Zbyňa Hrabec pilotující Hondy Civic VTi v našem posledním rozhovoru ohlásil pauzu. Tu však příliš dlouho nedržel a na konci roku vzal opět do rukou volant. Ač v letech 2015 a 2016 startoval sporadicky, stihnul si splnit sen o startu na šotolině, když se vloni na závěr roku vydal na Lausitz Rallye. O tomto období, o startu v Německu a i letošních plánech více v následujícím rozhovoru.

Naposledy jsme spolu dělali rozhovor před více jak rokem, kdy jsi ohlásil pauzu, která však trvala jen do Vsetína. Tam jsi jel se staronovým fárou Martinem Hlavatým. Nás však bude zajímat podzimní slovenská Autoshow na Slovakia ringu, kde vedle tebe usedla tvá partnerka Zuzana Chvojková. Jak vám to spolu v autě klapalo a dostala se Zuzka po delší pauze rychle zpět do tajů spolujezdeckého řemesla?

No od toho Vyškova, to byla velká pauza. Tak nějak jsem si odpočinul a ruky začínaly svrbět jak se blížil oblíbený Vsetín. Rozhodl jsem se, že ho určitě chci jet. Zeptal jsem se Hlavy (Martin Hlavatý) a ten rozhodně proti účasti na jeho domácím závodě nebyl a bylo rozhodnuto. Počasí se spoustou vody soutěž dost ztížilo a na některých RZ to ještě přitvrdila dost hustá mlha. V té mi hodně sebedůvěry dodal právě Hlava, který mi jen pořád říkal: „tady to znám, tady jezdím na kole, tak všecko drž“. No konkurence byla na tom závodě v „devítkách“ dost nabitá. Velmi dobrým výkonem na předposlední RZ, mé oblíbené Jabloňové, jsme rozhodli, že jsme si z tohoto závodu odvezli poháry za umístění na bedně v podobě třetího místa a nakonec zas tolik nechybělo na to první.

Účast na Autoshow Slovakiaring se Zuzkou jsem měl naplánovanou celý rok. Rok před tím jsme se tam byli spolu s našimi dětmi podívat a moc se nám uspořádání a koncept tohoto závodu líbil. Start, cíl RZ přímo v servisní zóně, časovky a přejezdy žádné, takže si to tam člověk může dost užít i když závodí. A tak jsme přesně za rok celá rodina zase vyrazili na Slovakiaring, akorát jsme tentokrát sebou vzali i závodničku. Zuzka se do kombinézy a závodního auta vrátila asi po sedmi letech. Celý rok mi nevěřila, že to myslím vážně, čím víc se to ale blížilo, začala chápat že to myslím vážně. Byli i nějaké náznaky, že z toho nic nebude, ale nakonec do toho šla a myslím, že po závodě určitě nelitovala. Její velká spolujezdecká pauza znát vůbec nebyla, všechno zvládla na naprostou jedničku, ono je to asi jak s tou jízdou na kole, že se to nezapomíná. Závod jsme si společně moc užili. Ve třídě byla taky celkem slušná konkurence, dojeli jsme druzí a poslední RZ jsme vyhráli celkem s pěkným náskokem. Naši dva „raubíři“ se s babičkama a dědečkama na nás dívali a fandili z tribuny a mezi jednotlivýma RZ chodili oba mamce a taťkovi do servisu leštit závodničku a pomáhat dotahovat kola. Teď jen doufám, že Zuzku někdy ukecám, aby se mnou jela nějaký ten rallysprint.

Loni jsi přidal další tři závody, tak je pojďme zhodnotit. Na Valašce jsi odstupoval v poslední RZ na převodovku ze třetího místa, takže rychlost přes zimu zřejmě nezmizela…

