--> -->
Jaromír Beneš - eWRC.cz
20. 2. 2017 10:56 − 4755× − 4 0

Beseda posádek s diváky v Chocenicích

V areálu firmy Car Pro Chocenice uspořádal bývalý soutěžák Jaroslav Mašek setkání fanoušků rallye s účastníky „velkého mistráku“.

V areálu firmy Car Pro Chocenice uspořádal bývalý jezdec rallye Jaroslav Mašek setkání fanoušků rallye s účastníky „velkého mistráku“. Jaroslav Mašek úvodem uvedl, že i z Plzeňska pochází spousta výborných jezdců i spolujezdců a v kraji se jela řada slavných soutěží. Pozvání přijaly posádky Václav Pech – Petr Uhel, Jan Sýkora – Štěpán Palivec, Václav Kopáček – Barbora Rendlová. Lubislav Hlávka přijel za slavnou posádku Blahna – Hlávka, která nás skvěle reprezentovala s tovární Škodou 130 RS při Rallye Monte Carlo 1977 a vyhrála třídu 2. V absolutním pořadí mistrovství světa skončila na 12. místě v mistrovství světa mezi daleko výkonnějšími vozy. Úspěch továrního týmu podpořila posádka Zapadlo – Motal na 15. místě!

Sezóna 2016 a plány do dalšího roku

Václav Kopáček stručně zhodnotil sezónu 2016 a připomněl, že až do posledního závodu bojovali o titul v třídě 3 a po havárii na Barum Rallye nakonec skončili na 4 místě. Bára Rendlová k tomu dodala, že jim chyběl kousek štěstí a věří, že rok 2017 bude lepší. Nyní připravuje 2 auta a úsměv vyvolala nevinná poznámka p. Maška, že Subaru Impreza STi Vaška Kopáčka bude na místě k vidění a dokonce celé.

Sezóna Honzy Sýkory v roli pilota byla skromnější, zúčastnil se pouze několika podniků s vozem Škoda Fabia R5 a plánovanou Barumku nakonec nejel. Soustředil se na pronajímání auta na Slovensku. V letošním roce chce odjet více závodů, sezónu začne na Šumavě, určitě pojede Pačejov. Současně v dílně připravuje další auta, mj. špičkový a nadupaný Mitsubishi Lancer IX pro Tomáše Kučeru na závody do vrchu v seriálu Edda Cup.

Václav Pech nejprve zavzpomínal na úžasné průjezdy bokem Jardy Maška při Rallye Blovice 1995. Tehdy ještě nezávodil a přál si jezdit také bokem. Mini Cooper byl loni v podstatě dojetý a v Anglii se na něj přestaly vyrábět díly, proto došlo k výměně za Porsche 997 GT3 RS s plánem jet i v mistrovství Evropy. To však bylo posléze zrušeno. Václav Pech si pochvaloval svezení s výkonným Porsche, které podle jeho slov až neskutečně zrychlovalo. Nejbezpečněji se prý cítil na maximálce, kdy zhruba v 215 km zasáhl omezovač, auto už pak nezrychlovalo a posádka si užívala jízdu. Pro letošní sezonu zvolili ve spolupráci s firmou Invelt novou zbraň – Ford Fiesta R5. S Fiestou ještě nejel, protože ji počátkem února přivezli do Čech, ihned ho rozebrali a nyní je připravují. Pojedou celý mistrák a velice se na sezónu těší a díky silné konkurenci předpokládá velice náročnou sezonu

Kariéra Lubislava Hlávky bylo dlouhá a úspěšná, jako spolujezdec dalšího mistra volantu Václava Blahny dosáhl řady úspěchů, z nichž vyčnívá vítězství v třídě 2 na slavné Rallye Monte Carlo. Lubislav Hlávka připomněl některé okamžiky ze závodů a na letošní rok již žádné plány nemá, maximálně cesty k doktorovi.

Jaroslav Mašek vzpomínal na začátky Honzy Sýkory z doby, kdy se v Car Pro Mašek vyučil, pracoval v dílně a byl velice šikovný mechanik. Jednou potřebovali v Mladé Boleslavi šikovného elektrikáře, Honza Sýkora tam jel a už tam zůstal. Jan Sýkora na téma navázal a vzpomínal na svoje začátky u rallye, která mu učarovala. Dělal vše pro to, aby u toho mohl být. Kdysi ještě bez papírů jel na Simsonu, u lesa havaroval a zlomil si klíční kost. To byl však jen malý detail, nejhorší bylo, že na rallye dorazil s dvouhodinovým zpožděním!

