Zatímco Ondřej Maxmilián Jirák, navigovaný zkušeným Pavlem Adámkem, zde absolvoval s dieselovou fabií svoji první dvoudenní soutěž, matadoři Josef Bartášek a Jan Slavík prožívali v kokpitu nádherné originální Škody 130 RS premiéru v kategorii Legend. Obě posádky splnily své předsevzetí dojet až na cílovou rampu.

Po několikaletém působení na soutěžích Amater Rally a loňské podzimní sprinterské premiéře ve Vsetíně absolvoval Ondřej Maxmilián Jirák na letošní Rally Bohemia svoji první dvoudenní rallye. „Celá soutěž pro mě byla obrovským zážitkem. Prioritou bylo užít si jí, nasbírat spoustu cenných zkušeností a spatřit cílovou rampu. To se podařilo. Navíc na nás po odstoupení pana Urbana zbylo třetí místo ve třídě 11. Pódium nás moc potěšilo. Stejně tak několik dílčích druhých časů mezi diesely v jednotlivých rychlostních zkouškách. Z těch se mi nejvíce líbil domácí Chloudov. Nejvíce respektu pak budila Zlatá Olešnice. Její úseky vedly vesměs lesem, bylo zde hodně vytahaného bordelu a stačilo malinko, aby tady člověk skončil. Spolupráce s Pavlem byla vynikající. Hodně mi pomohl a chci mu za to poděkovat,“ pochvaluje si vystoupení na Bohemii i spolupráci s novým navigátorem frýdlantský jezdec a přibližuje další plány. „Nyní musíme na autě vyřešit pár nedostatků, které se projevily až při soutěži, například chlazení oleje. Vyměnit musíme také zadní nápravu, ohnutou na závěrečné Staroměstské erzetě. Rádi bychom absolvovali Příbram a předtím nějaký sprint.“

To Josef Bartášek a Jan Slavík nebyli na Bohemii žádnými nováčky, nicméně i oni zde zažívali premiéru. Poprvé totiž startovali v rámci Legend a tudíž bez tlaku na výsledek. „Po vyzkoušení auta a seznámení se s ním před týdnem na Amater Rally v Milovicích jsme se těšili na Bohemii. Oproti devadesátým letům, kdy jsem jí absolvoval jednou s favoritem a podruhé s kitovou felicií, jde o úplně jiný typ soutěže. Vždyť tehdy ještě bývaly servisy za každou erzetou. Naopak proti loňsku, kdy jsem jel s dieselovou fabií, se toho moc nezměnilo včetně tratí. Ty jsou opravdu nádherné. Nejvíce se mi líbila Zlatá díky své délce, členitosti a střídání povrchů. Štěstí jsme měli i na počasí, jelikož se nám na rozdíl od pole soudobých aut vyhnul déšť. Spadlo na nás jen pár kapek v obci Líšný. Nadšen jsem svezením s krásnou Škodou 130RS. Až mě překvapilo, jak dobré jízdní vlastnosti má i na dnešní dobu. Jedinou výhradu vůči soutěži bych měl ohledně přejezdových časů. Ty byly krátké a těžko se stíhaly,“ nemůže se ubránit mírné výtce dlouholetý autokrosový reprezentant.

Nadšení ze svezení s originální Škodou 130 RS netají Jan Slavík. „Jízda s „eresou“ pro mě byla splněním dětského snu. Zároveň však také obrovským závazkem vůči tomuto krásnému autu a jeho majiteli panu Podskalskému z Brandýsa nad Labem. Tomu patří veliký dík, že nám tento skvost zapůjčil. Sebekriticky musím přiznat, že jsem se během této soutěže ztratil v rozpise víckrát, než za celou předchozí kariéru. Ač mi to nepříslušelo, snažil jsem se totiž hledat všechny záludnosti trati a upozorňovat na ně Pepu, abychom autu neublížili. To však bylo zbytečné, protože Pepa jel naprosto precizně a bezpečně, aby k ničemu nedošlo. Tomu asi odpovídal i pohled na naši jízdu plnou velkých rezerv. Tohle auto má daleko na víc, ale obava o něj nám nedovolila zrychlit. Bylo to moje první svezení mezi Legendami. Zdejší parta mi přišla moc fajn. Jednalo se o krásné prožití víkendu bez nějakého tlaku na výsledek, i když se místy jelo dost rychle,“ neskrývá spokojenost dlouholetý spolujezdec, který měl i po skončení Bohemie napilno. „Já hned po skončení soutěže odjížděl na další ročník Mezinárodní šestidenní minikár, konající se v Ústí nad Orlicí. Pěkné je, že jsme se zde potkali se Zdeňkem Švajdou. Ten jel na Legendách se svoji Škodou 120S, aby se vzápětí také vydal na kopec, kde závodí naše děti.“

Foto: Petr Vorel a Miloslav Konečný