Invelt
reklama reklama reklama
reklama reklama
Generální
partner
Invelt
Jan "WRCko" Pilař - eWRC.cz
11. 10. 2017 17:22 − 1094× − 0 0

WRT: První Příbram, první „rána“, první úspěchy

O Rally Příbram jsem toho slyšel spousty.

Je to srdcová soutěž Honzy Dohnala, tedy vyprávění o různých zážitcích, o perle všech zkoušek Vystrkovu a podobně, slyšel jsem mnohé. No a letos jsme si řekli, že se tam odehraje i naše premiéra v rámci LENZ Adam Cup 2017.

Po naší premiéře na Rally Pačejov, kde šlo „jen“ o start s dalšími pohárovými Adámky jsme si s Kubou řekli, že Barumku, která je známá též jako rozbíječka aut (ve smyslu náročnosti na techniku), tak vynecháme a úsilí i peníze investujeme do Rally Příbram, kterou máme vlastně za barákem. Že se Jeseníky, které měly dělit Barumku a právě Příbram nepojedou, se už v tu chvíli vědělo. Promotér Cupu zareagoval velmi chytře a z Příbrami udělal dva závody. Tedy každá etapa hodnocená jako samostatný závod. Auto bylo připravené, po Pačejovu se žádné velké opravy nedělaly, auto bylo v pohodě. Já jsem studoval trať z onboardů, které byly k dispozici, ale stejně jsem věděl, že Kuba jel už tuto soutěž asi milionkrát, takže na zrádná místa mě upozorní.

Kuba naprosto fantasticky naplánoval seznamovačky. Ve čtvrtek na převzetí itíku jsme byli první, vládla super atmosféra jak u pořadatelů, tak i u nás. Pravda, celý den jsme seděli v autě, ujeli nějakých 635 kilometrů a poslední průjezd jsme jeli v 17:53, ale měli jsme vše napsané na dva průjezdy a sedlčanské RZty jsme měli na tři, včetně shakedownu. Tedy na pátek nám zbývalo si téměř vše jen projet, zapsat si změny typu bahno, případně doladit detaily, no a pak už jen technická přejímka, shakedown a slavnostní představení posádek na náměstí v Příbrami. Na technické to šlo tentokráte úplně v pohodě. Dokonce byl i úsměv a šprým ze strany komisařů, děkujeme, to se nám líbilo. A pak že to slušně nejde. Ještě před odjezdem na shakedown za námi přišel pan Ctirad Hájek aneb bývalý majitel našeho Opel Adam Cup. Bylo to velmi příjemné setkání a já jsem rád, že jsme si mohli spolu přátelsky popovídat. Hodně zdaru a zdraví, pane Ctirade!

Shake jsme projeli jen třikrát, nechtěl jsem tam zbytečně hoblovat pneumatiky, šlo nám hlavně o to se projet a rozhýbat. Když jsme si sami sobě dali přes tři sekundy na 1,5Km, tak jsem si říkal, že OK. Ne že by to bylo to nejrychlejší co umím, ale stačilo to. A pak už jsme jeli do Příbrami se představit divákům. Tam jsme skvěle pokecali s dalšími posádkami, ale i třeba s Petrem Eliášem z Mediasportu. Jsem pořadatelům vděčný, že nám umožnili se nominovat mezi posádky, které se na rampě mohou ukázat. Každá taková příležitost je mnou vítaná. Nechápu posádky, které říkají, že se pro jejich propagaci nic nedělá, nebo málo, ale pak tyto příležitosti nevyužívají. Z rampy jsme pelášili do servisu a pak pomalu zhasnout a spát. Hotel jsme neměli, Příbram je od Prahy kousek, a tak jsem jezdil domů. Chtěl jsem zažít tu exotiku, že ze soutěže jezdím domů a spím ve vlastní posteli. To člověk jen tak nezažije.