Poté se pan Mašek obrátil na diváky se slovy „Ptejte se, využijte příležitosti, všichni se na Vaše dotazy již těší“. Nejvíce dotazů pochopitelně směřovalo na Václava Pecha. Zde je výběr několika zajímavých dotazů.

Jaký jsi měl pocit na Rallye Šumava na prvním horizontu, který proletěl vzduchem?

Václav Pech: Před Šumavou jsme toho moc nenajeli, auto se stále dodělávalo. Na Korábu přišel horizont, který by se s jiným autem držel naplno. Na horizont se Porsche přihnalo rychlostí ke 200 km a najednou jsem přes zvednutou kapotu neviděl na silnici. Auto dopadlo nejprve na jedno zadní kolo, pak na druhé zadní kolo. Zajímavá zkušenost.

Jak se s Petrem těšíte na souboj s továrnou?

Václav Pech: Těšíme se a moc. Impulsem, proč jít do Forda, byla mj. informace, že továrna pojede velký mistrák. Uvědomuji si, že Honza Kopecký má najeto mnohem více a já celou zimu jezdím spíše s náklaďákem a dodávkou. S Fiestou najedeme před sezónou možná 100 km, ale určitě chceme Honzovi sekundovat, spíše to bude o jeho výkonech.

Vašku, chystáte 2 auta, pro koho bude to druhé?

Václav Kopáček: Ano, chystáme 2 auta, které by měly být stejné specifikace jako loňská. S jedním pojedeme my a se druhým vozem pojede Štěpán Zabloudil. Štěpánovo Subaru Impreza 555 zůstává doma v garáži a je na prodej.

Proč Václav Pech nešel do Škodovky?

Václav Pech: To je strašně jednoduché, s tátou jsme Škodovku oslovili někdy v roku 2012-2013 při vzniku projektu R5 a nabídli jsme možnost pronájmu či odkoupení. Nedalo se to uskutečnit. Myšlenka závodit se Škodovkou proti továrnímu týmu byla pro továrnu nereálná a dívali se na nás jako na blázny. (Honza Sýkora to hned doplnil se slovy, že by Vašek od továrny stejně nikdy nedostal to nejlepší auto.)

Honzo, jak velký je rozdíl Tvé Fabie proti tovární?

Jan Sýkora: S tovární R5 jsem nejezdil, ale mohu porovnat Škodu S2000. Rozdíl mezi tovární a klientskou verzí byl veliký, především v oblasti elektronického nastavení motoru. Klient patrně nikdy nedostane poslední verzi, ale vždy starší verze. Ale například kotouče či nápravy na autech jsou stejné. Škodovka to má dotažené v každém detailu, najezdí s autem více kilometrů a množství najetých kilometrů pomáhá k lepšímu sžití s autem. Také má k dispozici více finančních prostředků. Když jsme měli Fiestu od Malcolma Wilsona, dostali jsme to nejlepší, co měl Wilson k dispozici.

Václav Pech k tomu dodal zajímavý postřeh – poprvé jsem tam byl 14 dní v roce 2002, podobně i v roce 2003 a vždy jsem s nimi stavěl Forda Focuse. Teď jsme tam byli po 13 letech, konfigurovali jsme auto. Mezitím do kanceláře přišel Malcom Wilson, pamatoval si mě a věděl o nás všechno. Ptali jsme se na rozdíl mezi klienstkým autem a speciálem Elfyna Evanse. Malcolm nám sdělil, že je vše naprosto stejné, jen klientské auto je o 12 kg těžší vzhledem k použití k drahých kevlarovým a titanovým držákům a že je to jen o penězích.

Vašku, můžeš nám něco říct k loňské Příbrami a souboji s Honzou Dohnalem?

