… který po rekonstrukci silnice nikdy nebudou jako dřív, ale asi takhle nějak má vypadat rozloučení.

V úterý před odjezdem do Krumlova se chci ujistit, že náš dodavatel pneu vezme ještě aspoň 2ks sebou k našim čtyřem a dozvídám se, že jsou v evropském skladu a rozhodně nebudou do začátku rally. Super. Pečlivě studuju předpověď a říkám si, jasně budou stačit mokrý a měkký gumy. Má být zima a pršet, což je taková krumlovská klasika – to přece všichni víme :) Ale sakra, sakra, předpověď se stále vylepšuje směrem k teplu a suchu. No známe naše meteorology, nevědí, jak bude za hodinu, natož pár dní dopředu. Hmm, blbý vyšlo jim to.

Po seznamovacích jízdách a zjištění, co nás čeká je tady konečně pátek a po absolvování ranní technické přejímky, kdy nám z auta komisaři otrhají půlcentimetrový červený proužek z čelního okna, protože to je fakt vážná závada bránící naší účasti na rally, se těšíme na shakedown. Tedy těšíme – nemáme co obout, protože měkká směs nějak k tomu sluníčku, horku a obloze bez mráčku nejde. Bohatýrsky říkám, že to jedeme zkusit ale po jednom kolečku to vzdávám, protože to fakt nejde. Vyrážíme k dodavatelům pneumatik a po konzultaci se rozhoduji pro střední směs Michelin v evropské verzi. Jiné totiž nikdo nemá. Nikdy jsem na nich nejel, zvěsti o nich ideální nejsou, budu se učit….

Nastává pomalu hodina pátečního startu, což je 17,00. Vyjíždíme ze stanu 10 min. předem a najíždíme ke startu. Ale co to je za bordel? Proč tady stojí st.č.22, 23, když mi máme 5? Start do rally byl posunut o 15 minut a my dostáváme 1,20 minuty penalizaci. Bezva. Ještě jsme neodjeli ani metr a už jsme ze hry venku. Do toho se nám hřeje motor, takže musím mít puštěný topení naplno, a v autě máme parádně.

Odjíždíme 1.RZ na Výstavišti a přesto, že nevím, kam přesně mám jet a tak se mi nejede moc dobře (ve čtvrtek večer jsme netrénovali tady ale na Lipně), tak erzetu vyhráváme. Přejezd na rampu do Krumlova přes výborný páteční provoz v Budějovicích, nebo přesněji totální budějovický dopravní kolaps, stíháme a přesunujeme se na RZ2 Svince.

Ta má super příjezd po kamenité cestě snad kilometr dlouhé, a tak by se hodila proražená guma, se tak v duchu deptám:) Erzeta je to taková polokruhová, docela příjemná a mám nějaký neodbytný pocit, že dřív nebo později se budou rally jezdit jen nějak takhle, a na „normální“ silnice už nás pouštět nebudou…. Ale pohoda vyhráváme jí.

RZ3 je Ján, klasika, letos se startem na dlažbě v boční ulici (dlažba tak z roku 1874), k tomu z kopce a po 100 m brzdy a odbočení proti nějakému domečku. No někdo z pořadatelů tam má asi úhlavního nepřítele, protože tohle prostě někomu musí vyjít a do domečku nakoukne :) A aby to byl ještě pestřejší příjezd, probíhá v příjezdové uličce na start pouť. Autodrom, labutě, houpačky…pohoda. No ale zdravý rozum zvítězil a dostáváme čerstvá ZU s přesunem startu a příjezdu na hlavní a estráda se nekoná. Uff. Protože máme nově sériové brzdy, kterým moc nevěřím, všude hledám brzdné body a jdu na brzdy pořád zbytečně brzo, ale na odbočení v klesání po startu si brzdný bod posunuju, posunuju, ještě kousek, ještě a sakra jsem dlouhej! Nakonec to auto nějak do tý kosy dostanu, ale musí to vypadat legračně a kostrbatě. Tak příště! Na průjezdu přes JZD chci zase pro změnu odbočit dřív, no nic tak až o pár desítek metrů dál je to správně a pak ještě hledám tu blbou šikanu za halou. Nechápu, proč vyznačená trasa z balíků nemůže být bez 10 m mezer a šikana taky. Ale mají to tak všichni, tak smůla pro mě. Ale jinak všechno funguje, jak má a opět jsme v cíli RZ první. Posunujeme se tak zvolna z pěkného 32. místa nahoru a Vašek vcelku lehce vypočítává, že musíme na každý erzetě najet nějakých 6-7 vteřin. To se ovšem lehko řekne…..

