Od mala jsem hltal auta a motorsport, takže již ve 4 letech jsem chtěl začít s motokárama. To se nějak nepovedlo, takže jsem se přes řadu jiných sportů dostal k rally až ve 21 letech, kde jsem debutoval s pronajatým Fordem Fiesta 1.3 na Podbrdské rally 2013, kde jsme obsadili 3. místo ve třídě A1 a 18. celkově. Od téhle chvíle mě automobilové soutěže pohltily natolik, že jsem se rozhodl, koupit od kamaráda zrezlou Felicii za 8 000,- a postavit z ní závodní auto.

Bez jakýchkoliv zkušeností jsem svépomocí a s kamarády pracoval na svém prvním soutěžáku (mnohdy to byl pokus – omyl a mnoho věcí jsem předělával i 3x) takže připravené k závodění bylo auto až v roce 2015. Tenhle rok byl takzvaným rokem 0 a stačil jsem objet jen 3. závody. Výsledky však nebyly špatné např. 3. místo na rally Krušné Hory, což mě motivovalo dokázat, že mám na to vyhrát.

Téhle šance jsem využil v sezoně 2016, kdy jsem se zúčastnil kompletního seriálu ČMPR, ze kterého vzešlo 3x 2. místo, 1x odstoupení a 3x vítězství ve třídě A1 do 1400ccm. Díky těmto výsledkům jsem vyhrál třídu kompletně a věděl jsem, že další krok, je logicky, jít pod křídla autoklubu ČR a začít závodit v Rally Sprint Sérii.

Jenže co teď? Felicia byla na civilních značkách a předělat jí, aby splňovala homologaci do RSS mě přišlo v té době neřešitelné, jelikož jsem o tom nevěděl skoro nic a když něco ano, tak jen z doslechu. Samozřejmě první věc, která mě napadla, bylo pořízení vozu specifikace R2 a jít měřit síly s klukama do třídy 6. Jenže z téhle vize mě brzy vyvedla moje finanční situace, kdy jsem začal zjišťovat náklady na pořízení a na provoz vozu R2. Naštěstí byla na (plzeňském) obzoru na prodej pohárová Škoda Fabia třídy 7 od Ladislava Kopelenta. Škodovky už jsem celkem znal, navíc auto bylo výrazně levnější než R2, takže se to jevilo jako dobrá volba a auto jsem od Ládi koupil.

Sezona 2017 začala ve Slušovicích Rally Kopnou. Byli jsme s mým spolujezdcem Michalem Trinerem, jak se říká vhozeni do vody a byl to pro nás opravdu nový svět, na tratě jsme koukali s otevřenou pusou, moc jsme toho o "velkém" závodění nevěděli, takže na všechno jsme se ptali 3x, dělali spoustu chyb, ale i přesto jsme se snažili odvádět naší práci tak, jak bylo v naších silách. Jelo se mi dobře, dokonce se podařilo 2x vyhrát RZ Kameňák, která patří mezi ty obtížnější.

Bohužel od kvalitního výsledku nás zradil vyhřátý spínač benzínové pumpy, takže nakonec z toho bylo 4.místo. Já jsem však odjížděl s úsměvem na tváři, protože jsem věděl, že to půjde. Na dalších závodech, jsme se opět dokázali držet na medailových příčkách, ale jak už to ve tak ve třídě 7 bývá, pronásledovaly nás technické problémy, které nás o kýžené pozice, vždy připravily. Po Rally Most, kde se přidřel motor, jsem byl už opravdu zoufalý a řekl jsem si, že v Pačejově už to musí vyjít. A opravdu, Pačejov jsme odjeli bez jediného problému, dokázali jsme se držet před zkušenými matadory a navíc jsme si odvezdli 2. místo ve třídě. Skvělý pocit!

Posledním podnikem RSS byl Rally Vsetín, my jsme na něj odjížděli ze 4. pozice celkově s tím, že se pokusíme umístit co nejlépe, aby z toho byla bedna. Nezajímal jsem se ani o kolik bodů jsme kde a kam bychom se mohli posunout, prostě jsem si řekl, že pojedu jak nejlépe umím a uvidíme. Od první RZ to šlo dobře, viděl jsem, kde dělám chyby a kde se dá zrychlit, ale přesto jsme se drželi na první příčce. Tahle soutěž byla jako skoro všechny ostatní protkaná problémy s autem, takže dojet do cíle na prvním místě byl opravdu sen. Ale ono se to nakonec podařilo a dokonce jsme vyhráli třídu celkově v RSS o 2 body před druhými Dostály.

Po tomhle výsledku jsem radikálně změnil plány na sezonu 2018 a pořizuji Citroen C2 R2 MAX. Je to starší auto, dost lidí nás od toho zrazovalo (s čímž jsem se potýkal po celou dobu závodění :-) ), ale je výrazně levnější než Peugeot 208 R2 nebo Opel Adam R2. Jestli to byl dobrý krok ukáže až rok 2018. Každopádně se moc těším a pojedu tak, abych dělal radost sobě i divákům, protože o tom, si myslím, to celé je. Držte mi palce!