Václav Pech: Asi to bylo nejlepší svezení s Porsche, tratě autu seděly, měli jsme dokončené další nastavení, auto jsme „přitvrdili“. První den sucho, druhý den však sprchlo a první 3 RZ byla trať vlhká a ještě to šlo. Před další rundou pršelo, už bylo hodně mokro a varování přišlo po jednom aquaplaningu při brždění na rovině. Projevil se rozdíl mezi dvoukolkou a Dohnalovo silnou čtyřkolkou Ford Focus WRC.

Jaké jsou vztahy mezi jezdci?

Václav Pech: Rivalita je obrovská, ale mezi rychlostkami si navzájem pomůžeme, bavíme se o mnoha věcech.

Dotaz na všechny jezdce – kdyby byla možnost vybrat si auto třeba na Barumku?

Václav Pech: Poznat auto a jeho nastavení trvá dlouho. Technika jde rychle dopředu, je třeba se „auto naučit“, maximálně mu důvěřovat, vědět jaké gumy, tlumiče či geometrie na něm fungují. Když se to už povede, pak je to to nejlepší s čím jsem jel.

Jan Sýkora: Já mohu posoudit z aut, co jsem měl a nejraději bych spojil Fabii a Fiestu. Každé auto má své přednosti, Ford např. nádherně brzdil, Fabie má zase neskutečnou reakci na plyn.

Václav Kopáček: Zatím na žádné jiné auto nepomýšlím. Myslím si, že na některých místech neumíme auto ještě naplno využít a můžeme ho posunout dál. Uvidíme, co bude, až dostaneme auto až na úplný limit.

Při slovech o limitech Václava Kopáčka se Václav Pech pousmál a dodal:

Václav Pech: Poprvé jsem jel s Vaškem Kopáčkem někdy v roce 2011 a přišlo mi, že jeho jízda je stále na limitu. Vašek mi požádal, abych se svezl s jeho Subaru, ukázal jsem mu, jak bych to řídil. Jeho jízdu jsem však sledoval zvenčí a říkal jsem, že pokud bude takto jezdit, bude nepřetržitě mistrem republiky.

Václav Kopáček zareagoval: V té chvíli jsem nechápal, co mi Vašek Pech ukazuje, protože úsek projel naprosto klidně, protože já jedu moc pomalu a musím zrychlit. Dnes už vím, že to byla krásná, čistá jízda.

Jak Václav Kopáček točí zmrzlinu?

Diváky pobavila informace Jaroslava Maška, že Bára Rendlová je asi nejrychlejší zmrzlinářka v republice. A Bára si vzpomněla na příhodu, jak Venda točil zmrzlinu. Zmrzlinu natočíte tak, že se dá páka dolů a točí se kornoutkem a vytvoří se nějaký tvar. Venda to jednou zkoušel, spustil páčku, kornoutkem netočil a když chtěl, aby se zmrzlina už netočila, začal ji tam cpát zpátky. Ale jinak je to šikovný chlapec.

Pane Hlávko, co tovární tým, jaké tam byly vztahy?

Lubislav Hlávka: Do továrního týmu jsme se s Vaškem Blahnou dostali v r. 1974. V předcházejícím roce jsme porazili tovární tým a fabrika nás vzala do týmu, abychom proti nim nezávodili. Vztahy mezi továrními jezdci byly normální a bezproblémové.

Pane Hlávko, ještě vzpomínáte na slavnou Rallye Monte Carlo?

Lubislav Hlávka: Samozřejmě, jedna z příhod se týkala spotřeby benzínu: Nikoho z nás nenapadlo a ani nás nikdo neupozornil, že ve vysoké nadmořské výšce bude nižší výkon a vyšší spotřeba paliva. Vždy jsme tankovali s malou rezervou. Po ujetí 3 rychlostek jsme podle ukazatele neměli benzín. Představa, že bychom se s takto zvoraným závodem a ostudou vrátili domů, nebyla zrovna lákavá. Nakonec jsem od Francouzek koupil 15 litrů benzínu a dojeli jsme. Až potom jsme se dozvěděli o vyšší spotřebě v horách a raději jsme už tankovali více benzínu.

Jak jste se svezli v San Marinu a jak se Vám tam líbilo?

