To se podařilo a tak jsme mohli ve čtvrtek od osmé hodiny ranní začít v klidu se seznamovacími jízdami. Začali jsme Semetínem, přejeli na Troják a při cestě zpět na Semetín ještě Slušovice. Toto kolečko jsme dle řádů MČRHA objeli ještě dvakrát a v odpoledních hodinách se přesunuli na RZ Biskupice. tu jsme také ještě dvakrát zkontrolovali a jeli do servisní zóny, která byla jako obvykle ve Zlíně pod "jednadvacítkou". Tady na nás už čekali kluci, kteří dorazili i s bavorákem a pomalu jsme šli na autogramiádu, kam jsme byli pozváni. V pozdních nočních hodinách jsme pak natrénovali městskou superspeciálku a šli spát.

Dopoledne jsme jeli na technickou přejímku a těšili se na čtrnáctou resp. na 15:17, kdy jsme měli slavnostní start na Náměstí Míru ve Zlíně. Netrpělivě jsme však vyčkávali na večerní start první rychlostky v ulicích Zlína. Tradičně ji lemovalo neuvěřitelné množství lidí a přesně to dělá z Barumky vrcholný podnik MČR, ale také ME. Rychlostku jsme jeli v solidním tempu a dosáhli čtvrtého času. Když jsme koukali na startovku, ptali se sami sebe, jaké místo můžeme obsadit? Konkurence byla obrovská a jména jako Honza Frei, Honza Krejča, Petr Hustý, francouz Chieusse nebo Neumann s Cosworthem dávala vědět o nelehkém boji. Věděli jsme však, že na ostro se bude závodit až v sobotu a tak jsme se v klidu a s dobrým pocitem koukli na "velké kluky" a po půlnoci šli spát.

Sobotní ráno nás přivítalo krásným slunečným počasím. My se pomalu přesunuli do uzavřeného parkoviště pro auto. Po půlhodinovém servisu jsme vyrazili na druhou erzetu, kterou byla RZ Biskupice. Hned na startu se nám přihodila lehká komplikace a to desetivteřinová penalizace za ulitý start. Po prvních stovkách metrů po neuvěřitelné rozbíječce jsme ještě měli malou krizovku, ale poté jsme našli rytmus a dokončili erzetu na prvním místě. To jsme však věděli, že nás čeká nejtěžší sekce celé soutěže a to Semetín a obávaný, těžký a dlouhý Troják. První jmenovanou bez potíží zdoláváme na čtvrtém místě, ale na Trojáku se děly věci. Cca po dvou kilometrech jsme opustili trať, ale bez sebemenšího poškození našeho bavoráka jsme se vrátili zpět. To nás stálo cca dvě vteřiny. Našli jsme dobrý rytmus a do druhé třetiny jsme předváděli hezký sport, ale ke konci erzety ve Vlčkové jsme na přírodním retardéru vrazili do hromady dříví a bavoráka jsme lehce pošramotili. Naštěstí se nic závažného nestalo a rychlostku jsme dokončili na třetím místě a opanovali tak průběžné druhé místo. Nato jsme se opět vydali do servisu, opravit největší škody a zkontrolovat celé auto.

Potom se vydali na RZ Březová, nebo-li Slušovice, kde jsme zajeli opět třetí místo a po výpadku Honzy Krejči se poprvé vyhoupli na celkové první místo. Naši největší francouzští soupeři zaostávali o pouhých 7 sec. Opět jsme se vydali do servisu a po opětovné rychlé kontrole auta a nasazení světelné rampy se vydáváme do tankovací zóny pro pár litrů benzínu a opět se vydáváme na obávané dvě rychlostky na Semetíně a Trojáku. Dle časového harmonogramu jsme měli jet druhý Semetín ještě za světla a Troják za šera. Díky hodinovému propadu pojedeme obě vložky za tmy, což bude ještě větší oříšek. Semetín však jedeme ve druhém čase a Francouzům ujíždíme o 45 vteřin a pevně držíme absolutní vedení. Na Troják se vydáváme s obrovským respektem, zajíždíme ho ve slušném tempu na jistotu Po příjezdu do stopky se dokonce dozvídáme, že jsme ho vyhráli a tak v nás propukla obrovská radost a možná i trochu slziček dojetí, protože nejtěžší, nejzrádnější, ale krásnou BARUMKU jsme absolutně vyhráli. Po krátkém přejezdu na cílovou rampu začaly oslavy, které trvaly až do brzkých ranních hodin.

My jsme tímto potvrdili absolutní vítězství v kategorii II a tímto chci poděkovat všem, kteří nám k tomuto úspěchu pomohli. Zdendovi, Milánkovi a Šárce a Mariňákovi, kteří se o bavoráka a o nás starali na každé soutěži, Haničce, našemu FANS, a všem kteří nás podporovali na rychlostkách, nebo na dálku u internetu. Díky Vám všem a my doufáme, že se zase potkáme v příští sezoně v roce 2018.

Odkaz na onboardy na závěr.