Ondřej Maxmilián Jirák během ní absolvoval svoji rallyovou premiéru ve dvoudenních soutěžích, jichž se v rámci Legend zúčastnili také Josef Bartášek s Janem Slavíkem. Honzova dcera Eliška pak vedle minikárového titulu v kategorii M3 debutovala při Amater Rally v Bělé pod Bezdězem za volantem favorita. Úvodem našeho příjemného povídání jsem se tedy kompletní čtveřice přítomných zeptal, jak hodnotí letošní končící sezónu.

Pepa: „Ať začne Ondra. Ten z nás jede nejvýše.“

Ondra: „Tak dobře. Při Bohemii jsem se spolujezdcem Pavlem Adámkem absolvoval premiéru ve dvoudenních soutěžích. Následně jsme startovali i na Příbrami. Tentokrát s Danem Hamšíkem. To pro nás byla velká neznámá. Přece jen na rozdíl od Bohemie, která je naší domácí soutěží, a tím pádem nám jsou její tratě svým charakterem blízké, tohle bylo něco jiného. Sobotní erzety byly trochu rychlejší. To nám však nevadilo a soupeři nám moc neujeli. Na nedělní etapu začalo pršet. Na dvanácté vložce – Nalžovice – Líchovy – přišla osudová chyba. Její příčina vznikla už při najíždění, kdy jsme si nenapsali rizikové místo v podobě dlažebních kostek v obci Dublovice. Na těch se nám to smeklo, ostatně jako mnoha dalším soupeřům. Došlo tím k poškození obou náprav na levé straně. Auto nicméně bylo pojízdné a tak jsme pokračovali dál. Výsledkem bylo zopakování třetího místa z Bohemie ve třídě 11. Sezóna nám přinesla spoustu dalších nasbíraných zkušeností a jsem s ní spokojen. Velké poděkování patří celé rodině za veškerou podporu, přítelkyní za podporu i její trpělivost ohledně stráveného času kolem auta a závodů, všem kamarádům a přátelům, kteří chodí fandit na závody a pomáhat se servisem – Kuboš, Danda, Zdeněk, Jenda, Mira, Pepa, Anička a také Věrdovi za půjčení doprovodu na příbramskou soutěž.“

Pepa: „Nám se podařilo dokončit v rámci Rally Legend Bohemku. Jeli jsme s originální Škodou 130RS, zapůjčenou panem Podskalským ze Staré Boleslavi. S tou se moc závodit nedá. Je to skutečný klenot a je nutné jet rozumně, aby se mu neublížilo. Bylo to krátké, protože jsme jeli jen polovinu erzet. Ráno jsme vždy vyrazili ze servisu, odjeli jednu rundu a zase se do něj vrátili. Naopak Příbram jely legendy kompletní. Také zde to vypadalo nadějně. Čtyři vložky před cílem se nám však vyfouklo těsnění pod hlavou a my museli odstoupit.“

Honza: „Pro mě byla Příbram oproti Bohemii pocitově lepší. Její erzety byly skutečně nádherné. Musím jen smutně konstatovat, že ani popáté jsem nespatřil cílovou rampu. A to jsem to zkoušel s fabiemi ve třídě N1, D9 i s historikem Škoda 130 RS. Ve všech případech byla na vině technika.“

Eliška: „Mám za sebou osmou sezónu v minikárách. Z těch posledních byla jednou z nejlepších. Podařilo se mi získat mistrovský titul v kategorii M3, která je ryze klučičí. Do kategorie k holkám se mi totiž nechtělo, protože jich bylo málo a vyjma těch, starších o tři roky, bych asi měla na všechny. Rozhodnutí padlo až na závěrečném podniku v Adamově, který se mi, na rozdíl od soupeřů, povedl. Získala jsem jak titul v MČR tak i v PČR. Největším zážitkem však byl můj první start s autem.“

Můžeš to více rozvinout?

Eliška: „To je můj sen už dlouho. Přes tatínka jsem se dostala ke klukům Jirákovým z Frýdlantu a ti mi nabídli, že mi zapůjčí svůj rodinný klenot – Škodu Favorit. První svezení se závodním autem proběhlo během seznamovacích jízd na Amater rally u Milana Blahouta v Bělé pod Bezdězem. Před závodem jsem měla najeto necelých sto kilometrů, ale s civilním vozidlem. Podmínkou u nezletilých závodníků zde je, že s nimi musí jet jako spolujezdec zákonný zástupce. V mém případě to tedy byl tatínek. Hned při seznamovacích jízdách však nastal problém, zamotaly se mi ruce a skončila jsem v křoví, zakončeným stromem. Odnesly to nárazník, světlo, kapota, podélník a okno. Prostě kombinace velké trémy, absence posilovače řízení a převodovka se špérou, byly na poprvé moc. Tímto chci poděkovat za zapůjčení, následné opravení auta a důvěru Ondrovi Jirákovi. Samotný závod se mi už podařilo dokončit až do cíle bez karambolu. V listopadu bych ještě ráda jela Milovice.“

Honza: „Když s tím praštila, jako první řekla dvě věci – že to všem pokazila a Luboš Picek měl pravdu.“

Eliška: „Pan Picek mi totiž říkal: „Když jsem jel svoje první závody s půjčeným autem, tak mi říkali, hlavně to nesmíš rozbít! Tak jsem to rozbil….“

A jaké plány máte do nadcházející sezóny?

Ondra: „Těch je spousta. Ještě letos v půlce listopadu, až v Africe skončí období dešťů a začnou vedra, odjíždím coby mechanik s besedickým Rexteamem na Kenya Airways East African Safari Classic Rally. Zde budeme servisovat Porsche 911 švýcarskému jezdci Josefu Huberovi. To pro mě bude další nová zkušenost, na kterou se těším. Co se týče mého závodění, plánujeme ještě zlepšit pár věcí na autě a příští rok absolvovat vybrané podniky MČR či Rallysprint série.“

Eliška: „Prioritou zůstávají nadále minikáry, kde se budu snažit o co nejlepší výsledky.“

Honza: „Všechny Eliščiny plány se budou odvíjet především od výsledků ve škole.“

Eliška: „Ještě ta čeština.“

Foto: Michal Šimůnek, Jan Kejval a Miloslav Konečný