Společně se svým novým spolujezdcem Radovanem Buchou totiž obsadili konečné třetí místo ve třídě 7 v MČR. Poprvé je tak čeká slavnostní vyhlášení sezóny a již nyní spřádají plány, jak nadcházející rok svůj výsledek ještě vylepšit.

Michal Ciller zahájil svoji rallyovou kariéru již v roce 2005. Zatímco jeho první spolujezdec Tomáš Handík posléze přestoupil do autokrosu a zde v Divizi6 vybojoval tři republikové tituly, pilot z Rovenska pod Troskami se velkého poháru dočká až letos. Jeho úvodní start v Českém Krumlově přitom předčasně ukončil požár vozu a zároveň znamenal i konec spolupráce s Radkem Koťátkem. „Radek už má jiné priority. Staví dům a i časově už nestíhal. Na ewrc jsem si tedy podal inzerát a na něj se mi ozval Radek Bucha. Já věděl, kde je Mladá Boleslav a on, kde je Rovensko pod Troskami. To bylo asi tak vše. V životě jsme se ale neviděli. První setkání proběhlo až krátce před Bohemií. Seznámení s autem, něco málo o rozpisu, organizační detaily a jelo se do Mladé Boleslavi. Zde nás potkal po druhé rychlostní zkoušce vážný technický problém. Posunulo se vodítko ventilu na třetím válci, spotřeba oleje byla větší, než benzínu a auto hulilo jak fabrický komín. Diváci nás více cítili, než viděli a například ve VIP zóně v Dolním Cetně prý byli zralí na odvoz záchrankou,“ vzpomíná na horké chvilky dnes již s úsměvem Michal Ciller, jenž nicméně přes tyto nemalé problémy dokončil domácí soutěž v „sedmičkách“ na vynikající druhé pozici.

Po nutných opravách, přípravách a dvouměsíční přestávce následovala Barumka. „Tu jsme oba absolvovali poprvé a s respektem se na ni těšili. A můžeme jen potvrdit slova všech, že je opravdu extrémně náročná. Hned po prvním startu na shakedownu nám odešla spojka. Tak roztrhanou lamelu spojky jsem v životě neviděl. Mechanici jí vyměnili za zapůjčenou, auto vyzkoušeli a v prvním kole městské erzety se nám pro změnu roztrhl kloub poloosy. A my opět stáli. Mechanici tak měli o noční práci postaráno, abychom ráno mohli nastoupit alespoň do SupeRally. Spánkový deficit, zklamání z předchozího dne a horko vykonaly v sobotu své. Přesto se nám podařilo třetí erzetu – Semetín – ve třídě vyhrát. To jsme však netušili, že Barumka nám ještě „ukáže“. Dvě po sobě ohnuté spojovačky řízení a alternátor, který vypověděl službu, byly už jen závěrečnou tečkou. Při pohledu na průběžné výsledky v neděli bylo jasné, že půjde o dojetí na cílovou rampu. To se také nakonec podařilo na čtvrtém místě ve třídě,“ vrací se ke zlínskému podniku Radovan Bucha.

Po dokončení Barumky se Michal Ciller a Radek Bucha dostali na průběžné třetí místo v „sedmičkách v MČR. Z toho plynulo jediné – start na příbramské soutěži. Do ní měla posádka fabie velmi dobrý nástup. „Úvodní etapu jsme vyhráli s jednačtyřicetivteřinovým náskokem před Martinem Lošťákem. Večer v servisu ještě připravit vše na ráno, kde předpověď počasí slibovala hodně vody. V neděli ráno se vše jen potvrdilo a našim cílem bylo dojet si pro body. Na druhé nedělní vložce však naše plány zhatil žulový obrubníček v jednom z odbočení. Ohnutá zadní náprava fabie znamenala náš konec v Příbrami a vlastně i dosaženého průběžného pořadí v MČR. Nebýt toho, že Martinu Lošťákovi sebrala body svým konečným umístěním ve druhé etapě posádka Luboš Picek – Jiří Kunst mladší, o republikový bronz bychom přišli. Tímto jim tedy děkujeme. Zároveň bych také rád za celou posádku poděkoval týmu mechaniků, kteří se poctivě starali o kondici fabie po celou sezónu a bez kterých by nebylo možné dosáhnout letošních úspěchů,“ vypráví Michal Ciller a své povídání končí přiblížením svých plánů na příští sezónu. „Rádi bychom absolvovali kompletní velký mistrák. Konečně chci pokořit Krumlov, kde jsem startoval dvakrát a pokaždé auto hořelo. Moc se těším také na moji hustopečskou premiéru. Domácí Bohemka je takřka povinností a rozhodně hodláme znovu zažít úžasnou atmosféru zlínské Barumky. Také dokončení Příbrami by mě potěšilo. Jako bonus bychom si rádi zkusili i nějakou šotolinu, třeba Lausitz, pokud to okolnosti dovolí. Jisté je, že budeme pokračovat společně s Radkem a stávající fabií v další soutěžácké sezóně.“

Foto: Vlastimil Dědic junior a Tomáš Káňa