V pondělí 15. května 2017 o půlnoci mi do mailu přistálo potvrzení akreditace na 45. Rallye Český Krumlov, která se jela 19.-20. května 2017 jako TrueCam Mistrovství České republiky v rally. A začaly horečné přípravy. Poznámky z loňska moc nepomohly, protože tehdy do průběhu zasáhla bouřka s krupobitím z pátku na sobotu a polovina zkoušek se pro technickou nezpůsobilost tratí nejela. Navíc letos organizátoři přišli s inovací, na některých RZ byla změna směru jízdy. Takže nezbývalo než si připravit novou „kostru“ pracovního itineráře a na místě, dle okolností, ji doladit.

Zajistit si ubytování a naplánovat cestu do Českého Krumlova byla hračka. Vyrážím již ve čtvrtek ráno. Cesta proběhla podle plánu, stejně jako ubytování. Vyskytl se jen jeden malý problém. Uvařil se mi mobil s navigací! Prostě přestal pracovat. Po dvou hodinách v chládku naskočil a vše se tvářilo, že je Ok. Telefon, internet i navigace. Varování, které jsem podcenil, se mi v pátek postaralo o několik horkých chvilek a zasáhlo do mých plánů. Ale to předbíhám. Čtvrteční podvečer trávím projížděním některých rychlostních zkoušek a hledáním míst na focení. Předpověď počasí na závěr týdne je typicky českokrumlovská. Čtvrtek, pátek azuro, v sobotu přeháňky. Večer ladím plán na pátek a rychle do postele. Zítra bude náročný den. Jak to všechno dopadne, uvidíme.

Páteční ráno je jak vymalované a předpověď počasí slibuje teplo. Při snídani si pročítám program. Dopoledne České Budějovice Výstaviště – shakedown a odpoledne první RZ, dalo by se spíše říci prolog. Následně přejezd na RZ3 Malče na první podvečerní průjezd a pak přejezd na večerní Col de Ján. Příjezd na českobudějovické výstaviště jsem stihl ještě před totálním ranním dopravním kolapsem. Akreditace, poučení a vesta. A jde se na věc. Focení začíná již na technické přejímce. Jdu směrem k depu a nasávám poklidné napětí u jednotlivých týmů. Legendy, historici a žhavá současnost. Poklid rychle střídá zvuk soutěžáků. Shakedown začal a po dráze se řítí R5, dvojkolky, historici, legendy. Snažím se najít akčnější místo na focení, ale na tomto okruhu je to téměř nemožné. A tak se uchyluji do stínu lip a přemýšlím co s tím. A ejhle. Přišlo světlo! Sice jsou to jen „plakátovky“, ale ta krásná autíčka si to zaslouží.

Polední pauzu vyplnila tisková konference o zelené budoucnosti rally. Brrrr! Následuje představení hlavních kandidátů na vítězství – Kopecký, Pech, Černý. A je vyhlášena příprava na ostrý start první RZ. Využívám čas a na parkovišti v autě se připravuji na večerní blok. Odkládám mobil na palubku a čtu si přípravu. Vše je jasné. Nastal čas, jdu fotit první jezdce. Slunce pálí, svítí přesně opačně, než potřebuji, pár záběrů udělám a upaluji k autu s cílem přesunout se na další photo point. Na parkovišti ještě chytám informaci, že vyhlédnuté místo u Malče bude opravdu akční a chci si ho zanést do navigace. Ale kde je mobil? Na palubce! Totálně upečenej! A náhle je vše jinak! Ještěže mám sebou domácí papírovou přípravu, ale na nějaké „rajtování“ po polňačkách musím zapomenout.

Vyrážím. Jenže, co se mi povedlo ráno, být rychlejší než dopravní špička, tedy spíš zácpa, to se nyní nedaří. První semafor, druhý a pozvolný výjezd ke kruháku. Cca 4km asi 30 minut! Slušné! Kolona se rozjíždí a já mám pocit, že bych přece jen mohl jet na Malče, přece si to ze včerejška trochu pamatuji. Ale něco tady nehraje. Proti mně nic nejede. Proč? Vyjíždím na horizont a dostávám odpověď. Na dalším horizontu přede mnou modré blikačky. Bouračka. Pokorně se vracím k původnímu plánu. Odbočuji na Římov a pokračuji na Ločenice a Svatý Ján nad Malší. Na parkovišti testuji mobil, ale stav je setrvalý, mrtvo. Odcházím na jedno z kultovních míst této rally – Col de Ján. Ona ta místa jsou vlastně dvě. Ostré odbočení z hlavní směrem ke statku na kopci a průjezd statkem. Na první soutěžáky čekám na odbočení pod kopcem. A již je to tady. Startovní číslo 1 Fabie R5 Jan Kopecký a v rychlém sledu následují další. Hledám nejvhodnější úhel záběru a pomalu se přesouvám podél trati ke statku. Tam již stíhám jen historiky a legendy. Byl to docela fofr.