Václav Pech: V San Marinu jsme byli potřetí a konečně nám to vyšlo a svezli jsme se. Předloni jsme si půjčili Porsche, abychom zjistili, jak nám to s ním půjde. Jenže moc pršelo, všude voda, RZ se zkracovaly. Moc jsme se nesvezli. Loni jsme dostali od pana Jírovce nabídku jet s BMW, s nímž jezdí u nás historiky. Já mám s tímto autem hodně najeto, je to klasický zadní náhon a tentokrát jsme si jízdu opravdu užili.

Jak jsi byl spokojen s Mini Cooperem?

Po jednáních s p. Jírovcem jsme se pro Miníka rozhodli. Od Prodrive jsme očekávali to, co jsme znali od Fordu – tedy vstřícný přístup a maximum informací, co a kde vylepšit. Jenže Mini Cooper od začátku pořádně nefungoval, měli jsme problémy s diferenciálami, s délkou převodovky, která byla postavena pro WRC. Spolupráce s Prodrivem nebyla dobrá. Základ Mini Cooperu byl dobrý solidní, jenže vývoj nebyl továrnou dokončen vzhledem k odstoupení ze seriálu mistrovství světa. Nám se vývoj na naše podmínky podařilo dotáhnout, v té době však přišly auta kategiorie R5 a Miník už motoricky nestačil. Podvozkově to bylo asi nejlepší auto, které jsme zažili.

Vašku, jak se Ti povedlo zrušit 2 auta během jedné soutěže?

Václav Kopáček: Kluci povídali, které auto by chtěli v závodnickém důchodu. Já bych určitě nechtěl Wartburga, se kterým jsem začínal. Před jednou soutěží jsem pod ním 14 dní ležel a připravoval ho na závod. Jel jsem asi 2 minuty a pak nás čekala dlouhá noc. Honza Sýkora ihned doplnil, že Venca je asi jediný jezdec, který během jedné soutěže udělal 2 totálky. Václav Kopáček na to reagoval, že Honza má pravdu. Tenkrát jsme koupili protektory údajně na vodu, na 1 RZ byl hrozný liják. Říkal jsem si, že pojedu pomaleji. Na prvních brzdách jsem ale nebyl schopen auto zastavit a utrhli jsme všechny 4 kola. Následoval převoz do dílny a celonoční šichta a vyměnili jsme celou kastli. Nestihli jsme vše dodělat a nechali tam pár věcí, např. ramena s brzdovými trubkami. Auto nebrzdilo nejlépe, ale jelo se. Druhý den se mi to vymstilo, v jedné zatáčce se auto „sbalilo“ a zadek jsem ustřelil o strom. Tak skončil jeden závod s Wartburgem.

Dotaz na spolujezdce, zda-li mají v autě strach a brzdí piloty?

Štěpán Palivec: Kdo nemá strach, je blázen. Měl jsem tu čest sednout si vedle Tomáše Vojtěcha a to byly zážitky, na které se zapomenout nedá. Honza je kliďas a moc mě neděsí. Moc bych si přál, abychom v autě strávili více času a rád se „zabojím“.

Lubislav Hlávka: Jestliže někdo říká, že se nebojí, ten nemá v hlavě mozek, protože strach je normální pud sebezáchovy.

Petr Uhel: Souhlasím s ostatními, tvrdí-li někdo, že nemá strach, ten lže. Já Vencovi věřím a moc se nebojím. Před 4 lety jsem jezdil sprinty s Petrem Hubáčkem (syn slavného Vladimíra Hubáčka), který auto až tak neovládal a bylo to poznat. Občas jsme prožili krušné chvíle a někdy jsem si zanadával. Jednou jsme s Petrem Hubáčkem jeli v Pelhřimově, jel klidně a tak jsem ho občas pobízel k rychlejší jízdě s tím, že nás všichni předjedou. To bylo snad poprvé, kdy jsem někoho nutil přidat. Hubáček mi ve stopce řekl, že už se mnou nepojede, protože se nenechá zabít.

Bára Rendlová: Já Vendu honit nemusím, občas přijdou i krušné chvilky. V r. 2015 jsme jeli Hustopeče a na jednom úseku jsem četla 300 a retardér zprava. Nebyla jsem si jistá, zda-li mě Venda slyšel, přečetla jsem to podruhé. Už jsem se bála, jak to dopadne, počítala penalizaci a škody, ale Venca to tam nějak poskládal. Druhý průjezd jako přes kopírák, opět upozornila jsem na ten retardér. Venda v klidu odpověděl, že to takto chodí ve všech retardérech. Rezignovala jsem. Bála jsem se, že dostaneme penalizaci a Venda to bude chtít dohnat.

