedy není vůbec snadné. My navíc spoléháme spíše na stabilní výkony. Prioritou je nechybovat a dostat se do cíle. Konečný výsledek se pak dostaví.“

Zatímco předloni byl vaší prioritou šampionát historiků, loni jste se v něm představili jen čtyřikrát.

Lucie: „Loni jsme pojali sezónu tak, že jsme si vybrali podniky, které se nám líbí a jsou nám sympatické. Jeli jsme jich tedy polovinu. Přesto jsme v nejnabitější kategorii 4, v níž jsme obhajovali předloňské stříbro, skončili celkově čtvrtí. A to i přes odstoupení v úvodní šumavské etapě pro poruchu převodovky.“

Předpokládám, že největší spokojenost panuje s Bohemií?

Břetislav: „Jednoznačně. Je to domácí soutěž. A není žádná tajnost, že všechny její erzety, především ty liberecké a tanvaldské, známe nazpaměť. Na Tanvaldsku máme chatu a v zimě tam jezdíme na sněžném skútru. Myslel jsem, že na boleslavských erzetách tak silní nebudeme. Nakonec jsme však oproti předloňsku zrychlili všude, stejně jako většina našich soupeřů.“

Je zrychlení výrazné?

„Břetislav: „Určitě je hodně znát. Zatímco předloni jsme odjeli sezónu bez jediné krizovky, loni jsme jich pár zažili. A přežili.“

Lucie: „I já cítím při jízdě, že musím rychleji číst.“

Břetislav: „Znát byl i nový motor. Jinak jedeme pořád stejné auto. Ale už jsem se s ním asi naučil i lépe zacházet. Také jsme zdokonalili rozpis. Další rok společného závodění je prostě znát. Navíc některé vložky už máme zažité z předloňska, kdy jsme je jeli poprvé. To má také velký vliv.“

Změnila se oproti předloňsku konkurence?

Břetislav: „Ta se hodně rozrostla. Hodně zrychlili piloti dvou BMW Standa Budil a Aleš Jirátko a také Honza Frei s „elerou“. Předloni jsme mu ještě dávali. Ale nedivím se. Je to mladý kluk a umí. Byla by ostuda, aby nám nedal. Největší borec je pořád Honza Krejča, ale Frei se mu dost přiblížil. Vloni jsme ho zdolali pouze na Bohemce. Zatímco předloni jsme jezdili v pohodě do třetího místa, minulý rok to bylo do šestého. Ale jak tvrdím od samého začátku našeho závodění s „elerou“, naší prioritou není honba za body. Jsme soudní a jedeme pro radost naši a i diváků.“

Přesto se po vyhrané Bohemii objevil v diskusi na ewrc názor, že vaše auto neodpovídá předpisům.

Břetislav: „Tím se vůbec nezabývám. Jestli si někdo myslí, že jsem takový idiot, abych ze sebe na stará kolena udělal podvodníka a pak poslouchal, že jsem podváděl celou kariéru, je to jeho problém. Docela jsem si přál, aby nás po vítězné Bohemce techničtí komisaři rozebrali, ale bohužel. Jen blázen si může myslet, že bych podváděl, co se týče obsahu motoru nebo převodovky. Právě tyto dvě věci by se měly v historicích hlavně ctít. Naopak jestli má někdo spojler z Maďarska nebo Ruska či je třídílný nebo jednodílný, jak se řeší u žigulíků, je podle mě úplně jedno. To výkon a jízdní vlastnosti auta neovlivní. Nebo jestli je olejová měrka vepředu nebo vzadu. Není to fuk? Pro mě je podstatné, aby byly v autě správný motor a převodovka.“

Zúčastnili jste se rovněž mosteckého podniku, který se nakonec do žádného bodovaného šampionátu nepočítal – The Most Rally.

Lucie: „Zde jsme si poprvé vyměnili role a já usedla za volant. Bohužel hned ve druhém kole úvodní erzety jsem se snažila zrychlit, auto se mi na obslužné, po dešti kluzké, komunikaci sklouzlo, dostalo se ve smyku na trávu a o balík pneumatik, ohraničující trať, došlo k poškození řízení. Přesto to pro mě byl intenzivní zážitek.“

Břetislav: „Chtělo to přežít první vložku. Tím by z Lucky asi ten stres spadl. Nervozita na ní byla přece jen znát. Byla v obležení lidí, mnoho zvědavců čekalo, jak to dopadne. Věřím, že dojet úvodní erzetu, zklidnila by se a nemuselo to být nejhorší. Je to vše o zkušenostech.“

Lucie: „Každopádně mě to nakoplo. Chci se dále zdokonalovat. Nyní v zimě na sněhu trénuji smyky. V budoucnu bych se s naší škodovkou chtěla opět nějaké rallyshow zúčastnit.“

Pražský Rallysprint za její volant usedl pro změnu Tomáš.

