Legendární pilot se svoji dcerou dokázali v kokpitu Škody 130 LR obhájit loňské vítězství mezi historiky. Byl to přitom teprve jejich druhý letošní rallyový start. Necelý týden poté pilotoval Břetislav na slovenském okruhu Slovakia ring po dlouhých dvaadvaceti letech čistokrevný okruhový speciál. Během našeho příjemného povídání v mladoboleslavské restauraci Rožátov jsem se však úvodem zeptal, co je příčinou letošních sporadických startů.

Lucie: „Problém s motorem. Šumavu jsme zvládli dobře a po závěrečné erzetě jsme byli mezi historiky třetí. Na přejezdu nám však osm kilometrů před cílovou servisní zónou praskla kliková hřídel.“

Břetislav: „Nebylo to pro nás ani žádné velké zklamání. Podstatné bylo absolvování celé soutěže, kterou jsme si užili. Akorát ty pohárky nám chyběly. Bez nich se ale dokážeme obejít:-). Daleko větším problémem však bylo shánění klikovky. Podařilo se to až v době českokrumlovské soutěže, kterou jsme kvůli tomu museli vynechat.“

Na Bohemii jste však byli zpět.

Břetislav: „Bohemka je naší srdeční záležitostí. Je to domácí rallye a já jí v mládí neměl možnost jet. Tehdy byla pro start ve „federálu“ potřeba první výkonnostní třída. Když jsem si jí vyjel, pochopili jsme, že soutěže jsou pro nás finančně a logisticky nedostupné. Tenkrát se ještě trénovalo neomezeně, servisní zóny neexistovaly a mechanici chvátali, aby pokud možno byli za každou rychlostkou. Domů jsme tedy vždy přivezli zničené závodní i tréninkové auto a jen ta kilometráž stála ohromné peníze. Došlo nám, že tudy cesta nevede a začali jezdit dostupnější kopce a okruhy. Kdykoliv jsem však měl jako „mladej“ čas, chodil jsem se na Bohemku dívat. Poprvé jsem se na ní ale svezl a splnil si tak jeden z velkých snů až v roce 2014 s „elerou“. Tu jsem pořídil především právě proto, abych si mohl odjet všechny „velké“ soutěže.“

Bohemii jste loni dokázali vyhrát a letos triumf obhájit. Které vítězství je cennější?

Lucie: „Loni jsme sice vyhráli, ale až poté, co byl vyloučen Filip Ballek se subaru kvůli nějakému technickému problému. Letošní vítězství bylo čistokrevné. Navíc první taková zodpovědnost přišla už po zjištění, že budeme startovat jako první v poli historiků. Bojovali jsme s tím, jestli nemáme pořadatelům zavolat a požádat je o přesunutí někam hloub:-). Jede se nám lépe, když máme ty divochy před sebou. Navíc takhle jsme museli opravdu precizně hlídat příjezdy do časových kontrol. Rychle jsme si na to však zvykli:-).“

Následoval strhující souboj o vteřinky.

Břetislav: „Před soutěží bychom brali bednu. Snažíme se jet co nejbezpečněji a užívat si to. Po sobotě jsme vedli o sedm a půl vteřiny před Standou Budilem. Pomohl nám k tomu problém Honzy Freie. Ten je bezkonkurenčně nejrychlejší, ale hned v prvním průjezdu rychlostní zkoušky Zlatá ulomil řadicí páku a nabral časovou ztrátu. Sobota se nám celkově vydařila. Však také po průjezdu večerním Návarovem Lucka řekla, že jsem jel ty mokré vracáky bokem tak, jak jel vloni Tomáš celý Pražský Rallysprint:-). Naopak v neděli ráno nám vůbec nevyšel Radostín. Obuli jsme suché gumy, nicméně v lesích bylo ještě mokro. Oproti ostatním jsme to pojali hodně opatrně a Standa Budil byl rázem šestnáct vteřin před námi. Pomohlo nám zrušení druhého Radostína a po druhém Dolním Cetnu jsme se vrátili do vedení s náskokem tří a půl vteřiny.“

Na poslední rychlostní zkoušce jste se nicméně nevyvarovali krizové situace.

Břetislav: „Vedli jsme o tři a půl vteřiny před Standou Budilem. Říkal jsem si, že jestli někdo bude chybovat, tak oni a my jim ještě nějakou vteřinku přidáme. No a pak se to stalo. Šel jsem pozdě na brzdy a už jsme letěli. Naštěstí jsem to na poslední chvíli odbrzdil a zkusil zatočit, jenže odstředivá síla nás vyhnala na stráň. Tak jsme jí využili jako mantinel:-). Obával jsem se překlopení na střechu a raději jsem chvátnul, ať jsme z toho pryč:-). Po návratu na silnici chvilku trvalo, než jsme se probrali. Auto zpočátku vibrovalo, ale poté, co vypadala z kol nabraná hlína, jsme zjistili, že je v pořádku. Začal jsem opět topit, ale popravdě s obavami, že jsme si to prohráli. Zpočátku jsem na sebe byl naštvaný. Po pozdějším zhlédnutí videa a zjištění jeho sledovanosti však bylo naštvání tatam:-).“

Lucie: „Seběhlo se to opravdu hrozně rychle. V tu chvíli jsem byla hodně vysoko, ale kvůli blátu, které létalo přes střechu, jsem nic neviděla. Každopádně o pouhé dvě desetiny jsme vítězství uhájili.“

Břetislav: „Ještě bych chtěl říci info pro ty, kteří poznají u trati obsah motoru podle zvuku:-) Po skončení soutěže jsme byli na technické kontrole, kde komisaři zkoumali převodovku a také měřili obsah motoru. Vše máme v pořádku.“

Břetislav usedl necelý týden po vítězství na Bohemii do okruhového speciálu.

Břetislav: „Okruhové auto jsem řídil po dvaadvaceti letech. Skončil jsem v pětadevadesátém a od té doby jsem se chodil na okruhy jen koukat a dělat chytrého na stráni:-). V takovou příležitost jsem už nedoufal a ani jí nevyhledával. Nicméně mi to bylo nabídnuto týmem RTR. Konkrétně šlo o speciál KTM X-Bow. Doba opravdu hodně pokročila. Technika je oproti mým časům mnohem dále. Takové auto jsem nikdy neřídil. Díky převodovce, kdy se dolů řadí bez spojky a nahoru automaticky, to na první pohled může vypadat jednoduché. Opak je pravdou. Díky všem těmto vymoženostem se totiž jede hrozně rychle a má to velké přetížení, na které nejsem zvyklý. Přítlak v zatáčkách je obrovský a hranice adheze se hledá hodně dlouho a těžko. Pro mě to byla obrovská zkušenost. Opět se mi také potvrdilo, že zvenku vypadá závodění úplně jinak – jednodušeji, než když v tom člověk sedí. Samozřejmě se mi to moc líbilo. Kdybych se ale chtěl vrátit na okruhy, dalo by mi hodně práce dostat se na nějakou úroveň.“

Můžete závěrem přiblížit další letošní plány?

Lucie: „Těch zatím moc není. Jedeme úsporný režim. Chtěli jsme do Jeseníků. Jeli jsme je už dvakrát a tamní tratě se nám oběma moc líbí. Po jejich zrušení se zřejmě vydáme na Barumku. Další ukáže čas. “