Sobota. Jako obvykle vstávám okolo 5:15 abych v 5:40 vyrážel z domova, již se mi stalo tradicí, že se zastavuji na Jižní spojce v Praze u mekáče pro kafe a ve čtvrtek i v pátek bylo i normální, že jsme se na dálnici potkali neplánovaně s Kubou. Je hnusně, prší, zima, hrozně fouká vítr, což je ještě umocněno tím, že servis je, jako vždy, na letišti. Jen chvilku spekulujeme nad pneumatikami, ale volba je tak nějak vcelku jasná. Počítáme benzín a už už abychom jeli. Jenže malá zrada. Auto nechce nastartovat. Jak kdyby nedostávalo benzín. Kluci kontrolují konektory, nakonec auto chytne. Ale už nás to trochu děsilo. No, evidentně nebyla zima jen nám, ale i Uwemu. První RZ je zrušena pro olej na trati. Pravda, byl asi na třech místech, takže to chápu. Tak si to aspoň svižněji projíždíme a těším se na závěrečný slepý horizont proti stromům, který při správném namíření čenichu auta se dá projet naplno a rovně. Bohužel jsme dojeli Martina Baďuru (ano, byl to volný průjezd, nejeli jsme nějak rychle, jen svižně), a tak jsme si to jen tak projeli. První ostré svezení tak přichází až na RZ2. Celkem mi sedla, jeli jsme svižně, rozhodně ne však nějak naplno. Jak jsem říkal už na kameru TV Sport 5, pojedeme s respektem, pokorou a odvahou. Tady se jednalo zejména o pokoru. I tak to ale stačilo na průběžné třetí místo v Cupu. Což mě tedy ohromně potěšilo. Další RZ byla velmi obávaná, nová a extrémně těžká zkouška Řiště – Březí. Byla plná rychlých úseků, které ale najednou končily velkými brzdami, často na mokrém štěrku nebo rovnou bahně do ostrých zatáček. Upřímně, tohle jsou místa, kde si s Adamem ještě moc nerozumím. Nechytnul jsem vůbec dobře rytmus a celé to bylo takové provrkané. Hodně opatrné tempo znamenalo druhý nejpomalejší čas mezi cupovými Adamy, ale na stranu druhou o 1,9s rychlejší než Barčák s mnohem rychlejším Adamem R2. Uwe mě na tom uskákaném mokrém povrchu lekal. Zejména neposedná záď auta je taková, že pro mě s minimem zkušeností s tímhle autem znamenala každá druhá zatáčka otázku co to vlastně udělá. V cíli vložky jsem byl rád, že jsme to projeli, neshořely nám brzdy a jedeme dál. Na okruh jsem si celkem věřil, ta zkouška se mi líbila už v tréninku. 3-2-1 start a frčíme, bohužel to frčení nemělo dlouhého trvání. Můj respekt a pokora vyústila to, že až příliš opatrně jsem chtěl projet zatáčku hned za koncem obce, kde bylo vytahané bláto s kterým jsem upřímně nepočítal. Ještě než jsme k tomu blátu dojeli, tak už v nám v táhlé levé zatáčce začal utíkat záď auta a už jsme byli jen pasažeři směr příkop. Auto do něj žuchlo tak nějak celé, takže to nejprve nenapáchalo žádné škody, ale jak „rylo hubou“ ještě pár metrů, než se zastavilo, tak se ozvala velká rána. Nevěděli jsme co to bylo. Zkusili jsme nastartovat, to šlo, hned k nám přiběhli diváci a pokoušeli se nás vytáhnout. Vlastně ne jen diváci, ale i závodníci v tu chvíli v roli diváků. Byli tam David Poplštein, Tomáš Herold nebo Matěj Voldřich. U některých dokonce tekla krev, jak jsme si všimli na kapotě a zadním víku. Vzadu se rozbilo zadní sklo, snahou diváků nás vytáhnout a někdo se o něj pořezal. Omlouváme se za zranění a všem velké dodatečné díky za pokus nás vytáhnout. Nešlo to. Vypnuli jsme auto, vzali OKčko, trojúhelník a už jsme byli taky jen diváci. Asi do pěti minut u nás opět byla TV Sport 5, která natáčela o 100 metrů dál. Tak jsem dával bezprostřední rozhovor. Však uvidíte

Tým pro nás přijel s dodávkou a plaťákem, avšak dodávkou díky vlhkosti a fakt blbému úhlu v kterém Uwe byl ho nešlo vytáhnout. Dostali jsme radu, že kousek po silnici mají velký nakladač na dřevo, třeba by nás vytáhli. Tak tam mechanik Víťa šel a zeptal se na možnost pomoci. Paní sice řekla, že manžel není doma, ale hned měla v ruce telefon a volala manželovi. Ptala se, kde jsou klíče a „jestli si s tím kluci můžou cuknout“. Tedy pro pochopení, paní nám právě půjčila nakladač v ceně snad milionu, aniž by nás znala, nechala Víťu aby s ním odjel a ani s ním nešla! Prostě věřila, že ho zase navrátíme. Neskutečné a krásné.

