--> -->
Petr Michálek - eWRC.cz
1. 5. 2017 22:27 − 2663× − 0 0

Výsledek nad očekávání

Tak jako loni i letos začala, pro posádku Michálek-Maryška a jejich žlutého Swifta, sezona na Historic Rallye Vltava.

Na autě proběhly přes zimu změny, které si vyžádaly poměrně dost času a nečekaných technických problémů při jejich řešení. Největší změnou bylo osazení vozu servořízením. V kombinaci se špérou to byla nutnost. Největším otazníkem tak byla funkčnost, očekávaná ztráta výkonu, ale také ztráta „cítění“ auta. Nicméně jsme to vše nechali až na Šumavu. Auto jsme krátce vyzkoušeli týden před soutěží. Skoro půl roku jsem v tom neseděl, takže o nějakém výkonovém srovnání nemohla být řeč.

Ve středu večer jsme vyrazili do Klatov. Po vyzvednutí itineráře jsme stihli napsat Koráb a pak už jsme pádili za Pepou na pivo. Bohužel jsme se tam trochu zasekli a ráno se nám moc nechtělo vstávat. Nakonec jsme sotva stihli napsat a zkontrolovat městskou RZ v Klatovech. Poté jsme až do večera jezdili a jezdili a počet popsaných stránek rozpisu narůstal a narůstal. Ve čtvrtek dorazili mechanici a tak jsme vše připravili na přejímku, abychom se mohli ráno hezky dospat.

V pátek jsme ještě projeli jednou Koráb, pak přejímka, kde vše proběhlo hladce a pak už jen čekat na start. Upřímně toto čekání moc rád nemám. Člověku pořád vrtá v hlavě, na co všechno zapomněl a jak to vlastně pojede atp. Pak už to ale přišlo. Start na náměstí a hned první Petrovická. Do prvních zatáček jsem se rozjel docela vlažně a do prvního retardéru to ještě nebylo ono. Pak přišel na řadu sjezd z kopce do vinglu a tam už jsme pelášili, jak by se slušelo a patřilo. Auto fungovalo a servo se mi začínalo čím dál více líbit. Už jsem se nemusel dřít až prát s volantem na každém výjezdu ze zatáčky. Na konec jsme cíl RZ spatřili na pátém místě, což nebyl špatný vstup do soutěže. Poté následoval první Koráb, který se mi při najíždění docela líbil, ale jeli jsme ho takto poprvé. Z toho možná i pramenila vyšší ztráta, ale celkově byl pocit z RZ dobrý.

Následoval servis a pak Klatovský okruh. Legendární okruh, kde jsem se byl několikrát dívat v Čínovské kose, ale nikdy jsme ho takto nejeli. Na startu jsme sledovali, jak Standa Budil vymetl zatáčku u cíle se svým bavorákem a už jsme frčeli do RZ. Začátek byl celkem normální. Až při odjezdu z kosy jsem si všiml, že za námi jede nějaká LR. Kvůli třesoucímu se zrcátku jsem nevěděl, který z Honzů to je. Frei nebo Krejča? Před cílem okruhu už jsem to věděl. Byl to Honza Frei s Petrem Šléglem. Při nájezdu do kopce jsem uhnul, ale ještě dost dlouho jsme jeli skoro vedle sebe. Pak zvítězil zdravý rozum a trochu jsem ubral, abychom oba jeli ideální stopu. Navíc jsem získal studijní materiál, jak se nechá jet okruh s LR a byl jsem docela překvapen, jak pěkně funguje. Zbytek okruhu jsme jeli hodně svižně a byl jsem zvědavý na výsledný čas. Roman to pak komentoval, že to předjetí bylo jako zamávání červeným hadrem před obličejem. Sedmý čas byl asi maximem, co jsme mohli v dané konkurenci silných aut předvést. Druhá Petrovická byla taky super a hlavně jsme jí stihli odjet ještě bez světel. Navíc jsme zde dosáhli třetího času, takže super. Pak už jsem se těšil na druhý Koráb. Už jsme věděli, do čeho jdeme a navíc se jelo tmy. Auto hezky upalovalo. Noc nás baví. Rampa svítila, jak měla a opět z toho byl 3. čas. Ukazuje se nám, že čím horší podmínky, tím jsme schopni zajíždět lepší absolutní časy. To bylo z pátku vše. Následoval servis a odjezd na ubytovnu.

