V poslední červencový víkend čekala naši posádku tradiční a velice oblíbená Rally Pačejov. Už na konci roku 2016 byla zveřejněna zpráva ohledně ohroženého konání rally z důvodu absence generálního sponzora. Dodatečně tak děkujeme pořadatelům, že vše zvládli a rally se povedlo uspořádat.

Z našich domovů jsme vyráželi ve čtvrtek odpoledne, abychom stihli vyzvednout itineráře a na trénink nám zbyl celý páteční čas, vyhrazený pro seznamovací jízdy. A tady je hned potřeba vyseknout další pochvalu pořadatelům za to, jak je soutěž kompaktní. Žádné velké přejezdy a poprvé v této sezoně jsme stihli se během seznamovacích jízd v klidu naobědvat a ještě nám zbyla hodinka k dobru.

Páteční večer jsme si zpříjemnili grilováním a ochutnávkou lokálního piva. Naštěstí se celou akci povedlo včas zastavit, a tak jsme v sobotu ráno byli připraveni na tratě rychlostních zkoušek v plné síle.

Díky velkému množství přihlášených jsme startovali až cca v 11 hodin, takže už na první sekci RZ bylo docela vedro. První RZ Nehodív – Strážovice se nám nějak zvlášť nepovedla. Rozpis seděl, auto jelo, ale pocit z jízdy byl nějaký podivný. Vše jsme svedli na dlouhou přestávku, kdy jsme v autě seděli naposledy na Krumlově a konkurence mezitím stihla ještě Bohemku. My jsme se místo Bohemky věnovali plně organizaci naší domácí Radouňské rally.

Moc jsme se těšili na druhou RZ. Nejdelší úsek soutěže se jel letos opačně. Bylo tak velkou neznámou, které zatáčky budou ty zrádné. Ty při tvorbě rozpisu vypadají nevinně a při závodě jsou ty rozhodující. Stává se, že v takových zatáčkách končí i několik aut ze startovního pole. Bohužel před časovkou jsme viděli, jak z RZ odjíždí sanita. Na trati došlo ke zranění posádky a tak jsme o první průjezd přišli.

Po servisu následovala další krásná RZ Třebohostice – Leskovice, kde především její druhá část je po krásných, úzkých a rychlých cestičkách. Tady už jsme měli pocit z jízdy celkem slušný, ale pořád to znamenalo „až“ sedmý čas. Další RZ byl druhý průjezd RZ Nehodív- Strážovice, která opravdu není na slabší auta, což poznal i Honza Frei, který zde dostal od Jirky Káni 13 vteřin. My jsme tu schytali ještě o 10 vteřin více. Pátá RZ se konala na tradičním „muničáku“. Začátek RZ je hezký. Pouze škoda několika děr, které jsou v lesní části a přes které se musí chtě nebo nechtě jet. Kapitola sama pro sebe je „šotolinová“ část RZ před vjezdem na hlavní, která je na náš vkus už docela rozbitá. Na druhou stranu byla vidět snaha pořadatelů o opravení cesty vyfrézovaným materiálem ze silnic. I tak se během průjezdu startovního pole vytvořily poměrně velké výmoly. Výsledkem RZ byl šestý čas a skoro minutové vedení ve třídě E1.

Následuje pouze několika kilometrový přejezd a hned jsme na startu Čečelovické. Krásná RZ s množstvím rychlých pasáží na srdce. V kombinaci s velkým horkem a docela velkým nasazením jsem si nějak v polovině RZ uvědomil, že takto bychom asi auto nemuseli dovézt do cíle. Tak jsme trochu zvolnili. Pak jsem se zase nechal strhnout touto krásnou RZ a několik zatáček před cílem bylo opravdu na max. Pátý čas bylo asi maximum možného, co jsme mohli v dané konkurenci dosáhnout. Na další posádku ve třídě jsme najeli dalších více než 20 vteřin, takže panovala spokojenost.

Následoval servis, kde proběhla pouze rutinní kontrola. Bohužel jsme cca 5 minut před odjezdem do časovky zjistili, že máme trženou levou přední pneu. Následovalo rychlé přezutí auta, které skončilo naštěstí bez penalizace.

Na poslední rundu jsme tak odjeli na měkčí variantě, než to bylo původně v plánu. RZ7 Doubravice – Leskovice jsme zajeli ve slušném tempu jako čtvrtí absolutně a dostali se pod hranici 6 minut. Poslední RZ byl opět „muničák“. Hlavním cílem bylo to nějak projet a hlavně neponičit auto. Chceme přece startovat na Barumce a tak bychom si jen přidělali práci. Navíc nám už nešlo o žádný výsledkový posun. Před námi bavorák Standy Budila o 19 vteřin a za námi o minutu a půl Farník s Favoritem. Pokud se řekne, že už to nějak dojedeme, tak to vždy zavání nějakým průšvihem. A tak se taky málem stalo. Při nájezdu na hlavní silnici ze šotolinové sekce jsme vymetli příkop. Bylo štěstí, že máme špéru, která nás odtud vytáhla. Nicméně i přes tento malý výlet jsme zajeli pěkný pátý čas. Celkové 6. místo bylo možná trochu za očekáváním, ale konkurence v Pačejově byla letos opravdu silná.

Ve třídě E1 jsme zvítězili. O druhé a třetí místo probíhal lítý boj až do poslední RZ. Nakonec Farník se Zuzánkem udolali rodinnou posádku Junů o necelých 5 vteřin. Jůna tak musela mrzet penalizace 10 vteřin za předčasný start.

Na závěr bych chtěl poděkovat mechanikům za perfektně fungující servis a skvělou partu. Táta s mamkou opět zajistili tankování ve vzdálené tancovačce v Horažďovicích. Fanklub fandil opět jak o život. Byl z toho nakonec velice hezký závodní víkend. Doufám, že se i rally fandům líbili alespoň nějaké naše průjezdy a nejen ta vymetená škarpa na poslední RZ. Pačejovským pořadatelům přeji hodně štěstí při shánění generálního sponzora. Byla by jednoznačně škoda přijít o takovou krásnou soutěž. Toto mě i vede trochu k zamyšlení, zda je vše v organizaci rallye a požadavcích FASu v pořádku. Nechápu, jak při startu cca 140 posádek nelze organizaci soutěže pokrýt z vybraného startovného. Není to výtka na pořadatele ale spíše na federaci. Neustálé navyšování nutných „předepsaných“ výdajů není zrovna správná cesta. Pokud přijde ekonomická krize a bude jezdit méně aut, tak by mě zajímalo, kdo bude schopen uspořádat soutěž.