Víťa má strojní průkaz a bylo to vidět. Stroj ovládal vážně bravurně. Když jsem ho pak doprovázel abych poděkoval, tak si paní nevzala ani nějakou tu korunu aspoň na pivo nebo tak. To bylo tak milé. Pamatujete, jak jsem psal, že Uwe dostal hroznou ránu odspodu. Tak to byl kámen, který prorazil nejen ližinu pod autem, ale i olejovou vanu. A jak jsme ho táhli po silnici, tak ten olej tekl a tekl. A bohužel kombinace deště, který dále posílal olej od už dávno odtaženého auta směrem k RZ zapříčinilo, že se RZ musela zrušit. Moc mě to mrzí, večer jsem ještě posílal řediteli omluvnou SMSku a sypal si popel na hlavu na těch internetech.

Po vylovení, odbahnění a vysušení jsme začali sčítat škody. Zničené zadní okno a prohnutý zadní sloupek od diváků (nic ve zlém, děkujeme za snahu), nějaké ty šrámy na náraznících, rozbitý levý přední blinkr, ohnutá a proražená ližina, proražená olejová vana, ohnutý nosník chladiče. A tak jsme začali shánět. Že tu vanu neopravíme bylo skoro jasné, je v ní fakt obří díra, nicméně jsme si vzpomněli, že jeden z cupových Adamů už nepokračuje pro havárii na přejezdu k RZ1. Zaběhli jsme proto za Jarinem Orsákem k jeho týmu a požádali o vymontování a půjčení vany a ližiny. Souhlasil, a tak ještě jednou děkujeme za pomoc! Já jsem mezitím došel k Jirkovi bryndovi do XTG pro motorový olej (pět litrů jsme s sebou neměli a benzínky v okolí Příbrami jsou těžce podzásobené) a postupně se Uwe začal opravovat. Přiznám se, že jsem toho měl za celý den tak akorát, unavený jako pes jsem se asi tisíckrát zeptal, jestli jsem k něčemu ještě platný, prý ne (což mě tak trochu i znervózňuje :-)), tak jsem odjel domů. Kluci společně s Evičkou pak minutu před termínem dopravili Uweho do UP. A v 5:30 už u něj zase museli stát, aby si jej prohlédl komisař a potvrdil náš start v Rally2.

Neděle, vstávám v 5:15, dlabu pribiňáka, sedám do auta. Prší. Tedy, lije jako z konve. Kupuji kafe u mekdondy a spíš než jedu, tak proplouvám směr Dlouhá Lhota. V 6:30 jsem na letišti, protože pořád prší a fouká vítr, tak namísto cesty v poli a rozmočené trávě tak volím průchod skrz tankovací zónu, kde je v tu chvíli víc hasičů než sudů s benzínem. Auta, včetně špičky teprve vyjíždí z UP, tak v tom nevidím problém. No, hasiči využili můj čin k tomu, aby si zkrátili chvíli a dostal jsem pojeb. Dojdu do servisu, asi jednu vteřinu přemýšlíme nad volbou pneumatik a pak jdeme pro auto. To sice startuje, ale je prochladlé, tak zase hned zdechne. A tak ještě dvakrát, než se mi ho povedlo přemluvit k souvislému kadla-kadla-kadla.

