Když koncem dubna Martin Koči oznámil, že jeho novým spolujezdcem na Rally Prešov bude Filip Schovánek, překvapil tím asi celou rallyovou komunitu. Obecně se bralo za hotovou věc, že Filip má svoji soutěžáckou kariéru už uzavřenou. Vše se ale změnilo ze dne na den a zítra na Pačejově už spolu pojedou svoji pátou soutěž…

Na konci roku 2007 došlo mezi fanoušky k hodně propíranému rozchodu s Honzou Kopeckým, ale k tomu už nemá cenu se vracet. Co jsi ale dělal těch 10 let? Prakticky jsi neseděl v závodním autě…

Tak napřed jsem se snažil předávat své zkušenosti dál. Byl jsem na pár soutěžích s Mírou Tarabusem nebo Martinem Semerádem, když začínali jezdit svět. Pak jsem začal spolupracovat se skupinou Mediasport, kterého mimochodem dodnes považuji za jediného skutečného promotéra rally u nás, ne jako ty parodie, co se na to pokouší navázat. Tenkrát se povedla řada projektů, na které jsem dodnes hrdý. BFGoodrich Driver's Team, kde byla Česká republika vyhlášena jako nejúspěšnější kolo celého programu v Evropě. Vznikl tenkrát motivační program pro pořadatele, který byl financován z peněz Mediasportu. Byli jsme promotérem Škoda Fabia R2 cupu. Fungoval tenkrát akreditační systém, nebylo potřeba to dotovat ze strany Autoklubu, obrazový výstup fungoval, prostě jsem hrdý na tu partu, co to tenkrát dělala. To je období, na které moc rád vzpomínám.

Pak jsem se věnoval motokárám v Autoklubu a odtud jsem přešel k týmu Praga, kde jsem strávil spoustu času v Itálii. Když jsem se pak po 2 letech vrátil, tak jsem byl zděšen, jak je to tady v troskách, především vztahy mezi lidmi, které se začali drobit na drobné skupinky. To byl hořký návrat do reality.

Následně jsem se začal věnovat projektu Motorland Bělá, to už je skoro rok a půl. Za tu dobu se nám podařilo areál hodně pozvednout, movitý investor do toho dal hodně peněz, koná se tam hodně firemních eventů, posádky tam jezdí na testy, zajišťovali jsme catering pro tovární tým Škoda Motorsport i jiné. Ale obecně strašně rád vzpomínám na éru Mediasportu, protože jsme spolu hodně dokázali.

Dostával si během té doby nabídky vrátit se na místo spolujezdce?

Nabídek přicházelo docela dost po celou dobu. Já se tomu ale bránil. Neměl jsem problém předávat své zkušenosti, ale nechtěl jsem usedat vedle. Vždycky jsem se tomu věnoval na 100%, a když jednou jezdíte MS, těžko se vracíte níže. Nejde to dělat s pocitem, že to neděláte naplno. A žádná nabídka nebyla tak zajímavá, abych do toho šel. Raději jsem se naplno věnoval projektům, o kterých jsem již mluvil.

V dubnovém vydání časopisu Rally jsi řekl, že nevidíš návrat na tratě reálně. Ale vše se změnilo velmi rychle a na konci dubna už jsi seděl v autě. Jak k tomu došlo?

To si přesně pamatuji, jak mně Martin zavolal. Byl to pátek před Velikonocemi a já byl na fotbalovém turnaji se synkem. Myslel jsem, že volá kvůli nějakému testování v Bělé, tak jsem mu to ani nebral s tím, že to počká po Velikonocích. Jenže volal stále dokola, tak jsem mu to zvedl a on mně dal nabídku s ním jezdit.

Jak dlouho jsi váhal?

On to potřeboval vědět celkem rychle, protože jeho další start se mu rychle blížil. Já mu v prvním okamžiku řekl, ať hledá dál, že si vše potřebuji promyslet. Taky jsem mu řekl, že napřed chci vidět jeho onboardy, abych viděl, jak jede, jaký má rozpis, jaká je atmosféra v autě atd. Chtěl jsem vědět, jaké má do budoucnosti projekty, zda to dělá naplno atd. Prostě kdybych do toho měl jít, aby to mělo smysl. Druhá věc je, že se Martin ideálně trefil do okamžiku, kdy jsem měl v práci docela dost stresu a zase začít závodit byl způsob, jak si vyčistit hlavu. Sešlo se několik náhod, vše do sebe zapadlo. Napřed jsme se domluvili, že zkusíme jeden závod a pak si to vyhodnotíme. Po Prešově jsme si sedli s týmem a vše vyhodnotili jako úspěšné, takže pokračujeme spolu dál.

Když jsi koukal na jeho onboardy, tak to bylo i z toho hlediska, jestli nejezdí přes hranu?

Určitě i to bylo jedno z kritérií, jak ten jezdec dojíždí do cíle. Nestačí být jenom rychlý. Ale spíš jsem opravdu sledoval jeho rozpis a jak podle něj jede. A zda bude třeba na něm zapracovat.

