Až na poslední chvíli přišel Ivan Mutňanský s nápadem, startovat pod názvem Icari Rally Team. S jeho pomocí se nám podařilo odstartovat na Rally Rožňava. Druhé místo byl dobrý start do šampionátu a vítězství v Prešově to jen potvrdilo. Následovaly Hustopeče, kde se rozhodovalo. Pokud bychom nevyhráli obě etapy, dále ve slovenském mistrovství nepokračujeme. Jestli to chcete nazývat “nůž na krku”, tak klidně nazývejte, je to správný výraz. Ono to ale vyšlo na jedničku a boj o titul běžel dál. Po menší pauze jsme se představili na Rally Lubeník, kde jsme opět vyhráli. My jsme však spíše než se soupeři bojovali sami se sebou, protože odjet půl sezóny bez jediného kilometru testu bylo hodně náročné. Před Barumkou přišel náš dlouholetý partner pan Varmuža s nápadem splnit si sen – startovat ve Focusu WRC. Slovenská pravidla umožňují startovat těmto vozům, takže nám nic nebránilo. Tyto speciály vlastní Honza Dohnal a vyšel nám ve všem vstříc. Jeho tým je naprosto profesionální a vše skvěle připravili. Dokonce jsme mohli před soutěží odjet 20 testovacích kilometrů, což bylo příjemné a nezbytné. Byť starší, tak WRC technika je náročná na obsluhu. Proto jsme byli rádi, že jsme Focuse přivezli opět na prvním místě. Před Rally Košice nám vše hrálo do karet, vždyť nám stačilo dojet do cíle v první etapě ob jedno místo od Martina Kočího. Jednoduché? Ne tak úplně.

“Můžu jednoznačně říct, že to je nejhorší pozice pro závodníka v jakémkoliv odvětví. Celý rok se za něčím honíte a to dokonce v desetinách. Pak najednou začnete počítat a zjistíte že něco stačí. Závodím dlouho, ale nervózní jsem byl stejně jako kdysi na startu první rally. Ten rok byl hektický, prakticky jsme lepili závod od závodu. Nebyla jiná možnost. Partneři po nás chtěli výsledky, ale prostředky nebyly zdaleka takové, jaké bychom potřebovali pro závodní pohodu. Ale i to je součást rallysportu. Někdy závodíte v týmu, kde neřešíte nic, někdy se spokojíte s kofolou na stole v servisu. Tak to prostě je. My jsme tímto stylem závodili celou sezónu, přesto se nám dařilo vyhrávat. Verča z každého závodu pokračovala na denní směnu na záchranku, domů to má 700km i více. Stejně jí to nebere vítr z plachet a chce závodit dál.” Dodává Valda k průběhu sezóny.

“V roce 2016 jsme startovali na Rally Košice ve Fabii R5 a získali jsme titul. O “naše” auto byl ale nebývalý zájem a tak loňské oslavy ihned vzaly za své, protože nebylo vůbec jasné, co bude dál. Po roce ale opět stojíme na startu posledního a rozhodujícího závodu sezóny a víme, jak nejhůře musíme dojet, abychom byli mistři. Tratě severo-východně od Košic jsou nádherné, ale déšť, mlha a spoustu listí jsou proti nám. Po první sekci čtyř erzet máme ztrátu jako na Dakaru, ale taky jsme na pozici, kterou potřebujeme. Do závodu jsme málem neodstartovali, takže tohle už si užíváme! Mechanici týmu H-Racing pana Miroslava Houště makají, montují rampu a jedeme na poslední dvě RZ. Na posledních Herlanech necháváme snad světelný rok, když jsme kvůli mlze museli dvakrát zastavit a v cíli se sotva radujeme. Přejezd je ale dlouhý a postupně nám to dochází…Letošní titul pro nás má nevyčíslitelnou hodnotu. Ani jeden závod pro nás nebyl snadný. Bojovali jsme s financema, psychickým tlakem a vědomím, že každý závod může být náš poslední. Naštěstí jsme nebojovali sami se sebou a když jsme seděli před startem první rychlostky v závodním autě, věděli jsme, že to za to stojí. A já každý závod děkovala za tu obrovskou čest sedět na tom horkém sedadle vedle takového člověka, jako je Valda,” přiznává Verča.

“Dokázali jsme, že to je o nás s Verčou, nikoliv o technice. Fabia, Fiesta..Je to úplně jedno. Jsou to stejně rychlá auta a vyjma Focuse WRC taky stejně nákladná. Opět jsme mistři, ale za zlomek loňských financí. Toho si cením a je to velké zadostiučinění. Konkurence s námi nepočítala a tituly už se rozdávaly před prvním závodem. Přesto jsme se zvedli, dokázali závodit konstantně celý rok a to nám přineslo titul. Netuším co bude dál, ale jedno vím naprosto jistě. Verča je ze všech mých spolujezdců tím nejlepším. Jsem na ni hrdý, za tři roky ušla dlouhou cestu. Za naše tři společné sezóny máme kromě třetího místa a dvou titulů mistrů Slovenska taky třetí místo z Čech,” prozrazuje Valda.

Děkujeme Ivanovi Mutňanskému, tátovi, panu Varmužovi a Honzovi Vrbovi, oběma našim partnerům, díky Honzovi Dohnalovi, díky našemu fans klubu v čele s Pavlínou Sýkorovou, kteří vážili cestu a vyrazili fandit až na východ, díky moc všem fanouškům na netu a všech sociálních sítích, nemírně děkujeme paní Dance a Josimu, stejně jako jejich celé rodině, díky Henrymu za pneumatiky Michelin během celého roku, díky moc Miroslavu Houšťovi a týmu H-Racing a jejich vstřícnost na poslední závod, díky všem organizárům jednotlivých soutěží a hlavně těm nejvyšším v čele s vedoucí paní Gabrielou Szczeczinovou.

Chceme za nás všechny hlavně popřát hodně síly a zdraví Radomíru Kupcovi a celé jeho rodině. Motorsport není všechno a bohužel shoda náhod způsobila stav, ve kterém se Ráďa nachází. Za náš celý tým držíme palce a je nám to velmi líto. Věříme v lepší zítřky. Málokdo ví, že u nehody zasahovala posádka Lukáš Nekvapil – Roman Koscelník. Tato posádka příkladně a odborně poskytla první pomoc a zajistila místo nehody. Jakýkoliv záchranář by na místě neudělal více. Respekt před nimi. Ráďo, drž se!