Společně s navigátorem Petrem Starým, v barvách MOGUL Racing Teamu, odstartovali do letošního ročníku Barum rally, která je pro oba navíc domácím podnikem.

Na tratě náročné rally vyrazili s jasným cílem, užít si Barumku a poděkovat svým startem fanouškům za podporu a zájem. Po velmi atraktivním víkendu nakonec vybojovali třetí místo. Letošní ročník Barum rally se zapíše jako jeden z nejkrásnějších a to nejen pro Romana Krestu.

S několikadenním odstupem popisuje své dojmy Roman Kresta: „to se snad ani nedá vyjádřit slovy. Pro nás to navždy bude nezapomenutelný víkend. Už před soutěží jsem na Barumku pozval celý tým. Chtěl jsem, aby přijeli všichni, že to bude závod za odměnu a velký svátek. No a to jsem ještě vůbec netušil, jak velký zážitek to pro všechny bude.

Jasně, pamatuji si spoustu krásných momentů spojených s Barumkou. Třeba absolutní vítězství s Octaviií WRC, dramatické souboje s domácí i zahraniční špičkou, ale letošní ročník nejde s ničím srovnat. A myslím si, že už ho nic nepřekoná.

Na závod jsem se pochopitelně připravoval jako vždy s maximálním úsilím. Včetně vývoje vozu a několika testů. Vše několikrát zkontrolovat, nic nenechat náhodě. Jinak to ani neumím, dělám to tak od začátku své kariéry. Rozdíl byl pouze v tom, že letos nebyl tlak na výsledek, to jsem fakt neřešil. Co se týče umístění, o to nám opravdu nešlo. Ale naopak jsem po dlouhé době cítil energii fanoušků a přátel, jako by říkali, a oni to tak i říkali, Romane, my ti věříme, fandíme ti. Těšíme se na tebe. To byl obrovsky silný motor, který nás hnal dopředu. A nastartovat jsme ho mohli díky partnerům ze společnosti MOGUL a BENZINA.

Na všech bylo vidět, jak si užívají víkend. Pochopitelně nefandí všichni jen nám, každý má svého oblíbence, je jedno kterého. Viděl jsem tolik nadšených pohledů, potkávali se lidé, kteří se nikdy neviděli a povídali si o Barumce. Prostě neskutečná atmosféra a myslím si, že v žádném jiném sportu to takhle nefunguje. Aby si všichni společně užili víkend bez ohledu na to, kdo s kým soupeří a kdo komu fandí. To bylo vidět nejen kolem tratí, ale také v každé servisní zóně. Téměř neproniknutelný dav fanoušků, nadšených fanoušků. A opravdový zájem médií. Obrovské emoce panovaly i v celém našem týmu. Kluci odvedli velký kus práce, každý z nich má na našem výsledku svůj podíl. Velké poděkování patří také Petrovi, mojí Janě a celé rodině. A ještě bych chtěl pozdravit našeho malého fanouška Jirku z Luhačovic. Jiříku, bojuj, myslíme na tebe.

No, a když se vrátím za volant, tak musím říci, že se jelo ve velikém tempu. Erzetu po erzetě jsem se s Fabií sžíval a postupně zrychloval. Postupovali jsme pořadím, stále v klidu, ale po odstoupení Vaška Pecha jsem cítil, že by to mohlo vyjít i na stupně vítězů. Věděl jsem ale, že bez boje to nepůjde. V servisu před poslední sekcí jsem rozhodl o výměně důležitých komponentů. Podvozek, tlumiče, brzdy, prostě aby auto bylo ve fresh stavu. Na těch, co mě znají, byla vidět nervozita a možná i trochu obavy, protože jim bylo jasné, co ode mě na posledních třech zkouškách mohou očekávat. Po celou dobu mi rozum říkal, že nemůžu jít do velkého rizika. Ale to bych nebyl já. Všechno jsem začal směřovat k poslední erzetě, před kterou jsme ztráceli tři vteřiny. Věděl jsem, že se jedná o náročnou trať, nejdelší, nejtěžší a nejzrádnější. Definitivně jsme se s Petrem rozhodli pouhé dvě minuty před startem. Srdce zvítězilo nad rozumem. Zkusil jsem do toho dát všechno, musel jsem to zkusit. A v cíli poslední erzety ani nedokážu popsat emoce, které nás zaplavily při zjištění konečného času. Vyšlo to. Jsme třetí, jsme na bedně, ale pro nás to je vítězství, doplněné ještě cenou Colin McRae Flat Out Trophy. Cítil jsem nadšení fanoušků, úplně hmatatelně. Už jsem toho na závodech zažil hodně, ale když jsem viděl tolik dojatých přátel, i mně se do očí hrnuly slzy.

