O tom, jak se trojice fotografů Bros, Mára a Mlok vydala fotit do Španělska. Perem a okem Marka Felta.

Je pátek ráno. Mlokovy příznaky se prozatím ani u mě, ani u Brose neobjevují. Na programu máme navštívení dvou rychlostních zkoušek. Bohužel zrovna tyto rychlostní zkoušky nemáme najeté, přesto využíváme rad několika dalších fotografů a odjíždíme vstříc druhému měřenému úseku první etapy.

Díky samolepce Media se snažíme plně využívat „priority“ a přijíždíme až k mlíku. Nepříjemným překvapením je však charakter úseku, jenž spatřujeme. Rovina, rovina, všude samá rovina. Nic naplat, Bros mi dává vysílačku a vyráží s Mlokem, kterému stále není nejlépe, doleva. Já se odebírám na druhou stranu. Následujících několik minut si vyměňujeme informace typu. „Jsme za kopcem, vidíme pouze a jen rovinu.“ Asi po čtvrthodině ztrácím signál.

Nacházím si místo, které se bude zřejmě řezat. Navíc s pozadím nějaké zříceniny. Docela ideální místo. Je zde již celá řada fotografů, včetně populární maďarské fotografky, kterou potkáváme na všech závodech.

Čekám na průjezd Béreše a směřuji zpět k autu. Bros, ani Mlok se nehlásí a tak otáčím auto do směru odjezdu a čekám na posádku. Ta přichází a ihned hlásí, jaká to byla paráda. Duval na dvou kolech, urvaná lyžina, apod. Kdyby to byla pravda, zřejmě bych záviděl.

Přesouváme se na další RZ. Bros si vytipoval ideální místo. Jeho přáním bylo velké množství diváků, nějaký ten kostelíček v pozadí a navíc auto v akci. Po příjezdu na místo si skutečně libuje. Má zde vše, co si přál. Navíc zde potkáváme Petra Frýbu a Páju Paška, spolujezdce bratří Bryndů, ze kterého se stává na krátko figurant s českou vlajkou sloužící potřebám fotografů.

Bros v akci

Já se opět vypravuji o kus dál. Asi po dvou kilometrech konečně nacházím ideální místo i pro sebe. Rychlou pravou řezací zatáčku. Nejlépe se zde prezentuje Duval, kterého zatáčka vynáší až těsně ke svodidlům. Čistě, avšak velice rychle, možná dokonce nejrychleji projíždí úsek Honza Kopecký. Naopak zklamáním je pro mě jízda Panizziho, který ani zdaleka nevyužívá svého „potenciálu“. Pěkně nejen na oko diváka, ale i časem, se prezentuje Martin Prokop.

Postupně se vracím zpět k Brosovu místečku, kde se od Mloka dozvídám smutnou zprávu, že zemřel J. Bastuck, spolujezdec Aarona Burkarta. Zamrazí mě po těle při pomyšlení, že to byl pro tuto posádku premiérový start v juniorském šampionátu. Před závodem jsem četl tiskové zprávy týmu, všichni byli nadšeni. Ve čtvrtek na shakedownu jsem je oba spolu ve voze viděl naposledy.

Burkart-Bastuck

Čekáme na průjezd všech vozů a poté se po rychlostní zkoušce vydáváme do servisní zóny. Cestou se jen divíme, kam je schopen jezdec až řezat zatáčky. Kdybychom se snažili kopírovat jezdcovu stopu, zřejmě bychom tam zůstali viset na vaně.

Navigace začíná opět lehce zmatkovat. „Jakmile to bude možné, otočte se.“ Tuto kouzelnou větičku slyším několikrát a začínám ji k smrti nenávidět. Zřejmě se ta krabička z těch všech zatáček zbláznila.

Štěpán Vojtěch s Honzou Kopeckým

Vracíme se na hotel, upravujeme fotky a vyrážíme do servisu. Mlokovy problémy stále pokračují. Je mi ho až líto. Především během snídaně. My máme na talíři veškeré pochutiny, Mlok je pouze odkázán na suchary a jogurt. V servisu potkáván Jirku Bryndu, který přijel do Španelska dělat špiona Štěpánovi Vojtěchovi. Jirkovi se ve Španělsku líbí, ale je docela unaven. Jakožto špion musí stávat o několik hodin dříve. Kupříkladu v neděli stával ve tři hodiny ráno.

