--> -->
Petr Michálek - eWRC.cz
29. 5. 2017 19:16 − 3542× − 0 0

Malonty málem zůstaly nepokořeny

Po náročné a velice úspěšné Historic Rallye Vltava nás po měsíci „odpočinku“ čekal téměř domácí Krumlov.

Pro nás to byl už třetí start na této jihočeské soutěži. První ročník jsme nedokončili kvůli poruše závodní a posléze i náhradní převodovky. Loni už byla situace veselejší. Po boji do poslední RZ jsme těsně přišli o 2. místo, ale 3. místo jsme brali.

Letošní soutěži předcházela rutinní kontrola techniky a nastavení geometrie, která byla opět po klatovské soutěži rozhozená. Málem bych zapomněl na výměnu spojky, která byla víceméně preventivní.

Soutěži předcházel klasický „blázinec“ v práci, kdy bylo potřeba vše připravit na celé dva dny dovolené. Konečně jsme ve středu odpoledne vyrazili směr Krumlov. Ještě než jsme vyjeli z Budějovic, tak jsme chytili hodinové zpoždění. Nějaký blázen zalarmoval snad všechny jihočeské policisty. Ti se pak vyrojili na parkovišti u Kauflandu a okolo budějovické stromovky, kde údajný šílenec s pistolí měl pobíhat. Nakonec se prý jednalo o falešný poplach.

V Krumlově jsme si vyzvedli itinerář a mazali jsme na RZ Svatý Ján a Svince. Poté setkání jezdců na Holkově, kde se vždy sejde fajn parta a posedí se a poklábosí s kamarády ze startovky a s pořadateli. Ve čtvrtek nás opět čekala dvanáctihodinová směna za volantem našeho najížděcího Swifta. Na konci dne už nevíte jak si v autě sednout a máte dojem, že ta pravá noha, co ovládá plyn a brzdu, je dřevěná. Romana navíc bolela záda, takže jsme po vysednutí z auta působili jak dva důchodci.

Pátek byl docela volnější a zvládli jsme v klidu přejímky a mrkli jsme i na shakedown. Roman mezitím o 106 obtahoval rozpis. Přece jen popsal za letošní Krumlov cca 100 stránek rozpisu.

Asi hodinu před startem jsme udělali rozhodnutí o pneu. Kvůli horku to bylo jednoduché. Šlo se do tvrdých. Pak už jsme najednou stáli na startu první RZ na výstavišti. Docela to letos šlo, až na chvíli, kdy jsem se uřadil a motor vylítl docela do otáček. Navíc nám ve stopce začala problikávat kontrolka mazání. Začal jsem se obávat o kondici motoru po přetočení. Do Krumlova na rampu auto vydrželo dojet, motor běžel bez problémů. Jen ta kontrolka. Na RZ Svince se mělo rozhodnout, zda motor vydrží. Swifta jsme vůbec nešetřili. Když má něco odejít, tak s plnou parádou. No a světe div se, RZ byla za námi a kontrolka již nesvítila a bylo z toho parádní dělené 2. místo v RZ a celkové vedení v soutěži. Zkrátka náš Swift je živý organismus a umí se sám opravovat = léčit. Třetí RZ Ján mě trochu vystrašil, když jsme málem vypadli v jedné levé utahující zatáčce. Výsledkem byl až šestý čas. RZ4 Rožmitál byla už lepší a zajeli jsme 4. čas. Kousek po startu nás ale vylekal jeden horizont, který při najíždění vypadal bezproblémově. V závodním tempu ale šeredně kopal. To koneckonců poznali kluci s Cliem, kteří tam jako poslední soudobé auto skončili. Následovala zastávka v servisu. Běžná kontrola, přezutí na měkčí směs a vyrazili jsme na noční RZ.

Noční RZ máme velice rádi a podle toho to také vypadalo. RZ 5 Svince 3. čas. Na následujícím Jánu dokonce druhý čas a celou noční show uzavřel druhý průjezd Rožmitálem s dosaženým čtvrtým časem s minimální ztrátou na první místo. Tato druhá runda RZ byl skutečný adrenalin a všechno do sebe krásně zapadalo. Auto fungovalo. Roman četl perfektně pasující rozpis a Swift svištěl doslova jako o závod. V nočním servisu jsme vše zkontrolovali a šli spát s vědomím 3. místa po první etapě. Po závodě jsem se ale dozvěděl, že jsme etapu vyhráli absolutně. Petr Hustý a Honza Krejča dostali penalizaci. Jednomu byla přidělena ihned, druhému až po upozornění na nesrovnalost v cíli soutěže. Toto nedovedu pochopit. Jak se taková chyba může stát u časovkářů stát. Soutěže jsou přeci nejen o RZ, ale i o stíhání časových kontrol. Pokud se toto nebude důrazně dodržovat, tak se časovky mohou zrušit a můžeme jezdit obdoby závodů do vrchu. Po závodech jsme navíc zjistili, že nám na RZ1 nějak nesedí čas. Oficiální výsledky ukazují o 5 vteřin horší čas než ten, který nám napsali v cíli na tabuli a poté i do výkazu. Toto je další věc, která vám na důvěře v oficiální „FASáckou“ časomíru nepřidá. Nevím, jestli se takové přehmaty v časech a časovkách dějí i u soudobých aut. Zkrátka takovéto chyby nemají v mistrovství ČR co dělat.

