Stejně jako loni jsme měli před soutěží velký respekt. Rychlostní zkoušky, které byly vybrány pro letošní ročník. To je asi to nejtěžší, co mohou tratě současné Barumky nabídnout.

Ale jak to vše začalo. Docela neslavně. Ve středu večer jsme absolvovali přesun z Jižních Čech na Zlínsko. Ubytování jsme měli ve Vizovicích, tak jsme si po cestě vyzvedli itinerář, abychom ráno mohli vyrazit trénovat bez zdržení. Večer jsme ještě chtěli zajet za Jardou Urbanem do Zlobic na pivko, ale bohužel při odjezdu od ubytovny došlo u našeho najížďáka k defektu tlumiče. S upadlým kolem bylo auto nepojízdné a tak jsme začali řešit, s čím vlastně budeme trénovat. Rozjela se záchranná akce. První problém byl, kdo nám doveze náhradní tlumiče. Ten se povedlo vyřešit celkem rychle. Starosta Okrouhlé Radouně je velký rally fanda a na Barumku ve čtvrtek vyrážel. Tlumiče tak byly vyřešené. Díky Zdeňku! Další věc byla, s čím vlastně budeme trénovat, protože tlumiče dorazí až ve čtvrtek večer. Nakonec nám pomohl kamarád Jarda Urban z Multi-S Racingu, který nám zapůjčil firemní Fabii. Takže Jardo, taky velké díky. Moc jsi nám tím pomohl. Pak už byl trénink hračka. Vše jsme stihli ve stanoveném čase, bez stresu a s klidným obědem. Večer ještě trénink městské RZ ve Zlíně a ve 2 ráno šup do pelechu.

V pátek dopoledne přejímky, pak slavnostní start, který byl ve veliké pohodě a pak už jen čekání na večerní cirkus v podobě rychlostní zkoušky v ulicích Zlína. Po loňské zkušenosti jsem věděl, že z toho nekouká žádný super oslnivý čas. Nevím čím to, ale jak loni, tak i letos jsme tam dostali slušný obklad. Asi na tom náš Swift není výkonově úplně nejlépe nebo se moc bojím mezi obrubníky. Po našem dojezdu jsme ještě dokoukali celé soudobé startovní pole a pak opět ve 2 ráno do pelechu.

V sobotu už náš čekalo to pravé závodění a především rychlostky Semetín a Troják bylo to, na co jsme se celou dobu těšili. Na druhou stranu jsme věděli, že jsou velice náročné a bude potřeba trochu pošetřit techniku. Celé to ale začalo na Biskupicích, které popravdě nebyly mým šálkem kávy. Byl z toho až sedmnáctý čas a 3. místo ve třídě za Favority Daňka a Farníka. A tak světe div se, i s karburátorovým Favoritem lze zajet proti Swiftu se vstřikováním. I když ne všem Favoritům se to povedlo. :)

Pak už ale následovaly ty pravé rychlostky, kde rozhoduje více srdce než výkon. Semetín jsme tak prolítli na 6. čase absolutně a Troják na 9. místě. Celkově jsme se posunuli už na 10. místo. Ale Troják nám vůbec nevyšel. Zhruba třetinu RZ jsme odjeli s nefunkčním interkomem a posledních několik kilometrů už gumy jen „tekly“. Předek auta se vozil jak na vodě a moc se tomu nechtělo zatáčet.

Následoval servis. Tam jsme na předek nasadili to nejtvrdší, co máme. Na okruhové Březové z toho bylo krásné páté místo a hlavně posun na pátou příčku absolutně. Je pravda, že nám k tomu dopomohly rozbité převodovky Škodovek – Honzů Freie a Krejči. Další kdo odstoupil ze špičky byl Černý.