Valaška původně nebyla v plánu, ono teda nebylo v plánu vůbec nic. O startu na prvním sprintu jsem se rozhodl pár dní před uzávěrkou. Menší problém byl akorát spolujezdec. Hlava neměl vyřízenou licenci ani doktora. Takže jsem začal pátrat. Nakonec mi vytrhl trn z paty Karel Voltner, tedy spolujezdec do té doby nedostižného soupeře a rivala Pepy Vojáčka. S Kájou jsme se potkali až v pátek ráno při převzetí itineráře a šli jsme hned na to. Spolupráce fungovala, časy se jely pěkné a nějakou tu RZ jsme i vyhráli. Bohužel na přejezdu z posledního servisu nás začali trápit problémy s převodovkou. Řekli jsem si, že zkusíme RZ Lešná a uvidíme. Tu se nám povedlo dojet, i když občas nešla nějaká ta rychlost zařadit nebo nějaká vypadla. Z boje o vítězství už jsme tím pádem byli venku, tak jsem si řekl, že už nějak dojedeme a třetí místo v pohodě udržíme. Na přejezdu na poslední RZ jsem se snažil co nejvíc převodovku šetřit, co nejmíň řadit. V klidu jsme odstartovali do poslední RZ, jakš takš to šlo, bohužel v jednosměrce, okolo přehrady, jsem chtěl dát čtverku a to se nepovedlo. Tak sem zkusil dát pětku. Ta tam zaskočila, ale auto nejelo a vyřadit už nešla, takže konec. Pro mě něco nového, odstoupit na technickou závadu. Takže vlastně premiéra. Doma hned po dojezdu proběhla rozborka. Problém byl v jednom ložisku, zřejmě díky špatnému oleji, který jsem paradoxně před závodem kupoval a dával nový.

I tvůj druhý loňský domácí start se váže s Valašskem, když jsi spolu s Kubou Oralem jel na Vsetíně. Tam jste vyhráli třídu, takže jak zpětně soutěž hodnotíš? Povedený test posádky před Lausitzem?

Od Valašky už byla zase celkem velká pauza a ruce opět začínali svrbět. V průběhu léta jsem se rozhodl, že pojedu Rally Jeseníky a Rally Vsetín. S Kubou Oralem jsem se už nějaký čas znal a několikrát jsme si říkali, že by jsme se mohli někdy společně svést. No a najednou byla možnost a po mém dotazu Kuba hned na nabídku kývnul. Bohužel Jeseníky zrušili, takže jsme si museli počkat až na Rally Vsetín. V pátek po přejímkách jsme večer poseděli s kamarády-soupeři Honzou Jinderlem a Jirkou Jevickým a už jsme se nemohli dočkat sobotního rána. Oproti minulému roku tentokrát počasí vyšlo nádherně, a to bylo super. Jelo se na suchu, takže před první RZ jsem se fakt těšil. Po jejím projetí jsem byl velice překvapen a taky potěšen, protože jsme byli na prvním místě. Následoval Troják, ovšem tam, ať se vždycky snažím jak chci, prostě dobrý čas nezajedu, takže následoval propad výsledky. Po prvním servisu byla na řadě Jabloňová. Na tu jsem se těšil ze všech nejvíc, to je prostě moc pěkná RZ. Bohužel pro nás byla zrušena a to mě celkem dost mrzelo. Na krátkých Vidčích toho moc vymyslet nejde, tam jde spíš ztratit nebo získat.

Druhý průjezd Semetína jsme s minimálním náskokem zase vyhráli, ovšem na druhém Trojáku, který mi prostě nejde, jsme opět zase dost ztratili. Na přejezdu jsem zjistil, že nám upadl jeden držák nádrže, naštěstí následoval servis a naši mechanici tento malý problém bez problémů vyřešili. Zbývali poslední dvě RZ. Byl jsem už smířený s druhým místem, protože ztráta byla už celkem velká. A tak jsme vyrazili na Jabloňovou. Tu jsem si hodlal užít a od startu jsem do toho šel naplno. Hned za cílem mi Kuba řekl, že takhle se teda ještě nikdy nesvezl, že to bylo dost dobré nasazení. Po zhlednutí výsledků jsme zjistili, že RZ jsme vyhráli o 17s a dosud vedoucímu soupeři jsme naložili přes 25s a tím pádem jsme v ten moment byli ve vedení. Poslední krátkou RZ Vidče jsme se tedy snažili už projet v klidu a hlavně to nepokazit. No i tak jsme zase vyhráli a jeli si tak na cílovou rampu pro poháry za první místo. Byl to byl super závod. Od začátku až do konce prostě fungovalo a hrálo úplně všechno jak mělo. Auto nezlobilo, rozpis a spolujezdec naprosto bez problémů a v servisu jsme měli super partu mechaniků a catering servisu, kteří se o nás a auto během závodu perfektně starali.