V pátek byl za námi a po celý den nebylo potřeba řešit zásadní otázku co obout. V sobotu byla ale situace jiná. Mělo začít pršet a byla otázka, kdy a jakou intenzitou to spadne. Ráno jsme tak vyrazili na měkkých suchých a po opatrnějším začátku se zdálo, že je to ta správná kombinace. První ranní RZ byla takové oťukávání, protože jsme měli stále v paměti loňskou Příbram. Tam jsme se klouzali na nevhodných pneu a tak bylo potřeba opět trochu získat důvěru v pneu a auto na vodě. To se povedlo ve druhé RZ Strašínské. Hned po startu jsme chytli pěkné tempo. Poté co se pneu zahřály, se jelo parádně. Zdárně jsme projeli i lesní úsek, kde při najíždění byl led na silnici. Pak jsme přijeli do diváckého levého odbočení. Nějak jsem přehnal sílu na ruční brzdě a v kombinaci s perfektně fungující špérou z toho bylo ukázkové hupnutí do příkopu. Navíc mi to chcíplo a pak si to hezky sedlo na spodek. Zpátky na silnici jsme se dostali jen s pomocí diváků. Za to jim dodatečně moc děkuji a i jejich rychlá pomoc nám nakonec přinesla tak krásný výsledek. Celkem jsme tam ale nechali necelou půlminutu. Do cíle RZ jsem dojížděl značně naštvaný sám na sebe. Vyrobit takovou chybu!

Poté měl následovat první průjezd Hoslovickou RZ, ale ta byla zrušena. Na další Tedražickou jsme jeli po objízdné trase. Tuto RZ jsme znali z loňské premiérové účasti na Vltavě a docela se nám povedla. I přes opatrný průjezd úseku s neuvěřitelně kluzkým lesklým asfaltem, jsme byli opět 3. absolutně. Poslední RZ před servisní zastávkou byla městská rychlostní zkouška v Klatovech. Její sportovní hodnota byla určitě větší než loňský úsek, ale stále to bylo spíše o tom neudělat chybu a neztratit příliš mnoho času. Na tuto RZ jsme nazuli na předek poprvé „historické“ mokré pneu, na kterých jsme naposledy jeli snad před 4 roky. Fungovaly ale perfektně.

Po servisu v Janovicích nás čekala poslední čtveřice zkoušek. Byli jsme na 4. místě a za námi číhali Kučera s BMW a Hostaš se Žigulem. Na RZ 11 odstoupil právě Hostaš a tak se souboj zúžil pouze na japonsko-německý souboj Suzuki s BMW. Na nejdelší RZ 12 jsme v docela silném dešti přišli o cca 4 vteřiny z náskoku. Během RZ jsme měli 2 menší krize. Náš náskok čítal už jen pouhé 3 vteřiny. Moc jsem chtěl udržet stávající místo. Na druhou stranu nás za měsíc čeká skoro domácí Krumlov a zahodit to v posledních 2 RZ by byla docela škoda. RZ13 jsem chtěl odjet v nějakém slušném tempu, ale moc se nám to nedařilo. Tuto RZ jsme nikdy nejeli a pocit v průběhu RZ byl velice mizerný. Navíc mi to v jednom retardéru málem chcíplo. V cíli jsem si byl téměř jist, že jsme se propadli v pořadí. Opak byl ale pravdou. Na Kučeru jsme najeli necelých 10 vteřin a byl z toho perfektní 3. čas v RZ. Krásný příklad jak zdání klame. Na poslední RZ jsme chtěli stůj co stůj udržet náskok. Nechtěl jsem úplně zvolnit, protože to dost často končí nějakým průšvihem. Opět z toho byl 3. čas v RZ a celkově 4. místo. Poté už následoval přejezd do Janovic na poslední servis a rampa. V seskupení před servisem už někdo tvrdil, že Engeho Škodovce odešel motor na přejezdu. Moc jsme tomu nevěřili. Pak jsme potkali jejich auto na laně při vjezdu do servisu. I to je rallye a vše končí až na cílové rampě. I když to pro nás znamenalo výsledkový posun, tak to nebylo vybojované na tratích RZ.

Poskočili jsme na 3. místo absolutně a druhé v kategorii 4. První místo ve třídě E1 už jsme měli jisté po poslední RZ. Při přejezdu ze servisu na rampu jsem trnul, aby nás nezastavila nějaká banální technická závada. Vše nakonec klaplo a mohli jsme projet cílovou rampou jako 3. nejúspěšnější posádka v MČR HA. Loni jsme při naší premiérové účasti na Vltavě skončili na 9. místě. Letos mezi nejlepšími 3. Co bude následovat za rok? Loni byla naše ztráta na prvního 5 minut. Letos minuta a půl. Opět platilo pravidlo, čím horší podmínky, tím lepší výsledek.

Na závěr bychom chtěli poděkovat sponzorům, mechanikům, fanklubu, divákům. Velký dík patří pořadatelům za krásnou soutěž a za jejich výdrž v ne zrovna ideálních povětrnostních podmínkách, které panovaly v sobotu.

Komentářů celkem: 0

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama reklama
-->