Ale pojďme se podívat konečně na sobotu. Naspali jsme jen necelých 5 hodin a už jsme v servisu pili kávu a snídali bábovku. Nějak mě pořád strašila ta sobotní etapa svou náročností. Pořád jsem měl takový blbý pocit, že vše bude hlavně o výdrži techniky a co komu z auta na náročných tratích upadne. Vyrazili jsme ze servisu na první Kohout. Pak to vše začalo. Po startu RZ Kohout hned v druhé zatáčce najednou přestalo fungovat servo. Celou RZ jsme dali bez posilovače a byla to docela fuška auto uřídit. V cíli pak bylo překvapením, že jsme dosáhli solidního pátého času. Ztráta už však byla větší. Po RZ jsme zastavili a mohli se podívat, co se vlastně stalo. Praskly šrouby na jednom z držáků motoru. Jeden tam nebyl vůbec a druhý byl zalomený. Motor tak seděl na ližině. V tu chvíli jsme byli rozhodnuti odstoupit, protože hrozilo fatální poškození motoru. Po pár minutách jsme si řekli, že to riskneme a zkusíme projet Malonty a dostat auto na výstaviště do servisu, kde jsou všechny potřebné díly na „najížďáku“ a můžeme vše opravit. Časovku v Pohorské Vsi jsme stihli jen tak tak. Chybělo 10 vteřin do limitu. Rychle se připravit na start a už jsme mazali bez posilovače a s upadlým motorem po legendární Malontské RZ. Celkem jsme ji projeli v tempu. Motor neupadl, což doteď nechápu. Já měl vytahané ruce jak opičák a v cíli jsme kroutili hlavou nad opět pátým časem. Následovalo protrpěné výstaviště, kde to bez posilovače opravdu nešlo. Ono přemáhat olej v servořízení, je o dost těžší, než jet s autem, které je originálně bez posilovače.

V servisu to byl docela cvrkot. Kluci si mákli a klobouk dolů před nimi. Vše bylo připravené a každý věděl co dělat. A že toho bylo dost. Aby toho nebylo málo, tak důsledkem utrženého držáku praskla manžeta na poloose. Vše se povedlo udělat v limitu a my jsme stihli i něco pojíst. Už při RZ na výstavišti se mi ale zdálo, že nefunguje interkom. Na to už ale v servisu nebyl čas. Po cestě na RZ jsme se tak stavili v „nákupáku“ a koupili baterky do interkomu. Výměna baterek byla jediná věc, kterou jsme mohli v dané chvíli zkusit. Roman to za přejezdu vyměnil a bingo. Interkom opraven.

Po protrápené první sobotní sekci jsme si už konečně chtěli znovu zazávodit. A tak se taky stalo. Kohout znamenal třetí místo. Na známém skoku u kapličky auto dopadlo jak do peřin, což se mi hrozně líbilo. Po RZ bylo vše v pořádku a tak jsme si jeli konečně užít legendární Malonty za plného závodního tempa. Loni se Malonty nejely, předloni jsme odstoupili po prvním průjezdu, kdy se nám vysypala náhradní převodovka. Tak teď konečně naostro a bez problémů. Tedy doufejme. Rychlostní zkouška se nám pocitově povedla, ale už bych ji neřadil mezi asfaltové zkoušky. To co bylo v jižní části RZ, už nemělo s asfaltem nic společného. Docela jsem se bál defektu a tak jsme nějaký čas ztratili trochu opatrnější jízdou na extrémně rozbitých pasážích. Nakonec nás Malonty odměnili čtvrtým místem a my jsme ho brali. Konečně jsme pokořili RZ Malonty!

Rožmberk byl zrušen kvůli havárii ve startovním poli soudobých aut. Zbývalo tak Lipno, které mi při najíždění vůbec nepadlo do oka. Rozbité pasáže uprostřed RZ a celkově charakter proti kopci nám moc nesedí. No ale bylo potřeba se hecnout a zabojovat s Honzou Krejčou a Pavlem Šárkou o celkové třetí místo. Začátek zkoušky byl takový divný a nemohl jsem se dostat do tempa. Pořád se jelo proti kopci a to moc záživné není. Pak jsme přijeli do rozbité střední rychlé pasáže, které v tom kalupu zase tak rozbitá nebyla. Auto ale i tak lítalo po silnici od levého k pravému příkopu. Naštěstí konec RZ byl na hezké úzké lesní cestě, která Swiftu sedí. Tam jsme asi mohli něco vydělat. Ještě divácké místo na Lipně a pak už cíl RZ. V cíli jsme viděli, že se nám to povedlo a třetí místo bylo vybojováno. O celou 1 vteřinu a 3 desetiny. Letošní Krumlov

byl pro nás extrémně náročný. Tolik problémů během jednoho závodu jsme snad ještě neměli. Naštěstí máme velice šikovné mechaniky, kteří vše zvládli a tento výsledek patří hlavně jim. Takže Peťo, Jardo, Matěji a Lucko! To vy jste to pro nás vybojovali v servisní zóně. Na nás pak už zbylo jen využít opět fungující auto ke stažení nabrané ztráty. A to se povedlo. Náš věrný fanklub nás hnal celou soutěž dopředu a celé to koučovali táta s mamkou z pozice ředitele týmu a tankovacích mechaniků. Z jezdeckého pohledu to byl neskutečný adrenalin. Po sportovní stránce tento výkon řadíme mezi nejlepší v naší dosavadní soutěžácké kariéře. Celou rallye jsme zajížděli časy ve špičce a nejhorší dílčí výsledek bylo 6. místo v jedné z RZ. Opět se nám potvrdilo, že čím horší podmínky a úzká, rychlá technická trať, tím lepší výsledek.

Komentářů celkem: 0

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama reklama
-->