Při Barum rally 2007 vyletěla čtyři kilometry před cílem kultovní, ale zároveň obávané rychlostní zkoušky Pindula z trati posádka Pavel Karlík – Luděk Kocman (Opel Astra GSI). Auto narazilo bokem do stromu a náraz zcela zdeformoval pravou stranu vozu. Záchranářům a hasičům trvalo poměrně dlouho, než Luďka Kocmana s pomocí speciální techniky vyprostili. Následně byl převezen se zraněními v oblasti pánve, nohou a hlavy do zlínské nemocnice a okamžitě operován. Přes veškerou snahu se nicméně lékařům nepodařilo Luďkův život zachránit.

Český rallysport tak přišel o nesmírně zkušeného a věčně usměvavého spolujezdce. Připomeňme si proto rodáka z Klobouk u Brna krátce ve fotografiích a vzpomínkách.

Zdeněk Vrátníček: „Luděk byl naprosto bezproblémový člověk. Do té doby jsem podobného člověka nepoznal. Dokázal být naprosto šťastný i s dvacetikorunou v kapse jen proto, že jede na závody. Pro mne, mírného neurotika, to byl velký šok (i poučení). Teď si zpětně uvědomuji, že jsem ho vlastně nikdy neviděl doopravdy naštvaného. Byl věčně usměvavý, nikdy žádný problém. Prostě ideální spolujezdec.“

Petr Vlašín sen.: „Luděk měl obrovský přehled, se vším se dokázal porvat, ke všemu se postavil čelem. Byl to strašně čistý člověk, jakého potkáte málokdy. Nikoho podobného jsem v automobilovém sportu neznal a neznám. Byl pohodář, i když se nedařilo, věčně v dobré náladě. Stále z něj vyzařovala energie. Byl to kamarád s tím největším srdcem, měl rád lidi, měl rád život, miloval rally. Byl připravený kdykoliv pomoci. Naprosto opovrhoval penězi a hmotnými statky, které pro něj nikdy nic neznamenaly.“

Rudolf Kouřil: „S Luďkem jsme se potkávali během celé kariéry. Byl stejně mladý jako já. A ´trpěl´ i podobným druhem humoru. Byli jsme kamarádi, ale především přes závody. To, co se stalo, mě vzalo asi o to víc, že po naší těžké havárii na Barumce 2005 byl mezi prvními, kteří mi vraceli chuť do závodění. Pro mne byl inventářem každé rally.“