A chtěl bych vzdát hold všem ostatním. Honza Kopecký jede opravdu skvěle, čistě a rychle. Obdivuji Alexeye Lukyanuka když vím, v jakém fyzickém stavu jel. A moc dobře si jsem vědom jedné podstatné věci. Kdyby neodpadl Vašek, tak by to tak nedopadlo.

Letošní Barumka byla kouzelná, pro nás snad až magická. Měla kouzlo, měla náboj a měla i příběh. Pro nás neskutečně krásný příběh. Budu na ni vzpomínat jako na výsostnou Barumku, kde všechno zapadlo až pohádkově. Myslím tím jako celek. Krásné počasí, špičková práce pořadatelů, nadšení fanoušci a silná konkurence. S obrovskou pokorou všem děkuji. Díky vám jsme mohli být součástí tohoto krásného příběhu“.

Podobné dojmy z uplynulé Barum rally má i Petr Starý: „s přípravou na Barumku jsme začali krátce po Bohemii s cílem potěšit fanoušky. Sice s maximální pečlivostí, ale bez ambic na umístění. Na pódiové umístění jsme už vůbec nemysleli. Nejsilnější okamžiky během závodu jsem prožíval před startem do posledních tří erzet. Cítili jsme společně s Romanem, že by to mohlo vyjít, ale za cenu maximálního nasazení. Podívali jsme se na sebe. Roman odhalil srdce opravdového závodníka, když mi řekl, já se budu snažit. Odpověděl jsem, že já taky. OK, jdeme do toho. Poslední zkouška, dvaadvacet kilometrů dlouhá erzeta Košíky, byla hodně rozbitá. Cítil jsem, že Roman jede hranu. Agresivně, ale přesně. Později jsem se ho ptal, jestli se podíváme na onboard. Odpověděl mi, že jel opravdu rychle, a že to snad ani nechce vidět. Když se v cíli zastavily stopky a viděl jsem čas Tomáše Kostky, zaplavil mě nával emocí a vlastně je mám ještě teď. V roce 2009 jsem poprvé Barumku vyhrál, teď to byl snad ještě silnější pocit.

Byly to nezapomenutelné okamžiky. Spolupráce s Romanem a týmem Mogul Racing, super organizace, úžasná atmosféra. Skláním hlubokou poklonu fanouškům a velké poděkování všem, včetně mé úžasné rodiny. “.

Do dějiště sedmačtyřicátého ročníku Barum rally se přijeli podívat také zástupci partnerů MOGUL Racing Teamu. Jedním z nich byl marketingový ředitel společnosti PARAMO a.s., Ing. Petr Kalach:„asi mě nikdy nepřestane fascinovat zájem fanoušků o Romana Krestu. Má velké charisma. Sledoval jsem na rychlostních zkouškách jejich reakce. A třeba že mnozí fandili jiným posádkám, což bylo patrné i z jejich transparentů, stejně čekali na Romana a podpořili i jeho. Navíc byli velmi vstřícní. Kdykoliv jsem někde Romana zmínil, hned se přidali do řeči a ptali se na spoustu věcí.

Roman nás bavil svým jezdeckým uměním. Čistou jízdou a precizní stopou soupeřil s absolutní špičkou. A to po tříleté pauze. A zmínit musím také zázemí týmu. Každý z jeho členů odvádí stoprocentní práci a tým působí naprosto profesionálním dojmem. Avšak v příjemném rodinném prostředí. A slzy dojetí v poslední servisní zóně? Na to se fakt nedá zapomenout“.