Do dalšího průjezdu je času dost, ale jak se dostat na další místo. Funguje již mobil? Ne! Je rozhodnuto. Jdu do hospody. Dávám si večeři. Relaxuji na návsi u kolotoče a čekám na večerní průjezd. Jen počasí se nějak kazí. Zvedá se vítr a není to žádný fen. Po celodenním parnu to je chvíli fajn, ale pro jistotu si jdu do auta pro větrovku. Mraky na obzoru jsou čím dál tím větší a větší. Focení podvečerního průjezdu statkem je na téma „práce s bleskem“. Na jednu zatáčku je nás fotografů nějak moc. A blesků ještě více. Vybírám si „klidnější“ místo na rovince před zatáčkou a hraju si na bouřku. V zatáčce to je smršť blesků. Vítr sílí a temné mraky hrozivě rostou. Balím a přesouvám se k autu. Jak je na tom mobil? Již ožil? Kdepak, mrtvo. Jak se dostanu do penzionu bez navigace? Po stejné cestě jako jsem přijel, se vracím na E55. A tady je naštěstí ukazatel Český Krumlov. Je téměř půlnoc, ale pan domácí na mne čeká. Domlouváme můj zítřejší brzký odjezd a navíc mi půjčuje budík, abych nezaspal. Mobil stále stávkuje. Rychle sprcha a hajdy do postýlky. Zítra mne čeká hodně dlouhý den.

Ranní sobotní obloha odpovídá předpovědi počasí. Zataženo, ale na déšť to nevypadá. Teda zatím. Balím a vyrážím si koupit snídani. Něco sladkého na nervy. Koláček a meruňková taštička mne dodaly odvahu opět otestovat mobil. Hurá! Funguje! Navigace i internet. Rychle se dívám na pořadí po první etapě. Vše dle předpokladu. První Kopecký, a pak ostatní Pech, Dohnal a Jakeš. To je pro mne trochu překvapení. Že by obhájil loňské třetí místo? To uvidíme odpoledne v Jelení zahradě.

Přede mnou je celodenní program – RZ9-Malonty, RZ11 – Soběnov, RZ14 – Malšín a dle možností RZ15 – Rožmberk. S funkční navigací zvesela vyrážím na Malonty. Loni tam byl jen volný průjezd a letos? Lidí jak máku. Parkování perfektně organizované. Vše připravené na příjezd prvního soutěžáku. A již je to tady. Fotografů taky jak máku a tak krom potlesku nadšených diváků nechybí ani rachot uzávěrek. Pěkné místo, ale čas nečeká. Plán se musí plnit a tak vyrážím na další místo, do Soběnova. Přijel jsem o trochu dříve a tak mám čas si ještě jednou projít několik míst v obci i kolem ní. Nakonec se rozhoduji pro místo ve statku, kde se mi budou auta vynořovat na horizontu.

Přiřítil se první vůz a vidím, dobrá volba. Další fotky plakátovky. Žádné mázlé umění. Krásné měkké světlo a zvířený prach ukrývá binec na pozadí. Vystřídám několik míst a je čas na přejezd na další RZ. Na Malšín. Je to dost daleko a musím tam být o trochu dříve. Moc místa na parkování tam není. Silnička je úzká a had aut se vine daleko. Hodný pan policista mne nechává parkovat těsně za jeho autem téměř u pásky. Je čas oběda a hospoda má otevřeno. Nabízí klobásy a gulášek. Trpělivě čekám ve frontě zabrán do svých myšlenek, když mne upoutá paní z kuchyně : „…. tři gulášky. Ještě něco? Ne. Je to placené? Ne. Tak to máme za třista!“ Nevěřím vlastním uším. Asi jsem se přeslechl. Ptám se paní u pípy. Kolik že stojí guláš. Stovku. Nepřipraven na takovou sumu opouštím s několika nepublikovatelnými poznámkami frontu a hladový jdu obhlížet místa na focení. Alespoň že WC je gratis. Průjezd kolem kostela a vnitřkem parčíku mne láká. Na koukání dobré, na focení nic moc. Hledám, zkouším různá místa, nadhled, podhled, ale moc spokojený nejsem. Více času již nemám. Musím odjet na Rožmberk. Vracím se a hledám parkování. Je to problém, na náměstí je pouť a tak je všude plno. Nahoru ke startu mne pěkné policistky, ani s označením Media na autě, nepustí. A dole krouží černí šerifové. Vzdávám to. Jedu do Českého Krumlova. Jednou budu u podia včas.

V Jelení zahradě stíhám dojezd historiků a s další vlnou fotografů i vyhlášení prvních tří v absolutní klasifikaci. Třetí místo z loňska obhájil Miroslav Jakeš s navigátorkou Marcelou Ehlovou. Druhou příčku má letos zatím pronajatou Václav Pech s Petrem Uhlem a první okupuje Jan Kopecký, kterého naviguje Pavel Dresler. Hymna, společné foto a nezbytné šampaňské nakonec. Balím foťák a čeká mne čtyřhodinová cesta domů. Ukládám si do paměti kam se příště vydat a co vynechat. Takže za rok na shledanou.

Fotogalerii Jiřího Laštůvky si můžete prohlédnout na stránkách Motorsport revue.