Pak nastala menší přestávka, kdy se soutěž nejezdila. Obnovena byla v roce 1983 už jako Rallye Pačejov a kromě krátké přestávky po sametové revoluci se jezdí dodnes a má za sebou již 38. ročníků (kompletní přehled zde).

První dva ročníky se jely jako orientační mototuristická soutěž, proto nejsou v našich výsledcích. Jen pro představu, co taková soutěž obnášela v prvním roce 1974.

Soutěžní posádky absolvovaly trať dlouhou 140 km s 5 zvláštními zkouškami. Zvláštní zkoušky tvořila střelba ze vzduchovky, zkouška akcelerace, couvání na 250 m, hod granátem a jízda zručnosti. Po trati se posádky pohybovaly podle slepé mapy, a podle itineráře, který dostaly těsně před startem.

Od roku 1976 se soutěž jezdila jako oblastka. My se dnes podíváme na verzi soutěže z roku 1979, někdy později se zcela jistě dostane i na další ročníky. Mimochodem, chybí nám v databázi kompletní výsledky z let 1976, 1977 a právě 1979. Problémem je, že tenkrát se běžně účastníkům posílaly jen výsledky ve třídě, což je případ třeba toho roku 1979, kdy jsme zatím sehnali jen výsledky jedné třídy. Třeba se mezi vámi najde někdo, kdo něco v šuplíku nebo na půdě najde:) Ostatních 35 ročníků má výsledky kompletní.

Ještě jeden popis tehdejší soutěž.

V pátek v podvečer byla na programu formální přejímka v KD Pačejov, v sobotu od 5 hodin potom technická přejímka u pošty v Pačejově. Samotný start soutěže byl v 8:30 hodin. Na posádky čekala trať dlouhá 280 km. Soutěž byla rozdělena na dvě etapy s polední hodinovou přestávkou. První posádka projela cílovou bránou ve 14:25. Oproti předchozím ročníkům trať dostala kompaktnější podobu. Jelo se 6 rychlostních zkoušek, ale jen na třech úsecích. Poprvé se tak využilo schématu, že se každá RZ jela dvakrát, což vedlo ke snížení nákladů na soutěž. Všechny rychlostní zkoušky byly nové, ale využívaly úseky z předchozích let. První RZ vznikla spojením dvou klasických zkoušek v okolí Kvášňovic a Mileč. Druhá RZ byla úplně nová. Startovalo se v Loužné a pokračovalo přes Nehodív po úseku, který se jezdí dodnes. Za obcí Nehodív posádky prověřil rozbitý šotolinový úsek do Pohoří. Konec RZ patřil rychlým zatáčkám v lese na asfaltu. Třetí zkouška přes Těchonice se jela poprvé do Břežan. Zpestřením RZ byl především šotolinový úsek z Těchonic do Strážovic.

A teď už k rychlostkám.

RZ1/4 Kvášňovice – Kozlovice

Úsek od startu do Kvášňovic dnes

RZ2/5 Loužná – Polánka

Tento úsek nebo alespoň první polovinu zná každý, kdo byl kdy na Pačejově. Poslední léta se zkouška jezdí jako Strážovice – Nehodív (nebo obráceně), tehdy byla ale malinko jinak natažená. Zkouška začínala za Strážovicemi za odbočkou na Loužnou. Přes ní se dostala do Nehodíva, zabočila doleva a nahoře u kapličky, kde je dnes známý vracák přes hranu, pokračovala dál na Štipoklasy. Kousek za vesnicí ale trať odbočovala (v místě zvaném U Vápenných Lomů, viz bod 2 na mapě) na šotolinu, ze které se vrátila před obcí Pohoří. Z ní pak pokračovala směrem na Polánku, kde odbočila na Myslív.

Podle mého názoru tahle varianta je skvělá. I kdyby se nejel šotolinový úsek a jelo se přes Štipoklasy, je to krásná technická trať na úzkém.

Úsek před Pohořím dnes

RZ3/6 Zborovy – Břežany

U poslední zkoušky si všimněte chyby v programu, protože zkouška skutečně nekončí tam, kde začíná:) Úsek mezi Zborovy a Velenovy znám osobně, jel jsem tam mockrát zadem do Nehodíva a vždy jsem si říkal, že to je na RZ jak dělané. Ve Velenovech se odbočilo doleva směr Těchonice. Za nimi následovala šotolinová cesta až do Strážovic. Dnes je tam už úzká asfaltka a opět jako stvořená na rychlostku, viz obrázek. Tady jsem si říkal, zda by pačejovští pořadatelé nechtěli lehce modifikovat současnou podobu a ze Strážovice jet na Těchonice. Ve Strážovicích by se už náves objela úplně:)

Ze Strážovic se jelo do Neprochov jak to známe i teď, před nimi ale zkouška končí. Tenkrát se ale jelo po úzké přes les až do Břežan. Takže celá soutěž byla namotána opravdu na fleku.

Úsek mezi Těchovicemi a Strážovicemi dnes

Tak co říkáte na tehdejší zkoušky? :) A na závěr chabé výsledky…