Kruh se uzavřel na Strahově. Asi bych měl spíš napsat, jedno kolo spirály, protože jsem výrazně dál, než v loni touto dobou. Ale popořádku.

Vždycky jsem snil o tom, že někdy pojedu rally. Žena mi dala ke 40. narozeninám poukaz na svezení s Janem Černým. Moc rád jsem ho využil a pořádně si ho v tehdy ještě S2000 s Honzou užil. Byl to právě Honza Černý, který mi krátce před loňským Pražským rallysprintem volal, zda bych nechtěl číst noty Jakubovi Rejlkovi v Citroenu DS3 R3. Jasně že chtěl, a tak jsem si u jména v eWRC-results připsal první start a skvělý výsledek. Právě na Pražském rallysprintu jsem se poprvé potkal s promotérem Opel Adam cupu Zdeňkem Pekárkem. Přednesl jsem mu svůj sen a touhu jezdit a Zdeněk usoudil, že mít mediálního klauna v cupu, není úplně od věci.

Asi měsíc po rallysprintu přišla nabídka z říše snů: absolvovat Opel Adam cup jako pilot. Příprava začala okamžitě. Nejdřív fyzická a pak i jezdecká. Měl jsem ohromné štěstí na učitele. Do tajů rally, rozpisu a jízdy mě zasvěcoval Štěpán Palivec. V rámci tréninku rozpisu jsme na Příbramsku najeli snad dva tisíce kilometrů. Díky Štěpánovi dnes můžu říct, že napíšu rozpis, podle kterého by se mohlo dát slušně jet. (názor autora :) )

Prvním závodem za volantem byla Kopná. Ze všech stran jsem slyšel, že je to jeden z nejtěžších závodů u nás a pro začátečníka naprosté peklo. Inu, kalendář si člověk nevybírá. Na vodě a blátě (v rozpisu: bordelu moc) jsem první kilometry dost prodával. Udělat ránu na prvním závodě by bylo hodně trapný. Takže pomalé tempo a opatrně. Jenže ve třetí zkoušce řekl stroječek (náš žlutý Adámek) dost a zdechl. Domů se jelo hodně smutně hned po O.

Druhý závod ve Vyškově už byl ale o něčem jiném. Sucho, krásně a hromada odhodlání mě hnala po trati. Nejlepší v cupu mi sice nakládali, ale z mého pátého na čtvrté místo, to byl je kousek. Stále jsme se Štěpánem zrychlovali a já se učil každým kilometrem. Několikrát jsem držel roztočenou pětku i několik vteřin! J Byl to zážitek, na který do smrti nezapomenu. Toto byla první rally, kterou jsem za volantem dokončil. Euforie na rampě byla obrovská. Odhodlání bojovat, učit se a posunout dál, ještě větší!

Hustopeče byly pro náš cup vypsané jen na jeden den. Tedy spíše noc. Takže opět něco nového. A nový byl i navigátor. Místo Štěpána se mnou jel Jirka Kulštejn. I přes nevyzpytatelné počasí se jelo hodně rychle a díky chybám soupeřů jsme se dostávali až k medailovým pozicím. Jenže v poslední RZ jsem neudržel koncentraci, strčil auto o pár čísel víc do rychlého katu a udělal pravou přední gumu. Debilnější místo pro výměnu kola jsem si vybrat nemohl. Měkký les, kde se bořil hever, který nejdřív nešel pod auto ani zasunout. Prostě jsme tam s Jirkou nechali skoro čtvrt hodiny. Ale i tak skvělá zkušenost do dalších závodů.

Ty už ale nepřišly. Barumku jsme ještě se svolením pořadatele a s GPS v rámci tréninku napsali, ale noty nevyužili. Sezóna za volantem skončila.

O to víc mne potěšila zpráva od Martina Vlčka zhruba měsíc před letošním Pražským rallysprintem. Napsal, jestli s ním nechci jet jako navigátor jeho Fiestou R5. Neváhal jsem ani vteřinu. Musím ale přiznat, že usednout do závoďáku opět jako navigátor bylo hodně zvláštní. Vloni jsem to Kubovi házel a nic neřešil. Letos už jsem porovnával, jak to má Martin napsané, jak co najíždí a proč, atd. I tak byl ale rallysprint vedle mistra neskutečný zážitek. Martin jel takovou „dýku“, že jsem místy raději sklopil oči do papírů, abych zachoval čistotu svého nehořlavého prádla. Strašný i krásný zároveň. Když bych v prvních dvou RZ „házel“ jak potřeboval, dalo by to rozhodně výš, než na konečné sedmé místo.

Zážitek vedle Martina Vlčka mě zas dobil energií k přípravě a realizaci projektu na příští rok. Auto by bylo, teď už jen ty zlatky. Věřím, že se příští rok na tratích českých rally opět uvidíme. Ano, mohu potvrdit, rally je droga, ale krásná!!! J

p.s. obrovský dík patří všem jmenovaným a také klukům z Brynda racing týmu. Hlavně ale mé milované ženě Monice, která vlastně za vše může a které jsem slíbil, že budu jezdit opatrně!