Navíc dobré náladě nepomáhají ani problémy „Brouka“ s turbem. Naopak skvělá atmosféra panuje o kousek dál. V sousedících týmech First a Czech Rally Team Škoda Kopecký. Zajímavostí je fakt, že tyto posádky mají své servisní prostory mimo hlavní stanoviště továrních týmů. To je však výhodou pro fanoušky, kteří se tak dostanou do bezprostřední blízkosti ke Kopeckému, Duvalovi, či Benguemu.

Po povinném nafocení se odebíráme zpět na hotelové pokoje. Upravujeme poslední fotografie a odcházíme je poslat do internetové kavárny, která je v sousedním hotelu. Potom si domlouváme plán na nadcházející den a jdeme spát.

Přichází sobota a s ní druhá etapa Katalánské Rally. Bros si začíná stěžovat na nevolnost, ale zatím to ještě vypadá dobře. Odjíždíme na vytipovanou RZtu, kterou jsme si ve čtvrtek po shakedownu najížděli. Jelo se kolem zříceniny hradu. Po několika zatáčkách následovala téměř kilometrová rovinka zakončená kopajícím můstkem do lehké pravé zatáčky. Právě sem směřují mé kroky, zatímco Bros zůstává v atraktivních zatáčkách a Mlok u zříceniny. Přijíždí Seat Ibiza s dvěma nulami. Na mostíku ho to pořadně rozhází a tak se již nemohu dočkat na první vůz. Přijíždí Panizzi, který však přes mostík přejede jako přibitý, a tak se přesouvám k Brosovi.

Zaujímám místo Brose a ten se přemisťuje o kousek výš. Po průjezdu Sorda mě však strhává do pangejtu nějaký fotograf stojící za mnou. Možná, že si pamatujete na sestřih z eurosportu, kdy Sordo řeže pravou zatáčku, která jej následně nakopává a chvíli letí bokem po dvou kolech. Tak právě to je ten okamžik, kdy nám všem, kteří tam stojíme lehce zamrazí.

Sordo nás pěkně vylekal…

Co by to bylo za soutěž, aniž bychom neviděli nějaký skok. Z loňského eurosportu máme vyhlídnutý skok asi dva kilometry před cílem rychlostní zkoušky, na které jsme byli ráno. Na místo přijíždíme tři hodiny před startem RZty a tak si dáváme kratičký odpočinek. Někdo jej vyplňuje spánkem, jiný zas poslechem Rammsteinů.

S problémy se začíná potýkat Bros. Vypadá to, že bude další Mlokovou obětí. Ke skoku ještě dochází, ale během průjezdu několika vozu začíná jeho tvář blednout. U skoku se nachází velký počet pořadatelů, ale většina je přátelských, a pokud neděláte nějaké výtržnosti, tak vás nechávají stát i mezi fotografy s vestami. Sice nás straší svým nedobržděním jeden z účastníků juniorského šampionátu, přesto však zůstáváme a sbíráme zřejmě naše nejakčnější fotografie ze Španělska.

Zdravotní stav Brose se však zhoršuje a tak se vydáváme do cíle k našemu autu. Cesta je to dlouhá a náročná. Mezitím si nás začíná pěkně dobírat uzdravující se Mlok :-). Bros usedá dopředu na místo spolujezdce a na mě je jet co nejopatrněji. To se zřejmě daří, neboť Bros cestu do Salou přežívá bez úhony. Zůstává sice nejdříve na pokoji, zatímco já jdu do servisu a Mlok jede fotit západ slunce k moři.

"Indiánka"

V servisu pořizuji ještě několik fotografií, včetně „indiánky“, která je středem pozornosti nejednoho fanouška, dokonce i několika členů posádek. Po příchodu k servisu Honzy Kopeckého jsem zase o něco klidnější, neboť zde nacházím Brose, kterému je o něco lépe a vše nasvědčuje tomu, že jej nemoc neschvátila naplno.

Honza Tománek a Michal Ernst při odpočinku

Večer probíhá tradiční rituál v podobě úpravy fotografií a jejich odesílání z internetové kavárny. Krátce zacházím spolu s Pájou Paškem a Jirkou Bryndou do baru v hotelu. Debatujeme, prohlížíme fotky a jdeme spát.