Domluveni jsme na čtvrtou hodinu odpolední. Kluci jsou přesní. „Tady to opravdu žije. Je vidět, že Boleslav patří k ekonomicky nejsilnějším městům. To u nás jsou hospody poloprázdné,“ reaguje na zaplněnou místnost Petr, který coby majitel frýdlantské restaurace Beseda sám podniká v pohostinství. Servírka přináší pití a já se ptám, jak bronzová posádka konečné klasifikace Rallysprint Série hodnotí uplynulou sezónu.

Pepa: „Moc spokojen nejsem. Ani ne tak nesplněním předsezónních ambicí, kdy jsme hodlali útočit na sprinterský titul. Ještě více mě štve, že jsem to dvakrát zahodil do škarpy… V obou případech navíc z vedoucí pozice mezi dvoukolkami. Asi nesmíme vést…“

Jak k těm karambolům došlo?

Pepa: „Na Příbrami příčinu ani nevíme. To nás mrzí nejvíce. Neodhalili jsme jí zevnitř auta, zvenku, dokonce ani po studování onboardu. Oba jsme byli přesvědčeni, že už jsme za levou zatáčkou, a najednou jsme byli ve vodě. Asi tomu nepřidaly ještě ne úplně ideálně zahřáté pneumatiky. Blbé je, že mě to v předchozích dvou zatáčkách vůbec nevarovalo. Nic nenasvědčovalo hrozbě uklouznutí.“

Petr: „Stalo se to na jedenácté vložce – třetí nedělní. Měřila přes patnáct kilometrů a my si celou dobu říkali, že právě na ní se bude rozhodovat. Celých deset kilometrů před jejím startem jsme zahřívali gumy. Na rozdíl od předchozích dvou erzet, kde vždy nastal nějaký problém, a čekali jsme před časovkou, nás nečekala ani žádná prodleva. Připadali jsme si parádně nachystaní, a přesto se po kilometru poroučeli ven… Mrzí nás to, protože je to jeden z nejbližších závodů od našeho domova. Třeba takové sprinty – vyjma Mostu – máme všechny hodně daleko.“

Příbram každopádně byla vaši premiérou na dvoudenním podniku. Proč tento start?

Petr: „Byl to můj nápad. Důvodů bylo hned několik. Rozhodl jsem se dát si to jako dodatečný dárek k mým padesátinám. Pak také, abychom se rozjeli před Vsetínem. Zrušením Jeseníků totiž v Rallysprint sérii vznikla dost dlouhá pauza. No a je to také domácí podnik týmu Brynda Racing. Ten nám vyšel vstříc a zapůjčil nám auto. Poprvé jsme zde také využili český olej Valar.“

Můžete být konkrétní?

Pepa: „V průběhu sezóny nás kontaktoval Ing. Jan Lukavský, CSc., předseda představenstva společnosti Valar Czech Oil. Navázali jsme spolupráci a s velkou radostí dostali možnost podílet se na vývoji motorových a převodových závodních olejů. Díky vstřícnému postupu Jirky Bryndy se podařilo dohodnout nasazení oleje Valar Gema NTC-RS 106 coby náplně motoru clia poprvé právě v Příbrami. Veškeré poznatky byly od prvního okamžiku veskrze pozitivní. Pokud to půjde, rádi budeme ve spolupráci pokračovat a propagovat české závodní oleje. Jsem přesvědčen, že jsou špičkové a lidé, kteří je vyvíjejí, tak činí s maximálním nasazením.“

Vaši letošní prioritou nicméně byla Rallysprint Série. Jak své účinkování v tomto seriálu hodnotíte?

Petr: „Sezónu jsme zahájili na Kopné. Pominu-li loňskou Mikulášskou, byla to moje první soutěž kariéry, započítávaná do nějakého šampionátu. Pro Pepu pak návrat po dvouleté pauze. Druhé místo v Rallysprint Sérii patnáct vteřin za Egonem Smékalem tedy pro nás bylo nad očekávání dobré. Ve Vyškově už jsme měli větší ambice a šli do vedení. Na třetí – Račické – erzetě, to však nevyšlo…“

Pepa: „Skončili jsme v příkopu. Asi se projevila i ta moje dvouletá pauza. Navíc návrat z čtyřkolky byl těžší, než jsem čekal. Především co se řízení toho auta týče. Projevovaly se návyky ze subaru, se kterým jsme už dokázali jet hodně rychle. Za mě byl rozhodně jednodušší přechod z dvoukolky na čtyřkolku než naopak.“

Petr: „V Mostě jsme po vyškovském karambolu začali opatrně. Nějaká nejistota tam určitě byla. Přece jen nejsme miliardáři, abychom to mohli rozbíjet každý závod. Pačejov vypadal zpočátku nadějněji. Tentokrát nás však pro změnu potrápila technika, konkrétně odešly brzdy. Na těžkých pačejovských tratích to byl dost velký handicap.“

Sezónu jste zakončili ve Vsetíně stále ještě s nadějí na konečné stříbro v šampionátu.

Pepa: „Už tam byl ale trochu blok po těch předchozích dvou karambolech. Nedokázal jsem jet rychle tak, jak bych si představoval. Ta špička dvoukolek, v čele s Egonem Smékalem, navíc jede opravdu hodně rychle. Držet krok znamená jízdu na hranici možností. Sice původním plánem bylo zabojovat o titul, ale zase jsme s Petrem absolvovali první společnou sezónu a tak ani to pódium nakonec není špatné.“

Petr: „Nechci, aby to vyznělo alibisticky, ale před Vsetínem už jsme se smířili i s třetí příčkou. Pepa měl zakázáno zajímat se o časy a průběžné pořadí. Veškeré informace jsem měl pouze já. V poslední erzetě ještě byla šance o konečné stříbro teoreticky zabojovat. Nemělo však smysl jít do zbytečného rizika. Přece jen už jsme dva karamboly v sezóně zažili. Nepřidala nám ani vážná nehoda Radomíra Kupce. Atmosféra od té chvíle panovala spíše ponurá než závodní. Tímto chceme Ráďovi popřát brzké uzdravení. Je to vynikající pilot a třeba jeho mostecký výkon, to byl hodně velký sport.“

A co plány pro nadcházející sezónu?

Pepa: „Konkrétní plány ještě nemáme. Nejdříve musíme dopočítat letošek. Uvidíme, jak to bude strašné. Ani jeden karambol sice nebyl veliký, my však neměli sezónu plně finančně vykrytou i bez nich. Tyhle škody tedy ničemu nepomohly. Pokusíme se určitě rozpočet zajistit. Vždyť Bryndové uvažují pořídit Adama R2 a svezení s ním nás hodně láká. Doma rozhodně sedět nehodláme. Tím spíše, že se nám k 1. listopadu podařilo založit spolek JZ Racing Frýdlant.“

Co si pod tím představit?

Pepa: „Je to spolek, umožňující sdružit naše fanoušky a motoristické nadšence z Frýdlantu a okolí. I pro ně bychom chtěli vytvářet nějakou činnost. Například jim blíže ukázat soutěže a ty dostávat, v rámci našich možností, do povědomí lidí. Také plánujeme organizovat pro mládež dopravně-bezpečnostní akce, na jaře uspořádáme nějakou Branně orientační soutěž pro rodiče s dětmi. Závěrem bychom chtěli poděkovat všem sponzorům, fanouškům, rodinám a samozřejmě také bratrům Bryndovým a mechanikům jejich i našim.“

Foto: Robert Balcar