Můžeš prozradit, jaký používá rozpis?

V zásadě jede klasický rozpis a pomáhá si ještě dodatečným popisem zatáček slovním vyjádřením, buď aby se ujistil, že rozpis sedí nebo že sedí sklon zatáčky, jestli jede nahoru nebo dolů atd. Líbí se mně, že nepoužívá všelijaké mezinárodní zkomoleniny, kde zkombinuje 5-6 jazyků a něco si z toho vyzobe. Má tam ryze české, respektive česko-slovenské výrazy. Pro auto R5 považuji jeho rozpis takový, který se dá přečíst a Martin ho dokáže vnímat a jet podle něj bezpečně. Pokud bychom měli jet rychlejším autem, museli bychom začít zjednodušovat. O tom už jsme se bavili a pomalu na tom pracujeme.

V čem tě jako jezdec Martin Koči zaujal?

Je mladý, přitom už dost zkušený. Věnuje se tomu na 100%, bez toho to nejde. Je ochoten rally vše obětovat, má nějaký cíl a dělá vše pro to, aby to dosáhl. A to mně baví, chci mu předat své zkušenosti a pomoci mu ke splnění toho snu.

Jak jsi se po těch 10 letech změnil ty?

Tak trochu jsem zhubl :) Ne vážně. Tenkrát jsem měl jedno malinké dítě, teď mám děti 12 a 7 let, takže už na vše nahlížím trochu jinak. Vím, že se svět nebortí a nestresuji se maličkostmi. Když třeba jednou Martin najde spolujezdce, u kterého budeme mít pocit, že ho víc naplní, tak to vezmu. Mám svoji práci mimo rally a v uvozovkách to dělám ve svém volném čase.

Jak se tě daří to skloubit se svoji prací?

Jde to, ale potřebuji vědět kalendář plánovaných soutěží poměrně dlouho dopředu. Když to vím, dokážu to naplánovat tak, abych ty soutěže s Martinem jel a přitom moje práce netrpěla. Pokud by ale ve středu přišel s tím, že o víkendu jedeme soutěž, tak to neumím:)

Na druhou stranu to bereš jako relaxaci?

Určitě. Nechci ale, aby to vyznělo tak, že to beru jako zábavu nebo legraci. Přistupuji k tomu naprosto naplno, jinak bych do toho nešel. Chci vyhrávat a nesnesl bych, že jsme nevyhráli třeba nějakou mojí chybou. Někdo chodí relaxovat na golf, někdo na tenis, já si sedám do soutěžního auta. Strašně mně to pomáhá ale i v práci samotné, protože se vracím vyrovnaný. Strávil jsem několik dní s úplně jinými lidmi, úplně jinými starostmi i radostmi.

Zatím spolu sbíráte druhá místa, byť s minimálním odstupem na vítěze. Kdy konečně vyhrajete? :)

Tak ta druhá místa nás určitě mrzí. Určitě máme dobrou rychlost, ale vždy tomu něco chybí, ať už je to defekt, což beru jako naši chybu, nebo nějaký jiný malý detail.

Na druhou stranu není lepší bojovat o vítězství ve vteřinách než vyhrávat o minuty bez konkurence?

To určitě. Jak Pavel Valoušek, tak Grzyb, vytvářejí na Slovensku velkou konkurenci a Martin musí jet celou soutěž naplno, což ho posouvá jezdecky dále. Takže bohudík za ty souboje.

Nedávno jsi prozradil, že tvým snem jet někdy Silk Way Rally. Jen jsem nezjistil, zda autem nebo kamiónem?

Tak určitě vím, že to nechci jet na motorce:) Ty tam vlastně ani nejezdí, jen na Dakaru. Já už jsem jel jako zpestření pár cross-country soutěží na regionální úrovni v Maďarsku a Slovensku a líbí se mně, jak to má jinou filozofii. Dnešní rally už je spíš sprint, jezdci jsou strašně rychlí a přesní, jezdí se v desetinkách, maximálně ve vteřinách. Ty dálkové soutěže jsou stále ještě o vytrvalosti a psychické odolnosti a má to stále ještě nádech dobrodružství. Dakar je určitě náročný, ale považuji ho už za strašně komerční. Silk Way Rally je stále takové přírodní a je kouzelné v tom, že se jezdí v blátě a pak se přijede do pouště. Závidím třeba Loebovi s Elenou toho jejich Peugeota, to je speciál se vším všudy a jedou v podmínkách továrního týmu. Takže když to shrnu, tak teď mám dva sny – pomoci Martinovi ve splnění jeho snu a druhým je zajet si Silk Way Rally v továrním týmu.

Takže bys bral i ten kamión?

No tak to bych musel hodně přemýšlet, přeci jen jsou mně auta bližší:) Ale shodou okolností mám teď po Pačejově kávu s Michalem Ernstem (pozn. jel jako spolujezdec Martina Kolomého), tak jsem zvědav, jaké bude mít on zážitky a postřehy z letošního ročníku.