No a dostáváme se k Německu, kam jsi na konci roku vyrazil na zkušenou se šotolinou. Jak se rozhodnutí o startu rodilo?

V podstatě díky tomu, že zrušili Jeseníky. Těšili jsme se na dva závody, ale jeden nám zrušili a my vymýšleli, co by se dalo vymyslet místo toho. A najednou mě napadlo, že jsem párkrát už zatoužil na Lausitzu startovat. Zjistili jsme termín, Kuba se zkontaktoval s pořadateli. Ti nám vyšli opravdu hodně vstříc. Podmínky, které nám nabídli, nešlo opravdu odmítnout a tak bylo rozhodnuto. Tím že jsme Rally Vsetín bez problémů dokončili, byl start na Lausitzu definitivní, takže dva týdny po posledním rallysprintu jsme zamířili do Německa..

Jak si soutěž samotnou užil a nalákala tě k dalším šotolinám nebo budou stačit kousky šotoliny na Hustopečích? :)

Byl to dvoudenní závod se 180 ostrými km, takže žádný sprint. Ovšem šotolina, to byla jedna velká neznámá. V pátek se jely čtyři RZ, večer za tmy, deště a mlhy. První RZ, okruhovou RZ v lomu, jsme na rozjezd opatrně zvládli, ovšem druhá RZ, to pro nás byla naprostá pohroma, velká škola a velký pád na dno. V několika zatáčkách byly vyjety tak hluboké koleje, že v jedné jsme málem zůstali na „břichu“ a celkově skladba téhle RZ nebyla pěkná. No nějak jsme ten pátek projeli a v sobotu ráno vyrazili vstříc dalším devíti RZtám. Ty už byly o něco lepší a s přibývajícími kilometry na šotolině přibývala i sebedůvěra. Poslední čtyři RZty už se nám jelo pěkně a začal jsem si to i užívat a po projetí cílem poslední RZ na mě dolehla obrovská úleva. Třídu, do které jsme byli zařazeni, jsme vyhráli, hlavně díky tomu, že naši jediní dva soupeři odstoupili už na první RZ. Lausitz pro nás byla obrovská škola, naučili jsme se určitě moc nových věcí a poznali, že závodit v zahraničí je dost jiné. Ať už z hlediska přístupu pořadatele, tak taky třeba techniků na technické přejímce a nebo ostatních soutěžících mezi kterými vládne velice přátelská atmosféra.

Hustopeče jsou moc krásný závod, pro mě zatím nejhezčí co jsem kdy jel. Láká mě každý rok se ho zúčastnit, ale ne vždy to vyšlo, tak uvidíme letos jak to dopadne.

Jaké máš plány na letošek? Opět jen se občasně svézt nebo zvažuješ nějaký systematičtější program?

No jako u každého je to prostě dáno a omezeno financemi. Vzhledem k tomu, že sponzora žádného nemám, tak systematičtější program je jen můj velký sen, ale to nedokážu prostě najisto říct. V plánu mám první Rallysprint Kopná a prostě se dál podle situace a peněz uvidí. No a když to pude, zkusím takhle odjet jeden rallysprint po druhém, tedy alespoň ty moravské.

A co osoba spolujezdce, s kým tě letos uvidíme?

Na Rally Vsetín a Lausitz spolupráce fungovala naprosto bez problémů, takže letos budeme s Kubou Oralem pokračovat v tom, co jsme loni začali.

Na závěr taková zasnívací otázka. Jméno Hrabec je spojeno se Sparrow racingem, který dnes připravuje hlavně Peugeoty 208 R2. Nelákalo tě někdy se s touto technikou svézt a poměřit síly s konkurencí ve třídě 6?

Kdybych řekl, že nelákalo, tak musí byt každému jasné, že lžu. No lákalo by mě to a láká pořád moc. Asi by se nějaký jeden start dokázal zrealizovat, ovšem odstrašuje mě hlavně velká finanční náročnost v případě už jen malého poškození např. nedobrzdění do retardéru nebo defektu, nedejbože stát se něco horšího. Zatím prostě stále zůstávám v mé staré, dobré a osvědčené Hondě, se kterou mi na závodech v servisu pomůžou moji oddaní mechanici, ale hlavně dobří kamarádi.