První RZ jedeme v klidu, postupně se zase rozjedeme, nechci opakovat fiasko z předešlého dne a chci vidět cíl. Trať je promáčená, hodně vytahaného bahna. Stejné je to na RZ10. Trochu jsem si chtěl užít průjezd obcí Lhota u Příbramě, tak jsem si potáhl ručku jak v odbočení okolo rybníku, tak i pak při nájezdu zpátky na hlavní. No řeknu vám, Uwe se sice umí utrhnout, ale nemá ten výkon, aby se z toho pak probral a taky z té otočky odjel. Takže zejména ten návrat zpátky na hlavní byl trochu o ničem. Zkusil jsem to jinak a lépe i v druhém průjezdu, výsledek stejný. Nicméně, s přibývajícími kilometry rostla odvaha, chuť i zábava. Moc mě to bavilo, začal jsem Uweho více chápat. Akorát na RZ11 jsem si vybral takové divoké chvíle. Nejprve jsem se přeslechl v diktátu a namísto doprava jsem zatočilo doleva. Jaké překvapení, jsou tam vrata. Ale mě nenapadlo „aha, na druhou stranu“, ale než Kuba přísně zdůraznil „DO-PRA-VA!“, tak jsem hledal tu skulinu, kam tam pojedu, kde mezi těmi všemi vraty je cesta :-). Druhá krize přišla v brzdění před rybníkem, kde se Uwe utrhl, zablokovala se kola, auto na chvíli zdechlo my letěli směrem do vody. Naštěstí se to povedlo pochytat, auto po povolení brzdy naskočilo a my jeli pryč. Ale jak mi Kuba v cíli říkal „hele, já už nás tam viděl, už jsem byl napřímený a ruku na pásech abych je rozepnul a co nejrychleji plaval pryč“. Ale v pohodě, poslední RZ ranní sekce jsme se hezky svezli a bylo dobře. V servisu jsme nic neměnili, i když trať významně osychala, kvůli lesním pasážím a blátu jsme nechali řezané gumy a jeli. Nasadil jsem rychlejší tempo, chtěl jsem se do auta už více opírat a vycházelo to. Fakt jsem se bavil. Žádné krize nepřišly, i když. V jednu chvíli jsem si myslel, že přijde, že jsem minul brzdný bod, ale naopak z toho bylo jedno z nej brzdění do odbočky za celou soutěž. Tvrdé, ale šlo krásně odřazovat, na rovná kola a po secvakání z pětky na dvojku lup doprava odbočit, přesně okolo gum. Kuba pak říkal „hele, tohle bylo už dospělé jak s velkým autem“. Ale já si v tu chvíli myslel, že už se budeme otáčet a vracet, že to Uwe nedobrzdí. O balík v retardéru jsem si ze zrcátka vystřelil sklíčko, klasika. Adamy mají sériová zrcátka velikosti zrcadel na zámku. Takže oplácat je o balíky slámy je celkem běžné. Celý den jsem si hlídal časy Martina Baďury. Nejblíže jsme k sobě byli, když jsme byli v jedné RZ v rozdílu 0,1s v nás prospěch. A poslední RZ toho dne byla jediná, kde byl Martin rychlejší o jednu vteřinu. Ale v pohodě, tam už jsem chtěl jen a jen dojet, to už bylo na pohodu. Byl jsem rád, že jsme se dokázali zamíchat plnohodnotně do Adam Cupu, tu být rychlejší než vopík nebo Mottl nebo Hůla. Ne zatím stabilně, ale nám šlo o to zjistit, jak na tom jsme. S autem máme najeto minimum kilometrů. Většina kluků v Cupu s Adamem závodí už třetí sezónu. Tím pádem jsem s naším nedělním výsledkem extrémně spokojený.

Na rampě jsme si převzali naše první prize money, finanční odměnu za čtvrté místo v Cupu. Poprvé jsem mohl na otázku „a co z toho máte, chlapci?“ říci něco jiného než „nic“. Vyjeli jsme si nějaké peníze, příspěvek na vanu :-).

Teď nás čeká opravit Uweho a přichystat se na sezónu 2018, kterou chceme projet v rámci celého LENZ Adam Cup.

Děkuji mnohokráte klukům z Ralex-Sport, kteří se o našeho Adámka starali, Evičce Husákové za pomoc a výdrž až do sobotní noci u auta a samozřejmě partnerům, bez kterých bychom nestartovali. Ať je to společnost KPCS CZ, DAQUAS a v neposlední řade e-shop RZ1.cz, všem moc děkujeme.

Komentářů celkem: 0

Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit (nahoře nad menu)!

reklama