Lucie: „A já se, plna očekávání, vrátila na sedadlo spolujezdce. Byla to moje první závodnická zkušenost s bráchou v jednom autě. Myslím, že jsme si oba sedli. Samozřejmě jsem očekávala velkou zábavu. Tak jsme to i pojímali a od úvodních metrů jsme zažívali spoustu legrace. Brácha se kolo od kola zlepšoval a užívali jsme si to stále více. Spokojeni byli evidentně i diváci. Viděla jsem, že snad všichni měli ruce nad hlavou a pootevřenými okýnky jsme slyšeli jejich pískot a řev. V depu nám pak za předvedenou show chodili děkovat. Skončili jsme sice poslední, ale o to vůbec nešlo. Dané to bylo hlavně tím, že nás na úvodní erzetě pozlobila převodovka a dojížděli jsme jí na jediný rychlostní stupeň. Na třetí zkoušce jsme si to tedy chtěli vynahradit a dali si o pár kol více, než bylo předepsáno.“

Tomáš: „Pražský start vymyslela ségra. Svezl jsem jí nějaká dvě kola v Mostě a moc se jí to líbilo. Mě zase zaujala ovladatelnost „elery“ i její solidní výkon. Lucka tedy přišla s tím, že se bavila s taťkou a prý můžeme jet spolu. Na můj dotaz, čím, oznámila taťkovu škodovku. Mé obavy z jejího zničení zahnala zmíněným taťkovým souhlasem a jeho nabídkou nám auto servisovat. Lucka rozhodla, že budu jezdit bokem a „elera“ buď lehne, nebo ne. Pak jsem mluvil s taťkou a padlo definitivní rozhodnutí jít do toho a užít si to. Po pražských startech s „wéercéčkem“, „plyňákem“ a audinou tedy došlo i na tohoto veterána. Jelikož jsem do Prahy přiletěl až během pátečního pozdního večera, přejímky vyřídila Lucka sama. Rozpisem jsem jí řekl, ať se nezabývá. Že postačí ráno omrknout, kudy vjet na trať a kde jí pak opustit. Ráno v půl osmé po usednutí do auta jsem však viděl, že ségra má vše pečlivě napsané. Říkám jí: „Jen koukej dopředu a počítej kola!“ Hned v tom druhém se nám však zasekla trojka v převodovce. Zřejmě tomu napomohlo mé agresivní podřazení. Táta s mechaniky v servisu chodili kolem auta. Pak táta začal hýbat pákou. Při poškození nedošlo k žádné velké ráně a tak jsem předpokládal banální, na místě řešitelný problém. Hned jsem také žádal o zvednutí auta na kozy. Ze svého závodění jsem totiž při jakémkoli problému zvyklý na okamžité řešení. Prostě to musí být cvrkot. Nakonec byla odhalená zaseknutá páčka. Druhá zkouška byla pro nás zrušena. Díky tomu a zhruba třičtvrtěhodinovému časovému skluzu stihl táta auto projet a my vyrazili na třetí erzetu. Při té jsem se konečně dostal do tempa. Jelikož jsme měli strašnou časovou ztrátu, navrhl jsem ségře jet nějaké to kolo navíc. Abychom si svezení náležitě užili. Zpočátku z toho byla trochu rozpačitá, ale nakonec jsme jeli navrch asi tři kola. Ven jsme vyjeli, až když jsme u brány viděli otevírací pořadatelská auta. „Čtyřku“ nám pak opět zrušili. Jinak bychom tam asi jezdili dodnes:-).“

Závěrem se nabízí otázka – jaké plány máte do letošní sezóny?

Břetislav: „Rád bych jel úvodní tři podniky historického šampionátu – Šumavu, Krumlov a Bohemku. Lákají mě také Jeseníky a těší mě jejich návrat a zařazení do šampionátu historiků. V minulosti jsme je dvakrát absolvovali v rámci Poháru ČR a moc se nám líbily. Druhá polovina sezóny je pro nás slabší. Nevylučuji tedy tou dobou i nějaký zahraniční start. Konkrétní podnik ale zatím vyhlédnutý nemám.“

Lucie: „Záleží také, jak bude vypadat můj pracovní program. Ten ještě nemám naplánován a je pro mě důležitý. Stoprocentní je nicméně domácí Bohemia – samozřejmě s taťkou.“

Tomáš: „Nyní se chystám odletět do Austrálie na dvanáctihodinovku. V únoru mě čekají závody v Thajsku. Jinak jsem ale hodně pracovně vytížen v našem týmu Reiter Engineering, kde mám dost náročný program se zákazníky. Po závodech tedy budu jezdit spíše jako manažer. Navíc mám čtyřměsíčního syna a chci se věnovat také jemu. Soutěže tedy budu sledovat asi spíše prostřednictvím internetu. Kdyby ale někdo přišel s nabídkou půjčit mi „er pětku“ nebo „wéercéčko“, asi bych neodmítl. A pak mám ještě jeden rallyový sen, který už letos nestihnu zrealizovat. Se Štěpánem Vojtěchem bychom se rádi zúčastnili kompletně sněhové soutěže. Třeba taková Arctic Lapland Rally ve Finsku by byla úplně ideální. Sníh, správné auto, pneumatiky s velkými hroty – to chci alespoň jednou zažít.“