Petr Uhel: Já se nejvíc bojím na klatovském okruhu, ten si nepíšeme. Je strašný mít zvednutý oči a dívat se od začátku do konce. Někdy si říkám, jestli jsem správně spočítal kola. Na dotaz „Jak jsi se bál, když byl Miník na čínovské špici v příkopu“ Petr Uhel odpověděl: Tam to tak trochu nepočítám, protože každý rok jsme tam něco vyvedli a něco vymetli. Vlastně vloni s Porsche jsme nic neudělali.

Jak na posádky působí fotografové při trati a vadí blesky v noci?

Václav Pech: Za jízdy mi foťáky a blesky nevadí, moc je nevnímám. Vadí mi, pokud stojí fotograf blbě kvůli záběru, to mi vadí více než blesky.

Jan Sýkora: Foťáci nevadí, ale měli by se přede mnou držet v bezpečné vzdálenosti, s fotografy nemám žádný problém.

Václav Kopáček: Nejvíc mi vadí fotografové stojící na nebezpečných místech, zejména na krajnici na výjezdu ze zatáčky. Tato situace může jezdce rozhodit. Naopak velmi rád se podívám na hezké fotky.

Posádka Červený – Michálek představuje Škodu 130 RS

Jedná se o originální tovární auto vyrobené v roce 1978 a jezdil s tím např. František Markvart. Pak auto „zabloudilo“ na Slovensko, kde se na jeho stavu při „tuningových“ úpravách pár lidí podepsalo. Přes několik lidí se auto dostalo k nám a dostalo dodnes udržovaný desing Monte Carlo 1977. Momentálně motor a předovka tam není originál, protože jsou dnes docela vzácné a chceme je zachovat. V letech 2005 – 2006 byl vůz kompletně repasován a od té doby se s ním pravidelně účastníme historických rallye. Jirka Michálek dodal, že ho pan Červený dlouho přemlouval ke svezení s RSkem. A bylo to úplně jiné svezení než se Škodou 110R.

Beseda s jezdci byla prezentována jen na sociálních sítích a ještě před zahájením se rozplynuly obavy p. Maška. Zájem byl veliký, řada lidí musela stát. Po besedě následovala autogramiáda a zájem byl veliký. Následně měli diváci možnost podívat se na 2 speciály zblízka, Subaru Impreza STi byla na zvedáku a tím pořadatelé nabídli divákům jedinečný pohled zespodu. Škodu Fabii R5 Honzy Sýkory se dala prohlédnout uvnitř i zvenčí. Jezdci odpovídali divákům na dotazy a vládla pohodová atmosféra. Akce se jednoznačně povedla.

Komentářů celkem: 4
20. 2. 2017 14:20
00
Přátelé motorističtí novináři i nenovináři. Každý z nás už nejméně dvakrát slyšel, viděl, četl story o tom, kterak Škoda neprodala auto Pechovi. Proto se prosím západočeské legendy už dále neptejme, proč nejezdí ve voze Škoda. Trapnější již byla jen sada dotazů: Pane Landa (ani Lando mu neuměli říct), proč chodíte ostříhaný dohola.
Jináč to vypadá na hezkou akci, více takovýchsmajlík
20. 2. 2017 14:45
00
Myslím, že ne každý o tom ještě slyšel smajlík
20. 2. 2017 22:36
00
Všechno zajímavé (včetně příhody s Pechem a Škodovkou), díky za článek! btw, teprve nyní jsem si spojil, že ten Jaroslav Mašek co jsem se na něj v dětství díval na Vltavě jak jezdí s modrou Oktávkou, je shodný s majitelem Car Pro Chocenice. smajlík
21. 2. 2017 15:38
00
Shacki máš pravdu, moje drahá o tom neslyšela. Faktem je, že se obratem ptala, kdo že je ten Pechsmajlíksmajlík Aleši to jsem donedávna taky nevědělsmajlík Vždycky jsem myslil, že to je shoda jmen

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama reklama
-->