Já vím, vyhrožovatel Lomikar pronášel svoje slova tedy přesně na druhé straně Království Českého než je Vsetín, ale to je jen taková lehká příměra :) Po roce jsme se tedy opět podívali do Vsetína, kde loni začala prvním závodem (a odstoupením) kariéra naší 190ky. Kariéra tedy zatím ne až tak moc úspěšná, ale světlo na konci tunelu už snad vidět je…

Vsetín je taková polobarumka, a až na slabší servisní zázemí na stadionu, který pamatuje asi fakt hodně, tak tam panuje vcelku pohoda. Navíc předpověď slibovala víkendové babí léto, a meteorologové se tentokrát nesekli a počasí opravdu klaplo. Ty tři erzety jsme v pátek najeli za pár hodin – i když to otočení směru je někdy, no spíš skoro vždycky masakr, tak tady na otočeném Semetíně byl masakr spíše jen rozbitý sjezd lesem po mazlavém blátíčku vytahaném a uježděném od lesáků. No ale, jak vždy říkám, mají to tak všichni.

Po zaparkování ve škarpě na Bohemce a závadě elektriky a následném kapotovém excesu a vyhazovu z Barumky už bylo vcelku naprosto jasné, že náš letošní výsledek v MČR nebude nic moc. Ale když aspoň ve Vsetíně všechno klapne a vyhrajeme, tak se zuby nehty vyškrábeme na bednu obsazením třetího místa ve třídě IV. To je výborné zadání, které vůbec člověka neznervózňuje a jede se s tím vědomím fakt v pohodě:D

Ráno začínáme nebo spíš nezačínáme hned zrušenou erzetou Hošťálková (držíme Ti všechny palce Radku!!), která by na rozjetí byla super a přemisťujeme se na dvojku. Gumy studený, brzdy studený, takže opatrnou jízdou jsme 4., ale protože Escort RS a Impreza se nějak nepočítaj k nám do historiků, tak snad 2. Vracíme se do servisu, přezouváme a vyrážíme znovu na trať, tentokrát na Jabloňovou. Jabka sem cestou neviděl, ale příjezd na start podél hřbitova mě vždy potěší, člověk je pak tak nějak myšlenkama trochu jinde:D No nic, šplháme úzkou silničkou ke startu a ohřívám brzdy stylem předek je zablokovanej, zadek hrabe. Závodníci před náma zřejmě šetří svoje racingové spojky, protože by určitě nevydržely navíc tři rozjezdy do kopce (na startu ji asi pošetří taky), a tak stojí a čekají jen na rovinkách, takže fronta je snad kilometrová. Jirka překvápko řeší sportem a vyráží s výkazem v ruce na přespolní nebo spíš lesní běh, aby časovku stíhal. V RZ 3 jsme druhý o 5sec. za Escortem nebo první on se prej nepočítá – já nevim. V celkovým pořadí ale vyskakujeme na první příčku. To je super, jen to teď nepos…

Přejíždíme na Hošťálkovou a opět jsme nejrychlejší z historiků ale nějaký dva klasici jsou zase před námi, no tak budeme dělat, že to nevíme a tím to neřešíme. Krátkou propojkou se dostáváme opět na Semetín, to už je RZ 5. Odsejpá to. Escort zmizel, ale ještě zlobí Impreza 555, dostáváme necelý 3sec., celkově je ale za námi, předtím chlapci někde něco vyvedli. Vracíme se do servisu, gumy už jsou na výměnu, ale protože nový už nemáme, tak je necháváme. Můj nový skvělý spolujezdec trochu skučí, že to auto klouže, troubí, no jo no, to jsou ty myšáci, er 5ky, slepice, atd.

Poslední dvě erzety, hmm.. nervy pracují, říkám si nepos.. to, nepos… to. Cestu opět kolem hřbitova už považuju téměř za svojí oblíbenou a rozhlížím se vesele, co by mě mohlo zaujmout, abych si odfrkl a neřešil erzetu. Pobavil mě aspoň Superb škrábající se do kopce před námi, hrál jsem aspoň v duchu hru ucpe to tam všechno, neucpe, ucpe, neucpe… Ale nacouval v časovce do tří smrčků a místa bylo dost. Odstartujeme a trochu zatahujeme a konečně vyhráváme vložku, jako, že jí fakt projedeme nejrychlejc, což je potěšující. Měli jsme sice malou krizovku, kdy jsem chtěl pár set metrů před cílem katnout nějaký pozůstatek zídky, ale guma i ráfek experiment vydržely. Už se na to příště radši vykašlu. Na opatrnost tedy nějak nezbyl čas a možná je to lepší, hrozil by třeba větší průšvih.

Poslední RZ byla opět Hošťálková a opět nasazujeme, že jako opatrně, ale zrychlíme oproti předchozímu průjezdu o pár vteřin, a zase vložku vyhráváme. Emoce stříkaj, máme splněno.

Takže Vsetíne, děkujeme a těšíme se příště :)