Ale i čtvrtou RZ Rožmitál vyhráváme a Vašek mě chválí, že zodpovědně plním závazek :)

Těším se na noc, kdyby bylo po mém, jezdil bych klidně rally jen v noci. Noční jízda má zvláštní atmosféru, i když se mi stále vrací zážitek, kdy nám v roce 2013 na Malontech v noci v plné rychlosti všechno na Alfě zhaslo. Zastavili jsme půl metru v krajnici a metr od stromů, trochu se rozklepali, světla se nám najednou zase rozsvítily, a tak jsme ukončili klepání a letěli dál a jen čekali, kdy to zase nastane. Naštěstí nenastalo.

Všechny noční RZ splňují moje očekávání a jede se mi příjemně, na poslední erzetě Rožmitál jsem se ale nechal stáhnout na výjezdu ze zatáčky z asfaltu do bahna a auto se nechtělo vyškrábat zpět. Ach ta zadokolka! Potom raději trošku zvolňuju, a tak na závěr dne jsme v cíli RZ druzí a plán neklapne.

Na nočním servisu začínáme řešit, co dát na sobotu za gumy. Všichni dodavatelé mají už půlnoc a jen u Michelinu máme příslib jedné sady, ale pokud si ji neodebere ten, kdo si jí včas objednal. Diskuze končí tím, že mechanici jedou do Prahy pro sadu pneumatik, v 7,00 ráno jí nechají obout, když se předtím dostanou na pěkné dvě hodiny do postele. Jsou to hodní kluci!

Přenocujeme na už lepším pátém místě a ráno se vrháme do nového boje. RZ Kohout nějak nemám rád. Neumím jí uchopit a nenacházím tempo. Plán zase nevychází, jsme druzí o 2,2 vteřiny. Budeme muset začít tahat. Nicméně to má výhodu, že konkurence ztrácí trochu víc a my postupujeme na pozici 4. absolutně. Je to brambora, ale zase se situace vyrovnala, a ztrácíme 9,5 na třetího a ten 9,5 na druhého a první je jen o 0,3 vteřiny na čele. To je dobré a plánujeme frontální útok:D

Ovšem naplánovat si frontální útok na Malonty, je trošku přeháňka…. Nevychází mi první kilometry, když jsem konečně našel tempo, jsme v každé druhé zatáčce překvapení, co za strašnej bordel a jaké sr..píp jsou na silnici. Trochu začínám jet na jistotu a Vašek si značí všechny překvápka do rozpisu pro druhý průjezd. Sice erzetu zase vyhráváme, ale zase jen o málo. Takhle to tedy nepůjde. Ale dostáváme se na druhé místo, protože Standa Budil zůstává stát na vložce.

Výstaviště je opět naše, už vím, kam mám přesně zamířit a opět pár vteřin ztráty stáhneme. Zkouším si najít ideální stopu vracečky u startu, jednou jí natáhnu hodně na vnějšek, pak zase vykroužím těsně kolem balíku, ale tedy pořád to nějak není ono, ale historie se neptá, kudy jsme jeli.

Vyrážíme na poslední etapu, Kohout je opět stejnej, prostě tady to nepůjde a nepůjde. Vítězíme sice ale zase to jsou jen vteřiny. Přejezd na 12.RZ což jsou opět Malonty. A dalo by se říci a opět vytaháno, kupodivu to nikdo neuklidil, divný:) Máme ztrátu ještě pořád 13 vteřin, tak trochu zatáhneme, no pořádně zatahujeme. Vypadá to dobře, o moc víc jet asi už nejde. Bohužel někde necelý dva km před cílem dojíždíme Standu Budila, ten o nás neví a v oblacích prachu zkoušíme zleva, zprava, všechno marný. Necháváme za ním nějaké 2, možná 3 vteřiny. Škoda, mohli jsme být víc v klidu, stahujeme ztrátu na 8 vteřin a dohadujeme se, jestli je lepší systém 4+4 nebo 6+2. Jsme fakt vtipný a dojedeme na start předposlední erzety Rožmberk, kde nám špičkově ztuhne úsměv, protože je zrušená. A sakra, na Lipno zbývá ztráta 8 vteřin, a to je asi fakt blbost, že by to šlo dohnat.

Vyrážíme od startu, a protože honíme čas, zkouším taky hned od začátku přitlačit, no a nemůže to dopadnout jinak, samozřejmě se hned na studených gumách odporoučím v hodinách na louku. Je to marný, je vyřešeno. Vzhledem k výborné adhezi pneumatik na louce, se na ní krásně projedu s hrabajícím autem krokem zpět k silnici a vyrážíme už jen spíš čekat na chybu Honzy Freje. Ten jí ovšem na rozdíl ode mě nevyrobí, a tak zaslouženě vítězí.