No a najednou tu byla zápletka jak v nějaké detektivce. My na pátém místě a na osmého Daňka náskok necelé 2 vteřiny. Ten samý rozdíl byl i mezi prvním a čtvrtým místem v kategorii E. To ale nebylo vše. V soutěži už v sobotu nepokračoval Hustý s Mercedesem a právě v celkovém hodnocení mistráku jsme na něj potřebovali najet maximálně bodů. Takže jakou taktiku vybrat? Nechat si nadělit nepopulární brambory a posbírat body do mistráku? Nebo to risknout a buď z toho bude krásný výsledek, nebo taky nic a budeme muset do Vsetína.

Po výjezdu ze servisu jsem celou cestu do Vsetína přemýšlel, jak to pojmeme. Noc nám jde a vždy si ji užíváme. Navíc Semetín a Troják jsou nádherné rychlostky. Takže až na startu RZ jsem se rozhodl, že do toho jdeme. Byl to docela slušný sport. Horizonty paráda, sjezd po rozbitém také super. Rozpis seděl jak víno. My v autě ani Swift jsme se neflákali. Pak sice přišla ve stoupání v lese v jedné levé rána na spodek, ale zdálo, se že je vše OK a kola máme všechny. Pak už jen srdcový sjezd z kopce dolů, do vsi a cíl. Tam už jsme věděli, že z toho asi bude velice slušný čas. A ono z toho bylo absolutní vítězství v RZ a posun na absolutní 4. příčku. Navíc na další auta před námi jsme najeli půl minuty a 40 vteřin. Takže opět další dilema. Zkusit jet ve stejném tempu Troják nebo se spokojit s brambory v absolutním pořadí?

Troják jsme odjeli opět svižně ale už trochu s rozvahou. Navíc rychlostka už není tak technická jako Semetín a první průjezd se nám kvůli interkomu moc nepovedl, takže nebylo na co moc navazovat. Tlak na čas tam byl. Na druhou stranu jsme věděli, že v kategorii E už bychom o vítězství neměli přijít. Nakonec jsme to zase prolítli jak vítr a byl z toho 2. čas v RZ. Nakonec nám na kluky s Hondou chybělo 15 vteřin a dalších 10 na Renault 5 Turbo Francouze Chieusse.

Takže nakonec opravdu ty brambory :), ale nádherné a hlavně vůbec nečekané. Poslední noční rychlostní zkoušky jsme si maximálně užili a byl z toho opravdu pěkný sport. Navíc jsme poprvé vyhráli kategorii E a až na cílové rampě jsme se dozvěděli, že zahraniční účastníci nebodují do MČR HA, takže jsme druzí v českém mistráku. No a jako třešnička na dortu vítězství ve třídě E1. Perfektní závěr sezóny. Na cílové rampě mi až došlo, čeho jsme dosáhli. Zatím nejlepší výsledek v kariéře. Když jsme letos do Zlína vyráželi, tak jsem bral takový výsledek jako sci-fi. Teď to byla realita. Díky Barumko!

Všechno výše uvedené by ale nebylo bez velké pomoci mnoha lidí. Takže neskutečné díky pro Jardu Urbana a Zdeňka Leitnera za vyřešení šlamastiky s najížďákem. Dále naši mechanici Petr, Matěj, Luboš a Lucka odvedli perfektní servis a catering. Celou sezonu jste makali jak šrouby a mám velkou radost, že s námi jezdíte. Dále náš fanklub, který vážil dalekou cestu až z Jižních Čech. A jako vždy i táta s mamkou, kteří si letos Barumku střihli v průběhu jejich letní dovolené.

Letošní sezona je tak pro nás uzavřená. Ze 4 startů jsme 4x vyhráli třídu E1. Třikrát jsme byli na absolutních stupních vítězů v MČRHA a premiérově jsme na Barumce vyhráli kategorii E. V celkovém hodnocení roku 2017 jsme obsadili 2. místo v kategorii a suverénně jsme zvítězili ve třídě E1. Víc už asi s naším Swiftem dokázat nelze. I když je ještě teoretická šance na 1. místo v kategorii. Ale necháme teorii teorií a do Vsetína už nepojedeme. Potřebujeme pošetřit čas i peníze na naše rodiny a Swiftíka, abychom se mohli objevit na tratích v příští sezóně.