Ano, další ročník Čendovi RZtky pod jeho taktovkou je za námi a jemu se všechny tělesné funkce vracejí do normálu..

Když si vzpomenu, v jakém počasí probíhaly páteční přípravy, bylo sobotní počasí zařízeno na jedničku a my víme kým… díky Čendo!

Pro letošek se nám trošku rozrostlo startovní pole, předběžný seznam přihlášených čítal čtyřicítku vozů. Nakonec se počet aut zastavil na cca 35 kusech. Spousta posádek využila možnosti střídavého startu, takže jsme viděli pár spolujezdců, bratrů, kamarádů sedět za volantem a musím uznat, nasazení nechybělo!

Ráno procházím depo, zdravím známé, vítám do té doby neznáme posádky, jezdce a říkám si, že když vydrží počasí, bude to slušná podívaná. Kluky z loňska doplnilo pár nových jmen jako Marek Sum, několik Urbanů, Marcel Látal a jmenoval bych dál..

Kupodivu první co beru do ruky není foťák, ale přejezdový sluchátka, když sedám k Jardovi Beranovi do jeho Subaru a spolu s ostatními vyrážíme směr start, který pro ranní sekci byl stejný jako loni. Popisovat trať by nemělo moc smysl, spíš mě překvapuje jak hned od rána jsou atraktivní místa okupovaná diváky.. paráda. V půlce dopolední sekce vyrážím fotit a před cílem potkávám svatebního výherce jak stojí u Lancie Sychra Racing a kouká, jak kluci řeší co s nechtěným vylepšením geometrie. Jistotou pro foťáka i diváka je levé odbočení, které už loni nabízelo slušnou podívanou. Bordel přes celou šíří zatáčky, stopy po autech taky přes celou šířku, jo to bude dobrý. Bylo! Závoďácká stopa Pavla Urbana vs. divoká Pepy Urbana, diváci se měli na co dívat a podle ohlasů to všechny bavilo.

Polední pauza znamenala rychlou přestavbu tratě na opačný směr a krátký oddych pro posádky a stroje. Vracím se do depa v houfu diváků, vnímám celkovou spokojenost, tak uvidíme jak to dopadne odpoledne. V servisu se zdárně maká na Lancii, ale pár posádek už muselo svoje stroje naložit, technice prostě neporučíš.. Pořadatelsky vše klapalo, trať přestavěná, stánky s jídlem a pitím zvládaly ataky lidí – jdeme pokračovat.

Opačný směr byl pro všechny novinkou (vyjma místních, co si to tudy zkracují do škodovky) a tak první průjezdy byly na psaní rozpisu nebo lehčí oťukávačku.. Já se nechávám vysadit v pravém odbočení a čekám, jak se s tím kdo popere. Po chvíli zjišťuju dvě varianty. Hlubší „cut“ s následným nakopnutím, jo vypadá to efektně, hlavně aby to vždy dopadlo jak má. Většina posádek volila variantu dvě – smykem ze široka, trošku říznout a pryč. Pro diváka slušná podívaná, „škodovkáři“ Kasal, Krejčí, Mikyska každý průjezd na hraně možností auta, prostě paráda. Kdo si tuhle zatáčku fakt užíval byl Mára Sum, opíračka do gum, výjezd smykem, pěkně po tátovi.. Tak v polovině odpolední sekce se balím a vyrážím zpět do depa, chci se podívat na rychlé úseky a jak se posádky popasují s celkem volnými retardéry. Díky počasí a dobré viditelnosti to byla super podívaná. Zůstávám na výjezdu z pravé zatáčky kolem „křížku“. Taková ta zatáčka na morál, můžeš – nemusíš. To, že můžeš ukazoval Leoš Vašátko s Evem na sériových gumách. Šutry, prach, tráva, to bylo přesně to, co chceš fotit. S postupem času zjišťuju, že tady do limitu jde skoro každý, tak to má být! Poslední průjezdy už fotím na tradičním místě, kde už je to všechno v rámci agrodriftu a každý druhý auto jde aspoň půlkou do pole. Tady jede moc hezky Marcel Látal s BMW, vychází mu to krásně bokem a ve slušný rychlosti – zadohrab je prostě zadohrab. Tak jako na každé show došlo i na kolečka a když jsem viděl, jakou rychlostí točil Ruda Zahradník svoji Deltu, za to by se nemusel stydět ani Panizzi! V autě jsem ráno začal, v autě i končím a tak sedám do krásný 130tky v barvách Podhoranu, kterou vodí Martin Rohlena. Martina znám dlouho, vím, že je divočák tak si říkám, bude sranda. Byla! Sám musím uznat, že v obráceném směru je trať opravdu záživnější.

Vysedám, děkuju, paráda. V depu už probíhá klasické loučení, balení, dostáváme typické otázky, jestli za rok znovu, proč ne 2x do roka atd.. Na všech je vidět úsměv, kromě pár ohnutých ramen, jedné otevřené kapoty se nic nestalo, všichni se celý den bavili a to je pro nás to hlavní. Tím se smyčkou vracím na začátek příběhu, kdy potkávám Rudu a ten už se jen a jen usmívá..

Završením akce byla opět volná zábava, kde v pokročilém stádiu zábavy převzalo vládu nad aparaturou trošku netradiční duo Suchánek – Šimurda, kde Petr snad poprvé v životě diktoval… z telefonu co má Jirka hrát. Těžko popsatelná situace… (Milan by to tak radostně neviděl)

Závěrem bych rád poděkoval Rudovi, že do toho opět šel, sobě, že dokážu spolupracovat s Rudou, hasičům z Panské Habrové, všem traťákům a hlavně Slávkovi Majšajdrovi, za to, že vše papírově zařídí a pak tradičně odjel na dovolenou..

Tak zase za rok…